Zelenenoviny.cz

Víte, co dělat s nepotřebným textilem z vaší domácnosti? Když ho hodíte do popelnice, dostane se na skládku. Pokud mu chcete prodloužit životnost recyklováním, použijte speciální kontejnery na textil.

Kontejnery provozují firmy, zabývající se shromažďováním a zpracováním textilu. S městem nebo obcí se domluví na rozmístění kontejnerů na vhodných místech a zajišťují jejich provoz. Nejen, že je pravidelně vybírají, ale starají se také o údržbu a čistotu v jejich okolí. 

Barva sběrných nádob není všude stejná. Záleží to na sběrné firmě, jakou barvu nebo podobu má kontejner. Některé firmy totiž provozují i kontejnery mobilní. V každém případě nádobu poznáte, je označena nápisem „TEXTIL“ a návodem, co do kontejneru můžete házet a co tam naopak nepatří.

Základním pravidlem je to, že oblečení má být suché, čisté a nejlépe zabalené do igelitového pytle. Většinou se sbírají i boty, ty by měly být spárované. Někdy se může vhazovat také domácí textil.

Sesbíraný textil se nejprve třídí. Použitelné kusy oblečení firmy předávají (věnují) dál potřebným lidem, tedy charitě, případně jiným neziskovým organizacím a nadacím, jako jsou např. Klokánek, Naděje, Pomocné tlapky, Nadace naše dítě.

Věci, které se již nosit a používat nedají, se dodávají za symbolickou cenu ke zpracování do třídíren, které jsou na recyklaci textilu dobře vybaveny. Vyrábí se z nich třeba čistící hadry a textilie pro automobilový, strojírenský a chemický průmysl.

Foto: pixabay

Pomalu přichází zima, a proto bychom měli začít pomýšlet na přikrmování přezimujících druhů ptáků. Důvodem, proč ptáky v zimě přikrmovat, není jen radost z pohledu na hemžící se, barevné, štěbetající krmítko, ale především pomoc těmto veselým živočichům v době velkých mrazů či vysoké sněhové pokrývky, které zamezí přístup k přirozené potravě.

S přikrmování přezimujících druhů ptactva bychom měli začít skutečně až v době prvním mrazů či sněhu. Do té doby mají ptáci možnost nalézt v přírodě různé bobule, zbytky zrnin na polích, žížaly nebo brouky v kompostu a jiné. Během teplých zim je tedy přikrmování zbytečné. Jakmile nastanou mrazy, zem zapadá sněhovou pokrývkou, budou ptáci za naši pomoc vděční.

Krmítko si můžeme zakoupit hotové nebo vyrobit (od pěkných dřevěných krmítek až po jednoduchá krmítka z pet lahví), důležitější ovšem je, kam ho umístíme. Ideální je místo kryté před větrem, dostatečně vysoko nad zemí, aby se na něj nemohly dostat kočky, no a pochopitelně tak, abychom na něj dobře viděli z okna a mohli rej na krmítku pohodlně sledovat.

Nejlepším obsahem krmítka jsou tuková semena, takže slunečnice a ořechy. Ptáci totiž přes zimu ztrácí ve velkém své tukové zásoby. Dále můžeme ptákům nabídnout proso, konopí, mák, lněné semínko, drcené ovesné vločky. Důležitou součástí zimního přikromování je hovězí lůj. Můžeme zakoupit i hotové směsi pro krmení volně žijících ptáků, lojové koule v síťce či skořápce z kokosového ořechu. Anebo si je doma jednoduše vyrobit. Semena nesmí být solená nebo jinak ochucovaná. Zbytky lidské potravy do ptačího krmítka nepatří!

Druh potravy, který ptákům do krmítka sypeme, záleží také na druhu ptactva, které krmíme. Městští ptáčci, tedy hlavně sýkorky, zvonci, brhlík, vrabci, kosi, upřednostňují slunečnici, obiloviny, lůj. Ptáci, které přilákáme třeba na chatě či chalupě, tedy pěnkavy, strnadi, dlaskové, mají rádi semena plevelů (tzv.zadina) a obilovin. Pochopitelně žádný z návštěvníků ptačího krmítka nepohrdne vyloupanými, rozdrcenými vlašskými nebo lískovými ořechy.

Vykytují-li se v našem okolí dravci, můžeme zkusit předložit jim kousky čerstvého, syrového masa, krmíme-li vodní ptáky (labutě, kachny, racky), tak nejlepším je měkké, ale rozhodně ne čerstvé pečivo anebo vařené, neslané těstoviny.

Pokud se my v zimě postaráme o ptáky, postarají se v létě ptáci o nás – vyzobají obtížný hmyz z našich zahrad a parků.

Zdroj foto: Pixabay

Mohutné, staleté stromy plné dutin a odumírajícího dřeva jsou miniaturní zoologické zahrady. Jeden větrem ošlehaný velikán může dokonce hostit více zvířat, než celá zoo. Jen nejsou příliš velká.

Najdeme tu naše největší brouky roháče, úchvatně se lesknoucí zlatohlávky a krasce, nejrůznější motýly a můry, hnízda samotářských včel, ale i hnízda a nocoviště nejrůznějších ptáků, netopýrů, doupata kun a lasiček i pelíšky ježků, lišek či jezevců. Jenže takové stromy z krajiny rychle mizí a s nimi i jejich vzácní zvířecí obyvatelé. A tak se ochránci přírody i entomologové rozhodli urychlit čas a pro podporu divokých zvířat vytvářejí takzvané zoostromy.

„Staré stromy často hostí stovky nejrůznějších druhů hmyzu, například brouků a včel, ale i vzácné lišejníky a mechy. Staré stromy ale nemají v dnešních lesích šanci. Buď je pokácí lesníci nebo uschnou, protože je les příliš hustý. Obyvatelé starých stromů jsou proto na vymření a přežívají hlavně mimo les. V alejích, starých parcích, sadech a městské zeleni.“, vysvětluje obvyklou praxi Lukáš Čížek z Entomologického ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. A dodává: „Jenže i zde starým stromům hrozí kácení. Sice se obvykle vysadí strom nový, ale ten bude pro ohrožené obyvatele starých stromů zajímavý tak za sto let.“

Ochránci přírody přemýšleli, jak tento nepříznivý trend zvrátit. A všimli si, že i v mladých hlavatých vrbách a dalších pravidelně ořezávaných stromech hnízdí spousta ptáků a žijí tam brouci, které by jinak museli hledat ve staletých dubech. Ořez mladých stromů totiž vytváří dutiny a další vzácná stanoviště typická pro mnohem starší stromy.

Proto se ochránci přírody rozhodli urychlit běh času tím, že na vhodných místech vytvářejí zoostromy. Stromy upravují tak, aby stárli rychleji a tím i rychleji vytvářely vhodná prostředí pro živočichy. Tuto praxi pak vítají i ornitologové nebo vědci zkoumající netopýry. Mezi lidi, kteří se věnují současně výzkumu a ochraně ptáků i netopýrů, patří i správce Ptačího parku Josefovské louky Břeněk Michálek. „Záměrné ořezávání stromů vypadá možná pro někoho podivně, ale jde o návrat k tradici. Dnes známe hlavně hlavaté vrby, ale naši předkové stromy ořezávali zcela běžně. A před člověkem větve olamovali velcí býložravci. Stromům navíc ořez prodlužuje život. Nehrozí totiž, že je vyvrátí vítr.“

V Českých Budějovicích jsou zatím v aktivní ochraně zoologicky cenných stromů nejdál. Organizace Calla prosadila ořezy stromů na místo jejich kácení z důvodu ochrany vzácných brouků na území celého města. Jiří Řehounek, který za tímto úspěchem osobně stojí, k tomu dodává: „První reakce ze strany veřejnosti nebyly příliš pozitivní, ale lidé si zvykají a berou tato opatření jako běžnou praxi ochrany přírody. Pomáhá chránit stromy před jejich úplným pokácením a brouky před jejich zánikem.“

Zatím nikdo nezačal oficiálně a veřejně vysazovat stromy za účelem tvorby zoostromů. Tím by pomáhal tento nový a moderní trend podpory volně žijících živočichů ještě více prosadit do obvyklé praxe. A právě tohle se za pár dní změní. První oficiální zoostromy, ba co více, dokonce zoostromy svobody vysazené u příležitosti našeho stoletého státu, budou v České republice vysazeny v sobotu 3. listopadu 2018 a to na území dnes již kultovní přírodní památky Na Plachtě v Hradci Králové a neméně kultovní nevládní rezervaci – v ptačím parku Josefovské louky. Spouští se tím zcela nový trend výsadby dřevin? Pravděpodobně ano, ale to ještě potvrdí čas…

Jeho slova potvrzuje i předseda Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř a dlouholetý vedoucí Záchranné stanice pro zraněné živočichy David Číp. „Mnoho volně žijících živočichů – ať už se jedná o sýkory, strakapoudy, sovy nebo netopýry, využívá staré osluněné stromy nejen jako místo, kde se mohou ukrývat a hnízdit, ale i jako bohaté zdroje potravy. Jenže staré stromy mizí a není za ně dostatečná náhrada a tak mají ptáci i savci na ně vázaní dost velký problém“, vysvětluje Číp.

zdroj: ekolist.cz

Mít ježka v zahradě je požehnáním, jde totiž o hmyzožravce s velkou chutí k jídlu. A nepohrdne ani slimákem! Jak tedy ježka nalákat do své zahrady a zajistit, aby ji neopustil? Víme jak na to.

Máme-li pevný plot, dřevěný nebo betonový, je třeba ježkům umožnit přístup vydlabáním otvorů v dolní části plotu. U drátěných plotů bychom zase měli některá spodní oka zvětšit, aby jimi prošel i pěkný, velký ježek.

Další podmínkou, aby u nás ježek zůstal, je „neuklizená zahrada“. Pečlivě shrabaný trávník, odklizené větve, nářadí a pomůcky vzorně uklizené v kůlně, to není nic pro ježky. Potřebují úkryt, kde by se přes den pohodlně schovali a večer mohli pořádně odpočatí vyrazit na lov. Stačí kupa listí v klidném koutu zahrady, hromada ostříhaných větví, hustší křoví plné spadaného listí, anebo třeba zbytky ze stavby – palety, naskládaná prkna, hromada kamení. Bude-li úkryt pro ježky dostatečný, může zde dokonce vyvést potomky anebo přezimovat.

Chcete-li ježkovi poskytnout skutečně luxusní ubytování, vyrobte mu jednoduchý domeček. Stlučete ho ze zbytků prkna, rozměry by měly být minimálně 30 x 30 x 30cm. Do přední části domečku vyrobte otvor pro trubku o průměru alespoň 14cm a délce 60cm, to bude vchod. Můžete ho pochopitelně udělat i z další dřevěné stavby stejných rozměrů. Vchod by měl směřovat mírně dolů, aby ježkovi do domečku nezatékalo. Domeček vystelte do cca poloviny suchým listím, natrhaným senem nebo třeba na kousky natrhanými novinami. Domeček zapusťte mírně do země nebo na něj navršte kupu listí, čímž ho ochráníte před mrazem. Abyste ježka do domečku nalákali, pohoďte před vchodem pár kousíčků hovězího masa.

Ježek si úkryt na přezimování vyhlíží již v měsíci říjnu, v tu dobu se také činí v dohánění vhodné hmotnosti na přezimování, která by měla být nad 600g. Někteří jedinci se dokáží vykrmit i na dvě kila. Mláďata, vážící pod 600 g by zimu nepřežila, pokud takového hubeňourka najdeme, je třeba se o něj přes zimu postarat – buď svépomocí anebo zavezením do nejbližší záchranné stanice. Abychom ježkům s přípravou na zimu pomohli, můžeme jim na podzim přilepšit rozmixovaným  syrovým hovězím masem, konzervou pro psy nebo kočky, některým ježkům chutnají i malé psí granule. Ježkovi nikdy nedáváme mléko a mléčné výrobky.

Ježek přezimuje tzv. hybernováním a během zimy ztratí skoro polovinu své hmotnosti. Budí se na jaře, podle počasí v měsíci březnu nebo dubnu a hned se začne shánět po potravě. Je velkým jedlíkem, za noc je schopen spořádat až 100 g potravy. Pokud se budete k tomuto požírači hmyzu a slimáků chovat přátelsky, zbaví vaši zahradu nevítaných návštěvníků rychle a důsledně.

Návod, jak pomoci malému ježkovi přes zimu, najdete na webu Pomoc zvířatům

Zdroj foto: Pixabay

Brněnský dopravní podnik vyslal do ulic autobus, který využívá plyn vznikající při čistění odpadních vod. V České republice se jedná o vůbec první případ využití takto získané energie k pohonu hromadné dopravy. Autobus s bioCNG pohonem můžete potkat na linkách spojující brněnské Chrlice a Modřice s centrem města.

Testovací období projektu potrvá do prosince a poté bude vyhodnocen. 

„V České republice zatím neumíme efektivně využívat bioodpady, které jsou cenným zdrojem energie a také organické hmoty, která zoufale chybí v naší zemědělské půdě. Na příkladu Brna chceme ukázat, že využitím biologicky rozložitelných odpadů vyprodukovaných na území města, můžeme získat dostatek energie na celoroční pohon přibližně až 50 autobusů městské hromadné dopravy. Když z bioodpadu získáme energii v podobě plynu, pořád nám ještě zbude jeho materiálová složka – organická hmota a živiny, které můžeme použít jakožto hnojivo. Pálením bioodpadů ve spalovně nebo jejich ukládáním na skládky je zmařena jejich energetická i materiálová hodnota – a to je velká škoda,“ vysvětluje iniciátor a realizátor projektu Petr Novotný z Institutu Cirkulární ekonomiky a projekt manažer společnosti Renards, který doufá, že situace se změní s příchodem konce skládkování využitelných odpadů v roce 2024.

Autory pilotního projektu "BioCNG pro města“ jsou Petr Novotný a Soňa Jonášová z Institutu Cirkulární ekonomiky. Společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. poskytla pro realizaci pilotního projektu zázemí čistírny odpadních vod v Brně - Modřicích a umožnila odběr bioplynu vzniklého při zpracování čistírenských kalů. Společnost Dopravní podnik města Brna, a.s. vyčlenila pro pilotní testování linkový autobus s pohonem na stlačený zemní plyn.

Česká výzkumná společnost MemBrain s.r.o. pro tento projekt poskytla jednotku na čištění bioplynu na kvalitu zemního plynu využívající membránovou technologii. Jedná se o české know how a českou technologii. „Pilotní jednotka BU-12 pro výrobu bioCNG je komplexním technologickým zařízením, které ze vstupního bioplynu pomocí membránové separace izoluje biomethan. Během procesu dojde ke kompletnímu odloučení oxidu uhličitého, kyslíku, vodní páry a sulfanu ze vstupního kalového plynu nebo obecně z bioplynu. Vzniklý biomethan je následně komprimován na tlak 220 bar a uskladněn v zásobních tlakových lahvích. Odtud se provádí výdej bioCNG pomocí výdejního automatu, který je umístěný na boku jednotky,“ přiblížil vedoucí útvaru rozvoje procesů a aplikací Marek Bobák z firmy MemBrain , který dále upřesnil, že pilotní provoz slouží zároveň jako ověření technologie v rámci projektu „Inteligentní regiony“ podpořeného TAČR.

Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. pokrokové technologie v oblasti nakládání s energiemi dlouhodobě sledují a vstupem do pilotního projektu chtěly poukázat na tyto možnosti a být inspirací i jiným regionům. „Alternativní energetické využití bioplynu má velký potenciál. Za tímto účelem se naše společnost také zapojila do projektu. Chceme odzkoušet efekt úpravy kalového plynu vznikajícího na ČOV Brno – Modřice na kvalitu zemního plynu a dále s ním pracovat jako s ekologickým zdrojem energie,“ uvedl za Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. ředitel kanalizační sekce Vladimír Habr. 

Zdroj: https://www.dpmb.cz/cs/firma-tiskove-zpravy/all#

Skutečně se má náplní vašeho života stát neuvěřitelně zbytečný boj se spadaným listím, nebo jste ochotni alespoň částečně odstoupit stranou od ideje, že váš trávník na zahradě musí nutně vypadat stejně jako ten z golfového hřiště ve Velké Británii? Pokud zvažujete, že hrabání listí z trávníku pro jednou vynecháte, čtěte chutě dál.

Jak se tedy zvednout proti zažitým konvencím estetického trávníkáření? Jak nejlépe oživit vybledlou plochu zatravněné pseudo-zahrady? Odpověď pravděpodobně přinese pravověrným trávníkářům třes v rukou. Zní: „Přestaňte na podzim s totálním hrabáním listí.“ Když se totiž povznesete nad realitu nezbytnosti listopadového hrabání, dojdete vy i vaše zahrada pokoje. Lidské snažení má vždy svůj cíl, a na pomyslné úsečce můžeme výsledky péče o trávník zachytit dvěma cílovými body. Tím prvním je úžasný zelený trávník, kterého za jednu lidskou generaci stejně nedosáhnete.

V jeho opozici, na protilehlé straně, stojí další zmíněný bod, stav, kdy se travnatý pokryv vaší zahrady blíží louce. Úsloví: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ tu platí jen z části. Když omezíte podzimní hrabání listí, vzdálíte se nedosažitelného ideálu trávníků, ale přiblížíte se více ke květnaté a životem tepající louce. Bohužel nelze na podzim vůbec nehrabat, a přitom zachovat dokonalý trávník. Svou cestu mezi cíly mezi dokonalým trávníkem a přírodnější variantou si musíte projít sami.

K čemu je vlastně dobré spadané listí? Na trávníku samozřejmě jen překáží, a když je tu ponecháte do jara, výsledkem budou jen podivné fleky a lysiny v jednovrstvém pokryvu. Ale jinak? Pestrobarevná deka opadu na zemi výtečně pomáhá chránit před mrazem všechny rostliny a také hezkou řádku živočichů. Současně slouží jako přírodní mulčovací vrstva, která zadržuje vlhkost, izoluje půdní povrch a chrání ho před vymrzáním, a ve finále ještě zvládne půdní substrát obohatit o živiny. Je to vlastně ideální hnojivo na přírodní bázi!

Pečlivě hrabat listí znamená okrádat sám sebe o přírodní hnojivo, které na jaře budete muset do trávníku přidávat uměle. Vyhlásit boj spadanému listí je podobné, jako bojovat proti sněhové pokrývce v prosinci. Můžete sice dosáhnout úspěchu, ale vlastně si neprospějete. Naopak můžete model přírodní recyklace živin a hnojení uspíšit tím, že shrabané listí nasekáte a rozmělníte po půdním povrchu. Takto upravené listí se do jara pohodlně rozloží, a dubnové vyhrabávání se skutečně změní na lehké začišťování a provzdušňování.

Je tu ještě střední cesta. Stačí k ní „přírodní kompostovací systém“. Spadané listí shrabete na úhledné hromádky ke kmenům stromů a překryjete jím kořeny. Ochráníte stromy na své zahradě, poskytnete čerstvou potravu půdním mikrobům, kteří se vám odvděčí přírodním humusem nejvyšší kvality. Sadaři se na tento model údržby dívají s despektem, protože prý láká škůdce ovocnáčů. Spolu se škůdci se ale do zahrady s neshrabaným listím plíží i jejich přírodní hubitelé.

Na důsledné hrabání lze také pohlížet optikou odpadového hospodářství. Například Americký přírodovědec a popularizátor domácí ekologie, David Mizevejwski, vidí v odhánění listí fukarem nebo jeho pracném vyhrabáváním na úhledné hromádky problém. Z hromádek se totiž přesouvá sesbírané listí do pytlů, a v množství 33 milionů tun končí na skládkách. „Listový opad tvoří až 13 % podílu odpadů ukládaného na amerických skládkách,“ dodává. Jistě, v Čechách je situace s kompostováním lepší, ale právě podzimní listí nepatří mezi materiály, které by se snadno rozkládaly.

Co tedy navrhuje? Namísto likvidace listí, které může posloužit za úkryt obojživelníkům nebo bezobratlým živočichům, jednoduše nehrabat. Čas, který ušetříte hrabáním listí, pak můžete využít k tomu, že budete pozorovat další roční období, které navštívilo vaši zahradu.

Hanopis o udržovaných trávnících

Trávník je už z definice udržovanou travnatou plochou parkového typu. Proto pouhé zamyšlení nad tím, jak snad tuto přisedlou zeleň udržovat co nejméně, zavání nebezpečným odpadlictvím. Když, chcete trávník, na kterém zálibně oko spočine, musíte dřít. Hnojení, zavlažování, sekání, zastřihování a vyčesávání trávy, mulčování, ba dokonce zastiňování. To vše jsou časově náročné aktivity, které vám mohou dopomoci ke chvilkovému uznání závistivých sousedů. Protože jen tehdy, když se sto, dvě stě nebo tři sta let neodkloníte od této zacyklené rutiny, dosáhnete dokonalého výsledku. Britové to nedělají jinak, a výsledky mají. Nejstarší trávník na tenisovém kurtu v britském Edgbastonu pochází z roku 1867. Nejstarší golfový je pak v St. Andrews, a založený byl roku 1754. Svěží jemný pažit obou může konkurovat hebkostí perským kobercům. Pohled na tyto neskutečně husté a vyvážené královské trávníky v nás kromě drobné závisti vyvolává i otázky. Opravdu tohle chcete?

zdroj: ekolist.cz