Podle švýcarské psycholožky a filozofky Vereny Kast jde o takzvané přerámování. Nevidět hněv jen jako nepříjemnost, selhání, nedostatek sebeovládání, nebezpečnou a pro vztahy destruktivní emoci, ale i jako pozitivní prvek pro změnu.
"Hněv energetizuje. Ve chvílích hněvu proto býváme schopni okamžitých činů. Když se pořádně rozčílíme, pociťujeme napětí a jsme připraveni k akci. Máme motivaci udělat něco pro to, abychom změnili situaci. Nebýt hněvu, bylo by to mnohem těžší. Díky napětí máme větší sílu a lepší koncentraci na daný okamžik než jindy, máme lepší pocit vlastní hodnoty než jindy, máme téměř pocit nezranitelnosti," poukazuje na produktivní stránky hněvu (ve své knize Hněv a jeho smysl – Podněty k seberozvoji, Portál 2010).
Podle Vereny Kast je třeba vždy znovu vymezit hranice mezi námi a člověkem, který nás rozhněval, případně situací, která je zdrojem hněvu. Ideálně respektujícím způsobem, tedy tak, aby to bylo uspokojivé pro obě strany – i když pokaždé to není možné.
Hněv je podle ní vždycky podnět a popud k reflexi vztahů a zvyklostí – a to i těch vlastních. "Je popudem k tomu, uvést do pořádku něco, co není v pořádku, popudem k zabývání se konflikty a k jejich urovnání. To znamená nové definování sebe samého a svých vztahů, nové určení blízkosti a distance," dodává. Podmínkou však je schopnost nespokojenost nebo hněv skutečně otevřeně přiznat sobě i druhým. Jedině pak ho je možné využít ke změně, nikoliv jen k pasivní agresi nebo k tomu, že ho člověk dusí v sobě nebo se odreaguje na druhých.
Zkráceno a redakčně upraveno, celý článek si přečtěte na Podnikatel.cz