Zelenenoviny.cz

Řada lidí dnes hledá alternativy k tradičnímu bydlení. Alternativy, které jsou ekonomickým a mnohdy také ekologickým řešením. Jednou z možností, jak bydlet levně a zároveň k přírodě šetrně, je maringotka.

Lidé žijící dnes v maringotkách nejsou zdaleka jen kolotočáři. Zjistit, kolik lidí v nich u nás bydlí, je těžké, žádná oficiální evidence není. Vím však zhruba o pěti maringotkách, kde trvale žije jednotlivec, pár či rodina a soudě podle mediálního ohlasu nejsou jediní. Dá se podle mého předpokládat, že lidí žijících v domech na kolech bude poměrně dost.

Na čtyřech kolech

Pořizovací cena maringotky se různí podle stavu, vybavení, velikosti a vzdálenosti, na kterou je nutno ji dovézt. Ceny začínají na 30 000 korunách, ale mohou se vyšplhat vysoko přes 100 000 korun. Je samozřejmě třeba řešit i pozemek. Není pravda, že maringotku lze postavit kdekoliv. Existuje poměrně rozšířená fáma, že maringotka není dle stavebního zákona považována za stavbu, protože není spojena se zemí a neplatí na ní tedy ohlašovací povinnost. Maringotka nepotřebuje stavební povolení, ale je třeba ji ohlásit na stavebním úřadě. A pokud je využívána k trvalému bydlení, musí stát na pozemku, který je určen pro výstavbu rodinného domu nebo stavby pro rekreaci dle územního plánu dotyčné obce.

Ač to může být romantická představa, podle stavebního zákona není možné, aby maringotka stála v lese, na poli nebo na louce a byla využívána k trvalému bydlení. Stejně tak není možné maringotku umístit bez souhlasu majitele pozemku. Pouze v případě, že na pozemku stojí rodinný dům, není nutné maringotku hlásit.

Maringotka k maringotce aneb Hnutí malých domků

Zatímco v našich krajích se jedná převážně o jednotlivce a roztroušené komunity, o kterých se píše spíše jako o zajímavé kuriozitě, za oceánem již řadu let existuje hnutí Tiny House Movement (překládáno jako hnutí za maličké domy či hnutí malých domků, ale nejčastěji nepřekládáno vůbec). Tiny House Movement se odvolává na Henryho Davida Thoreaua a jeho knihu Walden, aneb život v lesích (v originále Walden or Life in the Woods, 1984). Bere si příklad z jeho knihy i z jeho života.

Příznivci hnutí si staví či pořizují malé domky do 46 metrů čtverečních (500 stop). Krom toho, že se jedná o velmi malý prostor, není zde žádná další striktně určená charakteristika, aby člověk mohl svůj domeček nazývat tiny house. Ve většině případů se pak jedná právě o maringotky, postavené či upravené. Lidé z Tiny house movement poukazují právě na čísla ukazující, že průměrný Američan a Američanka bydlí na 250 metrech čtverečních a za svoje obydlí zaplatí třetinou až polovinou platu. Tiny house movement se hlásí k minimalismu a jasně akcentuje svobodu, kterou takové bydlení nabízí. Jedná se o svobodu, kterou poskytuje vnitřní schopnost odtrhnout se od hromadění věcí a možnost kdykoliv své obydlí přesunou na jiné místo, když se podmínky stanou nepříznivé či se danému obyvateli či obyvatelce maringotky prostě chce. Především jde ale o svobodu, kterou poskytují mnohem menší finanční náklady života v malém domečku. Kromě nízké pořizovací ceny je i provoz velmi levný. Člověk tak není nucen pracovat dlouhé hodiny, aby zaplatil nájem, ale získává mnohem více času pro sebe a možnost zpomalit v dnešním uspěchaném světě.

Ekologická stopa… ekologická architektura?

Maringotky nepochybně šetří peněženku. Šetří i přírodu? Bezesporu se jedná o snížení uhlíkové stopy oproti stavbě klasického domu či životě ve větším domě ve městě. Co je jasným environmentálním přínosem života v maringotce jsou nároky na prostor. Obytná plocha maringotky je třetinová oproti průměrnému bytu, což má vliv například na spotřebu materiálu i plochu nutnou k vytápění. (Průměrná maringotka má rozlohu do 20 m2 (často 2,5 *7 nebo 2,5*8 m), zato průměrný byt má rozlohu 65 m2.)

Rozdíl je také u ekologické stopy vzniklé při výstavbě. Krom toho, že maringotku si řada lidí pořizuje z druhé ruky, bývá vyrobena nejčastěji ze dřeva, které má násobně nižší uhlíkovou stopu než cihla či beton (např. na výrobu 1 kg cihel je vyprodukováno 0,5 kg emisí CO2 oproti lepenému dřevu, u kterého je hodnota dokonce záporná -0,5 kg). Lidé v maringotkách také často topí dřevem a využívají suchého záchodu, kompostu, dešťové vody a podobně. Samozřejmě v těchto a dalších opatřeních však záleží na konkrétním obydlí a lze jich využívat i v klasickém domě.

Jak se žije v maringotce za Prahou

Jednu maringotku, ve které majitel žije již dva roky, jsem navštívila. Stojí na velkém pozemku bývalého mlýna, obývaného několika rodinami uprostřed lesů, kam se však dá dostat příměstskou linkou do hodiny z centra Prahy. Většina lidí z okolí také do Prahy do práce dojíždí. Mirek se sem přestěhoval, když mu majitel jeho dosavadního bytu vypověděl nájemní smlouvu. Také on zdůrazňuje na prvním místě ekonomický aspekt.

„Ještě příjemnější je, že člověk nemusí vydělávat na horentní nájem, jaké jsou v současnosti v Praze i v mnoha jiných větších městech, poskytuje to tak člověku větší ekonomickou svobodu. Například v tom, dělat méně placenou, ale příjemnější práci," říká Mirek. "Konkrétně platím 1000 korun měsíčně za parkování maringotky, k tomu 750 za přívod elektřiny + využívání záchodu, koupelny, pračky atp. na mlýně. K tomu ještě 500 Kč za přípojku internetu do maringotky. To jsou de facto veškeré mé měsíční stálé výdaje. S nájemním bydlením v Praze je to nesrovnatelné,“ popisuje.

Podobně jako u hnutí malých domků ale zdůrazňuje určitou jednoduchost a svobodu, zároveň ale také ekologickou příznivost takového bydlení, které však nevnímá jako omezení, ale jako dobrodružný „život na cestě“.

„Maringotku mám zaparkovanou na okraji lesa, pár metrů od potoka, žiju tak téměř v srdci přírody, a přitom si užívám (téměř) všechny výhody civilizace. Je to balzám na psychiku," říká Mirek. Život v maringotce mu přináší víc každodenních malých dobrodružství a je podle něho zábavnější než život v městském bytě. "Benefit pro přírodu je v tom, že spotřebovávám méně energie než v bytě, byť elektrickou přípojku do maringotky zavedenu mám, spotřebuji též mnohem méně vody. Tu si nosím v kanystru ze mlýna vzdáleného cca 66 metrů a 16 schodů. To je silná motivace k neplýtvání s touto drahocennou tekutinou," říká Mirek a dodává, že lépe také zužitkovává odpady. "Ty biologicky rozložitelné kompostuji, nebo dávám slepicím. Ostatní odnáším do kontejnerů se tříděným odpadem ve vesnici. V zimě to ekologicky spalitelné zužitkuji v kamnech. Nezužitkovatelného komunálního odpadu vyprodukuji tak jednu igelitku za 14 dní," říká.

Ekoarchitektura s ideologií

Petr Suske ve své knize Ekologická architektura ve stínu moderny o ekologické architektuře poukazuje na to, že do enviromentálních řešení patří i ekonomické aspekty.

„Dům, který je příliš drahý, mě bude celý život stresovat – ať už nekončícími splátkami, nebo prostě pouze pocitem špatné investice. (…) Dům, v němž se nebudu cítit dobře (třeba proto, že mám vypěstované či zděděné jiné představy, nebo protože nevyhovuje mému životnímu stylu), stejně jako arogantní dům souseda, může mít na mé zdraví horší vliv než výběr použitých materiálů.“

Lze se tedy mírně provokativně ptát, je ekologické zadlužit se na desítky let hypotékou u mnohdy neeticky jednajících bank? Byť i pro výstavbu pasivního/nulového domu? Má smysl pracovat nekonečné hodiny v (často) nesmyslné práci, abychom dosáhli na vlastní bydlení? Život na čtyřech kolech zajisté není řešením pro každého a zajisté to není také řešení snadné. Určitě však jde dále, než jsou romantické představy o kočovném životě či výhledu z okna do zeleně. Může být ale ukázkou situace, kdy ekologické a ekonomické problémy jsou spojené nádoby.

zdroj: ekolist.cz

více …

Dálniční úseky bez poplatku se od ledna 2018 prodlužují a vznikají nové. Řidiči bez dálničního kupónu využijí kromě zneplatněných úseků u velkých měst také obchvaty Otrokovic, Veselí nad Lužnicí a Pohořelic. Neplaceným se stává další úsek u Olomouce a celá dálnice z Chebu až po Karlovy Vary. 

Aktuálně: Dálnice - dálniční úseky bez poplatku 2020

Dálnice bez poplatku, tedy neplacené obchvaty mají již od roku 2017 Praha a Brandýs, Brno, Kroměříž, Beroun a Králův Dvůr, Plzeň, Cheb, Ústí nad Labem, Mladá Boleslav, Olomouc, Prostějov. Od roku 2018 přibyly k těmto částem další neplacené úseky, další neplacené obchvaty vznikly u dalších menších měst. Přehled veškerých bezplatných úseků uvádí následující výčet (aktuální stav od ledna 2019 viz Dálnice bez poplatku 2019):

Všechny úseky dálnic, na kterých nemusíme od roku 2018 platit, zobrazuje mapa 2018 (foto: ŘSD).

Ještě k situaci kolem Prahy: již od roku 2017 se nemusí platit ani u Prahy na D7 od Slaného a Kladna, už od Kněževsi, pak kolem letiště Václava Havla, po obchvatu D0 k Praze ke sjezdu k sídlišti na Barrandově. Také od letiště po obchvatu odbočením na „Karlovarskou dálnici“ D6 až na sjezd Hostivice, tedy k exitu na 7. kilometru. Na příjezdu do Prahy z opačného směru po „staré hradecké“. V Jirnech bezplatné napojení na dálnici D11, odtud bez přerušení nájezd na Černém Mostě na Pražský okruh. Odtud lze pokračovat směrem na dálnici D10 na Mladou Boleslav až na 14. kilometr, kde je sjezd na Starou Boleslav.​

Aktuálně: Dálnice - dálniční úseky bez poplatku 2020

Další články v rubrice Cestujeme-zelene

více …

Taky neradi balíte dárky? Odkládáte to, jak to jde, a nakonec si vypomůžete izolepou? Vynechejte tedy balení, vezměte sešívačku a nacvakejte na dárky jen jmenovky. Ušetříte nervy, čas i obalový materiál, tedy přírodu.

Jako jmenovky mohou posloužit zakoupené vánoční jmenovky s vánočními motivy, dostatečnou parádu ale mohou udělat i prosté kartičky z tvrdého papíru. Pro tento účel stačí koupit v papírnictví tvrdé papíry ve světlých barvách a kartičky z nich nastříhat.

Jmenovky pak jen kancelářskou sešívačkou přicvakneme k obalu dárků, tedy u těch, které mají aspoň nějaký obal. Dárky bez obalu nebo třeba knihy, na kterých je i obal třeba ochránit, už zabalit musíme. Nebo je strčíme do papírové tašky, která pak zůstane obdarovanému zase pro příští rok.   

Ať už dárky zabalíme nebo ne, nezapomeneme na to hlavní: napsat jméno toho, koho chceme obdarovat.

více …

Olej po smažení kapra a řízků rozhodně nepatří do kanalizace. Množství látek a předmětů, které do odpadních vod nepatří, způsobují problémy technologiím, zvyšují náklady a mohou také zatěžovat životní prostředí.

Použité tuky a oleje patří do sběrných dvorů, kde je města a obce přijímají. Nejinak je tomu například ve Frýdku-Místku. „Olej po smažení mohou lidé donést do sběrných dvorů. Ty jsou na celém území města celkem čtyři,“ uvedl referent zeleně a odpadového hospodářství Tomáš Peter. Sběrné dvory jsou uvedeny na webu města.

„V Třinci máme jeden sběrný dvůr – na Tyrské v Oldřichovicích. Zde mohou lidé donést olej po smažení. Olej v láhvích by se neměl nechávat ani vedle popelnic,“ řekla pracovnice odboru životního prostředí a zemědělství v Třinci Ivona Adamiková.

zdroj: www.denik.cz

více …

Čas adventu je dobou rozjímaní, Vánoce pak svátky klidu a míru. Jeden z receptů na hezké Vánoce je být líný. Být líný na nákupní běsnění. Být líný na prohlížení slevových serverů. Být líný na nesmyslné uklízení, navařování a pečení. Líný člověk si dopřeje trochu oddechu, pohody a odpočinku. Bez výčitek. Je to jak v jeho zájmu, tak v zájmu přírody.

Takový líný, tedy pardon, ekologicky uvědomělý člověk je pro přírodu přínos. Například tím, že neprodukuje nadbytečnou spotřebu. Líný člověk může svým dětem dát i jen třeba jen dva nebo i jeden dárek, a přesto může své děti nade všechno milovat. A místo hory balicího papíru a plastových krámů, co za chvíli skončí v koutě dětského pokoje, může blízkým nadělit něco mnohem cennějšího. Svůj čas a pozornost.

Líný člověk bude pochopitelně líný tahat se domů s obřím stromkem. Jestli, tak přinese stromek malý, jestli vůbec jaký. Malý stromek se ozdobí snáze a pak u popelnice nezabírá tolik místa.

Líný člověk si vánoční stromek dost možná koupí v květináči a půjde ho vysadit až na jaře. Takové příjemné prodloužení vánočních svátků. A někdy to jde úplně bez koupeného stromečku. Prostě si líný člověk o vánocích pomalu zajde na vycházku do lesa a tam si stromek najde a ozdobí jablky.

I dárky jsou lepší, když jsou malé a když jich je málo. Kvantita není kvalita. Dárky líný člověk balí zásadně do starých kalendářů, krabic nebo map, protože je příliš líný na to jít koupit zbrusu nový balicí papír z Číny. 

Líný člověk touží po pohodě o Vánocích. Vyhne se proto nákupnímu šílenství a rozmyslí si každou cestu do obchodů nebo klikání po e-shopech. Vánoce mají být svátkem klidu a míru, ví líný člověk, a proto se se svými blízkými dohodne, že letošní Vánoce budou líné a střídmé. Žádné hromady nesmyslných dárků. Líný člověk, když svým blízkým něco dá, pak je to něco, co s jistotou ví, že opravdu potřebují.

Líný člověk ani nešílí kolem štědrovečerní večeře. Ví, že je dobré se hezky se svými blízkými najíst, ale na přípravu vánoční žranice je líný.

Líný člověk ušetřený čas tráví se svými blízkými, s rodinou, s přáteli. Musí jim jen vymluvit, aby na poslední chvíli neodběhli koupit ještě další dárek, protože jim operátor poslal slevový kupon. Líný člověk je líný podporovat konzum. Jde mu o klid, mír a přírodu.

Zkráceno, celý článek: ekolist.cz

více …

Barefoot a tlustá podrážka, to jsou dvě protichůdné věci. Barefoot boty jsou příjemné a zdravé na chození právě proto, že jejich podrážka je tenká a poddajná. Co ale s nohama v zimě, když právě tenká podrážka je to, proč nám promrzají nohy, ledviny a celé tělo. Jedna pomoc, která funguje a dokonce je velmi levná, tady je. Vložky z alobalové karimatky, takzvané alumatky.

Přišla jsem na to vloni, když jsem si postupně do bot nastrkala různé vložky koupené, ale také vložky podomácku vyrobené z různých pěnových karimatek. Vezmete aluminiovou karimatku nebo zateplenou hliníkovou fólii, která se dává na přední sklo auta, aby nezamrzlo. Obkreslíte si nohu nebo barefootovou botu, pro kterou je vložka určená a vložky vystřihnete. Trošku se s tím musí kouzlit, obkreslit vlastní nohu a stříhat o trošku větší, nebo obkreslit dotyčnou botu a potom stříhat o pár milimetrů menší, ale funguje to. Do boty se to dává tím lesklým nahoru, tak, aby hliník přiléhal na nohu v ponožce. Teplo se od něj odráží zpátky do nohy a neutíká pryč.

Jediná nevýhoda takovýchto vložek je to, že se více nebo méně shrnují při nazouvání, hlavně když už jsou nějaký ten týden či měsíc použité. Ale když vložku pěkně vyrovnáme a obouváme se opatrně, tak si vložka trochu sedne a už tak nezlobí. Funguje to celou zimu. Když jsem to takto používala, měla jsem sice na konci zimy vložky na pár místech prošoupané a byly by potřeba nové, ale tak, jak jsem lenošná v jiných věcech, i tady to zatím dopadá tak, že první své alobalové vložky používám už druhou zimu a pořád mi drží nohu v teple. No, až nastanou zase mrazy, přece jen si vyrobím další pár. Alobalovou karimatku už mám přichystanou. 

Autorka je šéfredaktorkou Zelených novin.

více …