Energetické štítky na spotřebičích informují, jak velké úspory se dočkáte, pokud jimi vybavíte svou domácnost. Jenže tak snadné to s nimi není. Úspora se nemusí projevit, pokud se vaše chování vymyká průměru. A pak je někdy ekologičtější i ekonomičtější zůstat u starších a ne tolik efektivních modelů.
O americké zkušenosti píše server Conversation.
„Každý z nás je v zásadě originál. A ze spousty originálů se těžko počítá průměr,“ píše Eric Williams, profesor v oboru Udržitelnosti na Technologickém institutu v Rochesteru. Snaha nahradit plně funkční, leč poněkud zastaralý model domácího spotřebiče zářivou úspornou novinkou tak nemusí přinést kýžené úspory. A v zásadě tak podporuje neekologické konzumní chování. Záleží totiž na konkrétním chování jednotlivce, geografii a demografii té které oblasti. Příklady Williams rozhodně nešetří.
Pračka i televize jsou ukázkou rozmanitosti
Ve Státech narazíte na domácnosti, kde televize jede v průměru 7,7 hodin denně. Je jich zhruba 14 %. Pak je tu přes 50 % Američanů, co zapínají televizi jen na necelou hodinu. Je tu přibližně 45 % domácností, které perou prádlo 2-4x týdně. Nějakých 8 % pere jen jednou týdně. A je tu také 10 % domácností, kde pračka a sušička jede až 15x týdně. Hovořit pak o nějaké „průměrné úspoře“ je trochu problém. Když totiž investujete do nového úsporného modelu, který ale moc často nepoužíváte, v peněžence to zrovna nepocítíme.
„Například standardní pračka je asi o 200 dolarů levnější, než moderní a úsporný model, který spotřebovává jen polovinu energie,“ říká Williams. „Zákazník potřebuje vidět změnu dřív než za 11 let, což je jinak průměrná životnost staré pračky. Za nálepku energetického štítku v hodnotě dvou stovek chce vidět efekt o minimálně stejné hodnotě.“ Spatří jej? Williams spolu s kolegy vypočítal, že to možné je.
Výše úspor může v případě pračky dosáhnout až 1560 dolarů, což je fajn. Ale jen v závislosti na konkrétním uživatelském režimu. Najdou se tací, co stovku nákupem nové pořád prodělají. „Různé spotřebiče mohou mít rozdílný přínos,“ dodává Eric Hittinger, který byl součástí řešitelského týmu. Příkladem je třeba lednička. „Pokud vyloženě nebudete nechávat u té své úsporné hodiny otevřená dvířka, pravděpodobně bude spotřebovávat pořád stejné množství energie, jako ty neúsporné u vašich sousedů.“
Průměrná cena elektřiny? Na Havaji je vyšší, v Pensylvánii špinavější
Nakonec je tu i cena elektřiny. V roce 2017 činil její celoamerický průměr 13 centů/kWh. Jenže to je průměr. Za zmíněnou sumu jste mohli krmit svůj laptop tři dny energií, což není tak zlé. Jsou tu ale geografické rozdíly: pokud jste tak činili ve Washingtonu, stála vás elektřina méně než 10 centů, zatímco na Havaji už 29,5 centů. Úspora provozu tak má rázem jiný rozměr. Fyzici by s námi možná nesouhlasili, ale není elektřina jako elektřina. Ta ze státu Washington (vyráběná převážně pomocí turbín hydroelektráren) má 4,4x menší dopad na klima a produkci uhlíkových emisí, než ta z Pensylvánie, vznikající v uhelných elektrárnách.
Williams s kolegy vidí potřebu informovat veřejnost konkrétními, zacílenými informacemi. „Efektivní myčka nádobí v rodině s třemi potomky může přinést úsporu 570 dolarů, v 25 % případů až 1000 dolarů,“ vypočítává. „V tom případě to má smysl. Průměrný spotřebitel přitom jejím pořízením ušetří jen kolem 125 dolarů. V tomto ohledu se pak nejeví nákup nové myčky účelný, ani příliš úsporný.“
Vyšší energetická efektivita domácích spotřebičů je jako zaklínadlo, které má ale v praxi různý dopad. A operovat tu s nějakým obecným průměrem spotřeby a úspor může být bez bližších informací dost ošidné.
zdroj: ekolist.cz