Zelenenoviny.cz

Do roku 2021 budou mít řidiči v Česku k dispozici další stovky běžných dobíjecích stanic pro elektromobily. Jejich vybudování podpoří Ministerstvo dopravy z evropských prostředků. Z Operačního programu Doprava (OPD) na ně může putovat až 100 milionů korun v rámci podpory infrastruktury pro alternativní paliva.

Výzvu Ministerstvo dopravy vyhlašuje 25. ledna. Konečný termín pro předložení žádostí bude 15. června 2018. O dotaci se mohou ucházet žadatelé, kteří provozují ekonomickou činnost v oblastech: elektrické instalace, rozvod elektřiny, obchod s elektřinou nebo mají zkušenost s provozováním alespoň 10 veřejně přístupných dobíjecích stanic a kteří předloží projekt na vybudování běžných dobíjecích stanic na území České republiky. Rozsah projektu závisí zcela na uvážení žadatele. Maximální míra podpory ze způsobilých výdajů může v této výzvě dosáhnout až 70 %.

"Předložené žádosti o dotaci budou hodnoceny zejména z hlediska hospodárnosti, připravenosti a relevance projektu. S ohledem na uvedenou alokaci finančních prostředků se dá předpokládat, že bude podpořeno maximum předložených projektů, které vyhoví podmínkám výzvy", říká ministr dopravy Dan Ťok.

Další výzvy zaměřené na vybudování tzv. doplňkové sítě dobíjecích stanic budou vyhlášeny v průběhu příštích dvou let. Do konce roku 2023 by tak mělo vzniknout minimálně 800 dobíjecích stanic, čímž bude splněn cíl stanovený v Národním akčním plánu čisté mobility, který byl schválen vládou v listopadu 2015.

Vedle dobíjecích stanic pro elektromobily chce Ministerstvo dopravy podpořit také výstavbu plnících stanic na CNG, LNG a vodík. Výzvy budou vyhlášeny v průběhu jara 2018. Celkem má Ministerstvo dopravy pro tento dotační program v rámci OPD vyčleněno 1,2 mld. korun.

Bližší informace o podmínkách podpory jsou součástí podrobné dokumentace výzvy, která je zveřejněna na zde webu Řídicího orgánu OPD. Tato první výzva pro doplňkovou síť dobíjecích stanic přímo navazuje na již otevřenou výzvu, která je zaměřena na podporu výstavby páteřní sítě rychlodobíjecích stanic.

zdroj: www.mdcr.cz

více …

Europoslanci chtějí zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 35 procent. Odhlasovali, aby se do konce příštího desetiletí zvýšil podíl čistých obnovitelných zdrojů v Evropské unii na  35 procent. Evropský parlament také posílil podporu lidem, kteří vyrábějí svou vlastní energii ať už ve svém domově či jako členové energetického družstva. Pravidla schválená parlamentem odmítají jakékoli diskriminující opatření, poplatky a daně pro občany, kteří spotřebovávají vlastní elektřinu.

Například španělská solární daň tak bude za nových podmínek v rozporu s legislativou EU. Obdobně se europoslanci vyslovili také pro rychlejší tempo zlepšování energetické účinnosti, když celoevropský cíl zvýšili na 35 %. Z textu směrnice vyškrtali i řadu výjimek, díky nimž je až čtvrtina energetických úspor vykazovaných členskými státy pouze na papíře. Europoslanci současně požadují zpřísnit cíl pro rok 2050: EU má do poloviny století dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů.

Nakonec se nenašla podpora pro úpravu pravidel udržitelnosti pro využití energie získávané z biomasy, kterou ekologické organizace požadují [2]. Členské státy tak pro dosažení cílů podílů výroby energie z obnovitelných zdrojů mohou například pálit zdravé stromy, což podle vědců povede ke zvýšení emisí a přispěje k degradaci lesů.

Jan Freidinger z Greenpeace: “Europoslanci nepodlehli obrovskému tlaku průmyslové lobby a přijali celou řadu progresivních opatření, která podporují rozvoj čistých obnovitelných zdrojů energie a to především těch, které jsou ve vlastnictví obcí, energetických komunit a lidí.” Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA: „Na evropské úrovni v zásadě panuje shoda, že za elektřinu, kterou si doma vyrobíte, nemusíte nikomu platit. Poplatek za fotovoltaické panely na střeše by byl stejně absurdní jako poplatek za vlastní jabloň odváděný velkopěstitelům ovoce. Vítáme rovněž zvýšení ambicióznosti cílů pro obnovitelné zdroje a energetickou efektivnost oproti návrhům Komise. Může napomoci urychlení restartu obnovitelných zdrojů, který se v České republice již několik let odkládá.“

Zdroj: www.hnutiduha.cz, upraveno redakcí.

více …

České dráhy testují unikátní technologickou novinku, která zjednoduší odbavení cestujících ve vlacích. Přicházejí se zákaznickou kartou v mobilním telefonu s rotujícím QR kódem. Zcela noví zákazníci si vytvoří Virtuální In Kartu (VIK), ti stávající si do mobilního telefonu přenesou obraz své čipové In Karty (OIK). Ověřovací provoz In Karty v mobilním telefonu zahájil národní dopravce 16. ledna.

„Tím zjednodušíme odbavení a zákazníci už nemusejí nosit čipové karty. Vytvoření In Karty v mobilním telefonu je přitom velice snadné. Stačí k tomu doslova pár minut. Nový zákazník si stáhne a nainstaluje do mobilu s operačním systémem Android nebo iOS poslední verzi aplikace Můj vlak a vytvoří si v aplikaci uživatelský účet. Vlastní pořízení Virtuální In Karty nebo Obrazu stávající čipové In Karty je možné v aplikaci Můj vlak, a to v uživatelském profilu v části s identitou cestujícího,“ vysvětluje postup vytvoření In Karty v mobilu Zuzana Čechová, ředitelka Odboru cenotvorby a produktové komunikace ČD, a.s.

Novou Virtuální In Kartu je potřeba před prvním použitím autorizovat průvodčím ve vlaku a potom už má neomezenou platnost. Pokud už zákazník čipovou kartu má a vytvoří si v mobilu jen její „obraz“, pak se všechny údaje automaticky zreplikují a není je potřeba nijak autorizovat. Obraz In Karty má platnost stávající čipové karty.

„Čipovou In Kartu dnes využívá asi 750 tisíc zákazníků Českých drah. Její přesun do virtuálního světa je další významný technologický posun v odbavení. Předpokládám, že tuto novinku vyzkouší jako první mladí lidé, pro které je pohyb ve virtuálním světě samozřejmostí. Celý systém bude dál rozvíjet a spravovat dceřiná společnost ČD – Informační systémy,“ dodává člen Představenstva ČD, a.s., pro osobní dopravu Michal Štěpán a dodává: „Jde o otevřené řešení, jak pro smluvní dopravce, tak pro jednotlivé integrované dopravní systémy. Tím se otevírá cesta k další spolupráci s městy či kraji v celé republice.“

Zákaznické aplikace je možné do In Karty v mobilním telefonu nakupovat prostřednictvím e-shopu ČD nebo aplikace Můj vlak, eTikety navíc i přes mobilní web. Nakupovat lze hned po pořízení In Karty v mobilním telefonu (pozn. u nové Virtuální In Karty je lze použít až po její prvotní autorizaci a ověření údajů průvodčím ve vlaku). Pak již stačí při každé cestě předložit ke kontrole jízdních dokladů ve vlaku příslušný 2D kód v aplikaci Můj vlak, aby vlakový personál načetl nárok na slevu nebo např. zakoupený eTiket.

K jednomu uživatelskému účtu na webu Českých drah lze v aplikaci Můj vlak přiřadit jednu In Kartu v mobilním telefonu, která je s ním po celou dobu své platnosti spárována. Součástí In Karty v mobilním telefonu je sleva RAILPLUS, platná v mezinárodní přepravě, projevující se vizuálním zobrazením loga RAILPLUS na displeji mobilního telefonu. In Karta v mobilním telefonu neobsahuje elektronickou peněženku (EPIK).

„In Karta v mobilu s tzv. rotujícím QR kódem je opravdu evropsky unikátní produkt. QR kód má v sobě zašifrovanou fotografii, osobní údaje o uživateli, seznam slevových aplikací a také čerstvě zakoupených jízdenek. To umožňuje vlakovému personálu provést kontrolu off-line a zároveň tento QR kód nelze kopírovat, čímž se výrazně zvyšuje ochrana proti zneužití,“ uzavírá předseda Představenstva ČD –Informační systémy, a.s., Miloslav Kopecký.

zdroj: www.ceskedrahy.cz

více …

Pestrovečer opět zve do jihomoravských Mikulčic. Tento multižánrový festival už po čtrnácté přitáhne 2. - 3. března různorodé hudební interprety, kvalitní divadlo i zajímavé osobnosti a naplní kulturní dům výstavami, praktickými workshopy a benefičním blešákem.

Chceme spojovat lidi, kteří nejsou lhostejní ke svému okolí. Povzbudit je, dobře pobavit, propojit a motivovat!“, shrnuje moto a letošní téma Dalimil „Cody“ Toman, jeden ze zakladatelů festivalu.

Pořadatelé Pestrovečera, dobrovolníci z řad členů a sympatizantů Hnutí Brontosaurus, letos v programu tradičně „propletli“ známé tváře (Mucha s kapelou, Carpet Cabinet, Rocket Dogz) s méně známými regionálními interprety (břeclavský Bazztaarklan, Neoveská cimbálová muzika). Hostem bude i Arnošt Novák, přednášející na Karlově i Masarykově univerzitě, který návštěvníkům představí svou knihu „Tmavozelený svět“ o radikálně ekologických hnutích.

Témata přednášek, výstav, ale i workshopů mají za cíl propojit účastníky a povzbudit je v jejich zájmu o okolí. Celý festival je tak společným dílem organizátorů, vystupujících, umělců, ale i návštěvníků, splétajících společně síť vzájemné inspirace, umění, zábavy, myšlenek a aktivit.

Výtěžek z festivalu je vždy použit na dobročinné aktivity v regionu či v zahraničí.

Letošní program i více informací o Pestrovečeru najdete na webu či na facebooku.

Kontaktní osoba: Alena Konečná, telefon: 775 882 662, e-mail: pestrovecer@gmail.com
Web: http://pestrovecer.cz/

více …

Beton a malta vyrobené ze stavebního odpadu, víceúčelové odolné desky z použitých kabelů, svatební šaty z plastu, oděv z gramofonových desek, iglú z roliček toaletního papíru – to jsou některé z projektů, které minulý rok zabodovaly v soutěži ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Cílem soutěže Přeměna odpadů na zdroje je povzbudit firmy, obce a studenty, aby kreativně přemýšleli, jak použité materiály a nefunkční výrobky znovu využít. Ministerstvo proto vyhlásilo již druhý ročník této soutěže.

Podle statistických dat z roku 2016 nakládala v Česká republika s 34,4 miliony tunami odpadů. Znovu využít jsme dokázali jen 80 %. Velký podíl na tom má recyklace a využívání stavebních materiálů, které tvoří polovinu všech odpadů.

V oblasti komunálního odpadu je však situace jiná. Každý Čech po sobě zanechal v přepočtu 339 kilogramů komunálního odpadu. Přibližně polovina komunálních odpadů končí na skládce, což je neekologický a nevhodný způsob likvidace. "Skládkováním odpadu ztrácí Evropa i ČR velmi cenné materiály, jejichž primární zdroje jsou v Evropě značně omezené nebo se zde vůbec nevyskytují a musí se dovážet," informuje ministerstvo.

„Jsme si vědomi toho, že zdroje nejsou bezedné, a proto by udržitelné nakládání se surovinovými zdroji mělo být naší prioritou. Česká republika nemá dostatek všech potřebných surovinových zdrojů, o to více se musí snažit ty existující znovu efektivně využívat,“ říká ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner.

Hlavním cílem soutěže je proto upozornit na nutnost přechodu ČR k oběhovému hospodářství, kam se nyní ubírá nejen Evropská unie, ale i vyspělé země celého světa. Otázka, co s odpady je o to ožehavější, že Čína oznámila zákaz dovozu vybraných odpadů z celého světa i ze zemí EU. Zákon o odpadech navíc od roku 2024 skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů zcela zakáže.

K zamyšlení nad dalším praktickým využitím různých druhů použitých materiálů a výrobků s ukončenou životností soutěž loni přiměla 127 firem a škol. První cenu kategorii Nejlepší výrobek z druhotné suroviny si minulý rok odnesla firma POGOTECH, která zpracovává demoliční materiály. Stříbro pak získala rodinná firma Replast. Z recyklovaných PVC kabelů vyrábí podlahové desky, po kterých chodí návštěvníci koncertů Rolling Stones či Lady Gaga. Jejich pontonové desky využili také organizátoři oslav 70. výročí vylodění v Normandii. Kromě veteránů po nich kráčely takové osobnosti jako bývalý americký prezident Barack Obama či královna Alžběta II.

„Zpracujeme staré kabely nebo jejich výrobní odpady, oddělíme plast a kov. Kovový podíl putuje do hutních provozů a plast zahřejeme a zpracujeme do více než 100 různých výrobků. Ty po ukončení životnosti můžeme znovu rozemlít a v určitém poměru opětovně zapracovat do nových výrobků. Proces je takřka nekonečný,“ říká majitel firmy Zdeněk Blažek.

„Těšíme se na letošní projekty, které mohou udat směr, jak odpovědně přistoupit k využívání surovin, jež máme. Ať už se to týká kreativního zpracování plastů, papíru, kovů, skla, inovativního využití odpadů a druhotných surovin ve stavebnictví a výrobě nebo třeba projektů, které budou k využití použitých materiálů a výrobků inspirovat druhé,“ uvedl ministr Hüner.

Podrobnosti o soutěži a kritéria pro jednotlivé kategorie zveřejnilo ministerstvo na stránkách http://druhotnasurovina.mpo.cz. Uzávěrka přihlášek do soutěže je 31. března 2018. Slavnostní ocenění vítězů proběhne v červnu v prostorách Senátu Parlamentu ČR

zdroj: ekolist.cz

Více viz https://druhotnasurovina.mpo.cz/

více …

Řada lidí dnes hledá alternativy k tradičnímu bydlení. Alternativy, které jsou ekonomickým a mnohdy také ekologickým řešením. Jednou z možností, jak bydlet levně a zároveň k přírodě šetrně, je maringotka.

Lidé žijící dnes v maringotkách nejsou zdaleka jen kolotočáři. Zjistit, kolik lidí v nich u nás bydlí, je těžké, žádná oficiální evidence není. Vím však zhruba o pěti maringotkách, kde trvale žije jednotlivec, pár či rodina a soudě podle mediálního ohlasu nejsou jediní. Dá se podle mého předpokládat, že lidí žijících v domech na kolech bude poměrně dost.

Na čtyřech kolech

Pořizovací cena maringotky se různí podle stavu, vybavení, velikosti a vzdálenosti, na kterou je nutno ji dovézt. Ceny začínají na 30 000 korunách, ale mohou se vyšplhat vysoko přes 100 000 korun. Je samozřejmě třeba řešit i pozemek. Není pravda, že maringotku lze postavit kdekoliv. Existuje poměrně rozšířená fáma, že maringotka není dle stavebního zákona považována za stavbu, protože není spojena se zemí a neplatí na ní tedy ohlašovací povinnost. Maringotka nepotřebuje stavební povolení, ale je třeba ji ohlásit na stavebním úřadě. A pokud je využívána k trvalému bydlení, musí stát na pozemku, který je určen pro výstavbu rodinného domu nebo stavby pro rekreaci dle územního plánu dotyčné obce.

Ač to může být romantická představa, podle stavebního zákona není možné, aby maringotka stála v lese, na poli nebo na louce a byla využívána k trvalému bydlení. Stejně tak není možné maringotku umístit bez souhlasu majitele pozemku. Pouze v případě, že na pozemku stojí rodinný dům, není nutné maringotku hlásit.

Maringotka k maringotce aneb Hnutí malých domků

Zatímco v našich krajích se jedná převážně o jednotlivce a roztroušené komunity, o kterých se píše spíše jako o zajímavé kuriozitě, za oceánem již řadu let existuje hnutí Tiny House Movement (překládáno jako hnutí za maličké domy či hnutí malých domků, ale nejčastěji nepřekládáno vůbec). Tiny House Movement se odvolává na Henryho Davida Thoreaua a jeho knihu Walden, aneb život v lesích (v originále Walden or Life in the Woods, 1984). Bere si příklad z jeho knihy i z jeho života.

Příznivci hnutí si staví či pořizují malé domky do 46 metrů čtverečních (500 stop). Krom toho, že se jedná o velmi malý prostor, není zde žádná další striktně určená charakteristika, aby člověk mohl svůj domeček nazývat tiny house. Ve většině případů se pak jedná právě o maringotky, postavené či upravené. Lidé z Tiny house movement poukazují právě na čísla ukazující, že průměrný Američan a Američanka bydlí na 250 metrech čtverečních a za svoje obydlí zaplatí třetinou až polovinou platu. Tiny house movement se hlásí k minimalismu a jasně akcentuje svobodu, kterou takové bydlení nabízí. Jedná se o svobodu, kterou poskytuje vnitřní schopnost odtrhnout se od hromadění věcí a možnost kdykoliv své obydlí přesunou na jiné místo, když se podmínky stanou nepříznivé či se danému obyvateli či obyvatelce maringotky prostě chce. Především jde ale o svobodu, kterou poskytují mnohem menší finanční náklady života v malém domečku. Kromě nízké pořizovací ceny je i provoz velmi levný. Člověk tak není nucen pracovat dlouhé hodiny, aby zaplatil nájem, ale získává mnohem více času pro sebe a možnost zpomalit v dnešním uspěchaném světě.

Ekologická stopa… ekologická architektura?

Maringotky nepochybně šetří peněženku. Šetří i přírodu? Bezesporu se jedná o snížení uhlíkové stopy oproti stavbě klasického domu či životě ve větším domě ve městě. Co je jasným environmentálním přínosem života v maringotce jsou nároky na prostor. Obytná plocha maringotky je třetinová oproti průměrnému bytu, což má vliv například na spotřebu materiálu i plochu nutnou k vytápění. (Průměrná maringotka má rozlohu do 20 m2 (často 2,5 *7 nebo 2,5*8 m), zato průměrný byt má rozlohu 65 m2.)

Rozdíl je také u ekologické stopy vzniklé při výstavbě. Krom toho, že maringotku si řada lidí pořizuje z druhé ruky, bývá vyrobena nejčastěji ze dřeva, které má násobně nižší uhlíkovou stopu než cihla či beton (např. na výrobu 1 kg cihel je vyprodukováno 0,5 kg emisí CO2 oproti lepenému dřevu, u kterého je hodnota dokonce záporná -0,5 kg). Lidé v maringotkách také často topí dřevem a využívají suchého záchodu, kompostu, dešťové vody a podobně. Samozřejmě v těchto a dalších opatřeních však záleží na konkrétním obydlí a lze jich využívat i v klasickém domě.

Jak se žije v maringotce za Prahou

Jednu maringotku, ve které majitel žije již dva roky, jsem navštívila. Stojí na velkém pozemku bývalého mlýna, obývaného několika rodinami uprostřed lesů, kam se však dá dostat příměstskou linkou do hodiny z centra Prahy. Většina lidí z okolí také do Prahy do práce dojíždí. Mirek se sem přestěhoval, když mu majitel jeho dosavadního bytu vypověděl nájemní smlouvu. Také on zdůrazňuje na prvním místě ekonomický aspekt.

„Ještě příjemnější je, že člověk nemusí vydělávat na horentní nájem, jaké jsou v současnosti v Praze i v mnoha jiných větších městech, poskytuje to tak člověku větší ekonomickou svobodu. Například v tom, dělat méně placenou, ale příjemnější práci," říká Mirek. "Konkrétně platím 1000 korun měsíčně za parkování maringotky, k tomu 750 za přívod elektřiny + využívání záchodu, koupelny, pračky atp. na mlýně. K tomu ještě 500 Kč za přípojku internetu do maringotky. To jsou de facto veškeré mé měsíční stálé výdaje. S nájemním bydlením v Praze je to nesrovnatelné,“ popisuje.

Podobně jako u hnutí malých domků ale zdůrazňuje určitou jednoduchost a svobodu, zároveň ale také ekologickou příznivost takového bydlení, které však nevnímá jako omezení, ale jako dobrodružný „život na cestě“.

„Maringotku mám zaparkovanou na okraji lesa, pár metrů od potoka, žiju tak téměř v srdci přírody, a přitom si užívám (téměř) všechny výhody civilizace. Je to balzám na psychiku," říká Mirek. Život v maringotce mu přináší víc každodenních malých dobrodružství a je podle něho zábavnější než život v městském bytě. "Benefit pro přírodu je v tom, že spotřebovávám méně energie než v bytě, byť elektrickou přípojku do maringotky zavedenu mám, spotřebuji též mnohem méně vody. Tu si nosím v kanystru ze mlýna vzdáleného cca 66 metrů a 16 schodů. To je silná motivace k neplýtvání s touto drahocennou tekutinou," říká Mirek a dodává, že lépe také zužitkovává odpady. "Ty biologicky rozložitelné kompostuji, nebo dávám slepicím. Ostatní odnáším do kontejnerů se tříděným odpadem ve vesnici. V zimě to ekologicky spalitelné zužitkuji v kamnech. Nezužitkovatelného komunálního odpadu vyprodukuji tak jednu igelitku za 14 dní," říká.

Ekoarchitektura s ideologií

Petr Suske ve své knize Ekologická architektura ve stínu moderny o ekologické architektuře poukazuje na to, že do enviromentálních řešení patří i ekonomické aspekty.

„Dům, který je příliš drahý, mě bude celý život stresovat – ať už nekončícími splátkami, nebo prostě pouze pocitem špatné investice. (…) Dům, v němž se nebudu cítit dobře (třeba proto, že mám vypěstované či zděděné jiné představy, nebo protože nevyhovuje mému životnímu stylu), stejně jako arogantní dům souseda, může mít na mé zdraví horší vliv než výběr použitých materiálů.“

Lze se tedy mírně provokativně ptát, je ekologické zadlužit se na desítky let hypotékou u mnohdy neeticky jednajících bank? Byť i pro výstavbu pasivního/nulového domu? Má smysl pracovat nekonečné hodiny v (často) nesmyslné práci, abychom dosáhli na vlastní bydlení? Život na čtyřech kolech zajisté není řešením pro každého a zajisté to není také řešení snadné. Určitě však jde dále, než jsou romantické představy o kočovném životě či výhledu z okna do zeleně. Může být ale ukázkou situace, kdy ekologické a ekonomické problémy jsou spojené nádoby.

zdroj: ekolist.cz

více …