Zelenenoviny.cz

Domácí strava je ta nejlepší. Jenže ne každý bydlí v domě se zahradou, kde by mohl založit záhony. Dnes už to není problém. Lidstvo se opět posunulo a pěstovat vlastní zeleninu a bylinky lze i na střeše domu, v bytě nebo třeba i klidně v kavárně. Systém je založen na tom, že truhlíky fungují bez půdy. Stačí dostatek živin, vody, vzduchu a světla. 

 

Pěstujeme všude, kde se dá

Tento druh pěstování se nazývá hydroponický systém. Tím, že není potřeba půda k přenosu živin, je možné jej praktikovat v podstatě kdekoliv, kde lze zajistit dané podmínky. Tyto zahrádky lze založit i ve vertikálním směru, takže šetří místo. Jde o hudbu budoucnosti. Ale cílem je vytvořit systém, který by fungoval téměř automaticky. Pak by to bylo dostupné pro všechny, kteří by měli očividný zájem o vlastní zásobení potravinami.

Jak již bylo řečeno, půda je zde vynechána. Díky tomu roste obliba hlavně u alergií trpících lidí, kteří nemusí vdechovat spory plísní apod. Větší závislost na člověku přináší větší starost o zahradu a také více alchymii. Rostliny potřebují dostatek živin se správným pH. To totiž běžně kontroluje právě hlína. Člověk tak musí míchat živný roztok ve správném poměru. Namícháte jej docela snadno. Vodu doplníte o živiny a upravíte pH na hodnotu, kterou daná rostlina potřebuje. Problém je ten, že každá má vlastní měřítka. Ty zjistíte v přehledu pěstování v hydroponii. Nezapomeňte, že pokud čerpáte vodu z vodovodního řádu, nechte ji odstát, aby stihl vyprchat chlór.

Složení živného roztoku

Možná si říkáte, jaké živiny přidat do oné vody, abyste vytvořili živný roztok. Máte dvě možnosti.

• Ten kdo vermikompostuje, může použít výluh z kompostu, tzv. žížalí čaj. Máte jej zadarmo a jde o čistě ekologický produkt. Na druhou stranu nemáte ponětí o jeho složení

• Druhou volbou jsou minerální hnojiva

Dalším důležitým faktorem, aby to fungovalo jepřísun světla. Nejlépe denního. Ale jde to i bez něj. Stačí uměle svítit. Mějte na paměti, že platí rovnice: Čím víc světla rostlina dostane, tím rychleji poroste. Avšak také obzvlášť rychlý růst zvyšuje hladinu dusičnanu v těle rostlin, což nechceme. Všeho tedy s mírou. Maximum svícení je 15 hodin. A už i to je na horní hranici zdravého konceptu.

A co vše lze pěstovat? Vše co se dá zasadit. Saláty, bylinky, různé druhy zeleniny (rajčata, okurky, cukety, papriky) a bobulovité ovoce. Můžete i zkusit experimentovat. Co vše přežije bez hlíny. Omezení nejsou.

Další zajímavosti najdete na https://ekolist

Zdroj obr.: Pixabay.com

více …

České dráhy již v roce 2003 začaly se zapůjčením kol a jiným cyklistickým vybavením. Postup času se zdokonalovaly a nabídka se rozrůstala, až se staly největší síť půjčoven v republice. Celkem je půjčoven 85 ve všech krajích. 

 

 

Mezi hlavní výhody cyklopůjčoven ČD Bike patří pohodlnost a bezstarostnost pro cestující. Cestující si pohodlně na nádraží dojedou vlakem, zapůjčí si kola a můžou vyrazit na výlet. Kola si mohou předem rezervovat telefonicky nebo přes e-mail. Kola mohou zdarma převážet vlakem po vybraných tratích pro ulehčení cesty. Kola není třeba po výletě vracet na vypůjčené místo, ve většině případech je lze vrátit v jiných stanicích. 

 

Zapůjčení kol je snadné! Stačí osobní doklad, podepsanou nájemní smlouvu,, složit vratnou zálohu a zaplatit půjčovné.

 

Mnoho potřebných informací se cestující dozví na na největším výletním portálu a mobilní aplikci ,,Vlakem na výlet". 

 

Cyklopůjčovny jsou ve všech krajích po celé republice, lidé je mohou využívat až do 31.října, vybrané jsou otevřené po celý rok.  

 

ČD Bike jsou dostupné zde: 

Jihočeský kraj - České Budějovice, České Velenice, Jindřichův Hradec, Lipno nad Vltavou, Písek, Tábor, Třeboň, Třeboň lázně, Veselí nad Lužnicí, Vyšší Brod klášter 

Jihomoravský kraj - Břeclav, Hodonín, Veselí nad Moravou, Vranovice, Znojmo 

Karlovarský kraj - Aš, Františkovy Lázně, Cheb, Karlovy Vary dol. n., Mariánské Lázně, Sokolov, Nejdek (na základě objednávky předem)

Královehradecký kraj - Adrš pach (1.5.-31.8.), Česká Skalice, Náchod, Trutnov hl. n., Týniště nad Orlicí, Červený Kostelec, Častolovice (na základě objednávky předem)

Kraj Vysočina - Nové Město na Moravě, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Ždár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Jihlava (na základě objednávky předem)

Liberecký kraj - Česká Lípa, Střelice, Doksy, Mimoň 

Moravskoslezský kraj - Frýdek-Místek, Ostrava hl. n. 

Olomoucký kraj - Hranice na Moravě, Olomouc hl. n., Přerov, Zábřeh na Moravě, Šumperk

Pardubický kraj - Pardubice hl. n., Česká Třebová, Letohrad, Chrudim, Brandýs nad Orlicí, Hlínsko v Čechách, Choceň, Jablonné nad Orlicí, Králíky, Lanškroun, Moravská Třebová, Polička, Přelouč, Slatiňany, Svitavy, Ústí nad Orlicí město, Žamberk, Žďárec u Skutče

Plzeňský kraj - Domažlice, Klatovy, Plzeň hl. n., Tachov

Praha a Středočeský kraj - Praha-Smíchov, Beroun, Lysá nad Labem, Mělník, Neratovice, Nymburk hl. n., Poděbrady 

Ústecký kraj - Děčín hl. n., Litoměřice město, Lovosice, Ústí nad Labem hl. n., Rumburk (na základě objenávky předem)

Zlínský kraj - Kroměříž, Otrokovice, Staré Město u Uherského Hradiště, Valašské Měziřičí 

 

Více informací najdete na webu Českých dráh 

 

Zdroj fota: pixabay.com

více …

Po úmorném jaru je zde ještě teplejší léto. Sluníčko svítí, hmyz poletuje, vy sedíte u vody na dece v trávě … moment, je pod tím tráva nebo seschlé cosi, co trávou kdysi bylo a půda praská tak, že sebemenší závan větru vznese prach do vzduchu? Nebylo by hezké, kdybyste místo textilu položili tělo přímo na huňatý koberec trávy a před sluncem vás nechránil slunečník, ale pěkně košatý strom?

Něco se děje

Je potřeba zakročit a to už na samém začátku života. Když se zasadí semínko. Aby kolem nás vše rostlo a žilo, je potřeba základního elementu - vody. Tu zkrátka potřebujeme všichni. Nejen my lidé, ale i zvířata a rostliny kolem nás.

Existuje moc krásný projekt s názvem Kbelík vody. #kbelikvody Myšlenka je jednoduchá. Každý z nás může přispět kbelíkem vody z domácnosti a zachrání planetu. A to doslova. Není to žádná utopie, ani velmi vzdálená budoucnost. Planeta se otepluje, příroda skomírá. Jde o jednoduchý koloběh. Málo vody, potravy a živin znamená méně hmyzu, méně ptactva, stromů, keřů a rostlin. A jak je známo, to vše hraje důležitou roli v životě. Symbióza. Zeleň nám vytváří kyslík nutný k dýchání. O tu se zase starají zvířata. Když toto začne odumírat, bude pozdě.

Kbelík vody najde doma každý. A pak jej stačí vylít u nejbližšího strou či keře. Samozřejmě je nejlepší se domluvit s přáteli, sousedy a rodinou a můžete třeba dvakrát týdně vyjet na hromadné zalévání.

Co je důležité podotknout, nikdo nechce, abyste vzali kbelík a natočili do něj vodu z kohoutku. To by bylo plýtvání, nejen vašimi penězi. Stačí přes den sesbírat vodu, která je čistá a nezávadná, a která by běžně odtekla odpadem.

Jakou vodu lze použít:

• Mytí zeleniny a ovoce

• Neosolené voda z vaření brambor, luštěnin a rýže

• Ranní opláchnutí obličeje

• První opláchnutí těla ve sprše

• Po koupání dětí, kdy není nutné používat drogerii

• Nedopitá káva, mléko a matcha

• Stará voda z varné konvice

• Běžné umytí rukou

V podstatě lze do kbelíku vylít každou vodou bez tuků, solí a chemie.

 

Máte už plný kbelík? Hurá jej vylít, ale správně. Je pár pravidel, která by se měla dodržovat.

1. Nejlepší dobou na zalévání je pozdní odpoledne až večer. Kdy slunce již není vysoko na obloze a vzduch se lehce ochlazuje. Tehdy mají rostliny nejlepší šanci vodu zužitkovat do poslední kapičky.

2. Nikdy nezaléváme květy a listy. Mohly bychom je spálit.

3. Stromu jeden dva kbelíky vody nepostačí. Jeho spotřeba je velmi vysoká. Je lepší domluvit se se sousedy a jít hromadně zalévat.

4. Květiny, zeleninu a keře zaléváme kolem kořenů.

5. Staré vzrostlé stromy potěší i narušení hlíny rozrytím kolem jejich kmene. Voda se tak lépe vsákne do často velmi vysušené tvrdé hlíny.

6. Mladé stromy zalévejte přes trubku, které jsou vybudovány vedle nich a dopraví vodu hluboko do půdy.

Milujte sebe a své okolí. Pokud chceme něco změnit, musíme začít už dnes.

 

Jak ještě přivést vodu do přírody si můžete přečíst na Kbelíku vody.

 

Zdroj: Kbelik vody

Zdroj obr.: Pixabay.com

více …

Sinice jsou poměrně nebezpečné toxické látky, které mohou poškodit i zdraví člověka, pokud je v napadené vodě dlouho. Může pak trpět nepříjemně svědivými vyrážkami, nejčastěji v lemu plavek nebo kolem podprsenky či kolem krku, tedy tam, kde mají příležitost zůstat v kontaktu s kůží déle. Ovšem může dojít až k lehčím otravám těla, které se projevují žaludečními nevolnostmi, zvracením a průjmem. Přítomnost sinic a řas ve vodě zjistíte jednoduchým testem

Poslední květnový den začala oficiálně koupací sezóna a teploty posledních dnů přímo vybízejí k pobytu u vody. Většina přírodních koupališť a oblíbených vodních ploch je pod drobnohledem hygieniků, kteří provádějí pravidelná měření. Při svých výletech ovšem můžete dostat chuť smočit se i v méně známých vodách. Jak takovéto letní potěšení ve zdraví přežít radí Eliška Maršálková z Botanického ústavu AV ČR.

V posledních letech dochází k neúměrnému přemnožení sinic (cyanobakterie), které jsou nebezpečné jak pro lidské zdraví, tak pro vodní rostliny a živočichy. Sinice obsahují toxiny, které se mohou projevit v lepším případě alergií, v horším záněty očí a spojivek, žaludečními obtížemi, bolestí hlavy, malátností, oslabením imunity, až poruchou funkce jater a možným vznikem rakoviny při dlouhodobějším kontaktu, říká Eliška Maršálková.

Vyšší riziko je samozřejmě u malých dětí, které jsou citlivější a mají nižší tělesnou hmotnost. Při styku se sinicemi se neotírejte, ale snažte se co nejdříve osprchovat čistou vodou, radí Eliška Maršálková.

Ne vždy ale platí, že zelená voda znamená sinice. Mohou to být i obyčejné řasy. Odlišit řasy od toxických sinic pomůže jednoduchý, tzv. Maršálkův test. Naplňte průhlednou láhev, například PETku, až po hrdlo a nechte 20 minut odstát. Pokud se vytvořil u hladiny zelený proužek nebo povlak, který vypadá jako zelená krupice nebo sekané jehličí, ale zbytek vody zůstal čirý, jsou ve vodě sinice, říká Eliška Maršálková. Zůstala-li voda zelená, obsahuje řasy, dodává.

Pomůže také rozhlédnout se po celé vodní ploše, zda není někde viditelný zelený povlak takzvaného vodního květu sinic. Ten při podrobnějším pohledu tvoří opět zelené částečky, připomínající zelenou krupici nebo sekané jehličí, a může se díky větru libovolně přemísťovat.

Pokud nemáte průhlednou láhev a nejste si jistí, opatrně vejděte do vody po kolena tak, abyste nezvířili usazeniny na dně. Pokud si přes zelenou vodu neuvidíte na palce u nohou, raději do vody nechoďte. Kromě přítomnosti sinic je pravděpodobné, že koncentrace řas je tak velká, že by mohla způsobit alergie.

Sledujte také, zda nejsou na březích výstražné tabule, nebo se informujte na okresních a městských hygienických stanicích.

 

Redakčně upraveno

Zdroj: Ekolist.cz

Zdroj foto: Pixabay

 

více …

Kdysi romantika, dnes zajímavost, brzy nutnost – to jsou louky ve městě. Náročnost životního prostředí měst nás nutí hledat porosty, které vydrží sucho, horko i silný déšť. V obcích po celé ČR se proto na některých plochách objevují namísto klasických sečených trávníků louky. Jejich výhoda je, že jsou odolné vůči výkyvům počasí, mají nízké náklady na péči a jsou druhově pestré – je tedy velká šance, že alespoň některé druhy v nich přežijí.

Vypěstovat louku ale vyžaduje trpělivost. Vývoj fungující květnaté louky trvá minimálně 2–3 roky. První rok vyrostou většinou jen plevele a trávy. Teprve v dalších letech se začnou prosazovat kvetoucí byliny jako kopretiny, hvozdíky, silenky nebo chrpy. Na ně nalétnou včely a motýli a s nimi se objeví i ptáci.

Pokud tedy uvažujete o vysetí louky, v prvních letech se připravte na vysvětlování, co se na místě děje, abyste ji uhájili. „Když chcete něco prosadit, nemůžete na to jít silou,“ zdůrazňuje Marie Straková zájemcům o druhově pestré porosty na semináři pořádaném Svazem zakládání a údržby zeleně. A protože louka ze začátku nevypadá přímo atraktivně, je komunikace s veřejností opravdu nutná.

„U květnatých luk je potřeba překlenout období prvních dvou let, kdy prostor nevypadá reprezentativně, pak se ale i tyto porosty líbí,“ potvrzuje Katarina Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí v Jihlavě. „Je potřeba ale vysvětlovat, že plocha nebude nikdy golfovým trávníkem a bude se sekat pouze dvakrát ročně. Proto je potřeba pečlivě volit místo, kde se tento vegetační prvek použije,“ dodává.

Louka především kvete. Její krása je ale divočejší než je tomu u trávníku nebo klasického letničkového záhonu, které jsme zatím zvyklí ve městech vídat. Kromě pastvy pro oči jsou květiny i zdrojem nektaru pro motýly, včely a jiný drobný hmyz.

Louky se nehnojí a neošetřují se chemicky. Proto jsou zvlášť vhodné například v lázeňských areálech, kde se chemické postřiky nesmí používat.

Výhoda je, že z nich nemusíte vytrhávat plevel a okopávat je. Luční porost dokáže zpevnit půdu, používá se proto na svazích ohrožených erozí. Pokud se vám podaří založit fungující louku, vlastně se o ni nemusíte starat více než tak, že ji dvakrát až třikrát ročně posekáte, nejběžněji v červnu a v září.

Vyplatí se na louku počkat

Největší úskalí je právě v založení fungujícího porostu. Louka nevyroste kdekoli. Stanoviště, které je pro ni vhodné, by nemělo mít vysoký obsah živin, zvláště dusíku. Pokud má luční porost vyrůst na bývalém poli, je dobré nechat si nějaké přechodné období, kdy se na místo vyseje například travní směs, poseká se a odveze. Půda se tak trochu vyčistí od přebytečných živin.

Žádné stanoviště by nemělo být zaplevelené vytrvalými plevely, protože některých je velmi obtížné se zbavit. V praxi se pozemek nejběžněji „očistí“ glyfosátem (byť jeho použití je z environmentálního pohledu sporné), který pozabíjí plevely, a teprve poté se osévá. Pokud se osévá ručně, doporučuje Marie Straková osít plochu nejdříve polovinou osiva. Rostliny si tak mezi sebou mohou postupně tvořit vztahy. A právě funkční vztahy utváří fungující louku, kterou stačí dvakrát ročně posekat.

První seč je takzvaně odplevelovací, seká se navysoko, na 20–30 cm. Ostatní seče už jsou standardní, tedy na krátkých 5–6 cm. „Nikdy ale nesekejte, když je teplota vyšší než 25 °C,“ upozorňuje Marie Straková, která se věnuje zakládání květnatých luk, trávníků i dalších porostů. Rostliny se v horku spálí a uschnou.

To může být doporučením pro městské úřady, co dát do smluv upravujících péči o městskou zeleň, aby v horkém létě nejezdily sekačky po uschlých žlutých porostech, ze kterých se jenom práší. Sekat je potřeba tak, aby porost zůstal i v horku zelený. Ten, kdo se o městskou zeleň stará, si pak ohlídá, aby smlouvu neporušil.

Seč je na fungující louce vlastně jedinou činností. Ale i tu lze dělat dobře. Osvědčilo se nedělat pravé úhly, aby si lidi nemysleli, že sekačce došel benzín a plocha se zapomněla posekat. Je také dobré sekat louky mozaikovitě, aby čmelákům, motýlům, včelám a pavoukům nezmizel najednou všechen zdroj potravy, obydlí a úkrytu.

Přitom je dobré myslet na otázku: co uděláte se senem? Louka ho zpátky nechce, je třeba ho odvézt. Tradičně byly louky spojovány právě s pěstováním pícnin jako krmiva pro koně a další zemědělská zvířata. Seno bylo v loňském roce vysoce nedostatkové zboží a jeho cena se několikanásobně zvedla, protože kvůli suchu se u nás neurodilo dost.

Je dobré vědět, k čemu má louka sloužit. Pokud si domluvíte se zemědělcem, že ji poseče a odveze si seno, vyjděte mu vstříc ve složení rostlin. Koně třeba nemají rádi bílkoviny a nekrmí se proto senem s kokoškou pastuší tobolkou. I vratič může být od určitého množství pro koně toxický, zmiňuje Marie Straková případ farmáře, kterému onemocněli koně ze sena, ve kterém se objevilo větší množství vratiče.

Pokud chcete na louku přilákat určité druhy motýlů, můžete připravit podmínky jim. Třeba krvavec toten je hostitelská rostlina pro vzácného modráska bahenního, jehož housenka se vyvíjí na jeho květech. Jenže krvavec samotný modráska nezachrání. Housenka po dvou až třech týdnech spadne na zem a čeká, až ji objeví speciální druh mravence – mravenec žahavý. Ten ji odnese do svého mraveniště a tam se housenka živí na larvách mravenců. Bez mravenců tedy na louce vzácný motýl nepřežije. Je tedy dobré znát a respektovat potřeby různých druhů hmyzu, pokud si přejeme pomoci jim přežít.

V Praze můžete květnatou louku najít například ve Stromovce, v Kobylisích u Základní školy Žernosecká anebo na Břevnově v parku Královka. Tam se na podzim 2016 proti realizaci louky postavili místní obyvatelé. Nikdo s nimi totiž záměr nekonzultoval. Na Královce se zorala plocha tehdejšího trávníku, vysela se louka a prostor se oplotil, aby se rostliny uchytily. Místní se začali ptát, co se děje s místem, kam chodí venčit psi a kde děti v zimě sáňkují. Záměr založit na místě květnatou louku považovali za nevhodný. Obávali se totiž omezení sáňkování v zimě a menší přístupnosti pro venčení psů. Navrhli louku přesunout na jiný prostor Královky, který je méně využívaný pejskaři i dětmi. To se ale nestalo, městská část po nesouhlasu pouze zrušila oplocení louky, aby se v zimních měsících mohlo na místě sáňkovat.

Květnaté louky totiž nesnáší dobře, když se po nich chodí. Pokud mají být přístupné, je potřeba v nich vysekat cestičky nebo udělat chodníčky. Pokud je plocha louky velká, umožní to i lepší pozorování květin a hmyzu, který na nich žije. A louky se hodí především na velké plochy. Do rodinné zahrady je vhodnější vysít si bylinný trávník, který umožňuje nízké kosení, a přitom v něm také vykvetou rostlinky.

Aby lidi měli z louky radost, může být dobré přimíchat do luční směsi i letničky, alespoň podél cest a laviček. Letničky způsobí, že louka rozkvete už první rok. „Nevýhodou ale je, že lidé si často přejí, aby louka vypadala stejně, jako první rok, kdy kvetla nejbarevněji,“ říká Marie Straková, která zakládala květnatou louku například ve Stromovce.

Letničkové záhony jsou velmi oblíbené, musí se ale zakládat každý rok znovu. To je jejich nevýhoda oproti louce, která se obnovuje sama a šetří tedy náklady na péči o zeleň. Ty by měly vrátit investici do osiva louky, které není levné.

Ke kouzlu luk patří, že vypadají přirozeně. Nejlepší je, když to vypadá, jako by se nic nevyselo a louka na místě prostě vyrostla sama od sebe. „Nepřehánějte to s kreativitou,“ doporučuje Marie Straková zájemcům o realizaci druhově pestrých porostů.

zdroj: ekolist.cz

více …

Hospodářské noviny uvedly závažné informace o stavu pitné vody z hromadného zásobování v Česku. Problémy jsou se sloučeninami vzniklými chlorováním, s pesticidy, mikroplasty, zbytky léčiv i dalšími škodlivinami. Pomohlo by aktivní uhlí v úpravnách vod a nahrazení chlorace jinou technologií. 

 

Česko má moc měkké normy pro pitnou vodu

Hospodářské noviny v dubnu 2019 uvedly, že Česko má měkké a zastaralé normy na pitnou vodu, a že naše normy některé škodlivé látky ani neznají a nehodnotí. "Pitná voda v Česku není tak dobrá, jak se o ní roky říká. Podle vědců, kteří se její kvalitou a úpravou zabývají, voda z kohoutků sice téměř vždy čistotou odpovídá českým normám, ty jsou však příliš měkké a zastaralé. Řadu pro zdraví nebezpečných znečišťujících látek omezují jen nedůsledně, některé v předpisu úplně chybí. Měkké limity platí například pro vedlejší produkty chlorace v úpravnách vod. Problémy jsou i s pesticidy, mikroplasty či zbytky léčiv."

Hospodářské noviny citují například hydrochemika a ředitele Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martina Pivokonského a jako příklady škodlivin uvádí trihalogenmetany vzniklé chlorací, a dále pesticidy, halogenderiváty kyseliny octové a mikroplasty.

 

Na trihalogenmetany máme limit 100, měl by být pod 15 

Trihalogenmetany, například chloroform, vznikají při chlorování vody v úpravnách. Česká norma má na ně velmi měkký limit 100 mikrogramů na litr. Přitom třeba Belgie a Itálie mají limit 30, Rakousko a Švýcarsko 25, a řada studií doporučujíe jen 15 mikrogramů na litr. A podle Petra Pumanna ze Státního zdravotního ústavu je dokonce i obsah 15 mikrogramů na litr prokazatelně škodlivý. 

 

Pesticidy překročily limit v polovině případů

U pesticidů je zase v Česku norma 0,1 mikrogramu na litr. Podle článku Hospodářských novin Český hydrometeorologický ústav v letech 2013 až 2016 testoval 660 zdrojů podzemní vody a ve více než polovině obsah pesticidů překračoval limit. Aktivní uhlí, které dokáže odstraňovat pesticidy, se v českých úpravnách vod zatím používá jen výjimečně.

 

Halogenderiváty nesleduje Česko vůbec

HN dále uvádějí, že halogenderiváty kyseliny octové česká norma nesleduje vůbec, přitom na Slovensku a v USA mají limit 60, v Kanadě 80 mikrogramů na litr. 

 

Mikroplasty nedokážeme odstranit ani otestovat

Mikroplasty, například mikropolutanty, jsou sloučeniny, které se používají v běžných výrobcích například jako změkčovadla v plastech nebo jako léčiva. Podle HN je dnešní úpravny vod nedokáží odstranit a rozbory vod řadu z nich nedokáží ani detekovat.

 

V ČR pomáhají hlavně filtry s aktivním uhlím v kuchyni 

Je možná překvapující, že voda z kohoutku v Česku není tak kvalitní, jak se celá léta tradovalo. Ale řada škodlivin prostě není vidět ani cítit. A dokud nebudou české vodárny používat aktivní uhlí a dokud budou používat chloraci, je třeba používat v domácnostech filtry s aktivním uhlím. Ty kvalitní dokážou odstraňovat jak chlor a škodlivé trihalometany, tak i pesticidy, hormony, antibiotika, těžké kovy a další škodliviny. K tomu více článek Filtry na pitnou vodu do kuchyně - srovnání.

 

Autorka článku Jana Konečná je původním povoláním geoložka, kvalitě vody a její úpravě v domácnostech se věnuje od roku 1999, provozuje e-shop Filtryvody.cz.

 

více …