Plevel properu ve studené vodě a zcela nahrubo překrájím. Pak si orestuju zeleninu ze supermarketu a zeleninu od místních farmářů, a na konci restování k tomu přidám jedlý plevel. Patřím totiž k těm, kdo si všechnu zeleninu i plevel tepelně upravují.
Letošní zima nabíhá pozvolna, takže teď, na začátku prosince, je veškerá zeleň ještě svěží. Největší úrodu dává ptačinec žabinec, a bude to tak i během zimy, vždy, když se ztratí sněhová pokrývka. Z ostatních druhů plevele je to spíš o štěstí, co najdeme, a nebo o tom, že už víme, kde co najdeme. V tuto dobu je třeba některé druhy připravovat tepelně déle, třeba jitrocele jsou vysloveně tuhé. Proto si připravuji odděleně ptačinec žabinec, který je i během zimy křehoučký a čerstvý a nepotřebuje delší tepelnou úpravu, stačí jedna dvě minutky.
Někdy dělám restovanou zeleninu, jindy polévku, to podle toho, jakou zrovna používám zeleninu a jestli ji stačí restovat nebo potřebuje vařit. V troše vody většinou vařím brukvovitou zeleninu, květák, brokolici, zelí či kapustu, aby tak nenadýmala. K tomu účelu slouží i koření, třeba hřebíček, skořice, kmín, provensálská směs nebo majoránka.
Ostatní zeleninu stačí restovat, což je ostatně chuťové i zajímavější. K brukvovité zelenině přidám topinambur (jen ne večer, topinambur nadýmá stoprocentně), mrkev, petržel, červenou řepu nebo batát. Až zelenina povolí, dám plamen na víc, přidám nahrubo nakrájenou cibuli, nebo dvě. Někdy přidám ještě čínské zelí, také nahrubo. Jedlý plevel přijde na závěr přípravy, a poslední je ten ptačinec.
Základem pro vše je většinou ghí, tedy přepuštěné máslo. Někdy místo ghí použiju několik lžic (hodně lžic) dobrého panenského olivového oleje. A chuť? Pokud jsem nezapoměla někdy zpočátku osolit, tak vynikající.
Další články v rubrice Jedlý plevel