Zelenenoviny.cz

Když jsem se poprvé rozhodl vsadit na přírodní čističe v kuchyni, netušil jsem, že se z toho stane zábava a radost. Do té doby jsem používal standardní chemické prostředky z drogerie a vlastně mi to ani nepřipadalo divné. Jejich odér sice nebyl nic extra a taky jsem se občas bál, že zapomenu něco otřít a pak to sníme, ale měl jsem pocit, že je to zkrátka nutné zlo.

Začal jsem tedy přemýšlet, jak zajistit čistotu v kuchyni s pomocí úplně obyčejných věcí, které mám běžně ve spíži.

 

Přírodní čističe v mé v kuchyni teď kralují hlavně proto, že opravdu fungují. Je za tím trocha experimentování, ale vše je vlastně jednoduché a až neuvěřitelně levné a dostupné.

Pro zajištění perfektně čisté kuchyně potřebuji jen ocet, jedlou sodu, sůl, škrob a „puky“ z kávovaru. Jediná specialita je vlastně zahušťovadlo xanthan. Z nástrojů pak sadu mikrovláknových utěrek a klasické kuchyňské houbičky a pro případy nouze jeden plastový kartáč. A to je fakt všechno! Pojďte se s mými superhrdiny seznámit.

Superhrdina všedního dne - octový univerzální čistič

Octový čistič je naprostý základ kuchyňského úklidu. Míchám ho z klasického lihového octa, který je k mání za necelou dvaceti korunu litr. Nemám v kuchyni dlaždičky s bílými spárami, takže nemusím podléhat módě mnohokrát dražšího bílého octa. Ta trocha karamelového barviva, které běžný ocet obsahuje, mi prostě nevadí.

Aby čistič nestékal a lépe držel na povrchu, přidávám do něj trochu solamylu. Většinou vystačím s jednou či dvěma lžičkami, pečlivě ho rozmíchám v octu s vlažnou vodou. Tahle kombinace funguje jako parádní odmašťovač a zároveň si poradí i se zaschlými skvrnami.

Do půllitrového rozprašovače:

350 ml octa

150 ml vody

1-2 lžičky solamylu

Protřepat i důkladně zamíchat! Hotovo!

Octový čistič má v rozprašovači a musím počítat se dvěma věcmi. Zaprvé, tryska se může začít zanášet. Je to logické, protože solamyl neustále sedá ke dnu a může vytvořit špunt. Stačí ale lahev před použitím protřepat. No a když se tryska přeci jen ucpe, tak jí musím propláchnout.

Druhý problém je octový zápach. Sice po použití rychle zmizí, ale někomu může být i ta chvíle nepříjemná. Zápach octa se dá zmírnit několika kapkami esenciálního oleje, nebo lze nechat v octu pár dní louhovat slupky z citrusů či aromatickou bylinku (třeba mátu nebo rozmarýn). Existují i návody na míchání octa a kyseliny citronové, ale tahle kombinace mi přijde málo účinná.

Je něco na co se nehodí? Určitě není dobré jím čistit třeba mramorové desky, jemná ocelová sítka a hliníkové nádobí. Ty může svojí kyselostí poškodit.

Jedlá soda a sůl: silná dvojka pro domácí úklid

Jedlá soda je další superhrdina čistoty. Dokáže neutralizovat pachy, takže i trochu tlumí nelibou vůni octa, když s ní pracujete současně. Navíc je mírně abrazivní a chemicky reaguje s kyselinami, což jí dává schopnost uvolňovat připečeniny nebo zaschlé skvrny. Asi nejčastější trik je posypat znečištěný povrch jedlou sodou, lehce to zakápnout octovým čističem, počkat na šumivou reakci a pak setřít. Zašlá mastnota se tím často krásně rozpustí. Na hodně odolnou a zapomenutou špínu je možné vytvořit čistící pastu – sodu, sůl a trošku vody promíchat v misce do konzistence řidšího jogurtu.

Tuto pastu stačí nanést na odolnou připečeninu, nechat jí působit a pak vydrhnout houbičkou. A nebo jí ještě před drhnutím zastříknout octovým čističem a nechat proběhnout reakci.

Superhrdina, kterého je na kompost škoda - kávová sedlina jako jemné abrazivo

Něco, co mi zpočátku připadalo spíš jako kuriozita, se stalo mým dalším oblíbeným čističem: suchá kávová sedlina. Máme kávovar a ten produkuje tzv. „puky“ – ta slisovaná kolečka. Dříve končily v koši, později v bioodpadu a dnes mají konečně své využití. Nechávám je proschnout zbytkovým teplem po použití trouby. Suchou sedlinu pak schraňuji ve sklenici.

Nejraději jí používám na nerezové hrnce a pánve. Kávová sedlina je rozhodně jemnější než drátěnka, takže se nebojím škrábanců. Výhodou je i to, že sedlina pohlcuje pachy, takže nádobí pak nepřebírá žádné zvláštní aroma. Zašlé napečeniny pak pomůže uvolnit třeba chvíle působení octového čističe.

Ani kávová sedlina se nehodí úplně na všechno. Jestli se něco nevyplácí, je to čistit s ní třeba tukový filtr z digestoře nebo podobné složité povrchy s mnoha záhyby. Sedlina se z nich dostává hodně špatně.

Spiderman úklidu - gelový čistič pro svislé plochy a extra napečeniny

Univerzální octový čistič i přes lehké zahuštění solamylem z povrchů rychle stéká. Takže pro čištění urputné špíny na svislých nebo i šikmých površích je třeba povolat dalšího superhrdinu. Tím je zahušťovadlo xanthan. Ten se dá sehnat třeba v obchodech se zdravou výživou a je to vlastně jediná věc pro čištění kuchyně, kterou nekoupím v každé večerce.

Nahrazením solamylu špetkou xanthanu, vznikne hustá, lehce kluzká hmota – čistící gel. Ten samozřejmě nepatří do rozprašovače - nanáší se na čištěný povrch houbičkou. Jeho hlavní vlastností je, že tolik nestéká a ocet má více času se vypořádat s odolnou napečeninou.

Na čtvrtlitrovou lahvičku:

175 ml octa

75 ml vlažné vody

½ - 1 lžička xanthanu rozmíchaného ve lžíci vlažné vody na kašičku

Vše důkladně rozmíchat ruční metličkou a nechat chvíli odležet

Pokud je nějaká špína opravdu odolná, přidám trochu jedlé sody nebo kávové sedliny jako lehký „peeling“.

Je třeba podotknout, že gel může měnit konzistenci – pokud zřídne, postačí jej promíchat. Jeho trvanlivost je poměrně krátká, mám zkušenost, že vydrží spolehlivě 14 dní. Takže ho skladuji v lednici, což trvanlivost prodlouží a připravuji si ho po menších dávkách, abych ho stihl spotřebovat.

Spojenci v boji o čistotu - mikrovláknové utěrky a kuchyňské houbičky

Nejspolehlivějším parťákem mých čističů v boji proti špíně jsou mikrovláknové utěrky. Ty neškrábou citlivé povrchy a nezanechávají po sobě chloupky ani šmouhy. Dají se dobře prát a mnohokrát znovu použít, takže nevytvářím zbytečný odpad.

Kuchyňské houbičky pak kupuji ty obyčejné, s jednou hrubší stranou a jednou jemnější. Hrubší část se hodí při odstraňování odolných nánosů, jemná strana zase při setření tekutiny či při práci s citlivějšími materiály, jako je nerez nebo sklo varné desky. Zde po mě nějaký odpad zůstane, ale opravdu ho není mnoho – přinejmenším ve srovnání s dříve hojně používanými jednorázovými ubrousky.

Zdroj: Ekolist