Téma lovících koček domácích devastujících biodiverzitu bylo poprvé zmíněno v odborné diskuzi v USA v roce 1916. Teprve studie Scotta R. Losse z roku 2013 ale téma rozjela ve velkém stylu. Poprvé totiž vzala v potaz 90 milionů koček, spokojeně vrnících v pelíšcích u svých amerických majitelů, jejich 30-80 milionů volně se krajinou toulajících sester a spočetla celoroční bilanci jejich lovu na území 48 amerických států. Čísla to byla ohromující: 1,3-3,78 miliard ptáků, 6,3-22,3 miliard drobných savců a stovky milionů obojživelníků. Ročně. Což je tak výrazný efekt na volně žijící druhy živočichů, že jej prostě nemůžeme ignorovat.
Zmíněná studie způsobila ve světě nemalý rozruch. Australané měli jasno. Kočky jsou u nich problém, protože dokázaly vyhubit 20 druhů savců a dalších 124 vyhynutí výrazně přiblížily. S kočkami lze také spojit 33 dalších vyhynulých endemitních druhů z tichomořských ostrovů. Mimo Pacifik a Austrálii to ale tak horké nebylo. Například britská Královská společnost pro ochranu ptáků prohlásila, že příspěvek koček k likvidaci ptačích druhů je minimální a že zprávy o ohrožení regionální biodiverzity kočkami nemají vědecké opodstatnění. V dalších evropských státech to bylo podobné, protože snahu o nějakou regulaci koček a jejich loveckých libůstek majitelé rozhodně nevítali.
Jaký pán, taková kočka?
A právě na samotné chovatele koček se nyní soustředila studie univerzity v Exeteru, která si chtěla udělat pořádek v typologii majitelů koček. Těžko totiž můžete navrhovat nějakou regulaci, usměrnění chování či počtů zvířat anebo propagovat širší vzdělání, když nevíte, s kým máte co do činění. Zásadní pro kategorizaci se pro vědce stal postoj majitelů koček k volnému pohybu a lovu jejich chlupatých chovanců.
Chovatele koček rozdělili si je do 5 skupin. První jsou Informovaní ochránci. Pro ně je prioritní bezpečnost koček, dbají na jejich hygienu, zdraví a vyváženou stravu. Dá se zjednodušeně říct, že jejich kočky jsou vyloženě gaučové a dvůr vidí jen za oknem, takže pro ptáky skutečný problém nepředstavují. Jsou tu také Tolerantní strážci. Tedy chovatelé, kteří mají kočky rádi a pečují o ně, dopřávají jim volnost, ale jejich lovu zrovna nefandí a za ptáky kladené na zápraží je rozhodně nechválí. Spíše kvůli vlastnímu komfortu a nechuti k odstraňování mršin.
Ve výčtu nechybí Obránci svobod, kteří se staví za neomezování pohybu koček a projevů jejich přirozeného chování, včetně lovu. Jejich zvířata se pohybují se samozřejmou volností, bez nějaké kontroly. Dále tu jsou Uvědomělí pečovatelé, kteří sice také na své kočky nedají dopustit, ale lovecké ambice zvířecích mazlíčků je trápí. A nakonec jsou tu Bezstarostní majitelé (v originále Laissez‐faire Landlords), kteří o svých kočkách po většinu času netuší a otázky jejich volného pohybu či lovu vůbec neřeší. Už z tohoto zjednodušeného výčtu lze odvodit, kde je potenciál pro zlepšení a kde asi problém vzniká.
„Úhly pohledů majitelů koček se dle uvedené typologie výrazně liší,“ říká Sarah Crowleyová, hlavní autorka studie. „Obecně si všichni váží volnosti a svobody svých koček a brání se myšlence, že by je měli držet v interiéru jen proto, aby jim zabránili lovit. Na druhé straně jen jedna skupina chovatelů lov přímo podporovala a chválila, takže prostor pro změnu k lepšímu tu určitě je.“ Změny by ale vzhledem k vnitřnímu nastavení majitelů koček neměly vycházet z nějaké celonárodní politiky, ale spíše z pragmatického uvědomění, svědomitosti konkrétních majitelů. Jestli bude mít podobu pestrobarevných oblečků pro kočky anebo zvonečků na krcích koček, je prý zatím nejisté.
Pokud si nejste jistí, do jaké kategorie majitelů koček byste se zařadili, můžete si vyzkoušet krátký (anglicky psaný) kvíz: odkaz.
Zdroj: https://ekolist.cz
Foto: Pixabay.com