Zelenenoviny.cz

Mnohá města v letošním roce omezila kvůli suchu sekání trávníků. Nejčastěji zmiňovaným záměrem bylo podpořit zadržování vody a výskyt hmyzu. Povedlo se to? Má nesečení travnatých ploch ve městech i nějaké nezamýšlené důsledky? Na to jsme se zeptali odbornice na zakládání a údržbu travnatých ploch Marie Strakové.

Jak ovlivňuje současná péče o zeleň podobu českých měst?

Pohybujeme se z extrému do extrému. V loňském roce města sekala některé plochy příliš často a při vysokých teplotách. Letos se někde neseká vůbec.

Když se seče příliš často nebo příliš nakrátko, může tráva při vysokých teplotách upadnout do takzvané letní dormance. To znamená, že trávník zastaví veškerý růst a vývoj. Trávník není mrtvý, ale je ve stavu, který chrání důležité části rostliny, jako odnožovací uzliny, rhizomy a kořeny. Těm umožňuje přežít tím, že do nich koncentruje veškerou dostupnou vodu na úkor ostatních částí rostlin. Je to zřetelné i vizuálně, protože ztratí svou zelenou barvu.

Ale když neposeču, tak mi květenství trav dozrají – podobně jako obilí. A pak také nejsou zelené.

Máme tedy hledat nějakou střední cestu?

Priorita travnatých ploch je, že mají být zelené. Aby v rostlinách probíhala fotosyntéza, aby byly živé. Jen tak mohou plnit všechny své funkce, například zadržovat prašnost a vodu.

Když někdo zúží celou problematiku zelených porostů ve městě na „sekat, nebo nesekat“, tak tím ukazuje maximálně zkreslený a úzký pohled. A to mě letos v médiích hrozně štvalo. Je potřeba se bavit o tom kdy, co a jak sekat.

Jak tedy trávníky ve městech udržet zelené?

Na prvním místě je třeba pracovat s druhově pestřejšími porosty, které obsahují jak jednoděložné, tak dvouděložné rostliny. Dvouděložné totiž zůstávají zelené i při vysokých teplotách. Také jsou to hostitelské rostliny pro spoustu druhů hmyzu. A kvetou.

Ale nemůžeme porosty zakládat jen z dvouděložných bylin. Vždy musíme pracovat se směsí. Trávy mají například tu výhodu, že mají díky svému svazčitému kořenovému systému protierozní účinek, snesou zátěž a dokáží odnožovat a tím zajišťují pokryvnost. To tráva nám na pobytových plochách zajišťuje příjemné sezení.

Pokud travnaté plochy mají plnit funkce, které od nich požadujeme, musíme si říct, co je jejich smyslem. Jestli jsou pobytové, nebo pohledové. Podle toho určujeme i četnost jejich sečení.

Můžeme ještě teď na konci léta travnatým plochám ve městech nějak pomoct?

Jakmile skončí léto, chtělo by to projít se po nich a podívat se, kde potřebují dosít. Aby se znovu zaplnila místa, kde rostliny v důsledku sucha vypadly. Cílem je, aby se porost znovu zapojil a v dalším roce se nevytvářela holá místa. To je nejčastější kolem obrubníků. Tam, kde lidé nejvíc chodí.

Ta nezaplněná místa totiž podporují nálet plevelných druhů jako je ječmen myší, ježatka a další teplomilné trávy. Ty jsou neuvěřitelně vitální, velmi dominantní a šíří se nehorázným způsobem. Tyto rostliny dozrávají velmi brzy, takže pak neplní ani funkci zeleně. A když města řeknou: „Nebudeme sekat“, tak to jenom napomáhá jejich šíření. Sečení je nutné.

Pokud nemám finance a mechanizaci na to, abych udělala důkladný dosev a doplnila porost některými dvouděložnými druhy, tak je potřeba dosít alespoň travní směsí, která nebude postavená na jílku vytrvalém. Tenhle krok mohou podle mě udělat úplně všichni.

Kdy je vhodné s doséváním začít?

V září nebo říjnu. Plochy v důsledku sucha prořídnou. Vypadnou z nich trávy, které léto nezvládnou, pokud jsou teploty příliš vysoké a sucho příliš dlouhé.

Pokud doséváme po létě, když se sníží vysoké teploty, mohou rostliny na jaře využít zimní vláhy a zapojit se. Podzimní dosevy můžou hodně pomoct. A zároveň je třeba nezapomenout a příští rok změnit režim kosení.

Takže sekat trávníky ve městech musíme. Jak to dělat správně?

 

Především je potřeba si říct, že sečení je potřeba. Když nebudeme sekat, tak ve městech začne probíhat sukcese, začnou tam nalétávat dřeviny, křoviny, bude tam džungle. To nikdo nechce.

Když budeme mít ve městech porosty extenzivního charakteru – například louky, sečeme je většinou dvakrát ročně. První seč má proběhnout na přelomu května a června, se sběrem. To je v době, kdy ještě nejsou tak vysoké teploty a rostliny mají šanci se vzpamatovat a vytvořit nějakou zelenou hmotu na léto. Už v červenci a v srpnu jsou ty plochy zelené. Jsou nízké, moc nerostou, ale jsou zelené.

Další seč má proběhnout v září, zase se sběrem. Držíme pravidlo, že budeme sekat včas a nebude to při vysokých teplotách, maximálně do 26 °C. Při vyšších teplotách by se sekat nemělo. Tomu je potřeba přizpůsobit i organizaci práce ve městech.

Pro vývoj některých druhů hmyzu je ale potřeba, aby rostlina dozrála. To znamená neposekat ji. Pro tyto případy se nabízí řešení výběrovou sečí, kdy určité rostliny prostě obsekám a nechám je růst.

Pokud chci myslet na hmyz, je také dobré sekat mozaikovitě: neposekat všechno naráz, ale postupně, aby se hmyz vždycky mohl přesunout na nějakou neposekanou plochu.

Do budoucna musíme počítat s tím, že péče o zeleň bude probíhat sofistikovaněji než doposut a bude dražší.

Teď jsme mluvili o květnatých loukách a dalších takzvaných extenzivních plochách. Jak sekat normální městské trávníky?

Standardní pobytové trávníky můžeme sekat častěji za předpokladu, že zvýšíme výšku kosení podle potřeby třeba i na 10-12 cm a nebudeme je kosit při uvedených vyšších teplotách.

Co přesně se letos nepovedlo?

Letos se na mnoha místech přestalo sekat. A travnaté porosty, zvlášť plevelné jednoleté travní druhy, vlastně dozrály a vytrvalé trávy současně stejně upadly do letní dormance. A najednou byl červenec, byly vysoké teploty, a všichni se hrozně divili, že jsou všude osiny: v očích, na psech. Ty plochy jsou příšerně zanedbané, jsou v nich výkaly zvířat...

K sečení pak stejně muselo dojít, protože to bylo neúnosné. Ale sekalo se v naprosto nevhodnou dobu.

Lidé zapomněli, že i tráva dozrává. Známe obilí z pole, které je na jaře zelené a pak zežloutne a dozraje na zrno. A u trav, zvlášť jednoletých, je to v principu to samé. Pokud si ty trávy nechám dozrát, tak jejich stébla a květenství opravdu nebudou zelená, ale žlutá, jako kdyby se měly sklízet na semeno. Sečením podporujeme odnožování, takže pokud vytrvalé trávy nesečeme, neraší nám nové zelené výhony a porost stárne.

Jaké to má důsledky?

Ten porost je zralý, suchý, zestárlý a vysemeňují se tam trávy. V důsledku toho dochází i k potlačování žádoucích bylinných druhů, které nemají šanci se prosadit vůči konkurenčně silnějším travám. A protože to je suché, tak to může mimo jiné třeba dobře hořet.

Když se parky před deseti nebo patnácti lety zakládaly, nikdo nepředpokládal, že jednou ve městech budeme řešit diverzitu a takové problémy se suchem. Ve spoustě měst se nechaly neposečené plochy původních parkových směsí, které obsahovaly vysoký podíl jílku vytrvalého. V červenci byly tudíž k vidění monokultury zralého jílku, který se původně vyséval za účelem častějšího kosení.

Tyto plochy nám nemůžou přinést žádnou diverzitu. Jílek vytrvalý je konkurenčně silná tráva. Ani pro hmyz nepřináší přidanou hodnotu. Pokud tyto porosty nezačneme sekat tak, jak máme a nedosejeme je vybranými bylinnými druhy, které dosev zvládnou, zpestří a zatraktivní ho pro hmyz, nikdy v něm pestrost nezvýším. Naopak.

Aby se trávníkům a zeleným plochám ve městech dařilo a zvládaly i sucha posledních let, musíme tedy jít cestou druhově pestrých porostů?

Ano, to v každém případě.

Všude ale musíme zvažovat, jestli se bude jednat o plochu pobytovou, která se bude sekat častěji, anebo o plochu extenzivního charakteru, která bude významná z pohledu biodiverzity.

Pestřejší porost znamená stabilnější společenstvo. To je stabilita i vůči klimatickým výkyvům, přívalovým dešťům, dočasnému zaplavení, při vysokých teplotách nebo dlouhodobém suchu. Pořád mi tam něco musí růst. Pak mám větší šanci, že mi něco přežije.

Jaká česká města pečují o zeleň způsobem, jakým popisujete?

Brno odvádí velký kus práce, v Prostějově se nezaloží žádná plocha, aniž by spolu nekomunikovali pracovníci odboru zeleně a technických služeb. Dobrým příkladem je také pražská Stromovka, tam můžete vidět louky i pobytové trávníky a všechno funguje. Jihlava je obdobný případ, těch měst je dost a já bych nerada na někoho zapomněla.

Na vlastní oči ale pozoruji, že tady na Moravě, kde nás sucho trápí už delší dobu, jsou zkušenosti větší. Třeba Veselí nad Moravou zakládá druhově pestré porosty i na pobytové, častěji kosené plochy.

Ve městech se ale musí změnit i nastavení výběrových řízení. Peníze pro firmu nemohou být vázány na počet sečí, ale musí to být na pravidla.

Základními principy by měly být druhová pestrost, zvýšení výšky kosení, vhodnost termínů sečení, jak během dne, tak i v průběhu roku. A maximální snaha, aby plochy zůstávaly zelené.

Pokud je na péči o zeleň nějaký balík peněz, tak by firma měla vědět, že pokud ho nevyčerpá například sečením, má možnost odvést jinou práci. Aby nepřišla o dohodnutou finanční částku, která by jí mohla chybět v rozpočtu a být likvidační.

Pokud jsou peníze nastaveny na určitý počet sečí, tak se firmy nedívají nalevo napravo. Potřebují odvézt práci, aby měli peníze. Pokud to mají dělat dobře, musí to být pochopeno i ze strany úředníků a měst. Jinak to za chvíli nebude nikdo chtít dělat.

A podle jakých principů fungovala údržba zeleně doposud?

V minulých dvaceti letech se kladl důraz na rychlost posečení. A aby se zelená biomasa nemusela odvážet, tak se mulčovala. To ale například u květnatých luk nelze. Tam musím sekat lištovou nebo bubnovou sekačkou a posekanou biomasu musím odvézt.

Bude se muset změnit i technika. Dneska jsou všichni vybaveni stroji na ošetřování intenzivních trávníků. Stávající stroje vám totiž ani neumožní zvýšit kosení. My se bavíme o zvýšení výšky kosení, jako by to bylo něco samozřejmého. Ale jim to neumožňuje mechanizace. Teď si představte zvýšit výšku kosení a současně dostat posekanou hmotu z té plochy. To je velký problém.

Musíme hledat celá řešení. Mně se nelíbí zavádějící demagogické informace. Když např. pan primátor Hřib vloží na internet dvě fotky ze stejného dne, kde je sečená a údajně nesečená plocha. Sečená je žlutá, nesečená je zelená.

Odborník na té zelené „nesečené“ ploše ale podle složení a výšky porostu pozná, že v letošním roce už sečená byla. Sice ne ten samý den v červenci, ale zřejmě někdy v květnu. Když se to pak použije bez této souvislosti, vyzní to demagogicky.

Budou muset města ve velkém vyměnit mechanizaci, protože teď jsou vybavena nevhodnými stroji na měnící se potřeby údržby zeleně?

Ve městech, která si zachovala vlastní technické služby, je ten problém podstatně menší. Tam se technikou dovybavují průběžně a už mají i zkušenosti se zakládáním květnatých luk. Ale v některých městech to může být problém. A hlavně to bude problém pro firmy, které byly zaměřené jenom na sečení.

V zákoně o rostlinolékařské péči je povinnost zamezit šíření plevele. Myslíte, že k tomu může nesekání trávníků vést?

Samozřejmě. Ale to není jen u trav, ale podobně vám mohou plochu zaplevelit pcháče nebo laskavce, šťovíky. Když nebudete sekat a objeví se vám v porostu tyto plevele, tak opravdu dopustíte jejich šíření a porušujete zákon.

A myslíte, že se to letos v létě již stalo?

To se rozhodně stalo, na mnoha místech.

Tomu, kdo nemá dostatečné informace, nedochází, co nesekáním způsobí. Nesekat vůbec znamená, že si šířím plevele a v budoucnu budu potřebovat chemii na jejich likvidaci. Najednou jsou všichni ekologičtí a myslí nesekáním na hmyz, ale tenhle trend spěje k tomu, že se bude aplikovat chemie. To snad nikdo nechce.

Uvedu příklad. Mluvila jsem s krajinářským architektem, který si založil květnatou louku. Porost mu připadal dlouho pěkný, tak ho sekal až v červenci. Tím pádem se mu tam vysemenily trávy. A ty začaly potlačovat kvetoucí byliny. Za mnou přišel za pět nebo šest let s tím, že už mu tam převažují traviny a že by louku chtěl postříkat nějakým herbicidním přípravkem proti jednoděložným, aby zachoval byliny a potlačil trávy.

Tak jsem mu řekla: „Jaký to dává smysl? Vy, místo abyste to správně sekal, to necháte narůst. Jste velký ekolog, myslíte to dobře a pořídíte si louku, ale pak nemáte problém ji postříkat, abyste potlačil trávu?

Takhle to bude i v těch parcích. Některé věci se opomenou nebo si je někdo neuvědomí a pak se musí udělat krok, kterým popřete všechno, co jste do té doby myslela dobře.

Letos jsem z toho byla hrozně naštvaná. Až mě to nebavilo, jak nekompetentní lidé rozhodovali o sečení a nesečení. A to, co jsem viděla v Praze, to byly zkušenosti k nezaplacení: monokultury jílku. A mně došlo, že politici vůbec nevědí, že tráva může dozrát a vypadat jako „pšenice“.

Co by podle vás měli lidé požadovat po správě města, když chtějí lepší péči o zeleň?

Rozhodně by měli přistoupit na to, že některé plochy přejdou do extenzivního režimu. Že se nebudou sekat osmkrát ročně, ale třeba jen dvakrát. A měla by být dohoda na tom, které plochy to budou.

Důležitý je soulad. Abychom dosáhli velkého podílu ploch, které budou extenzivnější, ale přitom nikoli zanedbané. A současně musíme myslet na zachování pobytových ploch pro život lidí. Tam, kde si lidi chtějí roztáhnout deku a sednout si, se bude sekat častěji.

Ale proč by na některých plochách nemohla být krásná kvetoucí louka? Děti tam můžou rodičům utrhnout kytku, můžou spolu pozorovat motýly nebo plést věnečky z kytiček.

Mediální panika určitě vznikla ze sucha a ze strachu z budoucnosti. Ale intenzivním využíváním všech ploch si likvidujeme počátek potravního řetězce. Extenzivní plochy nám udržují širší druhovou skladbu bylin a tím pádem i hmyzu a s tím ptactva a potravního řetězce, který je na to logicky navázán.

Ideální stav ve městech je tedy mít pobytové louky, psí louky, a pak část ploch ponechaných přírodě, jako jsou například květnaté louky, které se sečou dvakrát ročně?

Ano. Když na veřejnost budu myslet a dopřeju jí pobytové trávníky a psí louky, tak snáze přijmou i ta řešení pro přírodu. Lidé jen chtějí, aby bylo myšleno i na jejich potřeby a na jejich psa. To je třeba pochopit. I když vždycky bude někdo, kdo si bude stěžovat.

Veřejnost se zlobí například kvůli alergiím. Znám spoustu lidí, kteří mají tyto zdravotní problémy, ale řešením není chránit alergiky tím, že nebudeme sázet stromy a zakládat louky. Je také potřeba si uvědomit, že alergeny z trav nás ohrožují do doby, než je poseču. Což má být právě konec května, začátek června.

Dalším argumentem proti přírodním porostům ve městech jsou klíšťata. To je problém. Proto je potřeba zachovávat pobytové plochy pro veřejnost, aby se lidi nebo psi nepouštěli do vysokých lučních porostů před sečí.

Ne každý má to štěstí, aby se mohl pohybovat v přírodě každý den nebo každý víkend. Někteří lidé jsou odkázáni na prostory měst. Neměli bychom zapomínat ani na jejich potřeby. Proto je důležité mít příležitost prožít přírodu i ve městě, ale současně mít možnost si sednou t v parku na trávník a prožít tam třeba s dětmi den.

Do čeho se městům vyplatí investovat v tuto chvíli? Měla by si najít městského zahradníka, nebo zaměstnat arboristu, nebo zakládat květnaté louky?

Kdybych měla mluvit o stromech, tak řeknu, že by města měla zvážit investice do přeložek sítí, nebo by se měla změnit norma na ochranné zóny kolem sítí. Tak, aby se do ulic mohla vrátit stromořadí. To je zásadní.

A musí se myslet i na to, aby se stromy nejen zasadily, ale i udržovaly. Následná péče, zalévání a řezy v prvních letech nejsou vůbec legrace. Kvůli sítím už není ve městě pořádně kam stromy sázet. Kdyby se místo intenzivního sečení v 35 °C raději zalévaly stromy, udělalo by se líp.

Stromy ve městech v létě často potřebují zalévat. Potřebují to i trávníky?

Kdybych si měla vybrat, jestli zalít strom, nebo trávník, tak zaliju strom.

Ale když nezalijete trávník a jsou dlouho vysoké teploty bez vody, je vysoká pravděpodobnost, že se vám z letní dormance už neprobudí. Takže v září musíte dosévat. Ale pokud občas zaprší tak jako letos, tak trávy udržují život v odnožovacích uzlinách, aby mohly zase zregenerovat.

Ale i kdyby tráva odešla všechna, tak ji můžu na podzim dosít. Ztráta stromu je daleko větší.

Je něco, co by mohli lidé dělat sami?

Je opravdu důležité, aby se lidi vrátili víc do přírody. Aby nejenom jezdili na výlety za zážitky a požitky. Ale aby pozorovali a všímali si, jak příroda funguje. Na to nemusíte mít vysoké školy.

Je dobře, že si lidé uvědomují, že sucho je problém. Že příroda to nezvládá, planeta to nezvládá a že se chováme hrozně.

A co by lidé mohli dělat? Třeba by mohli začít pěstovat regionální osivo bylin. Tím můžou hodně prospět. Ať je sbírají a šíří.

V České republice se dvacet let mluví o regionálním osivu, ale pro některé regiony prostě neexistují regionální směsi bylin.

zdroj: ekolist.cz

více …

Domácí strava je ta nejlepší. Jenže ne každý bydlí v domě se zahradou, kde by mohl založit záhony. Dnes už to není problém. Lidstvo se opět posunulo a pěstovat vlastní zeleninu a bylinky lze i na střeše domu, v bytě nebo třeba i klidně v kavárně. Systém je založen na tom, že truhlíky fungují bez půdy. Stačí dostatek živin, vody, vzduchu a světla. 

 

Pěstujeme všude, kde se dá

Tento druh pěstování se nazývá hydroponický systém. Tím, že není potřeba půda k přenosu živin, je možné jej praktikovat v podstatě kdekoliv, kde lze zajistit dané podmínky. Tyto zahrádky lze založit i ve vertikálním směru, takže šetří místo. Jde o hudbu budoucnosti. Ale cílem je vytvořit systém, který by fungoval téměř automaticky. Pak by to bylo dostupné pro všechny, kteří by měli očividný zájem o vlastní zásobení potravinami.

Jak již bylo řečeno, půda je zde vynechána. Díky tomu roste obliba hlavně u alergií trpících lidí, kteří nemusí vdechovat spory plísní apod. Větší závislost na člověku přináší větší starost o zahradu a také více alchymii. Rostliny potřebují dostatek živin se správným pH. To totiž běžně kontroluje právě hlína. Člověk tak musí míchat živný roztok ve správném poměru. Namícháte jej docela snadno. Vodu doplníte o živiny a upravíte pH na hodnotu, kterou daná rostlina potřebuje. Problém je ten, že každá má vlastní měřítka. Ty zjistíte v přehledu pěstování v hydroponii. Nezapomeňte, že pokud čerpáte vodu z vodovodního řádu, nechte ji odstát, aby stihl vyprchat chlór.

Složení živného roztoku

Možná si říkáte, jaké živiny přidat do oné vody, abyste vytvořili živný roztok. Máte dvě možnosti.

• Ten kdo vermikompostuje, může použít výluh z kompostu, tzv. žížalí čaj. Máte jej zadarmo a jde o čistě ekologický produkt. Na druhou stranu nemáte ponětí o jeho složení

• Druhou volbou jsou minerální hnojiva

Dalším důležitým faktorem, aby to fungovalo jepřísun světla. Nejlépe denního. Ale jde to i bez něj. Stačí uměle svítit. Mějte na paměti, že platí rovnice: Čím víc světla rostlina dostane, tím rychleji poroste. Avšak také obzvlášť rychlý růst zvyšuje hladinu dusičnanu v těle rostlin, což nechceme. Všeho tedy s mírou. Maximum svícení je 15 hodin. A už i to je na horní hranici zdravého konceptu.

A co vše lze pěstovat? Vše co se dá zasadit. Saláty, bylinky, různé druhy zeleniny (rajčata, okurky, cukety, papriky) a bobulovité ovoce. Můžete i zkusit experimentovat. Co vše přežije bez hlíny. Omezení nejsou.

Další zajímavosti najdete na https://ekolist

Zdroj obr.: Pixabay.com

více …

České dráhy již v roce 2003 začaly se zapůjčením kol a jiným cyklistickým vybavením. Postup času se zdokonalovaly a nabídka se rozrůstala, až se staly největší síť půjčoven v republice. Celkem je půjčoven 85 ve všech krajích. 

 

 

Mezi hlavní výhody cyklopůjčoven ČD Bike patří pohodlnost a bezstarostnost pro cestující. Cestující si pohodlně na nádraží dojedou vlakem, zapůjčí si kola a můžou vyrazit na výlet. Kola si mohou předem rezervovat telefonicky nebo přes e-mail. Kola mohou zdarma převážet vlakem po vybraných tratích pro ulehčení cesty. Kola není třeba po výletě vracet na vypůjčené místo, ve většině případech je lze vrátit v jiných stanicích. 

 

Zapůjčení kol je snadné! Stačí osobní doklad, podepsanou nájemní smlouvu,, složit vratnou zálohu a zaplatit půjčovné.

 

Mnoho potřebných informací se cestující dozví na na největším výletním portálu a mobilní aplikci ,,Vlakem na výlet". 

 

Cyklopůjčovny jsou ve všech krajích po celé republice, lidé je mohou využívat až do 31.října, vybrané jsou otevřené po celý rok.  

 

ČD Bike jsou dostupné zde: 

Jihočeský kraj - České Budějovice, České Velenice, Jindřichův Hradec, Lipno nad Vltavou, Písek, Tábor, Třeboň, Třeboň lázně, Veselí nad Lužnicí, Vyšší Brod klášter 

Jihomoravský kraj - Břeclav, Hodonín, Veselí nad Moravou, Vranovice, Znojmo 

Karlovarský kraj - Aš, Františkovy Lázně, Cheb, Karlovy Vary dol. n., Mariánské Lázně, Sokolov, Nejdek (na základě objednávky předem)

Královehradecký kraj - Adrš pach (1.5.-31.8.), Česká Skalice, Náchod, Trutnov hl. n., Týniště nad Orlicí, Červený Kostelec, Častolovice (na základě objednávky předem)

Kraj Vysočina - Nové Město na Moravě, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Ždár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Jihlava (na základě objednávky předem)

Liberecký kraj - Česká Lípa, Střelice, Doksy, Mimoň 

Moravskoslezský kraj - Frýdek-Místek, Ostrava hl. n. 

Olomoucký kraj - Hranice na Moravě, Olomouc hl. n., Přerov, Zábřeh na Moravě, Šumperk

Pardubický kraj - Pardubice hl. n., Česká Třebová, Letohrad, Chrudim, Brandýs nad Orlicí, Hlínsko v Čechách, Choceň, Jablonné nad Orlicí, Králíky, Lanškroun, Moravská Třebová, Polička, Přelouč, Slatiňany, Svitavy, Ústí nad Orlicí město, Žamberk, Žďárec u Skutče

Plzeňský kraj - Domažlice, Klatovy, Plzeň hl. n., Tachov

Praha a Středočeský kraj - Praha-Smíchov, Beroun, Lysá nad Labem, Mělník, Neratovice, Nymburk hl. n., Poděbrady 

Ústecký kraj - Děčín hl. n., Litoměřice město, Lovosice, Ústí nad Labem hl. n., Rumburk (na základě objenávky předem)

Zlínský kraj - Kroměříž, Otrokovice, Staré Město u Uherského Hradiště, Valašské Měziřičí 

 

Více informací najdete na webu Českých dráh 

 

Zdroj fota: pixabay.com

více …

Po úmorném jaru je zde ještě teplejší léto. Sluníčko svítí, hmyz poletuje, vy sedíte u vody na dece v trávě … moment, je pod tím tráva nebo seschlé cosi, co trávou kdysi bylo a půda praská tak, že sebemenší závan větru vznese prach do vzduchu? Nebylo by hezké, kdybyste místo textilu položili tělo přímo na huňatý koberec trávy a před sluncem vás nechránil slunečník, ale pěkně košatý strom?

Něco se děje

Je potřeba zakročit a to už na samém začátku života. Když se zasadí semínko. Aby kolem nás vše rostlo a žilo, je potřeba základního elementu - vody. Tu zkrátka potřebujeme všichni. Nejen my lidé, ale i zvířata a rostliny kolem nás.

Existuje moc krásný projekt s názvem Kbelík vody. #kbelikvody Myšlenka je jednoduchá. Každý z nás může přispět kbelíkem vody z domácnosti a zachrání planetu. A to doslova. Není to žádná utopie, ani velmi vzdálená budoucnost. Planeta se otepluje, příroda skomírá. Jde o jednoduchý koloběh. Málo vody, potravy a živin znamená méně hmyzu, méně ptactva, stromů, keřů a rostlin. A jak je známo, to vše hraje důležitou roli v životě. Symbióza. Zeleň nám vytváří kyslík nutný k dýchání. O tu se zase starají zvířata. Když toto začne odumírat, bude pozdě.

Kbelík vody najde doma každý. A pak jej stačí vylít u nejbližšího strou či keře. Samozřejmě je nejlepší se domluvit s přáteli, sousedy a rodinou a můžete třeba dvakrát týdně vyjet na hromadné zalévání.

Co je důležité podotknout, nikdo nechce, abyste vzali kbelík a natočili do něj vodu z kohoutku. To by bylo plýtvání, nejen vašimi penězi. Stačí přes den sesbírat vodu, která je čistá a nezávadná, a která by běžně odtekla odpadem.

Jakou vodu lze použít:

• Mytí zeleniny a ovoce

• Neosolené voda z vaření brambor, luštěnin a rýže

• Ranní opláchnutí obličeje

• První opláchnutí těla ve sprše

• Po koupání dětí, kdy není nutné používat drogerii

• Nedopitá káva, mléko a matcha

• Stará voda z varné konvice

• Běžné umytí rukou

V podstatě lze do kbelíku vylít každou vodou bez tuků, solí a chemie.

 

Máte už plný kbelík? Hurá jej vylít, ale správně. Je pár pravidel, která by se měla dodržovat.

1. Nejlepší dobou na zalévání je pozdní odpoledne až večer. Kdy slunce již není vysoko na obloze a vzduch se lehce ochlazuje. Tehdy mají rostliny nejlepší šanci vodu zužitkovat do poslední kapičky.

2. Nikdy nezaléváme květy a listy. Mohly bychom je spálit.

3. Stromu jeden dva kbelíky vody nepostačí. Jeho spotřeba je velmi vysoká. Je lepší domluvit se se sousedy a jít hromadně zalévat.

4. Květiny, zeleninu a keře zaléváme kolem kořenů.

5. Staré vzrostlé stromy potěší i narušení hlíny rozrytím kolem jejich kmene. Voda se tak lépe vsákne do často velmi vysušené tvrdé hlíny.

6. Mladé stromy zalévejte přes trubku, které jsou vybudovány vedle nich a dopraví vodu hluboko do půdy.

Milujte sebe a své okolí. Pokud chceme něco změnit, musíme začít už dnes.

 

Jak ještě přivést vodu do přírody si můžete přečíst na Kbelíku vody.

 

Zdroj: Kbelik vody

Zdroj obr.: Pixabay.com

více …

Sinice jsou poměrně nebezpečné toxické látky, které mohou poškodit i zdraví člověka, pokud je v napadené vodě dlouho. Může pak trpět nepříjemně svědivými vyrážkami, nejčastěji v lemu plavek nebo kolem podprsenky či kolem krku, tedy tam, kde mají příležitost zůstat v kontaktu s kůží déle. Ovšem může dojít až k lehčím otravám těla, které se projevují žaludečními nevolnostmi, zvracením a průjmem. Přítomnost sinic a řas ve vodě zjistíte jednoduchým testem

Poslední květnový den začala oficiálně koupací sezóna a teploty posledních dnů přímo vybízejí k pobytu u vody. Většina přírodních koupališť a oblíbených vodních ploch je pod drobnohledem hygieniků, kteří provádějí pravidelná měření. Při svých výletech ovšem můžete dostat chuť smočit se i v méně známých vodách. Jak takovéto letní potěšení ve zdraví přežít radí Eliška Maršálková z Botanického ústavu AV ČR.

V posledních letech dochází k neúměrnému přemnožení sinic (cyanobakterie), které jsou nebezpečné jak pro lidské zdraví, tak pro vodní rostliny a živočichy. Sinice obsahují toxiny, které se mohou projevit v lepším případě alergií, v horším záněty očí a spojivek, žaludečními obtížemi, bolestí hlavy, malátností, oslabením imunity, až poruchou funkce jater a možným vznikem rakoviny při dlouhodobějším kontaktu, říká Eliška Maršálková.

Vyšší riziko je samozřejmě u malých dětí, které jsou citlivější a mají nižší tělesnou hmotnost. Při styku se sinicemi se neotírejte, ale snažte se co nejdříve osprchovat čistou vodou, radí Eliška Maršálková.

Ne vždy ale platí, že zelená voda znamená sinice. Mohou to být i obyčejné řasy. Odlišit řasy od toxických sinic pomůže jednoduchý, tzv. Maršálkův test. Naplňte průhlednou láhev, například PETku, až po hrdlo a nechte 20 minut odstát. Pokud se vytvořil u hladiny zelený proužek nebo povlak, který vypadá jako zelená krupice nebo sekané jehličí, ale zbytek vody zůstal čirý, jsou ve vodě sinice, říká Eliška Maršálková. Zůstala-li voda zelená, obsahuje řasy, dodává.

Pomůže také rozhlédnout se po celé vodní ploše, zda není někde viditelný zelený povlak takzvaného vodního květu sinic. Ten při podrobnějším pohledu tvoří opět zelené částečky, připomínající zelenou krupici nebo sekané jehličí, a může se díky větru libovolně přemísťovat.

Pokud nemáte průhlednou láhev a nejste si jistí, opatrně vejděte do vody po kolena tak, abyste nezvířili usazeniny na dně. Pokud si přes zelenou vodu neuvidíte na palce u nohou, raději do vody nechoďte. Kromě přítomnosti sinic je pravděpodobné, že koncentrace řas je tak velká, že by mohla způsobit alergie.

Sledujte také, zda nejsou na březích výstražné tabule, nebo se informujte na okresních a městských hygienických stanicích.

 

Redakčně upraveno

Zdroj: Ekolist.cz

Zdroj foto: Pixabay

 

více …

Kdysi romantika, dnes zajímavost, brzy nutnost – to jsou louky ve městě. Náročnost životního prostředí měst nás nutí hledat porosty, které vydrží sucho, horko i silný déšť. V obcích po celé ČR se proto na některých plochách objevují namísto klasických sečených trávníků louky. Jejich výhoda je, že jsou odolné vůči výkyvům počasí, mají nízké náklady na péči a jsou druhově pestré – je tedy velká šance, že alespoň některé druhy v nich přežijí.

Vypěstovat louku ale vyžaduje trpělivost. Vývoj fungující květnaté louky trvá minimálně 2–3 roky. První rok vyrostou většinou jen plevele a trávy. Teprve v dalších letech se začnou prosazovat kvetoucí byliny jako kopretiny, hvozdíky, silenky nebo chrpy. Na ně nalétnou včely a motýli a s nimi se objeví i ptáci.

Pokud tedy uvažujete o vysetí louky, v prvních letech se připravte na vysvětlování, co se na místě děje, abyste ji uhájili. „Když chcete něco prosadit, nemůžete na to jít silou,“ zdůrazňuje Marie Straková zájemcům o druhově pestré porosty na semináři pořádaném Svazem zakládání a údržby zeleně. A protože louka ze začátku nevypadá přímo atraktivně, je komunikace s veřejností opravdu nutná.

„U květnatých luk je potřeba překlenout období prvních dvou let, kdy prostor nevypadá reprezentativně, pak se ale i tyto porosty líbí,“ potvrzuje Katarina Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí v Jihlavě. „Je potřeba ale vysvětlovat, že plocha nebude nikdy golfovým trávníkem a bude se sekat pouze dvakrát ročně. Proto je potřeba pečlivě volit místo, kde se tento vegetační prvek použije,“ dodává.

Louka především kvete. Její krása je ale divočejší než je tomu u trávníku nebo klasického letničkového záhonu, které jsme zatím zvyklí ve městech vídat. Kromě pastvy pro oči jsou květiny i zdrojem nektaru pro motýly, včely a jiný drobný hmyz.

Louky se nehnojí a neošetřují se chemicky. Proto jsou zvlášť vhodné například v lázeňských areálech, kde se chemické postřiky nesmí používat.

Výhoda je, že z nich nemusíte vytrhávat plevel a okopávat je. Luční porost dokáže zpevnit půdu, používá se proto na svazích ohrožených erozí. Pokud se vám podaří založit fungující louku, vlastně se o ni nemusíte starat více než tak, že ji dvakrát až třikrát ročně posekáte, nejběžněji v červnu a v září.

Vyplatí se na louku počkat

Největší úskalí je právě v založení fungujícího porostu. Louka nevyroste kdekoli. Stanoviště, které je pro ni vhodné, by nemělo mít vysoký obsah živin, zvláště dusíku. Pokud má luční porost vyrůst na bývalém poli, je dobré nechat si nějaké přechodné období, kdy se na místo vyseje například travní směs, poseká se a odveze. Půda se tak trochu vyčistí od přebytečných živin.

Žádné stanoviště by nemělo být zaplevelené vytrvalými plevely, protože některých je velmi obtížné se zbavit. V praxi se pozemek nejběžněji „očistí“ glyfosátem (byť jeho použití je z environmentálního pohledu sporné), který pozabíjí plevely, a teprve poté se osévá. Pokud se osévá ručně, doporučuje Marie Straková osít plochu nejdříve polovinou osiva. Rostliny si tak mezi sebou mohou postupně tvořit vztahy. A právě funkční vztahy utváří fungující louku, kterou stačí dvakrát ročně posekat.

První seč je takzvaně odplevelovací, seká se navysoko, na 20–30 cm. Ostatní seče už jsou standardní, tedy na krátkých 5–6 cm. „Nikdy ale nesekejte, když je teplota vyšší než 25 °C,“ upozorňuje Marie Straková, která se věnuje zakládání květnatých luk, trávníků i dalších porostů. Rostliny se v horku spálí a uschnou.

To může být doporučením pro městské úřady, co dát do smluv upravujících péči o městskou zeleň, aby v horkém létě nejezdily sekačky po uschlých žlutých porostech, ze kterých se jenom práší. Sekat je potřeba tak, aby porost zůstal i v horku zelený. Ten, kdo se o městskou zeleň stará, si pak ohlídá, aby smlouvu neporušil.

Seč je na fungující louce vlastně jedinou činností. Ale i tu lze dělat dobře. Osvědčilo se nedělat pravé úhly, aby si lidi nemysleli, že sekačce došel benzín a plocha se zapomněla posekat. Je také dobré sekat louky mozaikovitě, aby čmelákům, motýlům, včelám a pavoukům nezmizel najednou všechen zdroj potravy, obydlí a úkrytu.

Přitom je dobré myslet na otázku: co uděláte se senem? Louka ho zpátky nechce, je třeba ho odvézt. Tradičně byly louky spojovány právě s pěstováním pícnin jako krmiva pro koně a další zemědělská zvířata. Seno bylo v loňském roce vysoce nedostatkové zboží a jeho cena se několikanásobně zvedla, protože kvůli suchu se u nás neurodilo dost.

Je dobré vědět, k čemu má louka sloužit. Pokud si domluvíte se zemědělcem, že ji poseče a odveze si seno, vyjděte mu vstříc ve složení rostlin. Koně třeba nemají rádi bílkoviny a nekrmí se proto senem s kokoškou pastuší tobolkou. I vratič může být od určitého množství pro koně toxický, zmiňuje Marie Straková případ farmáře, kterému onemocněli koně ze sena, ve kterém se objevilo větší množství vratiče.

Pokud chcete na louku přilákat určité druhy motýlů, můžete připravit podmínky jim. Třeba krvavec toten je hostitelská rostlina pro vzácného modráska bahenního, jehož housenka se vyvíjí na jeho květech. Jenže krvavec samotný modráska nezachrání. Housenka po dvou až třech týdnech spadne na zem a čeká, až ji objeví speciální druh mravence – mravenec žahavý. Ten ji odnese do svého mraveniště a tam se housenka živí na larvách mravenců. Bez mravenců tedy na louce vzácný motýl nepřežije. Je tedy dobré znát a respektovat potřeby různých druhů hmyzu, pokud si přejeme pomoci jim přežít.

V Praze můžete květnatou louku najít například ve Stromovce, v Kobylisích u Základní školy Žernosecká anebo na Břevnově v parku Královka. Tam se na podzim 2016 proti realizaci louky postavili místní obyvatelé. Nikdo s nimi totiž záměr nekonzultoval. Na Královce se zorala plocha tehdejšího trávníku, vysela se louka a prostor se oplotil, aby se rostliny uchytily. Místní se začali ptát, co se děje s místem, kam chodí venčit psi a kde děti v zimě sáňkují. Záměr založit na místě květnatou louku považovali za nevhodný. Obávali se totiž omezení sáňkování v zimě a menší přístupnosti pro venčení psů. Navrhli louku přesunout na jiný prostor Královky, který je méně využívaný pejskaři i dětmi. To se ale nestalo, městská část po nesouhlasu pouze zrušila oplocení louky, aby se v zimních měsících mohlo na místě sáňkovat.

Květnaté louky totiž nesnáší dobře, když se po nich chodí. Pokud mají být přístupné, je potřeba v nich vysekat cestičky nebo udělat chodníčky. Pokud je plocha louky velká, umožní to i lepší pozorování květin a hmyzu, který na nich žije. A louky se hodí především na velké plochy. Do rodinné zahrady je vhodnější vysít si bylinný trávník, který umožňuje nízké kosení, a přitom v něm také vykvetou rostlinky.

Aby lidi měli z louky radost, může být dobré přimíchat do luční směsi i letničky, alespoň podél cest a laviček. Letničky způsobí, že louka rozkvete už první rok. „Nevýhodou ale je, že lidé si často přejí, aby louka vypadala stejně, jako první rok, kdy kvetla nejbarevněji,“ říká Marie Straková, která zakládala květnatou louku například ve Stromovce.

Letničkové záhony jsou velmi oblíbené, musí se ale zakládat každý rok znovu. To je jejich nevýhoda oproti louce, která se obnovuje sama a šetří tedy náklady na péči o zeleň. Ty by měly vrátit investici do osiva louky, které není levné.

Ke kouzlu luk patří, že vypadají přirozeně. Nejlepší je, když to vypadá, jako by se nic nevyselo a louka na místě prostě vyrostla sama od sebe. „Nepřehánějte to s kreativitou,“ doporučuje Marie Straková zájemcům o realizaci druhově pestrých porostů.

zdroj: ekolist.cz

více …