„Péče líné zahradnice“ (místo na kompost do záhonů)

30.7.2020 | Jasna Flamiková

Brambory a biozahradaLoni jsem brambory zkoušela pěstovat poprvé. Vědoma si toho, že přece rostou všude, jsem je nastrkala do řádků. Pak už jsem jenom praktikovala to, čemu říkám "péče líné zahradnice."


V čem to spočívá? Od doby výsadby mezi vyvýšené řádky s bramborami sypu všechno, co bych normálně nosila na kompost. Na kompostě bych to nejméně 2x po půl nebo roce musela přehazovat a pak hotový kompost plný živin prevážet zase do záhonů a možná ho i zakrývat. Taková spousta času i práce!
Takto prostě chodím a sypu mezi řádky. Okrojky zeleniny, skořápky z vajíček i vajíčková plata či jiné kousky snadno rozložitelného papíru, trávu, větvičky, sáčky od čaje a další biologický odpad.
Když jsem loni sklizela brambory, příjemně mě překvapila bohatost půdního života. Spousta žížal i jiných půdních živočichů, kteří tam dříve nebývali a kteří pomáhají zúrodňovat půdu a udržovat ji v dobré kondici. Většina biologického odpadu se i za jejich pomoci zvládla do podzimu rozložit. Jeho zbytek jsem pak zaryla do půdy. Aby povrch půdy nezůstal holý a nedegradoval, tak jsem na něj vysela svazenku, která rovněž obohacuje půdu a kterou jsem později zaryla. (Mimochodem, část jejích semínek přezimovala a letos na jaře vykvetla. Než jsem na záhon vysázela rajčata, tak svými květy přitahovala včely z širokého okolí.)
Jen brambory loni byly malé. Podepsalo se na nich loňské sucho. Z toho plyne, že ani brambory nevydrží všechno.

Když jsem na jaře zvažovala, co letos vysázím, řekla jsem si, že brambory už zkoušet nebudu. Minimálně do doby, než jsem v době corony uviděla v zahrádkářských potřebách bramborovou sadbu. Napoprvé jsem odolala 😇, ale nakonec mi to zase nedalo. Už kvůli tomu zúrodnění půdy, která je u nás opravdu hodně špatná, omlouvala jsem si to. A tak jsem zase koupila sadbu, do záhonu na jiném místě přidala nějaké piliny, aby půda lépe držela vodu, a nařádkovala brambory. Než přišly první deště jsem je po loňské zkušenosti dokonce párkrát zalila. A tak jako loni jsem praktikovala postup líné zahradnice. Na jaře jsem mezi řádky nanosila kýble ostříhaného břečťanu a teprve před několika týdny jsem přesměrovala biologický odpad od brambor na kompost. Letos naštěstí docela pršelo. Zalívat už jsem je díky tomu nemusela a těšila jsem se, že budou díky vodě větší.

Včera jsem vyrazila pro pár prvních brambor. Půda byla opět plná života a když se navíc při podrytí v zemi začaly objevovat první hlízy, nadchlo mě to natolik, že jsem nepřestala, dokud jsem neměla plný kyblík. A víte co se říká, čím hloupější sedlák, tím větší má brambory! To mi ale radost nekazí :) Koupit si brambory je docela jednoduché. Taky levnější při té práci, kterou jim přes všechny zlepšováky věnujete. Ale kupované pocit z vlastnoručně vypěstovaných hlíz i hrabání se v hlíně nenahradí. Radost mám i proto, že jsem si vyzkoušela, jak obohacování půdy biologickou hmotou rychle působí v půdě zázraky.

A to je vlastně zároveň to nejdůležitější, co je možné rychle udělat pro ozdravení půdy na polích. Nenechávat povrch holý, ale po sklizni vyset rostliny, které díky hlubším kořenům zlepší půdní strukturu. Po zarytí ji pak obohatí živinami.
Je to nejjednodušší způsob, jak půdě dodat organickou hmotu, která na polích opravdu moc chybí. A pokud ji v půdě přibude, tak přiláká půdní živočichy, přispěje k lepšímu zadržování dešťové vody, menší erozi i lepšímu využívání minerálních látek.

A co se na zahradě osvědčilo vám?



Reklama

Ostatní reklama: