Úbytek hmyzu v zemědělské krajině je způsoben zejména pravidelnými aplikacemi pesticidů. Rovněž absence rozptýlené zeleně v podobě mezí či pásů keřů mezi rozlehlými lány je příčinou, proč při procházce po polní cestě nezahlédneme motýla, brouka, ani obyčejnou mouchu. Včely zde mají potravu jen v době květu řepky, a to se ještě musí dobře pohlídat, aby i ony se nepotkaly s čerstvě rozprášenými postřiky.
Časté sečení trávníků téměř dohola napomáhá vytvářet městské tepelné ostrovy kvůli nedostatečnému ochrannému krytu vegetace, kterou se potom architekti snaží dostat alespoň na střechy domů. To je poněkud nesmyslná a drahá náhražka. Ale lidské konání bývá někdy těžko pochopitelné až absurdní, a snad právě proto se těmto novotám dostává publicity a dotační podpory.
Sečení trávníků v době květu pampelišky ničí jeden z mála vydatných jarních zdrojů včelí pastvy (někde jediný), a navíc jich ještě spousta v zápalu práce zahyne pod bubny sekaček. Při mulčování hynou nejen včely, ale i ukrytá mláďata kosů, drozdů, ježků nebo zajíců, a samozřejmě veškerý luční hmyz. Jak z logiky věci vyplývá, stačilo by posunout termín sečení o 1–2 týdny, až květ pampelišky dozraje a vytvoří nažky s bílým lehounkým chmýřím.
Pro sečení městských trávníků proto platí, tak jako pro máloco jiné, známé pořekadlo – někdy méně znamená více. Místo tří až pěti sečí by stačily dvě. Jedna po odkvětu pampelišky na konci května, druhá v půli srpna. Takhle nějak se to praktikovalo dříve ke spokojenosti občanů a ve městě pasoucích se včel a čmeláků. A pokud už sekat častěji, stálo by zato zvážit, zda tak nečinit pouze v blízkosti chodníků a na hřištích. Zarostlejší střed zelené plochy by snad nikomu vadit neměl
Nejen zbytečné a škodlivě časté sečení trávníků nesvědčí klimatu a přírodě ve městě, za pozornost stojí i trend ve vysazování stále většího množství exotických dřevin. Jako by i zde platilo: čím hloupější, tím lepší. Cizokrajné dřeviny mají většinou chemickou obranu (toxicitu) proti našemu hmyzu, takže ač takový šeřík nebo zlatý déšť jsou dekorativní či lákavě aromatické, pasoucí se včelku nebo obyčejnou mšici na nich nenajdete. Co naopak hmyz a ptáci ocení, jsou např. vzrostlé lípy, na nichž včely nacházejí potravu i po odkvětu v podobě medovice, jakožto produktu mšic. Tzv. medovicový (nebo též spadkový) tmavě zbarvený med – možná i trochu paradoxně – patří mezi nejchutnější. Z uvedeného plyne, že než dosáhneme podoby „chytrého parku“, budou muset zahradníci provést ještě hodně změn, zejména v myšlení.
Máte-li možnost ve svém okolí ovlivnit výběr vysazovaných dřevin a způsob sečení trávníků, mějte tato fakta na vědomí. Sterilní městské prostředí se svou zelenou pouští možná oku technokrata či řadového občana lahodí, avšak k živé přírodě je nemilosrdně kruté. Přitom stačí relativně málo a pomůžete zvýšit druhovou diverzitu lidských sídel, když už se to nepříliš daří v zemědělské krajině.