Zelenenoviny.cz

Kávu s sebou? Půjčte si odolný kelímek, vypijte si kávu a pak ho vraťte v jednom ze zapojených míst. Jednoduché, ekologické a udržitelné. Po celé České republice najdete vybrané kavárny, které se zapojily do původně olomouckého projektu Otoč kelímek.

Unikátní kelímky šetří životní prostředí. Modré kelímky jsou vyrobeny v Německu ze snadno recyklovatelného polypropylenu, který je velmi odolný, zdravotně nezávadný a má veškeré potřebné certifikace. Každý modrý kelímek, který se použije opakovaně, může nahradit zhruba 500 až 600 kelímků jednorázových. Jednorázové kelímky nelze v Česku recyklovat, protože je na to potřebná speciální linka. Není to však jen problém Česka. Uvádí se, že na světě se právě kvůli složitosti recykluje pouze 1 % použitých kelímků. Zbylé se pak buď musí spalovat, nebo se rozkládají stovky let. Česká republika se stala po Německu druhým státem, který začal proti používání jednorázových kelímků bojovat. 

Jednoduché řešení

Svůj oblíbený nápoj si nechte dát do vratného kelímku, za který zaplatíte vratnou zálohu ve výši 50 Kč. Kelímek můžete vrátit ve stejné kavárně nebo v kavárně po celé České republice, která je do projektu vratných kelímků zapojená (seznam kaváren naleznete zde). Pro vrácení nepotřebujete účtenku, stačí prostě donést kelímek a vzít si nový nebo si nechat vyplatit zálohu. A to i za více kelímků dohromady. Po umytí se kelímky znovu vrátí do oběhu. 

K Olomouci se přidávají další

V olomoucké metropoli, kde projekt vznikl, je zapojeno několik desítek kávaren a přidávají se další po celé republice. V oběhu je již několik tisíc kelímků a projekt si našel své příznivce. Lidé přestavájí být lhostejní k přírodě a jejich reakce jsou velmi pozitivní. Pokud byste ve svém městě tento projekt rádi přivítali, není nic jednoduššího, než navštívit webové stránky Otoč kelímek a svoji oblíbenou kavárnu doporučit.

Zdroj a foto: Otoč kelímek

Ani v zimě zahradník nezahálí, ale o svou odpočívající zahradu se stále stará, aby byla na jaře zase krásná, zelená a zdravá.

Sníh je sice pro zahradu požehnáním, nicméně těžký, mokrý sníh by mohl ulámat větve stromů a keřů. Nánosy sněhu proto pravidelně odstraňujeme například setřesením, máme-li mladé, štíhlé stromy, je ideální jeho větve volně svázat.

Vláha v zimě je obecně důležitá, hlavně pro neopadavé dřeviny, v bezmrazých dnech je proto důležité například stálozelený živý plot pořádně zalít. Taktéž je třeba pravidelně zalévat zimující terasové rostliny v květináčích, anebo rostliny rostoucí podél domu, kam se mnoho vláhy nedostane.

Nemrzne-li, můžeme provést průklest keřů, na kterých je, po opadání listí, dobře vidět, které větve jsou staré či naopak nadbytečné a je třeba je vystříhat.

Pokud je zimní teplota kolísající, dochází k nebezpečným prasklinám kůry ovocných stromů – stromy se během dne prohřejí a v noci zamrznou, čím dojde k prasknutí kůry i lýka pod ní. Proti těmto mrazovým trhlinám je nejlepší prevencí ochrana kmenů a silných větví bílým nátěrem, popř. jejich omotání netkanou textilií či jinou vhodnou, zateplující látkou.

Máte-li na zahradě jezírko, jsou rybičky v něm ohroženy nedostatkem kyslíku při ledové krustě na hladině. Aby jezírko nezamrzalo, je vhodné položit na hladinu různé plováky s tepelným tělískem. Stačí ale i obyčejná PET lahev, z poloviny naplněná vodou. Pokud už jezírko zamrzne, vytvořte kyslíkové díry na hladině pomalým litím horké vody na krustu ledu. Mechanické odstraňování ledu způsobuje velké rány, které mohou ryby polekat.

V zimě také nezapomeňte kontrolovat ve sklepě uložený česnek a cibuli a pravidelně je třídit. Při té příležitosti vždy sklep řádně vyvětrejte.

Zdroj foto: Pixabay

Která nákupní taška nejméně zatěžuje životní prostředí? Takovou otázku si položili vědci z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) a zjistili, že překvapivě nejlepší volbou je polyesterová taška, vyrobená z umělého vlákna.

Podle studie, kterou zadalo Ministerstvo životní prostředí, se porovnávaly environmentální dopady odnosných tašek z různých materiálů metodou posuzování životního cykly LCA (Life Cycle Assessment). Úkolem bylo porovnat šest druhů tašek – papírovou, bavlněnou, tašku z bio bavlny, polyesterovou a dva typy plastové tašky (LDPE - odnosná taška s páskovým uchem a HDPE - odnosná taška tzv. „košilka“). Odborníci zkoumali veškeré dopady materiálů na životní prostředí po dobu užívání jednoho roku. Studie nebrala v potaz zdravotní dopady mikroplastů. K tomuto problému totiž zatím neexistuje metodika hodnocení.

A jak to tedy dopadlo?

Překvapivě se vítězem celého zkoumání stala polyesterová taška (PES/PET). A jak ji poznáte? Taška vyrobená z tkaniny umělého vlákna je lehoučká a obvykle se dá složit do malého pytlíčku. Za pár korun ji zakoupíte v každé drogerii, v různých barevných kombinacích. Tato taška má nejen dlouhou životnost, až dva roky, ale její dopady na životní prostředí jsou nejnižší. Scénáře zahrnující skládkování a energetické využití jednorázových tašek z LDPE, HDPE či papíru mají vyšší environmentální dopady než-li tašky textilní určené pro dlouhodobé používání. U polyesterové tašky je navíc nezpochybnitelnou výhodou to, že unese až dvacetikilový nákup a vyrábí se z PET lahví. 

Papírová taška

Papírová taška se té z polyesteru, co se environmentálních dopadů týče, vyrovná až v případě opakované sedminásobné recyklace papírového vlákna. Environmentální dopady tašek z papíru a z HDPE jsou ovšem srovnatelné. 

Bavlněná taška a taška z biobavlny

Bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny. Hlavním důvodem jsou škody, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozónovu vrstvu.

Plastová taška

Naopak nejhorší taškou pro nákup s ohledem na životní prostředí je podle studie taška z pevného plastu (LDPE). Tašky z LDPE se na úroveň textilní PES tašky s roční životností dostávají až téměř při dvacetinásobném použití. 

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí

Foto: Pixabay

Dálniční úseky bez poplatku se od ledna 2019 opět o pár kilometrů navyšují. Řidiči bez dálniční známky mohou v roce 2019 jezdit na všech nezpoplatněných úsecích jako v roce 2018, a nově také na obou úsecích u Hradce Králové a na úseku Frýdek-Místek až Dobrá. Ceny dálničních známek zůstávají na loňské úrovni. Aktuálně vizte Dálnice bez poplatku rok 2021

Aktuálně: Dálnice bez poplatku rok 2021

Dálnice bez dálniční známky

Dálnice bez známky poplatku - neplacené obchvaty mají již od roku 2017 a 2018 Praha, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Olomouc a další města. Přehled - veškeré bezplatné úseky dálnic v roce 2019 uvádí následující výčet:

Mapa dálnic bez poplatku

Všechny úseky dálnic, na kterých nemusíme v roce 2019 platit, zobrazuje mapa Ministerstva dopravy ČR:

Jak po dálnici kolem Prahy

Stejně jako vloni se může bez dálniční známky na D7 od Slaného a Kladna do Kněževsi, kolem letiště a po obchvatu D0 ke sjezdu na Barrandov. Také od letiště odbočením na D6 ("Karlovarská dálníce") na sjezd Hostivice a na příjezdu do Prahy z opačného směru po „staré hradecké“. V Jirnech se může na dálnici D11 a bez přerušení nájezdem na Černém Mostě na Pražský okruh. Taky směrem na D10 na Mladou Boleslav,  na 14. kilometru se sjede na Starou Boleslav.​

Aktuálně: Dálnice bez poplatku rok 2021

Další články čtěte v rubrice Cestujeme-zelene

Možná vás napadlo, že si svůj domov pěkně provoníte, když zapálíte vonnou svíci. Ale jak se dočtete v článku Máte rádi voné svíčky? Pak zbystřete. Voní, ale škodí, vonné svíce nemusí být to pravé ořechové. Co se pak nabízí dál? Někomu může pěkně vonět třeba jedlová či borová větvička. Pokud vám vůně jehličí nestačí, můžete zkusit objevovat voňavý a pestrý svět esenciálních olejů.

Základní rada je prostá. Dbejte na to, aby šlo o skutečně 100% čisté esenciální (tzv. éterické) oleje, nikoli syntetické vůně a směsi. Syntetické vůně mohou u mnoha osob vyvolat potíže s dýcháním, bolesti hlavy a další zdravotní problémy. Rizikovou skupinou jsou zejména astmatici.

Jak je rozeznáte?

Čistý přírodní olej se získává ze siličnatých rostlin destilací, nebo mechanicky, tzv. lisováním za studena. Dejte si pozor na označení „přírodně identická vůně“, i ta totiž vznikla synteticky, není to ryze přírodní esence. Co má tedy zákazník hledat na etiketě? Produkt by měl mít na štítku označení 100% čistý éterický olej, dále český i latinský název rostliny, zemi původu, číslo šarže, datum spotřeby, název výrobce či distributora a v případě, že se jedná o bio produkt, pak také logo certifikační společnosti.

Orientovat se v kvalitě esenciálních olejů je pro laika nesmírně těžké, málokdo z nás bude rozumět biochemickým parametrům v analýzách jednotlivých olejů. Pro zájemce o esenciální oleje tedy doporučujeme nahlédnout například na web České aromaterapeutické společnosti, kde lze dohledat doporučené kvalitní oleje a výrobce a také zde nalezneme zásady bezpečného užívání esenciálních olejů.

Mohu-li uvést konkrétní tip kvalitního výrobku, pak na skupině Svět non toxic máme letité výborné zkušenosti se značkou francouzské destilerie Florihana, která garantuje prvotřídní kvalitu výchozí suroviny a její zpracování, ale dbá také na správné skladování (což je pro bezpečnost esenciálních olejů velmi důležité).

Jak z esenciální oleje získat vůni bezpečně?

Esenciální oleje lze rozptylovat do prostoru nejlépe pomocí tzv. difuzéru. Některé fungují na principu ultrazvuku, jejich kvalita ale může být různá, proto doporučuji poradit se při výběru s odborníkem. Výborná a bezpečná varianta je difuzér výše zmíněné značky Florihana, který rozptyluje oleje pomocí elektricky poháněné fixírky, takže nedochází k zahřívání a znehodnocování olejů. Takto rozptýlené mikročástice olejů vydrží ve vzduchu i několik hodin.

Zahřívání esenciálních olejů v aromalampě přední aromaterapeuté příliš nedoporučují, protože zahřátí může negativně ovlivnit chemické vlastnosti olejů a při hoření svíčky mohou vznikat nebezpečné látky. Více se o tématu dočtete v článku Máte rádi voné svíčky? Pak zbystřete. Voní, ale škodí.

Esenciální oleje jsou tedy bezpečnou variantou, ale i zde platí, že nekvalitní oleje mohou našemu tělu více uškodit, než pomoci.

zdroj: ekolist.cz

Advent. Mnozí z nás právě v tento čas zapalují ve svých domovech svíčky nejen na adventních věncích, ale také samostatně, jako tzv. aroma svíce. Rádi se obklopujeme vůní připomínající koření, jehličí, perník a další vánočně laděné vůně. Výrobci přicházejí s novými a novými vonnými kompozicemi, v marketech na nás útočí vyzývavě barevné gelové svíčky ve skle, které slibují mnoho hodin opojného aromazážitku. Pojďme se ale podívat, zda nám taková vánoční svíčka kromě omámených smyslů nepřinese také nějaké mikro kaňky na našem zdraví.

Možná pak přehodnotíme své zvyklosti a vrátíme se zpět do minulých století ke skutečně přírodním svíčkám. Například z pravého včelího vosku.

Většina svíček je vyrobena z parafinu, což je vedlejší ropný produkt. K vytvoření parafínu je ropný odpad chemicky bělen, deodorován a pak se z něj vytvoří vosk. Při spalování může parafinový vosk uvolňovat do ovzduší toxické těkavé organické sloučeniny (tzv. VOC), včetně acetonu, benzenu a toluenu, které jsou známými karcinogeny. Jedná se o stejné chemikálie, které se vyskytují v emisích naftového paliva a víme o nich, že způsobují alergie, astmatické záchvaty, kožní problémy a dokonce rakovinu. Emise z pálených svíček byly experimentálně zkoumány. Hlavní zjištěné znečišťující látky jsou BTEX (benzen - toluen - ethylbenzen – xylen), aldehydy a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH).

Několik studií (například tato) zjistilo škodlivé emise ze svíček a způsobilo u veřejnosti značné obavy. Další studie zmiňují expozice dioxinům (například tady, tady) a neurotoxicitu z olověných knotů (například tady, tady a tady).

Studie Davida Krause publikovaná University of South Florida v roce 1999 uvádí, že saze vznikající při spalování nafty a saze svíček mají stejné fyzikální a mnoho stejných chemických vlastností, o nichž se předpokládá, že přispívají k toxicitě a karcinogenitě. Krause dále upozornil na to, že emise spalování vonných svíček mohou přispět ke zvýšené expozici benzenu a dalším potenciálně karcinogenním látkám (těkavé a částečně těkavé organické sloučeniny).

Některé výše zmiňované studie později napadli zejména výrobci svíček s ohledem na klesající poptávku a žádali kontrolní úřady tato fakta přezkoumat v podrobnějších testech. Takovému výzkumu se věnovala například rozsáhlá studie Davida J. Silvera Occupational exposure to ultrafine particles and polycyclic aromatic hydrocarbons from candle emissions, která se snaží posoudit předchozí studie ve správné perspektivě.

V roce 2001 vydala americká Agentura pro ochranu životního prostředí zprávu, která shrnuje dostupné informace o svíčkách jako potenciálních zdrojích znečištění ovzduší uvnitř budovy. V této zprávě se mimo jiné upozorňuje na to, že vonné svíčky pravděpodobně vytvářejí vyšší škodlivé emise než svíčky bez parfemace, dále zmínila studii, která uvedla koncentraci akroleinu, formaldehydu a acetaldehydu z emisí svíček překračující prahy doporučené agenturou a opět upozornila na koncentrace vylučovaného benzenu, které by mohly představovat rizika pro lidské zdraví.

Přestože další studie, které se věnovaly rizikům toxických emisí spalování svíček, byly ve svých výstupech zejména s varováním stran karcinogenity opatrnější, byly později zavedeny do praxe některá opatření týkající se svíček.

Není knot jako knot

Tentokrát se pozornost zaměřila na rizika knotů. Olovo by ve svíčkách nikdo nečekal, přesto byla před rokem 2003 běžná praxe zejména u knotů svíček z USA a Číny, ale i v některých zemích Evropy, že obsahovaly olověné části. Drobnými částmi kovu se totiž vyztužil knot, aby nezapadl do vosku. Tato praxe byla obvyklá zejména u vonných svíček, protože vonné oleje změkčují vosk a knot by se ve vosku hroutil.

Olovo se v těchto pletených knotech dříve běžně vyskytovalo. Po zjištění, že tyto svíčky mohou být hazardem pro malé děti, Americká komise pro bezpečnost spotřebitelských výrobků (CPSC) jednomyslně odhlasovala zákaz výroby a prodeje knotů a svíček s olověným jádrem knotu.

U vonných svící je potřeba také zkoumat samotnou složku “syntetické vůně”, která je v běžných vonných svíčkách používaná. Těmto látkám (parfum, fragrance) se teprve začíná věnovat pozornost a výsledky studií jsou vesměs alarmující. Problematice rizik syntetické vůně a dopadů na kvalitu ovzduší uvnitř budov se podrobně věnuje např. environmentální vědkyně Anne Steinemann, profesorka University of Melbourne, která je mezinárodně uznávaným odborníkem na expozici znečišťujících látek a s tím souvisejících zdravotních dopadů. Zmíněná rizika syntetických vůní spočívají zejména v toxicitě při expozici i velmi malého množství těchto látek. Složka fragrance může zahrnovat desítky a dokonce stovky dalších látek, z kterých jsou mnohé prokazatelně škodlivé nebo potenciálně nebezpečné.

Palmový vosk ano, či ne?

Palmovoskové svíčky jsou tvrdší, mají typický zrnitý nebo krystalický povrch, vydrží déle hořet, svíčka drží pevný tvar a netvoří téměř žádný dým. Bohužel se nejedná o ekologicky šetrnou variantu, protože kvůli palmovému oleji se devastují velké plochy pralesů v Indonésii. Podívejme se raději na jiné možnosti.

Svíčky z včelího vosku

Tyto svíčky jemně a nevtíravě voní po medu, vydrží déle hořet a při spalování nedochází k vylučování toxických látek. Svíčky z včelího vosku se nabízejí v mnoha tvarech, ať už jako klasické válce, čajové svíčky, nebo srolované voskové pláty. Vypadá to tedy na ideální alternativu. Nutno však i zde zohlednit fakt, že včela neprodukuje vosk pro lidi, ale pro potřeby včelstva a tato „těžba“ nemusí tedy vyhovovat například veganům. Svíčky z včelího vosku jsou také s ohledem na surovinu, které včela nevyprodukuje příliš, poměrně drahé. Doporučujeme jimi tedy neplýtvat a dopřát si je například ke štědrovečerní večeři, nikoli na bezmyšlenkovité každodenní spalování.

Sojová svíčka

Na svíčky z rostlinných vosků, například sojový nebo řepkový, narazíte poměrně snadno. Jejich výhodou je, že při spalování čistých vosků bez jiných příměsí nevznikají škodlivé látky a jsou z obnovitelného přírodního zdroje. Také doba hoření je o něco delší než u klasických parafinových svíček, čímž vyváží poněkud vyšší cenu.

Jediným negativem může být zdroj soji, která se často pěstuje jako GMO, bývá hojně ošetřena pesticidy a herbicidy a mnozí výrobci rádi míchají sojový vosk se syntetickými barvivy, vůněmi či s parafenem. Důkladně tedy prověřujte zdroj sojového vosku u výrobce a zda jde skutečně o čistě přírodní surovinu bez jiné příměsi. A vybírejte vždy sojové svíčky bez barvy a vůně. Z prověřených zahraničních značek můžeme jmenovat např. Circle of Life Farms, u českých hand made výrobců si ověřujte, jaký sojový vosk či olej použili k výrobě a zda není smíchaný s parafinem.

Řepka a další oleje

Další varianty svíček jsou z řepkového, olivového, slunečnicového nebo kokosového oleje. Pokud obsahují pouze přírodní barviva a jako vonnou složku přírodní silici, tedy esenciální (tzv. éterický) olej, mohou být vhodnou alternativou. Počítejte s tím, že takové svíčky bývají pochopitelně dražší, než ty konvenční „ropné“.

zdroj: ekolist.cz