Zelenenoviny.cz

Ekologické organizace Hnutí DUHA a Zelený kruh prošly volební programy a sliby jednotlivých politických stran a hnutí, které se budou ucházet o pozornost voličů při říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Z jejich analýzy programů vyplývá, že environmentálně citlivý volič na výběr má.

Jednoznačně nejkomplexnější a nejkonkrétnější programy pro ekologickou reformu ekonomiky, zdravější životní prostředí a lepší ochranu divoké přírody mají podle Hnutí DUHA a Zeleného kruhu Strana zelených a s malými nedostatky také TO P09. Velmi dobrý ekologický program mají také Piráti. Průměrné jsou programy ČSSD a KDU-ČSL.

ANO přináší řadu dobrých nápadů, které však shazuje návrhem na zrušení samostatného ministerstva životního prostředí. „Nebyla by tak instituce, která by tyto nápady realizovala,“ komentuje to Daniel Vondrouš

Velmi slabé jsou programy KSČM a STAN, byť stále lepší než ODS, SSO či SPD. Programy ODS a Strany svobodných občanů podle Hnutí DUHA a Zeleného kruhu nejvíce zhoršují prostředí pro život lidí a oslabují ochranu přírody. SPD se tématu životního prostředí nevěnuje vůbec.

Co kdo zajímavého navrhuje?

Ve volebních programech se podle Daniela Vondrouše dá najít několik velmi zajímavých a propracovaných plánů, jak zlepšit prostředí pro náš život i lépe chránit přírodu a krajinu. Například TOP09 představuje konkrétní plán pro vyčištění ovzduší a výrazné snížení závislosti na fosilních palivech. Navrhuje zavedení uhlíkové daně, která po vzoru progresivních zemí EU napraví systém obchodování s emisními povolenkami a navíc nově zpoplatní i škodlivé pálení uhlí v domácnostech. Sociální dopady řeší dobře rozšířením kotlíkových dotací tak, aby na ně dosáhly i chudé domácnosti. Také chce prosadit závazný plán pro ukončení výroby elektřiny a tepla z uhlí do roku 2035.

ČSSD navrhuje rozšířit kotlíkové dotace tak, aby na ně dosáhly i chudé domácnosti. V dlouhodobém programu zároveň navrhuje zdanění fosilních paliv, které by motivovalo k výměně zastaralého vytápění špinícího ovzduší.

Konkrétní plány proti fosilní závislosti představili také Piráti a Strana zelených. ANO se jednoznačně staví za zachování limitů těžby hnědého uhlí. Zároveň chce útlum uhelných elektráren (byť nenavrhuje konkrétní řešení).

Jak se do lesa volá…

ČSSD slibuje ambiciózní reformu pro ozdravení českých lesů. „Prosadíme nový přístup k péči o lesy, které budou silnější a odolnější díky návratu k původnímu druhovému složení. Změníme obchodní model státních lesů, aby více odpovídal jejich významu pro přírodu i venkovské oblasti a vedl také k vyšším výnosům pro stát,“ stojí v programu.

Strana zelených navrhuje řešit špatný zdravotní stav lesů zavedením certifikace FSC. TOP09 navrhuje propracovanou reformu lesního hospodaření a navrhuje konkrétní opatření - novelu lesního zákona a zavedení certifikátu FSC u státních lesů - které by zaručily ozdravení lesů a udržitelné hospodaření.

ANO, ale ne

Nejdestruktivnější návrh podle ekologických aktivistů představilo hnutí ANO. „Hnutí podrývá většinu ekologických řešení ve svém programu návrhem na zrušení samostatného ministerstva životního prostředí,“ říká Daniel Vondrouš. To by podle něho ohrozilo zejména ochranu přírody a krajiny se zdravými lesy i půdou a dostatkem vody. Zmizel by ale také úřad, který například chrání lidi před smogem či toxickým znečištěním. Přitom vznik ministerstva životního prostředí s jeho nezávislými kompetencemi byl jedním ze základních výdobytků demokratických změn hned po listopadu 1989,“ připomíná Vondrouš.

Aktivisté upozorňují na to, že když strany lákají své voliče, jsou ochotné předložit lákavé sliby. Faktická politika se však odehrává při jednotlivých hlasováních. Podle Daniela Vondrouše dlouhodobě ve sněmovně hlasuje nejzeleněji TOP 09.

To, jak která parlamentní strana hlasovala v letech 2010 až 2013, si můžete prohlédnout v Poslanecké rosničce. Analýza pozdějších hlasování není zpracovaná.

Zdroj: ekolist.cz

více …

Společnost Bonett otevřela 21. srpna dvě nové plnicí stanice CNG ve východních Čechách, a to v Náchodě a v Pardubicích. V současné době provozuje Bonett 29 vlastních CNG stanic. Informoval o tom Václav Holovčák, místopředseda představenstva společnosti Bonett Gas Investment.

Nově mohou řidiči plnit CNG v Pardubicích naproti depu České pošty v ulici Fáblovka v areálu společnosti Calypso, kde je pro ně připraven jeden výdejní stojan. Druhou stanici Bonett zprovoznil v Náchodě v areálu dopravní společnosti CDS v Borské ulici, která leží v těsné blízkosti hlavního tahu směrem do Polska. Tankovat zde mohou nejen osobní vozy a dodávky, ale také nákladní vozy a autobusy. „Společnost CDS uvažuje o pořízení flotily autobusů na CNG, kterými by zajišťovala dopravní obslužnost. V současné době testuje jeden CNG autobus,“ vysvětluje Václav Holovčák.

Obě stanice mají dostatečně velkou kompresní kapacitu a jsou vybavené zásobníky pro více než 1200 kubíků stlačeného zemního plynu, ze kterých trvá plnění osobního vozidla okolo 2 až 3 minut. V platebních terminálech lze používat nejen Bonett karty i ostatní CNG karty, ale také klasické bankovní platební karty. „Výstavba obou plnicích stanic byla hodně náročná, protože jsme museli budovat dlouhé plynové přípojky,“ vzpomíná Václav Holovčák. „V Náchodě jsme dokonce vybudovali nejdelší plynovou přípojku v historii naší firmy, která je klasifikována jako plynovodní řad. Defacto jsme tak plynofikovali celou ulici Borská novým tři čtvrtě kilometru dlouhým plynovodem,“ doplňuje Václav Holovčák.

Pro Bonett je letošní rok z hlediska rozšiřování vlastní sítě plnicích stanic opravdu rekordní, během posledních dvou měsíců totiž otevřel v krátkém sledu už pět nových plniček. Do konce léta ještě plánuje otevřít nové CNG stanice na dálnici D1 u Brna, na D5 u Tachova a u letiště Václava Havla. Pokračuje i výstavba stanic budovaných ve spolupráci s velkoobchodním řetězcem MAKRO, do konce roku by měly být zprovozněny stanice v Brně, Ostravě a dalších minimálně 2 lokalitách. „Celkem bychom chtěli do konce roku provozovat 40 vlastních plnicích stanic a posílit tak svou pozici jedničky na českém trhu,“ nastiňuje plány Václav Holovčák.

zdroj: ekolist.cz

více …

Chlubit se v parném létě svěže zeleným trávníkem s elegantním zástřihem je podobné, jako dávat na odiv spotřebu svého pětiválce. Prezentujete tím svou ochotu plýtvat pro všechny stejně omezeným zdrojem, a to jen pro vlastní požitek. Dlouhé období sucha přitom nemusí váš trávník nutně zničit. Stačí jen změnit způsob, jakým se o něj budete starat. Omezit zálivku a sekání.

Kolik vypije zahrada?

Podle údajů Výzkumného technologického institutu spořádá průměrně velká zahrada rodinného domu (která v sobě spájí estetické a produkční funkce) okolo 9100 litrů vody ročně. Není to sice málo, ale v zásadě to není tak zlé. Třikrát víc proteče za rok sprchou a umyvadlem čtyřčlenné domácnosti, a 1,5x víc prostě spláchneme do záchodu. Toaleta nebo osobní hygiena je něco, čeho bychom se z celkem pochopitelných důvodů zatím rozhodně neměli zříkat. A tak, když budeme hledat prostor pro úsporu vody v létě, měli bychom se soustředit na ty méně zbytné položky. Záhonky se zeleninou, které nám za naši péči poskytují výživné produkty, také není třeba škrtat ze seznamu. Ovocné stromky? Jistě, jsou žíznivé. Přibližně dvakrát do měsíce si vyžádají skoro sto litrů vody. Ale kromě produkce chutných plodů zastávají i řadu dalších podstatných funkcí. Když už nic jiného, jejich stín nás chrání před sluncem a tím sám snižuje spotřebu vody na naší zahradě. I ty tedy můžeme nechat stranou. Ale jsou tu místa, která kromě té estetické jinou přidanou hodnotu nenesou. Trávníky.

Trávník? Zatraceně žíznivá plantáž

Z pohledu botanika se jedná o druhově extrémně chudá stanoviště. Navzdory své ploše jsou postaveny na čtyřech až deseti druzích, většinou vyšlechtěných tenkolistých kultivarů s hustým drnem nízkého vzrůstu. Prim tu hrají nejrůznější kostřavy červené, drsnolisté a trsnaté, okořeněné většinou trochou psinečku a lipnice. Je to vlastně taková zmenšená monokulturní plantáž. Jistě, je tu víc druhů než jeden, ale taky tu chybí ta produkční funkce. Možná krásné pro oko, ale není to ani trochu přirozené. Hmyz tu nenalezne úkryt ani potravu, leda by měl sebevražednou touhu nechat se sezobnout. Trávník je takové hezké nic, které stojí spoustu energie, vynaložené na stříhání, hrabání, vyčesávání, hnojení. A zalévání. Za krásné a nepřirozené věci se platí, a průměrný český trávník si vyžádá 25-40 litrů vody na metr čtvereční plochy, zpravidla třikrát týdně. A jistě jste už někde zahlédli souseda, který dopřeje svému trávníku spršku dvakrát za den, ráno a večer, klidně po celý týden. A vůbec mu přitom nevadí, že je takové horko, až se sama rtuť z teploměru zkouší schovat do stínu.

Trávník jako velký luxus

Většina trávníků potřebuje během vegetačního období, tedy od jara do podzimu, 600 – 800 mm srážek na metr čtvereční. Přirozenou cestou je něco takového možné bez problémů třeba ve Velké Británii, zemi překrásných trávníků. Jenže v Čechách představuje roční úhrn srážek přibližně polovinu nebo třetinu potřebného množství vláhy pro optimální růst kvalitního trávníku. A rozdíl je zapotřebí dotovat z omezených vodních zdrojů. Pěstovat hezký trávník v Čechách není technicky nemožné, stejně jako není nemožné pěstovat tu rýži nebo pomeranče. Ale je to rozumné? Když udeří sucha a vody je nedostatek, ukazuje se, že překrásné trávníky jsou možná až moc velký luxus.

Když je méně více

První věcí, která se dá změnit, je metoda. Čistě způsob jakým zaléváme. Investice do kapkovacího rozprašovače nebo rosícího systému není malá, ale je to krok správným směrem. Na metr čtvereční tak dokážete spotřebu vody stáhnout na 10-15 litrů. Ne, není to výhra, je to posun.

Druhým bodem je interval, v jakém zavlažujeme. A jednou za den to opravdu zapotřebí není. Ve skutečnosti postačí k zachování trávníku zálivka jednou za 4-5 dní, a pokud se jedná o půdy těžké, nepropustné, může být interval i delší, sedmidenní. Pravidelnou zálivkou rozmazlený trávník není dobrý trávník.

Zalévejte raději nepravidelně (byť intenzivněji), je to lepší. Rostliny v trávníku tím nutíte zabojovat o svou existenci. Během sušších epizod totiž musí „vysílat“ mladé kořínky do větší hloubky ve snaze urvat si trochu půdní vlhkosti. Ty, které si hýčkáme pravidelnou zálivkou, koření jen mělce při povrchu. V případě extrémního výkyvu počasí jednoduše uschnou, zatímco ty zodolněné stresem vydrží více. Je-li půda jinak v pořádku, snese trávník i delší období bez srážek. I když se v trávníku objeví žluté skvrny, po prvním dešti zase zmizí.

Posekat a usušit

Vztah mezi spotřebou vody pro udržování trávníku a jeho sekáním je neoddělitelný a těsný. V okamžiku, kdy se rozhodneme vodu v období sucha šetřit na užitečnější věci, než jen na zelený koberec, musíme začít řešit i téma sekání trávy. Chceme uchránit náš trávník do další sezóny, ačkoliv už týdny neprší a asfalt teče horkem ze silnic? Nesekejte! Ptáte se proč? Vysvětlení je malinko složitější: předně, zahrádkáři-trávníkáři si uvykli hledět na trávník jako na jednolitý a komplexní organismus. Ale on není. Je to nenahodilý soubor stovek tisíc rostlin, jednotlivců. Snížit při pravidelném sečení o třetinu výšku trávníku znamená fyzicky zasáhnout a povrchově poranit právě takové množství jednotlivých organismů.

Každý z nich pak potřebuje více energie na své zhojení, regeneraci. Bude si proto říkat o více vody. Trsnaté trávy jsou na zvířecí okus a vypásání (a tím pádem i na sečení) zvyklé. Evolučně se mu přizpůsobili tím, že u nich vyvolává zmlazení a odnožování. Trsy trav prostě nahradí ztráty tím, že nasadí mladé výhonky. Ale tento uměle vybuzený růst potřebuje další energii a další vodu. Sečením hned dvakrát pobízíme trávu v našem trávníku k vyšší žádosti po vodě.

zdroj: ekolist.cz

více …

Příjem žádostí do druhého kola úspěšného dotačního programu na hospodaření s dešťovou a odpadní vodou v domácnostech Dešťovka začne ve čtvrtek 7. září.

Aktuálně od října 2018: Dešťovka: dotace jsou od října 2018 i pro chaty

Zájemci o dotace tak mají celý měsíc čas na seznámení se s novinkami, které pokračování programu přináší. Díky dvojnásobné alokaci 240 milionů korun, vyčleněné z prostředků Státního fondu životního prostředí ČR, bude možné podpořit minimálně 5 tisíc domácností.

Zcela nově je polovina financí určena výhradně pro suchem ohrožené oblasti. Typy podporovaných systémů i výše dotace zůstávají beze změny a mohou pokrýt až 50 procent výdajů. Jedna domácnost si tak může přijít až na 105 tisíc korun.

Ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR dnes vyhlašují druhé kolo dotačního programu Dešťovka na efektivní hospodaření se srážkovou a odpadní vodou. Majitelé a stavebníci rodinných a bytových domů mají nyní měsíc na přípravu žádostí, které začne SFŽP ČR elektronicky přijímat 7. září v 10:00 přes webové stránky www.dotacedestovka.cz.

„Kdo nemá v době sucha čím zalévat a zároveň chce ušetřit, tak by neměl váhat, protože zájem o dotace očekáváme opět velký. Úspěch prvního kola, kdy byly dotace rozebrány během 28 hodin, mluví sám za sebe a jasně ukazuje, že program zafungoval přesně tak, jak jsme v loňském roce zamýšleli - motivuje lidi k udržitelnému hospodaření s vodou," shrnuje ministr Richard Brabec a zároveň přibližuje novinky, které druhé kolo programu přináší:

„Nyní nabízíme majitelům a stavitelům rodinných a bytových domů více jak dvojnásobek peněz, které by měly podpořit dalších minimálně 5 tisíc nových projektů. Nyní ale rozpočet rozdělíme na dvě poloviny. Jedna půjde výhradně na projekty v obcích akutně ohrožených suchem, abychom zajistili, že se dotace dostanou více k lidem z oblastí, kde je nedostatek vody opravdu kritický. Druhá polovina, tedy 120 milionů korun, je určena pro ostatní žadatele, jejichž nemovitost se nachází mimo suché oblasti. Další pozitivní změnou je prodloužení lhůty na doložení papírové žádosti a odborného posudku, místo 5 dnů to nyní bude až 30."

Aktualizovaná definice i seznam obcí ohrožených suchem

Po zkušenostech z prvního kola došlo k upřesnění definice tzv. suchých obcí. I  pro druhé kolo Dešťovky platí, že se do suchých oblastí zařazují obce, které musely od roku 2014 zajistit pro své občany zásobování pitnou vodou cisternami, nebo zakázaly používat vodu na zalévání či napouštění bazénů, a to opakovaně minimálně ve dvou letech, či dlouhodobě minimálně na dobu tří měsíců v jednom roce. Nově však se na seznam suchých obcí dostanou také ty obce, které zákaz nevyhlásily veřejnou vyhláškou, ale jen například obecním rozhlasem či rozesláním hromadného e-mailu, a také obce bez veřejného vodovodu, kde starostové rovněž vyzvali občany k šetření s vodou.

„V souvislosti s těmito změnami jsme opětovně oslovili starosty, aby nám hlásili, zda jejich obec splňuje kritéria pro suchou oblast. Na webových stránkách programu vedeme seznam prověřených obcí, který průběžně aktualizujeme a který žadatelům poslouží jako dobré vodítko pro určení, zda jejich obec je ohrožena suchem či nikoliv. Pokud žadatel i přesto svoji obec v seznamu nenajde, měl by si ověřit splnění kritérií přímo na obci, a to pak může doložit k žádosti individuálně, třeba potvrzením od starosty nebo odkazem na jiné zveřejněné závazné dokumenty," informuje Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR s tím, že tato změna přinese možnost získat příspěvek až 55 tisíc korun na nejjednodušší Dešťovkou dotovaný systém na zálivku zahrady ještě více lidem než v minulém kole. 

Více času na doložení dokumentů k žádosti

Druhou změnou je prodloužení lhůty na doložení jednoduchého odborného posudku a dalších příloh k žádosti. Místo 5 dnů budou mít nyní lidé až 30 dnů na to, aby žádost a její přílohy doručili papírově na některé z krajských pracovišť SFŽP ČR. „Samozřejmě čím to udělají dříve, tím dříve dostanou peníze. Z pilotní výzvy jsme začali už koncem července posílat peníze na účty prvním žadatelům, kteří nám doložili realizaci projektu a další projekty jsou průběžně připraveny k financování," doplnil Petr Valdman s tím, že všechny slíbené termíny platí a stejně jako v minulém kole bude dodrženo pravidlo 3 týdnů. To znamená, že do 3 týdnů od podání žádosti se žadatel dozví, zda je žádost v pořádku, či zda má odstranit případné nedostatky a po schválení žádosti mu pak bude do tří týdnů od uzavření smlouvy odeslána dotace.

Rychlé jednání si pochvaluje i jeden z prvních žadatelů v pilotním kole pan Kamil Štětař z Pivína na Prostějovsku. „Vše funguje bez problémů, vyřízení dotace od podání žádosti po výplatu nám trvalo zhruba 8 a půl týdne," uvádí majitel rodinného domu, kterému dotace na kombinovaný systém na akumulaci dešťové vody na splachování i zálivku zahrady ušetřila 57 300 korun. „Hladina podzemních vod v naší oblasti klesla od roku 1998 minimálně o 3 metry, vody ubývá, je nekvalitní, studny jsou téměř nefunkční. Systém na dešťovou vodu se nám určitě vyplatí," potvrzuje a sám se snaží pomoci i svým sousedům s vyřízením žádosti. „Vím zhruba o 10 lidech z naší obce, kteří žádost podali v květnu, a další čtyři se připravují na druhé kolo."

Dešťovka do každé domácnosti 

I tentokrát dotujeme 3 základní systémy. Nejjednodušší systém využívající dešťovou vodu jen na zálivku zahrady bude dotován částkou až 55 tisíc korun a bude podporován jen u stávajících domů v oblastech výrazně postižených suchem. Složitější systémy, které budou srážkovou vodu využívat nejen na zalévání zahrady, ale i ke splachování toalety, případně budou recyklovat vodu odpadní, jsou určené pro majitele domů po celé ČR a získat na ně mohou dotaci až 105 tisíc korun. „Stejně jako v případě první výzvy platí, že pokud bude chtít majitel domu využívat dešťovou vodu i ke splachování toalety a je připojen na kanalizační síť, musí se s provozovatelem kanalizace domluvit na podmínkách platby za stočné a toto potvrzení nám doložit ještě před vyplacením podpory. Na druhou stranu se mu díky opatření sníží náklady na vodné, takže bude splachovat rozhodně levněji a ještě bude šetřit pitnou vodu," vysvětluje Petr Valdman.

A první zkušenosti úspěšných žadatelů? „Jsme spokojeni, pro hospodaření s vodou je to určitě přínos. Jen bych ostatním doporučil dobře zvážit objem nádrže a tak o 20 procent ji naddimenzovat. Nedávno se nám celá naplnila během jednoho hodinového deště a pak ještě tak 2 kubíky odtekly pryč," říká Kamil Štětař, který by dnes volil nádrž na splachování a zalévání větší než 10 m³.

Po Dešťovce se v květnu jen zaprášilo

První kolo dotačního programu Dešťovka s alokací 110 milionů korun bylo velmi krátké, pouhý jeden den stačil na to, aby se dotace rozebraly doslova do „poslední kapky". „Prostřednictvím elektronického systému lidé podali 2 279 žádostí za 110 054 851 Kč a dalších 3 260 žádostí za více jak 74 milionů korun zůstalo v systému rozpracováno. Překvapivě byl největší zájem o kombinovaný systém na zachytávání dešťové vody na zalévání a na splachování v domácnosti, o který požádaly dvě třetiny všech žadatelů. Nejvíce žadatelů se přihlásilo o dotace ve Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji a v Praze," shrnul dosavadní výsledky ministr Brabec s tím, že hlavní přínosy programu spočívají nejen v úspoře zdrojů pitné vody a zvýšení dostupnosti vody užitkové v období sucha, ale i v tom, že se o efektivním hospodaření s vodou začalo více mluvit.

Své žádosti do druhé výzvy mohou zájemci o dotace podávat elektronicky od 7. září až do vyčerpání 240 milionové alokace. Uznatelnost výdajů zůstává zachována stejně jako v první výzvě od 27. dubna 2017, stejně jako roční lhůta na realizaci projektu od doby akceptace žádosti.

Aplikace pro elektronický příjem žádostí a další podrobné informace o programu jsou pro žadatele k dispozici na webových stránkách programu www.dotacedestovka.cz. Se svými dotazy se již nyní mohou žadatelé obrátit na bezplatnou linku 800 260 500, na e-mailovou adresu info@sfzp.cz nebo využít osobních konzultací na kterémkoli krajském pracovišti SFŽP ČR. 

Přílohy

Dokumenty ke 2. výzvě

Často kladené dotazy (také na webu dotacedestovka.cz)

Zdroj: https://www.sfzp.cz, foto: pixabay.com

více …

Pokud udeří sucho, začne ubývat vody i ve vaší studni. Výše její hladiny odráží hydrogeologické poměry v širším území, takže žádné lokální zázračné řešení k dispozici není. Přesto je několik rad a doporučení, která vám během sucha mohou zajistit vodu ve studni.

Studna je prostě díra v zemi. A pokud je tato zem sama bez vláhy, vodu ve studni nevyčarujete. Pro přítomnost vody ve studni je tedy nejdůležitější to, co se odehrává v těsném i širším okolí, což nemusí být ve vaší moci ovlivnit. Něco ale přeci jen dělat můžete.

Až se léto zeptá…

Veškerá opatření se míjí účinkem, pokud k nim přistoupíte tehdy, kdy už ve studni není voda. Bojovat o vodu ve studni formou různých preventivních opatření musíte uvážlivě po celý rok, protože v srpnu, byť se budete stavět třeba na hlavu, už do ní vodu nepřivedete.

V podobném duchu ostatně hovoří ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka Mark Rieder. Na prostou otázku, jak uchovat vodu ve studni i v horkých letních měsících, odpovídá jednoduše: „V zásadě se nabízí dvě možnosti, z nichž jedna bude řešit příčinu, a ta druhá spíše následky. Prvním a asi nejsnazším řešením je v maximální míře podpořit zasakování srážkové vody na svém pozemku. Prostě neodvádět vodu pryč ze zahrady nebo pozemku do kanalizace, nebo někam okapem na ulici.“ Ptáte se proč? „Většina studen totiž doslova stojí na vodě srážkové,“ říká Rieder.

S každým litrem dešťovky, která v rychlosti odkvačí okapem směrem ke kanalizaci, se tak zbavujeme vody, které se nám ve studni za sucha nedostává. A všechny ty pečlivě vybetonované plochy dvorů, nádvoří, domácích stání pro auta a zpevněných zápraží se rázem obrací proti nám. Když vynaložíme tolik energie na to, abychom se srážkové vody pohotově zbavili, nemůžeme se divit, že se nám v létě ze studny práší.

„Druhou možností je prohloubení studny. Prostě zvýšit hladinu vodního sloupce tak, aby přetrvala i během suchých měsíců. Podstatné je si ale uvědomit, že když už sucho nastane, hladinu vody ve studni nezvýšíte,“ dodává Rieder.

Rady a tipy z Afriky

Větší část tohoto lidnatého kontinentu má se suchem více než živé zkušenosti. Rady a doporučení z tohoto regionu, které se týkají uchování kvalitní vody ve studni, se týkají spíš běžného provozu: Chraňte svrchní část. Zabraňte skruží, aby do studny volně stékala voda z okolí, a případně splachovala živočichy, rostliny nebo exkrementy. Studnu zakryjte a neotevírejte, pokud to není nutné. Vodu nabírejte ze zavřené studny pumpou, nebo čerpadlem. Braňte vzniku zakalení. Pravidelně studnu čistěte a prohlubujte.

Studna v dobrém stavu sucho ustojí

Jedním z důsledků probíhajících klimatických změn jsou i období sucha, která ale mohou být delší a intenzívnější, než dříve. „To má samozřejmě dopad na množství vody v krajině, i na vydatnost zdrojů podzemních vod, využívaných studnami k zásobování obyvatelstva pitnou vodou,“ popisuje předseda České asociace hydrogeologů Josef V. Datel.

„Zatímco větší vodárenské společnosti mají odborníky, kteří se o vodárenské studny pro hromadné zásobování průběžně starají, situace kolem individuálních domovních studní nás často začne zajímat až v okamžiku, kdy přestanou dávat vodu. A to už je obvykle pozdě. A pokud nastane opravdu silné a dlouhodobé sucho, voda bude rychle ubývat všude, včetně domovních studní,“ říká Josef V. Datel.

Nějaké světélko naděje? Třeba to, že mnohem častější jsou kratší suché epizody, které lze lépe překonat se studnou, která bude v dobrém technickém a provozním stavu. Jak říká Josef Datel: „Majitel, který se řádně stará o svoji studnu, udržuje ji v dobrém technickém stavu, pravidelně se zajímá o množství vody ve své studni, má pod kontrolou i množství využívané vody, bude mít pravděpodobně i v období sucha mnohem méně problémů s nedostatkem vody.“

Dobrá studna je legální studna

Taková, pro kterou bylo vydáno stavební povolení, proběhla kolaudace, bylo uděleno povolení k odběru vody. Jistou výjimku z pravidla mají studny starší roku 1954, které se berou jako legální paušálně. Proč je to důležité? Legální studna má nárok na ochranu, ta nelegální nikoliv. „Pokud je studna vybudována načerno, majitel nemůže žádat ochranu před nadměrným odběrem sousedem, naopak může sám čelit oznámení, že provádí černý odběr podzemní vody,“ říká Datel. Pokud existuje podezření, že pokles hladiny je způsoben vyššími odběry v okolí, tuto záležitost je pak třeba řešit s příslušným vodoprávním úřadem, za pomoci odborníka na podzemní vody – hydrogeologa (nejlépe toho s odbornou způsobilostí vydanou ministerstvem životního prostředí), který může poradit, jak situaci optimálně vyřešit.

Studna nebo septik?

Příručka pro uživatele domovních a veřejných studní z roku 2003, jejímž autorem je MUDr. František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu, uvádí doporučené minimální vzdálenosti domovních studní od možných zdrojů znečištění v propustném podloží a (v málo propustném podloží). Žumpa, septik nebo kanalizace by se neměla nacházet od studny blíže než 12 (5) metrů, nádrže tekutých paliv 12 (7), chlévy a hnojiště 25 (10) a silnice či veřejné komunikace ne blíže než 30 (12) metrů. Aplikace hnojiv a pesticidů na záhony a zahrady v blízkém okolí studny by měla být také prováděna s co největší opatrností, aby nehrozil zásak do podzemní vody. „Zvlášť v období sucha je třeba mít na zřeteli tyto zásady, protože zhoršení kvality vody v situaci, kdy je jí nedostatek, ještě zkomplikuje celkovou situaci,“ říká Datel.

Technický stav na jedničku

Studnu je třeba udržovat v dobrém technickém stavu, proto se přibližně každých pět let vyplatí investovat do generálky. Ta zahrnuje důkladnou prohlídku, čištění a opravy. Netýká se to jen vnitřního „objemu“ studny, ale i jejích nadzemních částí, tzv. zhlaví. Proč? Ve studni se na dně usazuje sediment, který může zhoršovat kvalitu vody a studnu zanáší. Není prý výjimečné, že se za několik let na dně studny usadí 0,5-1 metru sedimentu, čímž se studna o tuto hloubku změlčí. „Pokud byl původně ve studni například metr a půl sloupce vody, vlivem sedimentu může být po několika letech jen metr vody, aniž se změnila hladina.“ Voda se může ztrácet i jinou cestou, což bez kontrol nezjistíte. „Materiál konstrukce studny stárne a poškozuje se. Je jedno, zda jde o betonové skruže, kamennou či cihlovou vyzdívku, nebo ocelové či plastové trubky různých průměrů. Může docházet ke korozi, prasklinám, ucpávání vtokových otvorů. Důsledkem toho je vtok menšího množství vody do studny z okolního horninového prostředí, a tedy studna má jakoby méně vody než dříve,“ říká Datel.

Dobré doporučení zdarma

Majitel studny by si měl připustit existenci sucha. „A proto by měl vnímat, že v období sucha, v závislosti na jeho délce a intenzitě, může nastat nedostatek vody ve studni a odběr by měl tedy omezit jen na nezbytné potřeby. Pití nebo mytí. A netrvat za každou cenu na zbytných potřebách, případně se je snažit vykrýt zachycováním dešťové vody,“ radí Datel.

zdroj: ekolist.cz

více …

Chcete mít vlastní med? Zajímá vás život včel? Chápete jejich důležitost v přírodě? Máte hned několik možností, jak včely podpořit. A nemusíte si hned pořizovat vlastní úly. Med si můžete koupit přímo od včelaře ve vašem okolí. včelstvo si zase můžete pronajmout.  

Kde si ve vašem okolí můžete koupit med přímo od včelaře, můžete zjistit třeba na stránkách www.najdisivcelare.cz.

Stále více lidí se ale začíná zajímat přímo o včelaření a řada včelařů nebo organizací nabízí kurzy pro začínající včelaře. A přibývá těch, kteří se rozhodnou pořídit si vlastní včelstvo. Prostorové podmínky nejsou zas tak omezující, včelařit se dá úspěšně třeba i ve městě a městské včelaření je v posledních letech v kurzu, včelí úly můžete najít i ve velkoměstě, jako například na střeše pražského Rudolfina nebo nákupního centra Chodov.

Podmínky pro včelaře navíc zlepšilo také letošní rozhodnutí vlády o podpoře včelařů, které zvýšilo, mimo jiné i díky evropským dotacím, rozpočet na podporu včelaření zhruba o pětinu. I přes to všechno mohou počáteční náklady na pořízení třech vlastních včelstev a potřebných pomůcek být vysoké, odhadem 20 000 Kč. Pustit se do včelaření s takovou počáteční investicí a s nejistotou, zda vás bude tenhle náročný koníček bavit, je riziko, které mnohé odradí. Existují ale i možnosti, jak si včelaření vyzkoušet nebo získat vlastní med i bez nákladného pořizování úlu. Není jich mnoho, ale jsou.

Jiří Zigal nabízí pronájem úlů začínajícím včelařům už deset let. Po stejnou dobu funguje i spolek Včela pro Moravský kras, který založil. K pronájmu má připraveno dvacet úlů, ve kterých můžete pod odborným dohledem udělat své první včelařské krůčky. Pronájem úlu stojí 600 Kč za rok, navíc získáte 5 kg vlastnoručně sklizeného medu stočeného do sklenic s vlastní etiketou. Očekává se, že se budete cca jednou za měsíc aktivně účastnit opečovávání včel a během něj se od zkušeného včelaře dozvíte potřebné informace. Hlavním smyslem této nabídky je dozvědět se více o životě a potřebách včel a „přičichnout“ ke včelařskému řemeslu. To můžete ale i prostřednictvím včelařského kurzu, který spolek taktéž nabízí a o který je obvykle větší zájem než o pronájem úlů.

S podobným záměrem nabízí pronájem úlů Vyškovský zoo park v rámci projektu Včely do každé rodiny. K dispozici je tady 36 včelstev a zájemců o pronájem je většinou ještě více. Kdo si úl pronajme, zaplatí 1100 Kč za rok a odnese si 7 kg medu. V ceně je také pět odborných přednášek o včelaření a nahlížení do práce včelaře. Pokud si chcete práci včelaře i „osahat“, je pro vás vhodnější kurz včelaření, při kterém si za stejnou cenu odnesete stejné množství medu, ale můžete se navíc všech činností kolem včelstev aktivně účastnit. Hlavním smyslem projektu je seznámit širší veřejnost s životem včel a přivést její část k vlastnímu včelaření. Proto si závěrem kurzu můžete vybrat, zda si odnesete med nebo tzv. včelí oddělek, který bude základem pro vaše nově založené včelstvo. Zhruba polovina účastníků projektu se do vlastního včelaření opravdu pustí.

Zcela odlišně přistoupil k nabídce pronájmů úlů Jan Hollmann. Jeho cesta začala snahou získat pro vlastní rodinu kvalitní med. Sám do té doby nevěděl o včelách prakticky nic, ale zato se dobře orientovat v moderních technologiích. Z tohoto na první pohled nekompatibilního spojení vznikl projekt BeeHousing, který má za sebou první rok fungování. V jeho rámci si můžete pronajmout jeden ze stovky nabízených úlů, které jsou pod stálým odborným dohledem včelmistra. Od vás se očekává, že se budete více či méně „aktivně“ účastnit včelařského roku. Vaše aktivita může spočívat v tom, že budete pomocí mobilní aplikace „dohlížet“ na činnosti prováděné včelmistrem ve vašem včelstvu. Pomocí aplikace můžete vznášet také dotazy nebo připomínky. Můžete ale také po domluvě navštívit svůj úl a podílet se přímo na práci včelaře. Jan Hollmann zdůrazňuje naprostou kontrolu nad produkovaným medem.

„Vlastní med s totální kontrolou původu a zpracování dává 100 % jistotu kvality a bez obav o čistotu medu,” uvádí. Smyslem projektu je nabídnout možnost získat kvalitní med a dozvědět se více o životě včel. U některých úlů jsou umístěny kamery a můžete tak sledovat aktivitu včel. Za úl s videostreamingem zaplatíte 590 Kč měsíčně, za nejlevnější úl bez možnosti video-sledování 399 Kč. Veškerý vyprodukovaný med je ovšem váš.

„Naší konkurenční výhodou je, že za naše klienty řešíme čas, infrastrukturu, znalost, prostor a v neposlední řadě i finance,” popisuje svůj marketing Jan Hollmann. Za jeden rok se mu podařilo rozjet firmu, která nabízí to, co hodně našich současníků vyhledává, zážitek, nevelkou zodpovědnost, kvalitní a zdravý produkt. Zároveň podporuje návrat včel do přírody. V příštím roce by Jan Hollmann chtěl začít více spolupracovat s dalšími včelaři a nabízet jejich úly skrze svou aplikaci.

Zatím jde o první vlaštovky, ale zdá se, že zájemců o včelaření na zkoušku by se našlo dost. Třeba přibude těch, kteří tuto službu nabídnou a následně se objeví i noví zapálení včelaři. 

Zkráceno, zdroj: ekolist.cz, foto: beehousing.cz

více …