Odpovězme si na otázky: Co bych byl, kdybych byl: barva, tvar, rostlina, zvíře, druh nádoby? Co bych byl, kdybych byl postava z knihy nebo filmu? Co bych byl, kdybych byl jídlo, druh umění, povolání, budova, kus nábytku, zbraň, přírodní katastrofa? A nakonec se zeptejme, co bych byl, kdybych byl dětská hračka?
Po poslední otázce a odpovědi zavřeme oči a představme si svou nejoblíbenější dětskou hračku. Probuďme se s ní, potěšme se s ní a poté se vraťme do reality.
Pokud pocítíme smutek nebo úzkost, že musíme hračku opustit, uvědomme si, že ta hračka je naše, což znamená, že nikdy nezmizí a kdykoliv se k ní můžeme vrátit, hrát si s ní a usínat s ní.
Jestli jsme svoji nejoblíbenější hračku nenašli nebo jestli jsme v dětství žádnou nedostali, můžeme si ji pořídit nyní. V představě, ale i ve skutečnosti.
Toto cvičení můžeme praktikovat sami a nebo také jako společenskou hru.
Zdroj: "Intuice ví, co je pro nás dobré" , časopis Regenerace květen 2018
Foto: pixabay.com