Zelenenoviny.cz

Jste milovníky životního prostředí? Často uvažujete nad tím, jak snížit svůj negativní dopad a chování k přírodě a okolí kolem nás?

Jistě už žijete zero waste, používáte textilní pytlíky, navštěvujete bazary a využíváte směnné obchody a děláte toho spoustu dalšího. Snažíte se žít tak, aby po vás nezůstala pohroma, ale naopak, aby po vás něco zbylo. A víte, jaká je vaše uhlíková stopa? Další veličina, termín, který můžete znát a nakládat s ním dle svého vlastního uvážení.

Někdo si nechce mít vlasy pouze vajíčky a moukou a neustále s sebou někde nosit vlastní pytlíky. Každý den se zabývat ochrannou životního prostředí a přemýšlet, zda mu aktuálně nějak neubližuji, může být pro mnohé náročné. Je tu řešení. Můžete eliminovat svou uhlíkovou stopu či dobrovolně zaplatit za její produkci. I tím pomůžete.

Nový pojem uhlíková stopa

Uhlíková stopa je pojem, který se ve společnosti používá teprve krátce. V podstatě jde o to, že každá činnost (doprava, topení, vaření, výroba bot …) uvolňuje skleníkové plyny. Uhlíková stopa ukazuje na množství těchto plynů. Podle různých kalkulaček dostupných na internetu, ji lze vypočítat. Jak na jednotlivé úkony, tak na větší celky. Každá taková uhlíková stopa je tvořena dvěma díly. Přímou a nepřímou činností.

Nejlepší je to popsat na příkladu. Vaříte nedělní oběd. Tím že používáte plyn, vytváříte přímou produkci skleníkových plynů. A tím, že vaříte na sporáku, který musel být někde vyroben (použila se elektřina na výrobu plechu, někdo to musel smontovat, natřít atd.) produkujete i nepřímou stopu. Pro výpočet se počítá s oběma složkami.

Katastrofální následky

Možná si nyní říkáte, že určitě nejde o nic vážného a nemusíte se tím vůbec zajímat. Pravda je taková, že člověk jako takový je tvor, který reálně nejvíc devastuje životní prostředí. Většina klimatických změn, o kterých se dost mluví, je způsobena díky velkému množství plynu v atmosféře. A pokud se hodnoty nezmění, může dojít ke zničujícím momentům. Na vině jsou zejména fosilní paliva. Zemní plyn, ropa a uhlí. Jde o plyny staré miliony let a my je nyní ve velkém uvolňujeme do ovzduší. Naštěstí je příroda velmi moudrá, a tak zajistila, že část plynu ze vzduchu do sebe vážou rostliny. Je jich však na celé planetě dost?

Vysaď strom, zachraň planetu

Jedním z možných řešení pro nápravu je výsadba nových a záchrana starých zelených ploch, používání alternativních paliv bez vytváření emisí, snižování uhlíkové stopy každého jedince. I vy můžete v každodenním životě uvažovat nad tím, jak snižovat svou zátěž pro Zemi. Stačí „myslet zeleně“. Víte, že abyste odčinili svůj celý život, stačí vysadit čtyři stromy? To je levná forma odpustku. Odpustky jsou hodně oblíbené ve světě. Letíte letadlem, zaplaťte odpustek. Převážíte náklad lodí přes oceán? Je třeba se z toho vykoupit. Pokud začnete aspoň jednu věc dělat jinak, ulevíte tím nejen naší planetě.

Pro více informací a výpočet vlastní uhlíkové stopy navštivte stránky neziskové organizace CI2, O.P.S.. Od roku 2017 odborný partner CDP (Carbon Disclosure Project) pro Českou republiku.

více …

Nedávno nám uhodily velké mrazy, ale téměř současně začali ptáci po ránu zpívat tak nějak jinak, víc jarně. Délka dne je totiž to hlavní, co určuje roční cyklus i pokud mrzne jako když praští.

 

 

 

 Křoví v koutě nechme pro mláďata

Pokud nechcete nebo nemáte čas dělat něco aktivně, ani nemusíte, stačí se zastavit, nežli vysekáte „to nevzhledné křoví“ v koutě zahrady, protože právě tam může vyvést svá mláďat nejen kos nebo drozd, ale také několik druhů pěnic a další pěvci.

 

Jaký typ budky bude vhodný?

         Naší aktivní pomoci se nejčastěji dočkají dutinoví nebo skalní ptáci, protože právě pro ně jsou určeny ptačí budky. Aby budka sloužila a ptáky naopak neohrozila, musíme jejímu výběru a umístění věnovat patřičnou pozornost.

         Existují budky pro různé druhy ptáků, dokonce i pro sovy nebo dravce. Ty si ale běžně na zahradu nedáváme, můžeme je vidět spíš ve volné krajině, kam je umístili ornitologové v rámci podpůrných a výzkumných programů. Základními budkami do zahrady jsou sýkorníky a rehkovníky (malé polobudky). Někdy se také do zahrad dává budka pro špačka, pokud ale pěstujete třešně, pak ji rozhodně nedoporučuji, nechcete-li, aby úroda skončila v ptačím žaludku.

        Budky pro jednotlivé druhy ptáků se liší tvarem, rozměry dutiny a velikostí vletového otvoru. Není to tak, že by například v budce pro sýkoru koňadru nemohlo být nic jiného, jen právě koňadře vyhovuje tato „dutina“ nejvíc. Pokud se zde uhnízdí menší sýkora modřinka, často se jí může stát, že je silnější koňadrou vyhoštěna a její snůška zničena. Proto má budka pro modřinku tak malý vletový otvor, aby se tam koňadra neprotáhla. Podobné principy platí i pro jiné druhy budek i ptáků. Co je to rehkovník? Budka, která imituje skalní převis a proto se také častěji než na strom umisťuje na stěnu budovy. Je to vlastně taková lodžie. Kromě rehka ji využívá například vrabec, lejsek, červenka nebo konipas.

 

Je budka správně udělaná?

         Vybrali jste si typ budky, ale jak poznat, že je kvalitně udělaná? Na trhu je mnoho prodejců, kteří mají lákavě vyhlížející výrobky, které bohužel neodpovídají potřebám ptáků.

Na první pohled můžeme vyloučit všelijaké barevné domečky s balkonky, bidýlky a dalšími ozdůbkami okolo. Pomineme-li, že taková budka nejspíš nemá ani vhodné rozměry dutiny a vletového otvoru, problémem je výrazná barva, která láká predátory (a v horším případě může být zdravotně závadná) a také výčnělky, které umožní predátorům snadnější přístup.

Ani bidýlko na budku nepatří! Když jsme vyloučili tyto na první pohled nesmyslné výrobky, podíváme se, zda je budka otvíratelná pro případ čištění po sezóně (střechou, zespodu nebo ze strany – vše má své pro a proti).

Další vlastnosti budky poznáme částečně intuitivně a zčásti z popisu výrobce. Budka by neměla být z materiálu obsahujícího lepidla (například překližky), měla by být spojená hřebíky nebo šroubky tak, aby nikde nic ostrého netrčelo.

Vnitřek klidně může být hrubý, to je dutina stromu taky.

K lepšímu zabezpečení ptačích mláďat proti datlovitým ptákům, kteří umí zobákem zvětšit vletový otvor, se někdy kolem něj přidává kovový rámeček. 

 

Kam budku umístíme

         Máte budku, zbývá ji umístit. Často se doporučuje, aby vletový otvor směřoval na východ nebo jihovýchod, odkud přichází nejméně srážek, ale hodně záleží na konkrétním stanovišti, takže si spíše hlídejte, aby byl dostatečně chráněný před povětrnostními vlivy. Budka má být umístěna nejméně dva metry nad zemí, aby se do ní nedostala kuna či kočka. Proto také není vhodné budku dávat do rozsochy či příliš blízko větví, po kterých se lovec vyšplhá. Požíračem mláďat a vajec může být i veverka.

 

Kolik budek do zahrady

         Není účelné dávat na malou zahradu příliš mnoho budek pro stejný druh ptáka. Opeřenci totiž mají svá teritoria, takže v budkách 20 m od sebe stejně dvě koňadry mít nebudete. V nevyužité budce však mohou najít domovi jiní živočichové, například vosy, sršně, čmeláci, včely nebo krásní hlodavci plch a plšík a dokonce i letní kolonie netopýrů.

         Podrobněji o budkách včetně jejich výroby pojednává krásná metodika Českého Svazu Ochránců přírody, která je ale bohužel rozebraná. Snad se dočkáme dotisku. (Petr Zasadil: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků). Odborné informace včetně doporučených rozměrů ptačích budek najdete také na stránkách České společnosti ornitologické https://www.cso.cz/index.php?ID=201.

zdroj: http://ekovychovazapad.webgarden.cz/unnamed/blog
"Autorka dělá ekologické výukové programy, se kterými jezdí do škol i školek v Karlovarském kraji a na Tachovsku. Nabídku najdete zde http://ekovychovazapad.webgarden.cz/."

více …

Jednou z prvních jarních prací by mělo být odstranění pokrývky listů zpod stromů a jejich zkompostování uprostřed kompostové hromady, pokud se obáváme případného šíření chorob a škůdců, nebo jejich lehké zapravení do půdy. Také mulč ze záhonů odstraníme a zkompostujeme, aby nebránil prvním paprskům slunce prohřívat půdu.

Hned jak se oteplí, odkryjeme z jahodiště chvojí, odstraníme opatrně nůžkami nebo nožem suché listy, zkypříme půdu a přihrneme dobře vyzrálým kompostem, do meziřádků můžeme zasadit česnek, případně cibulku na zelenou sklizeň, odpuzují totiž  mšice a mírní výskyt plísní.

Netrpělivě vyčkáváme, kdy už konečně budeme moci začít připravovat záhonky pro výsevy první zeleniny. Pokud havrani zmizí z města, jsou větší mrazy už málo pravděpodobné. Když naplno rozkvetou sněženky, je ten pravý čas začít s prvními výsevy a výsadbou do připraveného a prohřátého pařeniště. Zpočátku vyséváme hlavně ředkvičky a rané odrůdy zelí a kedlubnů, případně brokolici, a vysazujeme salát k rychlení, který jsme si předpěstovali za oknem. Postupně si ze semen vypěstujeme i košťáloviny na sadbu na záhony. Při ochlazení a na noc  nezapomínáme zakrýt pařeniště rohoží nebo starým kobercem apod. V polovině března můžeme podle počasí v pařeništi, případně ve skleníku nebo za oknem v teplé místnost vysévat rajčata pro pozdější pěstování na záhonech.

Teprve když objevíme první zářivě žluté hvězdičky podbělů, nastal ten pravý čas pro práci na záhonech, i když na studených jílovitých půdách raději ještě počkáme až do rozkvětu zlatice. Nejprve zjistíme, jak přezimovaly podzimní výsevy, odkryjeme postupně chvojí, odstraníme staré zaschlé listy šťovíku zahradního a petržele. Pak už můžeme začít s výsevem špenátu, mrkve, petržele a pastináku. Na vlhčích půdách ve vyšších polohách můžeme vyzkoušet také vodnici, která pro svoji nenáročnost a krátkou vegetační dobu získává dnes opět oblibu. Do hlubokých půd bohatých na živiny můžeme vysévat černý kořen, který je trochu opomíjenou, i když velmi chutnou a zdravou zeleninou, hlavně pro lidi trpící cukrovkou. Do chudších půd vysejeme však raději jeho odolnější příbuznou kozí bradu fialovou. Také s výsadbou cibule sazečky  a šalotky neotálíme, aby stačily dostatečně narůst. Můžeme vysazovat i rané odrůdy kapusty a koncem března i zelí a také je čas pro výsev bobu zahradního. Pro ranější sklizeň si můžeme semena nechat nabobtnat ve vodě, případně zasít napřed do kelímků. Do teplejší půdy sejeme hrášek, ředkvičku, pór, kadeřávek, zelí a salát. Pokud je ještě chladno, raději počkáme, dubnové výsevy zpoždění snadno doženou. Příliš pomalu rostoucí klíční rostliny jsou velmi zranitelné, často je sklidí slimáci, kteří přes zimu notně vyhládli. Koncem měsíce připravíme k předklíčení rané brambory. Jejich náskok je uchrání před mandelinkou.

Sklízíme polní salát kozlíček polníček, ptačinec žabinec a topinambury.

Redakčně zkráceno, celý článek si přečtěte na http://www.veronica.cz/...

Další články viz rubrika Zahrada zeleně

více …

V soutěžích ve sběru odpadu na školách v ČR se každoročně vysbírají stovky tun kvalitně vytříděného papíru, plastů, hliníku či elektroodpadu. Mateřské a základní školy po celé České republice tak předají odpadovým firmám kvalitní obchodovatelný materiál.

Školy si vydělají peníze a odpadové firmy díky nim také. Win win. V čem je problém? Podle odborníků na ekovýchovu školní sběrové soutěže podkopávají snahu naučit děti produkovat co nejméně odpadů, a ty, které vzniknou, pak automaticky vytřídit do kontejnerů. Soutěž ve sběru odpadů proto hodnotí jako nesystémovou věc.

Na to, že školní soutěže ve sběru nejsou ideálním uchopením problematiky odpadů, upozorňuje odborník na ekovýchovu Jan Činčera z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Výhrad, které Činčera k soutěžím ve sběru odpadu má, je tolik, že ho vedly spolu s kolegou Martinem Křížem z ekocentra Chaloupky k sepsání článku, kde uvádějí: „Na žáky tak škola vytváří tlak, který narušuje jejich rutinní třídění papíru (a dalšího odpadu) do sběrných nádob. Tlak na množství vytříděného papíru nenutí žáky odpady minimalizovat, podsouvá se jim pravý opak: víc=líp. Do akce současně vstupují rodiče, kteří chtějí, aby jejich dítě vyhrálo, nebo alespoň nebylo poslední. Ze sběru se tak stává závod rodičů, kteří často vozí firemní odpad, přimíchaný k domácímu, papírem rozhodně nešetří. Školní sběry tak děti učí tři věci: že nemají samostatně třídit a nosit papír do kontejnerů, že se nemají snažit odpad minimalizovat a že je normální, aby za ně soutěže vyhrávali rodiče.“

I podle názoru ekoporadce Petra Ledviny z Ekologického institutu Veronica se soutěže ve sběru druhotných surovin za ekologický čin považovat nedají. „Všechny tyto soutěže nepřímo podporují nákup a spotřebu, a navíc vytvářejí zdání, že je to normální a správné, plní tzv. normotvornou funkci,“ vysvětluje Petr Ledvina. Podle něho by koordinátoři ekologické výchovy ve školách měli spíše dětem i dospělým vysvětlovat, proč jsou tyto soutěže nesmyslné a jak mohou životnímu prostředí škodit.

„Samozřejmě zdůrazňujeme, že třídit odpad ve škole je důležité. Systém recyklace u nás funguje relativně dobře, ve škole postačuje důsledně třídit, včetně třeba bioodpadu ze tříd, sboroven i kuchyně,“ říká Ledvina, „ale určitě nemáme žádným způsobem podporovat další zbytečnou spotřebu a tuto spotřebu ještě vydávat za ekologický počin.“

Petr Ledvina si ale dokáže představit soutěž, která by motivační rozměr pro výchovu dětí měla. „V některých případech je zdravé podporovat soutěžení mezi žáky ve školách. Příkladem by mohlo být roční závodění mezi třídami ve snižování vyprodukovaného množství odpadů ve školách a nebo třeba v domácnostech s jejich rodiči,“ dodává Ledvina.

Odpadový odborník Milan Havel z organizace Arnika soutěže komentuje tak, že mohou být výhodné nejen pro školu, ale i pro samotnou obec. „Sběr odpadu prostřednictvím soutěže ve škole je pro obec zdarma, škola ještě dostane za sběr peníze,“ říká Havle. A obec tak ušetří za svoz tříděného odpadu. „Normálně obce obvykle za sběr papíru ještě dost doplácí, průměrné náklady na sběr papíru se v obcích pohybují od 4–5 Kč/kg.“ Od EKO-KOMU, společnosti zajišťující plnění povinností zpětného odběru a využití obalů z odpadů, obce dostanu 1–1,4 Kč/kg. „To je dáno tím, že obaly, za které jejich původci do systému svozu platí, tvoří jen asi třetinu sebraného sběru. V některých obcích proto školy organizují systém sběru papíru pro celou obec,“ vysvětluje Havel.

Organizované sběry odpadu jsou podle Havla také příležitostí o tématu odpadů mluvit, protože stále je o čem. „Jeden náš průzkum ukázal, že například existují domácnosti, které nečtou reklamní letáky, ale neuvažují o samolepce na schránky právě proto, že je sbírají dětem do školy. To naznačuje, ze lidé málo ví o významu prevence,“ říká Havel. „Přednášel jsem na jedné střední škole a její učitelé neznali hierarchii nakládání s odpady. Je to tedy výzva je s ní seznámit a hlavně s jejich významem,“ dodává Havel.

 

Školy to tak chtějí

 

O vyjádření ke kritice jsme požádali odpadové firmy, které soutěže ve sběru tříděného odpadu pořádají. Většina z nich totiž na svém webu propaguje soutěž a sběr jako podporu ekologické výchovy. Společnost Pražské služby s výhradami ekopedagogů nesouhlasí. „Soutěž naopak podporuje ekologické myšlení jak u malých, tak velkých Pražanů. To ukazují nejen čísla týkající se této soutěže, ale také množství sesbíraného papíru z tzv. modrých kontejnerů,“ reagoval tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana. „V rámci soutěže pravidelně komunikujeme se školami a zpětná vazba je pozitivní jak ze strany škol, tak dětí i jejich rodičů,“ dodává Mana.

Pavla Ivácková z firmy AVE vidí problematiku v jemnějším rozlišení. „Nelze zcela souhlasit s tím, že školní soutěže jdou proti smyslu ekologické výchovy. Cílem je sběr a využití dané komodity,“ říká Ivácková. „Souhlasíme, že systém není zcela v souladu s požadavkem na minimalizaci odpadu. Sami jsme v tomto duchu přesvědčovali zástupce obcí i škol, ale jelikož se školy tohoto systému odmítají vzdát, přistoupili jsme na jejich požadavek o spolupráci na soutěži, abychom v rámci naší svozové oblasti zajistili kompletní systém sběru využitelných odpadů," dodává.

Společnosti Kovošrot group, České sběrné suroviny, AVE a Pražské služby pořádají v současné době soutěž ve sběru alespoň jednoho druhu odpadu. Jiné společnosti, jako Marius Pedersen, soutěž pořádat přestaly. Společnost TSR Czech republic nepodává sběr tříděného odpadu jako soutěž, ale kvalitní papír skrze školy sbírá – odkupuje vytříděné noviny a karton v rámci svého projektu Peníze do škol. Největší zájem je ze strany odpadových firem o papír, menší o PET láhve a hliník. Ze strany škol o soutěže a sběr druhotných surovin opravdu zájem je. Sběrem a prodejem odpadu si školy mohou vydělat peníze, které nejsou určené na žádný speciální účel – to je v době projektů a vyúčtování dotací poměrně cenná příležitost. O jak velké peníze jde? Kompletní finanční odměnu nezveřejňují ani školy, ani firmy, které sběr a soutěž organizují.

Ilustrační příklad si ale můžeme složit z jednotlivých údajů. Pokud v minulém ročníku soutěže společnosti AVE odevzdala vítězná škola 16 960 kg papíru, jak je uvedeno na webu společnosti, a průměrná výkupní cena za nejvyšší kategorii papíru (noviny, časopisy, katalogy) je cca 1,50 Kč za 1 kg (odhad z výkupních cen uvedených na webu odpadových firem), pohybuje se finanční odměna za nasbíraný papír kolem 25 440 Kč. Některé společnosti poskytují i vyšší výkupní ceny, společnost ale zároveň na své náklady zajišťuje přistavení a odvoz nasbíraného papíru. Jak uvádí na svém webu KOVOŠROT GROUP, výkupní cena je dohodnuta přímo s vedoucím školy, může být tedy i nižší.

V Základní škole Komenského Holice se výtěžek ze sběru odpadu pohybuje kolem 10 000 Kč. Tyto peníze jsou pak využity na hrazení odměn dětem v soutěžích, anebo na zaplacení externích ekologických výukových programů, které škola navštěvuje nejčastěji v Ekocentru Paleta v Pardubicích. Ve škole se sbírá vícero druhů odpadu, kromě papíru a plastu také elektroodpad a baterie v rámci kampaně Recyklohraní, vybírá se i použitý olej, který je také vykupován.

Na všechny druhy tříděného odpadu jsou ve školní budově nádoby, kam se odpad třídí celoročně. U papíru se vyhlásí dvakrát až třikrát za rok sběrová soutěž. Děti a rodiče seberou doma letáky a noviny, které mají, plus kartony z krabic, a přivezou je do školy. Na konkrétní den se objedná odvoz papíru. Ke sběru přistupuje škola prakticky: má vzbudit zájem o třídění odpadu, a zároveň je jím možnost získat příspěvek na činnost. Učitelka ZŠ Holice Lenka Nováková vyzdvihuje ještě jeden aspekt, který na první pohled není vidět: „Ve sběru odpadu mohou vyniknout a být oceněny i děti, které běžně ve výuce nevynikají.“

Oslovili jsme 12 škol, které se soutěže účastní, abychom získali představu o přínosech, které v účasti na soutěži vidí, ale vyjádření se nám podařilo získat pouze od dvou z nich. Se zveřejněním své odpovědi souhlasila pouze ZŠ Komenského Holice.

Miroslav Havránek, ředitel České informační agentury životního prostředí CENIA, nabízí na soutěž smířlivý pohled.„Přínos soutěže ve sběru papíru spatřuji hlavně jako dobrou příležitosti k tomu, aby žákům učitelé mohli vysvětlit, proč je dobré odpad třídit, co do něj nepatří, jaká je ekologická zátěž spojená s výrobou papíru a jaká ekologická zátěž souvisí s odstraňováním odpadů a nakládáním s odpady obecně,“ říká Miroslav Havránek.

Podle něho samotný efekt akce bude hodně záležet na tom, jak k celé problematice přistoupí sama škola.„Když mé děti přijdou ze školy, že se takováto akce koná, tak to osobně vítám jako pozitivní krok a diskutuji s dětmi širší souvislosti,“ říká Havránek. „V konečném důsledku je to ale bič na nás rodiče. A protože naše domácnost důsledně recykluje, máme často problém na podobné akce něčím přispět.“

 

Zdroj: Ekolist

Zdroj obr.: Pixabay

více …

Od 1. února 2019 se změnil systém jízdenek Českých drah. Nyní můžete cestovat s Flexi nebo Vázanou jízdenkou. Víte, která je pro vás ta pravá?

České dráhy nabízí nové typy jízdenek, které se liší platností, možností koupě a cenou. I když se systém příliš nezjednodušil, minimálně jednu výhodu tato změna přinesla. Ať už zakoupíte jízdenku v e-shopu či u přepážky, vždycky vám bude nabídnuta nejvýhodnější varianta. Konec je také složitému dělení jízdenek pro získání nejnižší ceny.

Pro děti, studenty, ZTP a cestující starší 65 let platí sleva 75%

Při nákupu v e-shopu můžete získat místenku do vámi vybraného vlaku zdarma  A s In-kartou bude samozřejmě každá jízdenka ještě levnější!

Flexi jízdenka

Flexi jízdenku lze využít pro jednu jízdu v jakémkoliv vlaku. Její cena záleží pouze na ujeté vzdálenosti. Tento typ jízdenky je možné zakoupit nejdřív 2 měsíce před plánovanou jízdou. Flexi základní lze pořídit jak pro 2., tak i pro 1. třídu. Pokud tedy nevíte, jestli stihnete vlak v konkrétní hodinu, Flexi jízdenka je pro vás ta pravá volba.

Vyjma prodejních automatů a u průvodčích můžete také zakoupit tzv. zvýhodněnou jízdenku. Ta nabízí o něco lepší cenu než základní. Není ale možné ji využít pro cestování 1. třídou.

Vázaná jízdenka

Vázaná jízdenka je nejlevnější. Čím dříve ji koupíte, tím výhodnější bude její cena. Její platnost je ale omezena pouze na konkrétní vlak. Vázanou jízdenku lze zakoupit pouze v e-shopu, mobilním e-shopu či aplikaci Můj vlak. Platnost vázané jízdenky je omezena pouze na 2. třídu.

Vázanou jízdenku volte tehdy, pokud chcete maximálně ušetřit a víte přesně, kterým spojem pojedete.

 

Více informací můžete najít na webu Českých drah.

 

Foto převzato z pixabay.com

více …

Energetické štítky na spotřebičích informují, jak velké úspory se dočkáte, pokud jimi vybavíte svou domácnost. Jenže tak snadné to s nimi není. Úspora se nemusí projevit, pokud se vaše chování vymyká průměru. A pak je někdy ekologičtější i ekonomičtější zůstat u starších a ne tolik efektivních modelů.

O americké zkušenosti píše server Conversation.

„Každý z nás je v zásadě originál. A ze spousty originálů se těžko počítá průměr,“ píše Eric Williams, profesor v oboru Udržitelnosti na Technologickém institutu v Rochesteru. Snaha nahradit plně funkční, leč poněkud zastaralý model domácího spotřebiče zářivou úspornou novinkou tak nemusí přinést kýžené úspory. A v zásadě tak podporuje neekologické konzumní chování. Záleží totiž na konkrétním chování jednotlivce, geografii a demografii té které oblasti. Příklady Williams rozhodně nešetří.

Pračka i televize jsou ukázkou rozmanitosti

Ve Státech narazíte na domácnosti, kde televize jede v průměru 7,7 hodin denně. Je jich zhruba 14 %. Pak je tu přes 50 % Američanů, co zapínají televizi jen na necelou hodinu. Je tu přibližně 45 % domácností, které perou prádlo 2-4x týdně. Nějakých 8 % pere jen jednou týdně. A je tu také 10 % domácností, kde pračka a sušička jede až 15x týdně. Hovořit pak o nějaké „průměrné úspoře“ je trochu problém. Když totiž investujete do nového úsporného modelu, který ale moc často nepoužíváte, v peněžence to zrovna nepocítíme.

„Například standardní pračka je asi o 200 dolarů levnější, než moderní a úsporný model, který spotřebovává jen polovinu energie,“ říká Williams. „Zákazník potřebuje vidět změnu dřív než za 11 let, což je jinak průměrná životnost staré pračky. Za nálepku energetického štítku v hodnotě dvou stovek chce vidět efekt o minimálně stejné hodnotě.“ Spatří jej? Williams spolu s kolegy vypočítal, že to možné je.

Výše úspor může v případě pračky dosáhnout až 1560 dolarů, což je fajn. Ale jen v závislosti na konkrétním uživatelském režimu. Najdou se tací, co stovku nákupem nové pořád prodělají. „Různé spotřebiče mohou mít rozdílný přínos,“ dodává Eric Hittinger, který byl součástí řešitelského týmu. Příkladem je třeba lednička. „Pokud vyloženě nebudete nechávat u té své úsporné hodiny otevřená dvířka, pravděpodobně bude spotřebovávat pořád stejné množství energie, jako ty neúsporné u vašich sousedů.“

Průměrná cena elektřiny? Na Havaji je vyšší, v Pensylvánii špinavější

Nakonec je tu i cena elektřiny. V roce 2017 činil její celoamerický průměr 13 centů/kWh. Jenže to je průměr. Za zmíněnou sumu jste mohli krmit svůj laptop tři dny energií, což není tak zlé. Jsou tu ale geografické rozdíly: pokud jste tak činili ve Washingtonu, stála vás elektřina méně než 10 centů, zatímco na Havaji už 29,5 centů. Úspora provozu tak má rázem jiný rozměr. Fyzici by s námi možná nesouhlasili, ale není elektřina jako elektřina. Ta ze státu Washington (vyráběná převážně pomocí turbín hydroelektráren) má 4,4x menší dopad na klima a produkci uhlíkových emisí, než ta z Pensylvánie, vznikající v uhelných elektrárnách.

Williams s kolegy vidí potřebu informovat veřejnost konkrétními, zacílenými informacemi. „Efektivní myčka nádobí v rodině s třemi potomky může přinést úsporu 570 dolarů, v 25 % případů až 1000 dolarů,“ vypočítává. „V tom případě to má smysl. Průměrný spotřebitel přitom jejím pořízením ušetří jen kolem 125 dolarů. V tomto ohledu se pak nejeví nákup nové myčky účelný, ani příliš úsporný.“

Vyšší energetická efektivita domácích spotřebičů je jako zaklínadlo, které má ale v praxi různý dopad. A operovat tu s nějakým obecným průměrem spotřeby a úspor může být bez bližších informací dost ošidné.

zdroj: ekolist.cz

více …