Zelenenoviny.cz

Dešťová voda se dá velmi dobře využít na zalévání zahrady, splachování WC, sprchování i praní prádla, případně i na mytí nádobí. Odfiltrovat je třeba hlavně mechanické i biologické nečistoty ze střech a spláchnutý prach, který může obsahovat i pyly a pesticidy z polí. 

Čisté okapy a nádrž

Vždy na jaře očistíme střechu, vyčistíme okapy a vyčistíme nádrž na dešťovou vodu (někdo ji i luxuje). Čím dokonalejší bude tento jarní úklid, tím méně problémů nám pak dá vodu filtrovat. Také zkontrolujeme a opravíme mřížky na hrubé nečistoty v okapech.  

Klapky v okapu odkloní špinavou vodu

Pokud je to možné, používáme klapky na odsměrování vody mimo nádrž, a do nádrže směřujeme až vodu z většího deště. Pokud nebojujeme se suchem, tak slabé přeháňky i začátek většího deště odkloníme mimo nádrž. Tak ochráníme vodu před splachem prachu ze vzduchu a také nečistot ze střechy.

Filtry za nádrž na dešťovku

Na hlavní přívod vody do domu nebo chaty instalujeme filtr nebo sestavu filtrů na dešťovou vodu. První filtr by měl mít vypouštěcí ventil, aby údražba byla co nejjednodušší. Pouhým otočením ventilem se zpětným proplachem pročistí nerezová vložka. Na zalévání zahrady stačí filtr s jedním filtračním členem, když chceme zavést vodu do chaty nebo do domu, je lepší duo nebo trio sestava.

Filtr na bakterie

Na pití a vaření se u nás dešťovka nedoporučuje, i když v některých zemích, jako třeba v Austrálii, se i takto běžně používá. Pokud byste se rozhodli i takto dešťovou vodu používat, bylo by vhodné použít na hlavní přívod vody sestavu trio a do kuchyně filtr na bakterie. Před ten je třeba předřadit velmi jemný předfilt. Chlorace dešťovky není vhodná. Filtr na bakterie je vhodný i tehdy, když používáte dešťovku na mytí nádobí.  více …

Březen a počátek dubna jsou na jedlý plevel bohaté. Stačí jít na procházku a pořádně se dívat, například mladá kopřiva se snaží svojí barvou splynout s okolím. Ve velkém množství ale můžeme sbírat například bršlici, ale také pampelišku nebo hluchavku. U kopřivy i hluchavky trháme jen mladé nebo vrcholové části. 

Bršlice kozí noha

Bršlice kozí noha je snad nejvděčnějším plevelem nejen počátku jara, ale i celé zelené sezóny. Po počátečním ochutnávání se může požívat ve velkém množství, a kromě toho se velmi dobře sklízí, je to totiž neúnavný plevel. Jen ale do té doby, než jej začneme pojídat a někdy jej zcela sklidíme.

Kopřiva

Kopřiva začne vylézat ze země, jakmile mrazy po zimě poleví. V tuto dobu ještě není jasně zelená, ale temně zelená až do karmínova, a zatím jen pár centimetrů vysoká. Jednotlivé rostlinky jsou ale dostatečně rozložité a sklízejí se dobře, pokud někomu nevadí požahání. Trháme celé konce rostlin, což v tuto dobu znamená, že je bereme skoro celé. Zpočátku to ale s jejich pojídáním nepřežeňme, u někoho by se mohla projevit alergie.

Ptačinec žabinec

Ptačinec prostřední zvaný také žabinec se dá sklízet během celé zimy i brzy zjara. Tvoří více či méně rozsáhlé porosty na nejrůznějších místech, najdeme jej například ve smrkových hájcích mezi panelovými domy sídlišť, kde často tvoří souvislé pokryvy.  Sklízí se výborně po hrstech, někdy dá trochu práce odtrhat konce se zažloutlými lístky. Ptačinec je mnohdy dostupný i při souvislé sněhové pokrývce, protože pod smrky, kde rád roste, se sníh časti ani nedostane. Decimují jej až silnější mrazy, po jejichž skončení ale zase hned dorůstá.   Jedlý plevel  je výborný do polévky dvě minuty před koncem varu a nebo do jiného pokrmu, třeba k restované zelenině nebo pod maso, dvě až tři minuty před koncem tepelné úpravy. Předtím plevel přebereme od suchých přírodnin a nekvalitních částí, propláchneme, slejeme vodu a nařežeme nahrubo. Další jedlý plevel najdete v rubrice Jedlý plevel. Fota: Růžena Odehnalová, poslední foto Pixabay.comvíce …

Víte, co dělat s nepotřebným textilem z vaší domácnosti? Když ho hodíte do popelnice, dostane se na skládku. Pokud mu chcete prodloužit životnost recyklováním, použijte speciální kontejnery na textil. Kontejnery provozují firmy, zabývající se shromažďováním a zpracováním textilu. S městem nebo obcí se domluví na rozmístění kontejnerů na vhodných místech a zajišťují jejich provoz. Nejen, že je pravidelně vybírají, ale starají se také o údržbu a čistotu v jejich okolí. Barva sběrných nádob není všude stejná. Záleží to na sběrné firmě, jakou barvu nebo podobu má kontejner. Některé firmy totiž provozují i kontejnery mobilní. V každém případě nádobu poznáte, je označena nápisem „TEXTIL“ a návodem, co do kontejneru můžete házet a co tam naopak nepatří. Základním pravidlem je to, že oblečení má být suché, čisté a nejlépe zabalené do igelitového pytle. Většinou se sbírají i boty, ty by měly být spárované. Někdy se může vhazovat také domácí textil. Sesbíraný textil se nejprve třídí. Použitelné kusy oblečení firmy předávají (věnují) dál potřebným lidem, tedy charitě, případně jiným neziskovým organizacím a nadacím, jako jsou např. Klokánek, Naděje, Pomocné tlapky, Nadace naše dítě. Věci, které se již nosit a používat nedají, se dodávají za symbolickou cenu ke zpracování do třídíren, které jsou na recyklaci textilu dobře vybaveny. Vyrábí se z nich třeba čistící hadry a textilie pro automobilový, strojírenský a chemický průmysl.   Foto: pixabayvíce …

Nekrmte v zimě ptáky v krmítkách, nic dobrého z toho nevzejde. Nepřisypávejte jim do krmítek, respektive celý ten zhoubný nápad s krmítky byste měli v zájmu okolní přírody co nejdříve opustit. Krmítko totiž dobro ptákům nečiní, je spíš magnetem na problémy. Zní to zvláštně? Zajisté. Přitom tahle bojovně znějící zvolání nejsou českým ornitologům, našim odborníkům přes ptactvo, neznámá. Opustit od přikrmování v krmítkách však neznamená přestat zimujícím ptákům pomáhat. Do jisté míry s nimi i souzní, byť si to povětšinou nechávají sami pro sebe. A nejspíš kvůli tomu jejich mlčení celé tohle „kacířské“ téma až k našim krmítkářům přenesl příspěvek, který na sociálních sítích prezentoval Jack Baddams. Kdo že? Pro někoho překvapivě ochránce přírody, výzkumník a ornitolog ze staré dobré Anglie. Veřejně známá osobnost a přírodovědná celebrita, kterou neurazíte označením „ptákomilec“. A ten směrem k širokému publiku důrazně tvrdí: „Je načase přestat krmit ptáky.“ To jeho zkratkovitě tvrzení se dál šíří skrze sociální sítě jako požár vyprahlou savanou, zatímco na sebe nabaluje emoce i výpady, otázky a nepochopení. Zvlášť u těch, kteří nějaké to krmítko se zimním příkrmem pro drobné ptactvo obhospodařují. Téma rezonuje a pozornost si zaslouží i u nás, protože Česko se hrdě počítá k zemím, kde se v sezóně krmítka dají počítat na statisíce. Takže – proč panu Baddamsovi vadí krmítka? Proč mu to čeští ornitologové příliš nevyvrací? A proč bychom všichni možná měli přehodnotit náš postoj k ptačím krmítkům? Do startu začneme s tím, že Jack Baddams uvádí tři silné argumenty. Tím prvním je šíření chorob.

Smrtící past. Od nás pro ptáky

Na regionální mapě ptačího světa představují krmítka body, kde dochází k setkávání druhů ptáků, kteří by na sebe jinak příliš často nenarážely. A i zástupci jednoho druhu, kteří by jinak měli být docela volně rozmístěni v krajině, se u nich houfují. To, že ta shlukovitá distribuce působí nepřirozeně, uměle, je tou menší komplikací. Skutečným problémem se stane až tehdy, kdy se krmítko stane ohniskem nákazy. Například trichomonózy. Smrtelného parazitárního onemocnění, které postihuje trávicí trakt ptáků. Které způsobuje záněty jícnu a krku, což vede k neschopnosti polykat a následné smrti opeřenců hlady. Trichomonóza není žádnou novinkou. V Anglii s ní mají osobní zkušenosti už od roku 2005, kdy se parazitární onemocnění přeneslo z městských holubů na drobné pěvce. Právě skrze ty krmítka, které navštěvovali společně. Konkrétně v Anglii vyvolalo to onemocnění pokles populací zvonků zelených o 66 procent. Zhruba tři miliony jich pomřely, a druh do té doby hojný se dostal na seznam ohrožených živočichů. Tu samou trajektorii vymírání teď v Anglii podstupují pěnkavy. I těch už je o 40 procent méně, v důsledku onoho onemocnění. A jako „krmítková nemoc“ je trichomonóza dnes bohužel známá i u nás. to vina krmítek? Jednoznačně. Protože skrze ně došlo k vytvoření nepřirozeného mechanismu, který významně napomáhá šíření parazitárního onemocnění. Běžně by se totiž nestalo, že by se zdravý zvonek zelený a nemocný holub opakovaně setkávali na jednom a tom samém místě, a tím umožňovali přenos nemoci. Krmítkem jsme pro ně ale vytvořili neodolatelný maják, nevyčerpatelný zdroj potravy v krajině zimního hladu. Z širšího okolí, v němž by byli volně rozmístěni - a nejspíš by se nikdy nepotkali - jsme je přilákali na jedno a to samé místo. A pokud se to místo stane kontaminovaným, zamořeným, přispěje krmítko k masivnímu rozšíření onemocnění. Krmítko se v tomto podání stává smrtící pastí. Otráveným napajedlem v poušti. Léčkou, kterou jsme nastražili ptákům mi sami, a ještě jsme do ní kvůli zvýšení přitažlivosti nasypali ty největší dobroty.

Druhý argument pana Baddamse proti krmítkům?

Ten pramení z odpovědi na otázku, odkud se v krmítcích ty dobroty vlastně berou. S nechápavým pohledem se teď nejspíš obracíte k sáčku s krmným mixem. Odpovědí je množství a původ těch zrnin. V Anglii, kde je birdwatching chápán téměř jako národní sport a přikrmování ptáků jako povinnost, ročně utratí za krmné směsi v přepočtu 7 miliard korun. Na krmítcích v Anglii se prozobe 150 000 tun krmiva. Které musí být v režimu zemědělského hospodaření nějak vypěstováno. Ne pro obživu lidí, ale pro jakési „hobby“. S tím, že ty největší ptačí pochoutky, například slunečnicová semínka, se musí dovážet z pevninské Evropy. A výživné arašídy až z Asie a podlouhlá semínka mastňáku habešského z Afriky. Stačí si to přeložit do věty: „Musíme vypravit nákladní loď na opačný konec světa, abychom měli v zimě čím přikrmovat naše zimující ptactvo…“ a dojde vám, že to úplně v pořádku asi není.

Neférová konkurence není přírodní

Třetím argument pak útočí na domnělou užitečnost krmítek z docela jiné pozice. Tím, že krmítka fakticky nepřispívají k obohacení výživy všech druhů ptáků stejně. Přesněji řečeno, určitým druhům prospívají mnohem více, a jiným spíše vůbec. Těmi nejčastějšími druhy, s nimiž se na krmítku setkáte, jsou sýkorky. Například sýkora koňadra nebo sýkora modřinka. Není to náhoda. Obě dvě jsou totiž dost agresivní, a vůči jiným drobným pěvcům se na krmítku poměrně nemilosrdně prosazují. Když přiletí na krmítko, ostatní menší a neprůbojné druhy odtud vyženou. V lepším případě jim nechají jen zbytky z hostiny, kterou jste uchystali pro všechny. Hlavním příjemcem toho humanitárního balíčku potravinové pomoci jsou tedy tyto dva druhy, které ale nepatří k nijak zvlášť nepočetným, ohroženým nedostatkem jídla nebo vzácným druhům. Koňader a modřinek není málo. A kvůli tomu, že nemají o potravu v zimě nouzi, jich bude další sezónu ještě víc. Jak to? S příchodem jara začne mezi ptactvem velký konkurenční boj – o hnízdní dutiny, o potravu pro mladá ptáčata – a sýkory koňadry a modřinky do tohoto zápolení nastoupí se značným zvýhodněním. V zimě nikterak nestrádaly, neubylo jich a jsou ve formě. Když se pak z Afriky vrátí například lejsek černohlavý, nemá moc velkou šanci se mezi „posílenými“ sýkorami prosadit. Odrazí se to na jeho hnízdním úspěchu. Tedy spíše neúspěchu. Výsledkem bude, že do další sezóny bude o něco méně lejsků černohlavých. A o něco více sýkor koňader a modřinek. Které, v další sezóně, opět o něco úspěšněji opanují krmítka a tím posílí samy sebe. Tak to ostatně dokreslují i čísla z Anglie. Za posledních čtyřicet let se populace modřinek zvýšila o třiadvacet procent a o sedmasedmdesát procent vzhůru poskočily koňadry. Přičemž biti na tom jsou specialisté, jako „neprůbojná“ sýkora lužní (pokles o 96 procent) anebo již zmíněný lejsek černohlavý (pokles o 56 procent). Krmítky zkrátka „neprospíváme“ všem ptačím druhům stejně. Zkratkovitě řečeno, krmítky vstupujeme do přírodního výběru, kde se životem platí cena za migraci do teplých krajů i za rozhodnutí setrvat celoročně na jednom místě, a zvýhodňujeme jen jednu z těch strategií. Navíc jen pro hrstku vyvolených. Tím Jack Baddams tu sestavu silných argumentů proti krmítkům uzavírá.

Nakrmte je svou zahradou, ne zrním

Poslední slovo tím ale neřekl a nekončí v negativním duchu. Zastavit zavedenou praxi krmítek totiž neznamená přestat pomáhat zimujícím ptákům. Chce jen, aby se upustilo od „všeobecného“ přisypávání krmiva (dovezeného častokrát z opačného konce světa) do plastových krmítek rozvěšených na všech stromech v zahradě (krmítek, přispívajících k šíření chorob). A místo toho se myšlenka pomoci ptactvu transformovala v užitečnější formát. Model, kdy se tím pomyslným „krmítkem“ stane třeba celá vaše zahrada. Která nebude sloužit jako bodový fast-food, ale spíše ucelený potravní ekosystém, který zimujícím ptákům nabídne vše potřebné v přirozené formě. Od bobulových keřů přes ponechané od-plozené květy se semínky, s přirozenými zdroji potravy. Jak píše Baddams: „Pěstujte rostliny, které produkují semena pro ptáky. Rostliny jako slunečnice, chrpy a šípky jsou skvělé. Opylovači vám také poděkují a vy získáte krásné květiny k pohledání. Vysaďte původní živé ploty, keře a stromy, které produkují ovoce, bobule, ořechy a semena pro ptáky. Jsou také domovem pro hromady hmyzu a místem, kde si staví hnízda.“ Má to něco do sebe. Co kdybychom jen zlomek peněz, energie a času, které věnujeme krmení ptáků, vynaložili na to, abychom naše zahrady učinili šetrnějšími? Pomoc ptákům by totiž neměla začínat otázkou „jaké krmítko pro ptáky si mám koupit“, ale „jaký původní keř mám zasadit“ nebo „jaké květiny mám pěstovat“. A co na to čeští ornitologové? Pro ně poznámky pana Baddamse nové nejsou. Uvědomují si též, že krmítka jsou úplně magická pro pozorování ptáků, vytváření niterného vztahu zejména dětí k přírodě a super jsou třeba pro výzkum. Ale určitě nepředstavují něco, jako skutečnou pomoc přírodě. Zdroj: https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/krmitka-jako-past-kontroverzni-vyzva-jacka-baddamse-rozdeluje-milovniky-ptakuvíce …

Ano, i v zimě můžeme sbírat plevel na jídlo, a sběr může být někdy i bohatší než když je třeba suché září. Chce to dobře si prohlédnout rostlinku nazývanou ptačinec žabinec a najít místo, kde se jí dobře daří. Ptačinec se v zimě skrývá pod spadaným listím podél lesních cest, na okrajích lesa a na paloucích pod jehličnatými stromy. Právě pod jehličnany se nám bude také nejlépe sbírat, protože ho listí nezakrývá a i v zimě vytváří leckde souvislé porosty, někdy úplné "plantáže". Ptačinec je velmi odolný proti chladnému počasí, a i když v noci mrzne, moc mu to nevadí. Stačí, když se přes den teplota vyhoupne nad nulu, a nebo na něj svítí sluníčko. Tento plevel se vždy ochotně dostane do dobré kondice, ve které se dobře sbírá a dá se konzumovat. Doma je nutné plevel pořádně přebrat a vyházet nepěkné rostlinky nebo jejich části, jehličí a jiné přírodniny. Plevel propláchneme studenou vodou, a podle svého zvyku použijeme. Já osobně si plevel tepelně upravuji, dávám jej do jídla asi minutu až dvě před koncem restování nebo varu, řada lidí jí plevel syrový. Kromě ptačince se v zimě dají dobře sbírat i lístky jahodníku, hůře se otrhává jitrocel a sedmikrásky.

Hluchavka nachová

Hluchavka nachová je nám k dispozici rovněž jak během zimy, tak i brzy na jaře. Roste takřka všude, stačí se jen pořádně podívat. Často ji najdeme jednotlivě růst mezi porosty ptačince. V zimě a začátkem jara je zatím jen pár centimetrů vysoká, ale rostlinky jsou dostatečně rozložité a pěkně se trhají. Trháme jen horní část rostlinek, která je dostatečně šťavnatá.více …

Pokud si nekupujete každou sezonu nové boty, musíte se o ty své starat tak, aby vám dlouho vydržely. Na podzim začíná více pršet, takže musíme především ošetřit povrch bot, aby do nich nezatékala voda.

 

 

 

 

 Co je impregnace

Impregnace je napouštění ochranných látek do materiálu, má předcházet jeho poškození způsobené různými vlivy, jako vlhkostí, plísněmi, znečištěním. V zimě na boty působí déšť, sníh, ale třeba i sůl a další posypové látky. 

Reklama:

„Pokud jde o koženou obuv, je potřeba vyhýbat se při péči chemickým prostředkům,” doporučuje zástupce obchodu se značkovou obuví na Novinky.cz. 

 

V běžných obchodech s obuví vám nabídnou, že vám boty za příplatek rovnou naimpregnují. Používané chemické spreje, které si můžete koupit i domů, mohou ale dráždit dýchací cesty. Navíc se tyto škodlivé látky dostávají zpět do přírody, stejně jako např. prací prostředky. Máme ovšem i jinou volbu, která nepoškozuje životní prostředí - můžeme zvolit přírodní prostředky pro impregnaci. 

 

 

Ekologické impregnační prostředky

Dobrou zprávou je, že již existují výrobky k impregnaci, které jsou na přírodní bázi. Nabízí a doporučují je převážně prodejci outdoorové obuvi nebo kvalitních kožených bot. Např. německá firma Fibertec vyrábí vosk na boty Shoe Wax Eco, který je založen na vodní bázi, v jeho složení se neobjevuje žádný škodlivý fluorocarbon. Všechny produkty a látky ve výrobku obsažené jsou kompletně biologicky odbouratelné a jsou vyráběny s důrazem na minimální uhlíkovou stopu.
Také výrobky anglické firmy Granger´s, např. G-Wax splňují standard bluesign® a garantují tak plnění přísných kritérií na šetrnost k životnímu prostředí, odbouratelnost či toxicitu. Za takové kvalitní výrobky si ovšem trochu připlatíme a nemusí být dostupné všude a všem.

Tudíž se nám nabízí levnější a jednodušší řešení - staré  osvědčené zkušenosti a rady našich babiček. 

 

Co vše tedy můžeme použít, když u sebe nemáme zakoupený přípravek? 

Podle Hobby instory.cz.

• Sádlo - tukem ze zvířecích kůží si natíraly lidé boty odjakživa a lze jej použít  s úspěchem i dnes. Ideální je vepřové sádlo bez soli.

• Vazelína - univerzální mast či mazadlo na všechno. Odpuzuje vodu, dá se lehce sehnat za dobrou cenu, je bezbarvá, bez vůně, její použití je jednoduché.

• Indulona - nejběžnější krém na ruce obsahuje vazelínu, lanolin, parafín a přírodní vonné silice. A protože výrobce tradičního krému uvádí, že Indulona má unikátní složení, které poskytuje všestrannou péči, zabraňuje vysušování, do hloubky vyživuje, chrání před vnějšími vlivy a dodává hebkost, můžeme ji použít i pro kožené boty. V poslední době však obsahuje Indulona více vody, proto bude dobré aplikovat na boty více vrstev. 

• Lanolin -  pochází od ovce domácí. Chemicky je lanolin příbuzný s voskem, lze jej použít jako mast na kůži nebo jako vosk na ochranu proti vodě; též se využívá jako surovina při výrobě krémů na boty. Vodovzdorné vlastnosti lanolinu chrání ovce proti promočení jejich vlny. 

• Včelí vosk - na ošetření kožených bot je včelí vosk skvělým balzámem, který obuv spolehlivě ochrání od vody, sněhu a bláta. Navíc u bot oživuje odstín, zvýrazňuje strukturu, kůži změkčuje a navíc krásně voní.

 

Pokud se péči o boty chcete věnovat trochu více, můžete si vyrobit vlastní krémy z přírodních surovin.

 

Několik takových receptů najdeme např. na iReceptář.cz. Pro inspiraci uveďme příklad podomácku vyrobeného univerzálního krému na boty.

Budeme potřebovat:

150 g vazelíny

10 g vosku

10 ml vody

5 g mýdlového prášku

Vazelínu a vosk necháme rozpustit ve vodní lázni. Vodu uvedeme do varu a přidáme společně s mýdlovým práškem k čisticí směsi. Mícháme, dokud hmota není hladká. Pak necháme vychladnout.

Jak často impregnovat?

Prodejce kvalitních kožených bot upozorňuje, že impregnační nástřik není trvalý a musí se čas od času zopakovat. To sami poznáte, když kapky vody po botách nestékají a vpíjí se, je načase zopakovat proces impregnování. Platí, že čím častěji boty nosíte, tím častěji impregnujte. Preventivně nanášejte impregnaci alespoň jednou ročně. 

 

Foto: Pixabay

více …