Kolik vypije zahrada?
Podle údajů Výzkumného technologického institutu spořádá průměrně velká zahrada rodinného domu (která v sobě spájí estetické a produkční funkce) okolo 9100 litrů vody ročně. Není to sice málo, ale v zásadě to není tak zlé. Třikrát víc proteče za rok sprchou a umyvadlem čtyřčlenné domácnosti, a 1,5x víc prostě spláchneme do záchodu. Toaleta nebo osobní hygiena je něco, čeho bychom se z celkem pochopitelných důvodů zatím rozhodně neměli zříkat. A tak, když budeme hledat prostor pro úsporu vody v létě, měli bychom se soustředit na ty méně zbytné položky. Záhonky se zeleninou, které nám za naši péči poskytují výživné produkty, také není třeba škrtat ze seznamu. Ovocné stromky? Jistě, jsou žíznivé. Přibližně dvakrát do měsíce si vyžádají skoro sto litrů vody. Ale kromě produkce chutných plodů zastávají i řadu dalších podstatných funkcí. Když už nic jiného, jejich stín nás chrání před sluncem a tím sám snižuje spotřebu vody na naší zahradě. I ty tedy můžeme nechat stranou. Ale jsou tu místa, která kromě té estetické jinou přidanou hodnotu nenesou. Trávníky.
Trávník? Zatraceně žíznivá plantáž
Z pohledu botanika se jedná o druhově extrémně chudá stanoviště. Navzdory své ploše jsou postaveny na čtyřech až deseti druzích, většinou vyšlechtěných tenkolistých kultivarů s hustým drnem nízkého vzrůstu. Prim tu hrají nejrůznější kostřavy červené, drsnolisté a trsnaté, okořeněné většinou trochou psinečku a lipnice. Je to vlastně taková zmenšená monokulturní plantáž. Jistě, je tu víc druhů než jeden, ale taky tu chybí ta produkční funkce. Možná krásné pro oko, ale není to ani trochu přirozené. Hmyz tu nenalezne úkryt ani potravu, leda by měl sebevražednou touhu nechat se sezobnout. Trávník je takové hezké nic, které stojí spoustu energie, vynaložené na stříhání, hrabání, vyčesávání, hnojení. A zalévání. Za krásné a nepřirozené věci se platí, a průměrný český trávník si vyžádá 25-40 litrů vody na metr čtvereční plochy, zpravidla třikrát týdně. A jistě jste už někde zahlédli souseda, který dopřeje svému trávníku spršku dvakrát za den, ráno a večer, klidně po celý týden. A vůbec mu přitom nevadí, že je takové horko, až se sama rtuť z teploměru zkouší schovat do stínu.
Trávník jako velký luxus
Většina trávníků potřebuje během vegetačního období, tedy od jara do podzimu, 600 – 800 mm srážek na metr čtvereční. Přirozenou cestou je něco takového možné bez problémů třeba ve Velké Británii, zemi překrásných trávníků. Jenže v Čechách představuje roční úhrn srážek přibližně polovinu nebo třetinu potřebného množství vláhy pro optimální růst kvalitního trávníku. A rozdíl je zapotřebí dotovat z omezených vodních zdrojů. Pěstovat hezký trávník v Čechách není technicky nemožné, stejně jako není nemožné pěstovat tu rýži nebo pomeranče. Ale je to rozumné? Když udeří sucha a vody je nedostatek, ukazuje se, že překrásné trávníky jsou možná až moc velký luxus.
Když je méně více
První věcí, která se dá změnit, je metoda. Čistě způsob jakým zaléváme. Investice do kapkovacího rozprašovače nebo rosícího systému není malá, ale je to krok správným směrem. Na metr čtvereční tak dokážete spotřebu vody stáhnout na 10-15 litrů. Ne, není to výhra, je to posun.
Druhým bodem je interval, v jakém zavlažujeme. A jednou za den to opravdu zapotřebí není. Ve skutečnosti postačí k zachování trávníku zálivka jednou za 4-5 dní, a pokud se jedná o půdy těžké, nepropustné, může být interval i delší, sedmidenní. Pravidelnou zálivkou rozmazlený trávník není dobrý trávník.
Zalévejte raději nepravidelně (byť intenzivněji), je to lepší. Rostliny v trávníku tím nutíte zabojovat o svou existenci. Během sušších epizod totiž musí „vysílat“ mladé kořínky do větší hloubky ve snaze urvat si trochu půdní vlhkosti. Ty, které si hýčkáme pravidelnou zálivkou, koření jen mělce při povrchu. V případě extrémního výkyvu počasí jednoduše uschnou, zatímco ty zodolněné stresem vydrží více. Je-li půda jinak v pořádku, snese trávník i delší období bez srážek. I když se v trávníku objeví žluté skvrny, po prvním dešti zase zmizí.
Posekat a usušit
Vztah mezi spotřebou vody pro udržování trávníku a jeho sekáním je neoddělitelný a těsný. V okamžiku, kdy se rozhodneme vodu v období sucha šetřit na užitečnější věci, než jen na zelený koberec, musíme začít řešit i téma sekání trávy. Chceme uchránit náš trávník do další sezóny, ačkoliv už týdny neprší a asfalt teče horkem ze silnic? Nesekejte! Ptáte se proč? Vysvětlení je malinko složitější: předně, zahrádkáři-trávníkáři si uvykli hledět na trávník jako na jednolitý a komplexní organismus. Ale on není. Je to nenahodilý soubor stovek tisíc rostlin, jednotlivců. Snížit při pravidelném sečení o třetinu výšku trávníku znamená fyzicky zasáhnout a povrchově poranit právě takové množství jednotlivých organismů.
Každý z nich pak potřebuje více energie na své zhojení, regeneraci. Bude si proto říkat o více vody. Trsnaté trávy jsou na zvířecí okus a vypásání (a tím pádem i na sečení) zvyklé. Evolučně se mu přizpůsobili tím, že u nich vyvolává zmlazení a odnožování. Trsy trav prostě nahradí ztráty tím, že nasadí mladé výhonky. Ale tento uměle vybuzený růst potřebuje další energii a další vodu. Sečením hned dvakrát pobízíme trávu v našem trávníku k vyšší žádosti po vodě.
zdroj: ekolist.cz
