Zelenenoviny.cz

Osobně jsem velmi líný zahradník a na pletí plevele, na rozdíl od řady mých sousedů, obvykle nemám dost trpělivosti, času ani nervů. Svou lenost jsem si vždy omlouval oblíbeným citátem filosofa-zemědělce Masanobu Fukuoky (1913 – 2008), autora známé a podle některých průlomové knihy One Straw Revolution - „nezáleží na tom, co děláme, ale na tom, co neděláme.“

Tak jsem prostě na některých záhonech nedělal nic, pouze jsem je poházel kompostem a sem tam náhodnou směsí semen vysypaných na dně krabice, ve které svůj genetický poklad uchovávám. S překvapením jsem po čase zjistil, že záhony, kde se nepleje, jsou nejenže stále plné něčeho k jídlu, ale navíc méně vysychají, na pohled mají lepší texturu zeminy a hlavně – nestojí to žádnou práci.

Místo abychom s přírodními procesy stále dokola bojovali – odplevelovali v marné naději, že se plevely nevrátí – můžeme je využít ve vlastní prospěch a kráčet s nimi. Stojí to jen trochu myšlení a vyžaduje to pár botanických, zemědělských a zahrádkářských pouček. K čemu nám tedy mohou být plevely dobré?

Pleveli jsou indikátorem vyzrálosti vašeho ekosystému, v tomto případě zahrady. Pokud se vyskytují ve velké míře, znamená to, že naše zahrada je nevyzrálá – je to nestabilní, narušený systém, který se plevely snaží napravit. Pokud je naším zahradním cílem samoudržitelnost a stabilita, excesivní výskyt plevelů znamená, že pravděpodobně něco děláme špatně. Pravděpodobně to, že toho děláme zbytečně mnoho a zbytečně rychle.

Stejně jako všechny ostatní rostliny mají i plevely specifické nároky co se týče kyselosti půdy, její vlhkosti, kompaktnosti atd. Máte zahradu plnou pampelišek, jetele, jitrocele, bodláků a dalších rostlin s mohutnými, hlubokými kořeny? Asi máte málo úrodnou půdu. Rostou vám na záhonech pryšce, ptačinec, popenec, svlačec a další? Zřejmě není něco v pořádku s absorpční schopností půdy, je udusaná a nepropustná. Vidíte často přesličku? Ta miluje kyselou půdu. A chrpy zase zásaditou. Zkušený zahradník tak umí plevely a tím pádem i půdu číst jako knihu a podle plevelů volit také správné umístění plodin.

Kromě této funkce můžeme plevely využít i jako půdokryvné rostliny – to jim ostatně jde velmi dobře, aniž bychom se jich o to museli nějak zvlášť prosit, ale když se nám podaří, aby se plevel nevysemenil (o tom ještě níže), ušetříme si mnoho práce se zalíváním, okopáváním a neustálým odplevelováním malých rostlinek. Když k tomu navíc přidáme skutečnost, že řada plevelů jsou vlastně rostliny zcela neoprávněně kulinářsky opovrhované (během psaní tohoto textu se krmím salátem z lebedy a merlíku bílého; ostatní členové domácnosti, jako například králíci a slepice, řadu z nich oceňují jako pícninu, která navíc velmi rychle dorůstá) a že některé jsou dokonce zapomenuté, zdivočelé a o to umíněnější lahodné zeleniny (lebeda zahradní, šrucha neboli portulák, šťovík, někdo má za plevel i slunečnici topinambur) mohl by se jeden dokonce ptát, jaký má smysl vůbec na zahradě něco zasévat, když vlastně všechno roste samo a bez péče.

To, že je řada plevelů ve skutečnosti dosti chutná (pozor, neplatí to obecně) souvisí s poměrně překvapivým faktem, že zeleniny a jejich nemilovaní zahradní souputníci mají ve skutečnosti mnoho společného a dokonce se často jedná i o poměrně blízce příbuzné. Obojí jsou obvykle rychle rostoucí, dobře se množící rostliny přizpůsobené na život v hustých, druhově jednoduchých společenstvech (dokonce v monokulturách) narušených stanovišť, kterým jsme si zvykli říkat pole či záhony.

Avšak jen některé člověk začal uměle šlechtit, a tak zatímco některé laskavcovité plevely máme za lahodné a užitečné (řepa, mangold, špenát, quinoa či amarant), jiné, dosti podobné rostliny brutálními způsoby hubíme jako škůdce (merlíky, bytel či dokonce již zmíněnou zapomenutou zeleninu – lebedu zahradní i její příbuzné). A zatímco ředkve či brukev zelná (brukvovité rostliny), původně obyvatel vápencových narušených srázů, osídlila naše zahrady ve všech svých podobách od kapusty, přes zelí, kedlubny, květáky a brokolice až k růžičkové kapustě, její příbuzné, hořčici polní, lničku, kokošku pastuší tobolku či penízek hubíme. Podobně na jedné straně našich preferencí stojí miříkovité rostliny jako mrkev, petržel a celer a na druhé třeba bršlice.

Principem líného zahradničení je pochopitelně na zahradě pracovat co nejméně a nechat za nás pracovat přírodu. Jak plevely, tak i zeleniny mají obvykle obrovské množství semen (což nás nepřekvapí, když víme, že se obvykle jedná o příbuzné). A tak i zde můžeme využít jako inspiraci podivuhodného japonského filosofujícího zemědělce Fukuoku a… prostě nedělat nic, nebo aspoň skoro nic. Ty nejlepší jedince vaší zeleniny nechte vysemenit (tedy, pokuste se je nesníst, i kdyby vypadali sebelahodněji; ostatní bez milosti spořádejte).

Stovky až tisíce semen obohatí půdní semennou banku a semena vyklíčí a přežijí pouze a jedině na místech, kde se jim dobře daří a v době, která je proto optimální. „Plevely“ tak částečně nahradíte zeleninou. A pokud jste proti tradičním plevelům skutečně zaujatí, prostě postupně snižujte jejich podíl v semenné bance tím, že jednotlivé rostliny budete vytrhávat či lépe stříhat před vykvetením (zelenou hmotu můžete nechat ležet na místě jako mulč (pamatujete, plevely jsou plné živin!), zkompostovat je, nebo třeba rovnou sníst.

Pokud budete zvyšovat podíl vámi preferovaných plodin, a naopak snižovat podíl těch, které nemáte rádi (ano, tak si nakonec můžeme definovat plevely – rostliny, které nemáme rádi), postupně zjistíte, že vám roste víceméně to, co vám vyhovuje a zároveň že nechtěné rostliny mizí. Tenhle proces vyžaduje trpělivost a čas, někdy i roky (semena mohou v půdě zůstat aktivní velmi dlouho), ale tento přístup, kdy kráčíte s přírodou, nebojujete s ní a zároveň jí šetrně využíváte ve svůj prospěch, vás může odměnit pestrou, krásnou, a přitom produktivní zahradou. A navíc – čím méně toho na ní děláte, tím nakonec lépe!

zdroj: ekolist.cz

více …

Pokud si nekupujete každou sezonu nové boty, musíte se o ty své starat tak, aby vám dlouho vydržely. Na podzim začíná více pršet, takže musíme především ošetřit povrch bot, aby do nich nezatékala voda.

 

 

 

 

 Co je impregnace

Impregnace je napouštění ochranných látek do materiálu, má předcházet jeho poškození způsobené různými vlivy, jako vlhkostí, plísněmi, znečištěním. V zimě na boty působí déšť, sníh, ale třeba i sůl a další posypové látky. 

Reklama:

„Pokud jde o koženou obuv, je potřeba vyhýbat se při péči chemickým prostředkům,” doporučuje zástupce obchodu se značkovou obuví na Novinky.cz. 

 

V běžných obchodech s obuví vám nabídnou, že vám boty za příplatek rovnou naimpregnují. Používané chemické spreje, které si můžete koupit i domů, mohou ale dráždit dýchací cesty. Navíc se tyto škodlivé látky dostávají zpět do přírody, stejně jako např. prací prostředky. Máme ovšem i jinou volbu, která nepoškozuje životní prostředí - můžeme zvolit přírodní prostředky pro impregnaci. 

 

 

Ekologické impregnační prostředky

Dobrou zprávou je, že již existují výrobky k impregnaci, které jsou na přírodní bázi. Nabízí a doporučují je převážně prodejci outdoorové obuvi nebo kvalitních kožených bot. Např. německá firma Fibertec vyrábí vosk na boty Shoe Wax Eco, který je založen na vodní bázi, v jeho složení se neobjevuje žádný škodlivý fluorocarbon. Všechny produkty a látky ve výrobku obsažené jsou kompletně biologicky odbouratelné a jsou vyráběny s důrazem na minimální uhlíkovou stopu.
Také výrobky anglické firmy Granger´s, např. G-Wax splňují standard bluesign® a garantují tak plnění přísných kritérií na šetrnost k životnímu prostředí, odbouratelnost či toxicitu. Za takové kvalitní výrobky si ovšem trochu připlatíme a nemusí být dostupné všude a všem.

Tudíž se nám nabízí levnější a jednodušší řešení - staré  osvědčené zkušenosti a rady našich babiček. 

 

Co vše tedy můžeme použít, když u sebe nemáme zakoupený přípravek? 

Podle Hobby instory.cz.

• Sádlo - tukem ze zvířecích kůží si natíraly lidé boty odjakživa a lze jej použít  s úspěchem i dnes. Ideální je vepřové sádlo bez soli.

• Vazelína - univerzální mast či mazadlo na všechno. Odpuzuje vodu, dá se lehce sehnat za dobrou cenu, je bezbarvá, bez vůně, její použití je jednoduché.

• Indulona - nejběžnější krém na ruce obsahuje vazelínu, lanolin, parafín a přírodní vonné silice. A protože výrobce tradičního krému uvádí, že Indulona má unikátní složení, které poskytuje všestrannou péči, zabraňuje vysušování, do hloubky vyživuje, chrání před vnějšími vlivy a dodává hebkost, můžeme ji použít i pro kožené boty. V poslední době však obsahuje Indulona více vody, proto bude dobré aplikovat na boty více vrstev. 

• Lanolin -  pochází od ovce domácí. Chemicky je lanolin příbuzný s voskem, lze jej použít jako mast na kůži nebo jako vosk na ochranu proti vodě; též se využívá jako surovina při výrobě krémů na boty. Vodovzdorné vlastnosti lanolinu chrání ovce proti promočení jejich vlny. 

• Včelí vosk - na ošetření kožených bot je včelí vosk skvělým balzámem, který obuv spolehlivě ochrání od vody, sněhu a bláta. Navíc u bot oživuje odstín, zvýrazňuje strukturu, kůži změkčuje a navíc krásně voní.

 

Pokud se péči o boty chcete věnovat trochu více, můžete si vyrobit vlastní krémy z přírodních surovin.

 

Několik takových receptů najdeme např. na iReceptář.cz. Pro inspiraci uveďme příklad podomácku vyrobeného univerzálního krému na boty.

Budeme potřebovat:

150 g vazelíny

10 g vosku

10 ml vody

5 g mýdlového prášku

Vazelínu a vosk necháme rozpustit ve vodní lázni. Vodu uvedeme do varu a přidáme společně s mýdlovým práškem k čisticí směsi. Mícháme, dokud hmota není hladká. Pak necháme vychladnout.

Jak často impregnovat?

Prodejce kvalitních kožených bot upozorňuje, že impregnační nástřik není trvalý a musí se čas od času zopakovat. To sami poznáte, když kapky vody po botách nestékají a vpíjí se, je načase zopakovat proces impregnování. Platí, že čím častěji boty nosíte, tím častěji impregnujte. Preventivně nanášejte impregnaci alespoň jednou ročně. 

 

Foto: Pixabay

více …

Březen a počátek dubna jsou na jedlý plevel bohaté. Stačí jít na procházku a pořádně se dívat, například mladá kopřiva se snaží svojí barvou splynout s okolím. Ve velkém množství ale můžeme sbírat například bršlici, ale také pampelišku nebo hluchavku. U kopřivy i hluchavky trháme jen mladé nebo vrcholové části. 

Bršlice kozí noha

Bršlice kozí noha je snad nejvděčnějším plevelem nejen počátku jara, ale i celé zelené sezóny. Po počátečním ochutnávání se může požívat ve velkém množství, a kromě toho se velmi dobře sklízí, je to totiž neúnavný plevel. Jen ale do té doby, než jej začneme pojídat a někdy jej zcela sklidíme.

Kopřiva

Kopřiva začne vylézat ze země, jakmile mrazy po zimě poleví. V tuto dobu ještě není jasně zelená, ale temně zelená až do karmínova, a zatím jen pár centimetrů vysoká. Jednotlivé rostlinky jsou ale dostatečně rozložité a sklízejí se dobře, pokud někomu nevadí požahání. Trháme celé konce rostlin, což v tuto dobu znamená, že je bereme skoro celé. Zpočátku to ale s jejich pojídáním nepřežeňme, u někoho by se mohla projevit alergie.

Ptačinec žabinec

Ptačinec prostřední zvaný také žabinec se dá sklízet během celé zimy i brzy zjara. Tvoří více či méně rozsáhlé porosty na nejrůznějších místech, najdeme jej například ve smrkových hájcích mezi panelovými domy sídlišť, kde často tvoří souvislé pokryvy.  Sklízí se výborně po hrstech, někdy dá trochu práce odtrhat konce se zažloutlými lístky. Ptačinec je mnohdy dostupný i při souvislé sněhové pokrývce, protože pod smrky, kde rád roste, se sníh časti ani nedostane. Decimují jej až silnější mrazy, po jejichž skončení ale zase hned dorůstá.  

 

Jedlý plevel  je výborný do polévky dvě minuty před koncem varu a nebo do jiného pokrmu, třeba k restované zelenině nebo pod maso, dvě až tři minuty před koncem tepelné úpravy. Předtím plevel přebereme od suchých přírodnin a nekvalitních částí, propláchneme, slejeme vodu a nařežeme nahrubo.

Další jedlý plevel najdete v rubrice Jedlý plevel.

Fota: Růžena Odehnalová, poslední foto Pixabay.com

více …

Ano, i v zimě můžeme sbírat plevel na jídlo, a sběr může být někdy i bohatší než když je třeba suché září. Chce to dobře si prohlédnout rostlinku nazývanou ptačinec žabinec a najít místo, kde se jí dobře daří. 

Ptačinec se v zimě skrývá pod spadaným listím podél lesních cest, na okrajích lesa a na paloucích pod jehličnatými stromy. Právě pod jehličnany se nám bude také nejlépe sbírat, protože ho listí nezakrývá a i v zimě vytváří leckde souvislé porosty, někdy úplné "plantáže".

Ptačinec je velmi odolný proti chladnému počasí, a i když v noci mrzne, moc mu to nevadí. Stačí, když se přes den teplota vyhoupne nad nulu, a nebo na něj svítí sluníčko. Tento plevel se vždy ochotně dostane do dobré kondice, ve které se dobře sbírá a dá se konzumovat.

Doma je nutné plevel pořádně přebrat a vyházet nepěkné rostlinky nebo jejich části, jehličí a jiné přírodniny. Plevel propláchneme studenou vodou, a podle svého zvyku použijeme. Já osobně si plevel tepelně upravuji, dávám jej do jídla asi minutu až dvě před koncem restování nebo varu, řada lidí jí plevel syrový.

Kromě ptačince se v zimě dají dobře sbírat i lístky jahodníku, hůře se otrhává jitrocel a sedmikrásky.

Hluchavka nachová

Hluchavka nachová je nám k dispozici rovněž jak během zimy, tak i brzy na jaře. Roste takřka všude, stačí se jen pořádně podívat. Často ji najdeme jednotlivě růst mezi porosty ptačince. V zimě a začátkem jara je zatím jen pár centimetrů vysoká, ale rostlinky jsou dostatečně rozložité a pěkně se trhají. Trháme jen horní část rostlinek, která je dostatečně šťavnatá. 

více …

Filtry na vodu do kuchyně by měly odstraňovat z pitné vody škodlivé sloučeniny chloru a další možné škodliviny, jako třeba pesticidy, těžké kovy, léčiva, hormony, a další. Prospěšné minerály by měly ve vodě zachovat. Dokážou to? Ano, ale jen některé.

 

Škodliviny ve vodě

V chlorované vodě se do různé míry vytvářejí sloučeniny chloru, nejznámější jsou škodlivé  trihalometany se špatnou rakovinotvornou pověstí. Další škodlivé látky, které by se mohly ve vodě nacházet a pravděpodobně se v ní v nějakém množství také nacházejí, jsou mikroplasty, pesticidy, těžké kovy, léčiva, hormony, a další zbytky chemikálií. 

 

Aktivní uhlí a pomalejší průtok

Všechny tyto škodliviny dokáže z vody odstraňovat kvalitní aktivní uhlí. Dělá to velmi efektivně, ale jen tehdy, když je voda dostatečně dlouho v kontaktu s uhlíkem.

Aby aktivní uhlí zachytilo škodliviny, musí voda téct filtrem pomalu. Pokud teče rychle, zachytí jen chlor, ale žádné škodliviny.   

 

Filtry s aktivním uhlím a pomalým průtokem

Největší objem aktivního uhlí má filtr Dionela FAM1.Pomalý průtok mají filtry třetího kohoutku Dionela FDN2 (1 litr/min), Dionela FAM1 (1,5 litru/min) a také filtrační konvice. U Dionel je navíc voda protlačována filtrem zespodu nahoru a kontaktní čas vody s aktivním uhlím je tak maximální, což je klíčové pro kvalitu filtrace. 

Další filtry třetího kohoutku, eSpring a Rainfresh s vložkou CF2, mají průtok minimálně 6 l/min, doba kontaktu vody s filtračním médiem je tedy nízká. Největší objem aktivního uhlí má filtr Dionela FAM1.

 

Zachovat prospěšné minerály

Filtry do kuchyně by kromě odstraňování škodlivin měly mít ještě další důležitou vlastnost, měly by zachovávat biologickou hodnotu vody a ponechávat ve vodě prospěšné minerály. Aktivní uhlí toto přesně umí a dělá. Přirozenou mineralizaci zachovávají filtry Dionela FAM1, Dionela FDN2, Dionela FAS4, eSpring, Rainfresh s vložkou CF2. Dále filtrační konvice Oasa s červenou a zelenou vložkou, Diona max FAM1, Diona max FDN2, Diona max FAS4.

Naproti tomu filtry, které snižují tvrdost vody, minerály nahrazují sodíkem. Hodí se proto jen na přípravu kávy a čaje a ne na soustavné pití i za studena. Týká se to většiny filtračních konvic (například Brita, Aquaphor, Oasa a Dionea s vložkou na tvrdost). Také Dionela FTK3 je na tvrdost a je vhodná na kávu a čaj.

Reverzní osmóza jsou kapitola sama pro sebe, má tak jemnou ultrafiltrační membránou, že odstraňuje i minerály a ty se pak musí do vody přidat.

 

více …

I letošní Vánoce budou vonět smaženými kapry, řízky a jinými vánočními dobrotami. Díky tomu každá domácnost vyprodukuje nemalé množství přepáleného oleje, a pak nastává problém, kam s takovým olejem.

Nejen olej, ale i další nevhodné předměty do odpadních vod nepatří. Jejich odstranění zvyšuje náklady městským kanalizacím, ale způsobují časté problémy a navíc zatěžují životní prostředí. Blížící se svátky jsou pak v tomto ohledu jedním z rizikových období. Mnohé domácnosti vylevají olej po smažení přímo do toaletní mísy. Takový olej, byť i zředěný saponátem má za následky, že odpadní potrubí rychleji koroduje a dále narušuje mechanický proces čištění odpadních vod. Tukové částice se při ochlazení shlukují, srážejí a nabalují na sebe další odpad. V potrubí vzniká odolná ucpávka, která ho může zneprůchodnit. Hroudy tuku v kanalizačních stokách také poškozují a ucpávají čerpadla. Tuk se nalepuje na stěny stokových potrubí, nastává chemická reakce a vzniklé kyseliny urychlují korozi. 

 

Využijte sběrná místa

Nejekologičtější variantou je slévat fritovací olej do uzavíratelných lahví, nejlépe plastových, skleněné nejsou vhodné, a odnést do sběrného dvoru, v místě bydliště. Použitý potravinářský olej lze také vylít do nádob s vyjetým motorovým olejem u benzínové pumpy. Pokud nechcete takovou výpravu absolvovat, lze sesbíraný olej do PET lahví bez starostí vyhodit do netříděného odpadu. Není to sice nejekologičtější, ale lepší než vylévat do kanalizace. 

 

Speciální kontejnery
Některá města dokonce umístila speciální sběrné kontejnery určené přímo na olej, který se dál zpracovává. Kontejnery mají obvykle oranžovou barvu, nebo jsou řádně označeny nápisem. Stačí si v blízkosti svého bydliště najít, zdali je tato služba poskytována.

 

S kompostem opatrně

Pokud vlastníte zahradu nebo jste zahrádkáři, můžete kuchyňský olej využít pro svůj kompost. S jeho množství buďte ovšem opatrní a nelijte do kompostu litry fritovacího oleje, aby nedocházelo ke kontaminaci půdy či spodních vod olejenatými látkami. Nejlepším řešením je nechat olej nasáknout do nějakého přírodního sorbentu (piliny, kartonový papír, ubrousky aj.) a potom kompostovat. Nasáklý olej se postupně rozloží a nedochází k uvolnění tekoucího oleje do prostředí. 

 

Zodpovědnost se vyplatí

Chovat se zodpovědně je nejen prospěšné, ale vyhnete se také pokutám. V případě vypouštění odpadních vod do kanalizace v rozporu s kanalizačním řádem nebo smlouvou o odvádění odpadních vod dochází podle zákona o vodovodech a kanalizacích k neoprávněnému vypouštění odpadních vod do kanalizace a za tento přestupek může být uložena pokuta. Rovněž provozovatel kanalizace má právo přerušit odvádění odpadních vod odběrateli v případě, že se dopustí neoprávněného vypouštění, tedy vypouštění v rozporu s podmínkami stanovenými v kanalizačním řádu. V případě vypouštění látek, které nejsou odpadními vodami, se jedná o přestupek, za který může být uložena pokuta až do výše 100 resp.(fyzická osoba) nebo 200 tisíc Kč (právnická osoba).

 

Foto: Pixabay.com

 

více …