Vermikompostování v bytě

19.1.2018 | Jana Konečná

Vermikompostér UrbalivVermikompostér neboli žížalí kompostér má doma ten, kdo chce snížit množství odpadu, a taky ten, kdo chce kvalitní přírodní hnojivo a kompost. Ať už pro zeleninu nebo bylinky na balkoně nebo rostliny v bytě. Díky dobře se množícím kalifornským žížalkám si na své přijdou také rybáři a akvaristi.


Vermikompostér si můžeme koupit nebo vyrobit. Pořízení plastových bedniček může vyjít na pár korun nebo stokorun a návodů na vlastní výrobu najdeme na internetu hned několik. Hotové zařízení přijde na dva až tři tisíce, vyplatí se ale při běžném používání: všechno dobře sedí, dobře to vypadá, dobře se to udržuje a žížaly jsou přesně tam, kde mají být. A pokud je kompostér kvalitní, má na spodku výpusť na odebírání "žížalí" tekutiny, tekutého hnojiva.

Vermikompostér můžeme umístit přímo do kuchyně, na chodbu nebo do komory, nezapáchá totiž víc než květináč s hlínou. Dáme-li jej na balkon, vybereme stinné místo, aby se nepřehříval, a na zimu jej strčíme dovnitř nebo dobře zateplíme. 

Vermikompostér nákres

Každý vermikompostér musí mít minimálně dvě patra, kromě spodního jsou jejich dna děravá. Děravé je i víko kvůli provzdušňování.

Žížaly použijeme kalifornské, protože žerou více než české žížaly hnojní, a rychleji taky rostou a množí se. A pokud je seženeme od jiného vermikompostujícího člověka, dočkáme se fungujícího biotopu o pár měsíců dříve, než když od chovatele koupíme násadu nevyspělých žížal. 

Když vermikompostér zakládáme, stačí dvě patra. To horní vysteleme novinami, listím nebo půdou, aby se žížaly měly kam zavrtat, a zakryjeme víkem. Dolní patro necháme prázdné, do něj bude odtékat žížalí tekutina, kterou můžeme použít jako hnojivo na květiny i zeleninu. Nádobu s žížalami pak postupně plníme rostlinným odpadem z kuchyně a zkoušíme a sledujeme, co žížalám chutná a kolik toho sní. Určitě budou chtít slupky nebo zbytky čerstvé i vařené zeleniny a ovoce, čajové pytlíky, kávovou sedlinu i rozdrcené skořápky vajec. Nedáváme jim ale maso, mléčné výrobky ani tuk. Chuťově výrazné rostlinné zbytky jako je cibule, zázvor a citrusy jim zase nemusí chutnat. Občas můžeme přidat i částečně zkompostovanou trávu a listí nebo namočené proužky papírové lepenky. Půl kila žížal by mělo zpracovat za den až čtvrt kila odpadu. 

Když zaplníme vrchní patro vermikompostéru, položíme na něj další prázdné patro s děravým dnem a víkem zakryjeme. Žížaly si do nového bytečku přelezou otvory ve dnu nebo část žížal přestěhujeme sami. Pokud má naše domácnost hodně odpadu, můžeme takto přidávat postupně i další patra. To spodní zůstane vždy volné pro odtok tekutiny.

Když je materiál příliš vlhký, přidáme nějaký savý materiál, třeba roztrhanou ruličku od toaletního papíru nebo papírový obal od vajíček. Když je moc suchý, pokropíme jej. Občas jej můžeme prohrábnout, aby se provzdušnil. Žížaly klidně přečkají i naši několikatýdenní dovolenou. 

Žížalí tekutina se začne tvořit poměrně záhy, podle potřeby ji ze spodního patra odléváme nebo vypouštíme výpustí. Na kompost si počkáme déle, možná i rok. Ale už během prvního roku můžeme odebírat menší množství kompostu, jen to dá trochu práce s přebíráním. Žížaly pak mohou používat i rybáři a akvaristi, jejich množení údajně prospívají použité pytlíky s čajem.     

Vermikompostéry k zakoupení viz www.filtryvody.cz



Reklama