Základní princip je jasný. Dešťová voda prší zadarmo. Vzít si ji, uložit stranou pro časy sucha a nedostatku, nebo jen kvůli tomu, abychom pak na zalévání zahrady nemuseli mrhat vodou z řadu (za kterou platíme) nebo studny, je rozumné. Čím víc dešťové vody zachytíme, tím líp.
Jenže kam s ní? Nejlevnější a na obsluhu nejjednodušší je strčit sud či IBC kontejner k okapu. S tím nepotřebuje poradit asi nikdo (jen si dejte pozor, jestli jde o použitý IBC kontejner, jestli v něm nebylo něco, co si nechcete stříkat na rajčata). Jenže na pohled je to trochu hnus. Mnohem lepší je nádrž zakopat pod zem.
Tam se do ní nebude opírat slunce, nebudou se v ní topit ptáci. Nádrž je potřeba zakopat na místo, kde nebude překážet, neochudí nás o místo k životu, zahradu nebo parkovací stání. A bude zároveň na místě, kam lze dešťovou vodu z okapu snadno svést.
Když nemáte na pozemku rostlou skálu, máte situaci snazší. Foto | Martin Balcar
Materiál? Plast
Než se pustíte do utrácení a práce, je třeba zvážit pár maličkostí. Hned do startu: máte už teď k dispozici betonovou nádrž nebo starou svařovanou cisternu? Fajn, byla by škoda je pro dobrý záměr nevyužít. Ale jestli nic takového nemáte, neshánějte se po nich. Pro běžné uživatele to nejsou nositelé žádaných kvalit. Příliš těžké k manipulaci bez jeřábové techniky, s nejednoznačnou životností a odolností, náročné na údržbu. Než shánět nějakou vyřazenou cisternu z druhé ruky, raději kupte novou. Plastovou.
Monolitické nádrže z tvrzených plastů, jedno i více plášťové verze, nejrůznější žebrované modely plastových jímek, jsou pro kapacitní vodosběrnou funkci z provozního hlediska nejlepší. Tedy pokud vás třeba vyšší hladina spodní vody nedotlačí k nádrži betonové, která je těžší, ale i dražší.
Jak velkou nádrž ale vlastně chcete?
To záleží na tom, jaký máte plán. Jde o to, co vlastně s tou zadrženou dešťovkou chcete dělat. Možností je vzít to opravdu z gruntu a dešťovku využít v domácnosti i na praní a splachování. Ale znamená to docela velký stavební zásah do domu, kdy vedle klasického rozvodu vody přivede k záchodu a pračce i vodu dešťovou. Taková věc má smysl, když se například pouštíte do rekonstrukce domu a trocha práce a pár trubek na víc se ztratí. Pokud do toho půjdete, zkuste si nejprve změřit či alespoň odhadnout, kolik vody budete na záchod a k pračce potřebovat. A podle toho pak zvolte potřebný objem nádrže. Jestli netušíte, jak to spočítat, využijte kalkulačku (klikněte na Akumulace srážkové vody pro splachování WC a zálivku zahrady. Na hrubo a přes palec: počítejte s tím, že na týden a osobu v domácnosti budete potřebovat kubík vody.
Nejčastější a nejschůdnější plán je, použít dešťovou vodu na zálivku záhonů či zahrady. Tím se dá šetřit snadno a ve velkém. Roli hraje, jak velkou máte zahradu (počítejte na 200 metrů čtverečních zahrady kubík vody) a také jak velkou máte plochu střech, ze kterých můžete vodu chytat. Opět můžete využít kalkulačku, ale tentokrát klikněte na možnost Akumulace srážkové vody pro zálivku.
V obou případech také hraje roli, v jaké oblasti se nachází váš pozemek. Někde prostě prší víc, někde míň. To ale kalkulačka umí zohlednit.
A také vezměte v potaz to, zda jde o rekreační objekt, chaty (kam asi nebudete kvůli údržbě zajíždět pravidelně), anebo jestli jde o instalaci u rodinného domu, kde trvale žijete.
Žádná nádrž také není kapacitně neomezená a je dobré buď vymyslet přepad a zasakování, nebo mít čerpadlo, které samočinně pošle přebytečnou vodu zasáknout do trávníku. Když třeba vytrvale prší pár dní za sebou.
Zakopáno. Foto | Martin Balcar
O výběru rozhodne podloží
Katalogová nabídka akumulačních nádrží je skoro nepřeberná, takže můžeme jít nakupovat? Ne, ještě se musíme podívat, jaké máte podloží. Protože to je to, co vás při výběru může omezovat nejvíc.
Bavíme se o tom, co uvidíte na dně zhruba dvoumetrové jámy. Když máte štěstí, pak jen další hlínu (dobře pro vás). Nebo už po pár kopnutích narazíte na rostlou skálu nebo ostrohranné kamenité podloží. Pak máte problém. A pokud je na místě nepropustný jíl? Máte problém téměř neřešitelný. A když narazíte na podzemní vodu? Špatné zprávy: je to v pytli. Jímka na dešťovou vodu možná vůbec nebude nic pro vás.
Když to vezmeme od konce: pokud jste ve výkopu narazili na vodu, akumulační nádrž raději nedávejte. Popřemýšlejte spíš o studni. I jen vyšší vlhkost může být problém: hladina podzemní vody má tendenci v průběhu roku kolísat. A hodí se mít solidní rezervu, aby vám do země vložená nádrž, až se hladina podzemní vody zvedne, nevyplavala k povrchu. Řešit zasazení nádrže do místa s vyšší hladinou podzemní vody lze, ale dost komplikovaně, s náročným odvodněním, drenáží. Stavebně složitou betonáží jámy, budované v určitém sklonu, napojením kontrolní šachty s extra čerpadlem… zkrátka, dobrý nápad na laciné zadržování dešťové vody se přeměňuje na drahý pytel plný problémů. Člověk taky musí vědět, kdy je dobré se vzdát.
A jíl? Jíl „izoluje“, ale bohužel oboustranně. Hrozí pak zborcení, posunutí konstrukce či potrubí. Nepropustnost jílu zjistíte tak, že do zkušební jámy vylijete hezkých pár kbelíků vody. A pokud v ní bude voda stát ještě pozítří, jste v podobné situaci, jako u vysoké hladiny spodní vody. Raději se pusťte do něčeho jiného.
Více plášťů, větší odolnost
Nemusíte si ale úplně zoufat, do jílovité půdy lze zasadit jímky dvouplášťové, které se po podloží „nesmeknou“ a nedeformují tlakem tolik, jako jednoplášťové. Tyto dvouvrstvé nádrže se hodí i po podloží písčitého, které také umí různě sesedat, a ve vztahu v momentální vlhkosti vyvíjet dost rozdílné tlaky a zátěž na pevný objekt pod zemí.
Ostrohranné kameny, balvany či rostlá skála? To už se vyplatí vybrat jímku vhodnou k obetonování. Anebo dostatečně zarovnat a zabezpečit dno jámy. Betonová deska se vsazenou armaturou je spolehlivá, problém je tu s odčerpáváním prosakující vody. Případ od případu se tedy jeví místo betonu jako vhodnější důkladný drenážní prosyp štěrkoviny, která vytvoří pohodlné lůžko pro vsazení nádrže. Tak, aby jí šutry pomalu neperforovaly.
S vysypáním dna jámy štěrkem u akumulačních nádrží počítejte i za bezproblémových podmínek a samonosných jímek. Ona i obyčejná hlína bobtná a sesedá, a je třeba v ní nádrž stabilizovat.
Už jen zakopat
Máte už odpovídající jímku či nádrž? Krása, teď už to půjde rychle.
Menší exempláře zvládnete zakopat s rýčem a krumpáčem sami. U větších je to už slušná brigáda pro pár kopáčů. Nebo spíš bagřík. Myslete na to, že neděláte jen jednu díru – při hloubení nezapomeňte na přívodní a kanalizační rýhy a proměření jejich spádu. Mělo by to být okolo 0,5-2 % (tedy sklon půl až dva centimetry na každý metr roury), protože do kopce vám voda sama nepoteče.
Zbavte se vykopané zeminy (k zasypávání ji kromě nadloží nepoužívejte), stabilizujte dno. Nejprve geotextílii, pak štěrkem. Jakým? Klasikou je kačírek s frakcí 8/16 milimetrů, regionálně vám doporučí jemnou lomovou drť (prach) anebo frakci 4/8. K čemu je to dobré? Je to spousta malých kuliček, které rozkládají zemní tlak působící ze všech stran a chrání nádrž před deformací. Kolik asi tak? To se liší podle objemu plné nádrže, ale počítejte i s poněkud nešetrnými 25+ centimetry hloubky štěrku. Pokud si nejste úplně jistí podzemní vodou, můžete sem vložit i drenážní trubky s vývodem ven.
Kopeme jámu na mamuta, nebo golfovou jamku?
Nad nádrží, usazené na vrstvě štěrku, by mělo být 20-30 centimetrů k úrovni terénu. Trochu to souvisí se specifikací konkrétních jímek a jejich potrubí a situací v místě instalace. Samotné osazení a zahrabání je třeba realizovat v jeden den.
Jáma by měla být tak široká, aby byl po stranách nádrže volných prostor minimálně 20 centimetrů. Možná o drobet víc. Sedí to? Je čas jímku do jámy vsadit a obsypat ze stran. Přitom ji ale průběžně dopouštějte vodou. Jednak proto, aby si v místě dobře sedla a aby se vyrovnávaly tlaky ze stran. Hladina vody uvnitř musí být během zasypávání cirka 30 čísel nad úrovní zásypu štěrku, aby se nezmáčkla, nevypružila. Počítejte s tím, že se násyp kolem nádrže časem trochu sesedne a bude potřeba vrstvu dosypat.
Takhle pokračujete až do finiše, včetně zásypu horní desky. Přidáte jen pár centimetrů hlíny ze skrývky, a rázem to vypadá, jako by tu nikdy žádná nádrž ani nebyla. Prozrazuje ji jen manipulační otvor „šachtičky“, vystupující lehce nad terén.
Vodu z nádrže je potřeba používat, jinak se kazí. Aby se nekazila tak rychle, je potřeba nainstalovat kvalitní filtry na nátoku, aby zachytil prach, pyl a další nečistoty, které by v nádrži dělaly neplechu. Ale i tak se na dně nádrže něco usadí. Čerpadlo proto neposazujte přímo na dno, ale dejte jej tak, aby bylo nesálo přímo ze dna. Další filtry na dešťovou vodu dáte na hlavní přívod do domu nebo chaty.
Stavební povolení?
Pokud nekopete do hloubky víc jak 3 metry a neděláte jámu o 300 metrech čtverečních, mělo by to být stavebnímu úřadu podle zákona víceméně jedno. Nebudujete vodní dílo. Realizaci stačí stavebnímu úřadu jen ohlásit.
Jakmile začnete operovat s přepady a odtokem, a třeba vývodem nadbytečné jímané vody do kanalizace, začne to zajímat správce kanalizace. Mnohem lepší je nechat přebytečnou dešťovou vodu nechat zasáknout na pozemku.
Je rozhodně dobré být ohleduplný na sousedy a pokud nádrž budete hloubit u hranice pozemků, domluvte se s nimi na tom. Předem. Můžete tím předejít nepříjemnostem. U rodinného domu se k sousedním pozemkům výkopem nádrže nesmíte přiblížit na dva metry. Pokud vás dispozice nutí jít blíž, je to možné, ale bude potřeba to projednat ve správním řízení. Z hlediska vlastních staveb: počítejte s tím, že nádrž musí být tak daleko od základů jiných nadzemních konstrukcí, jako je výškový rozdíl mezi spodkem onoho základu a dnem nádrže.
Zdroj: Ekolist
Dále čtěte: Filtry za nádrž na dešťovou vodu