Jsem hubená zimomřivá holka, co pracuje převážně z domova. První den byl super, konečně nebylo přetopeno, panelák byl tak akorát.
Druhý den jsem šla do sauny, protože jsem to nevychytala a ty nohy byly jako led.
Třetí den jsem začala topit přímotopem a začala se zdržovat všude jinde než doma. Ty budoucí účty za elektřinu mě dost štvaly. Obyčejnou deku jsem vyměnila za peřinu.
Čtvrtý den jsem zjistila, že už teče teplá voda, takže odpadlo ohřívání vody v rychlovarné konvici. Zjistila jsem, že je mi blbě z toho topení přímotopem. Z jeho hluku, ale hlavně z toho "smradu", který není cítit, ale vzduch je otrávený. Když jsem začala často větrat, bylo mi už dobře.
Pátý den jsem zjistila, že nemá cenu topit přímotopem. Při 15 stupních uvnitř paneláku a kolem nuly venku už přímotop s teplotou nepohne (aspoň ten můj ne a větší bych poplatit ani nechtěla). Tak jsem s ním přestala úplně. Paradoxně když přímotop nepoužívám, ale jen občas krátce vyvětrám, je mi mnohem příjemněji. Začínám se na chlad adaptovat - pořádně se oblékám, kapuci na hlavu, stále "šontám" po bytě, u televize se válím vždy jen krátce. Popíjím čaj nebo vodu se sušeným zázvorem, častěji jím maso. Chodím víc na procházky, zařizuju věci ve městě, co jsem dlouho odkládala.
Šestý den: jsem plně adaptovaná na chlad, je mi dobře v 15 stupních a nebojím se často větrat, takže chvílemi vlastně v 6 (sedmi, osmi,...), kdo by to byl řekl. Jsem tak nějak propojená s prostředím venku, vypadám jako ovčí babička. Zkouším nový zlepšovák - naplnila jsem velké hrnce horkou vodou, dala na to pokličku a mám topení, ale to je spíš taková srandička. Dnes v poledne by měli pustit teplo do radiátorů, přijde mi to skoro škoda :)
Zdroj: https://www.kohoutovice.org/havarka-topeni-primotop-nepomuze-oblecte-se-a-hybejte/
