Zelenenoviny.cz

Je barefootová obuv vhodná, když z bosé chůze bolí paty a nárazy nám mohou ublížit? Při přechodu na "placaté" boty je vhodné upravit postoj těla a věnovat čas určitým cvikům. Nestačí obout barefootové sandály a čekat, že se nohy a tělo spraví samy po létech mrzačení v běžných botech.

Autorka knížky "Celým tělem naboso" předkládá čtenářům řadu jednoduchých a příjemných cviků, které nám pomůžou rozhýbat své znehybnělé nohy a přejít na minimalistickou obuv a chůzi na boso. Kniha zahrnuje cílené protahovací, aktivizační a posilovací cviky a také změnu postoje, která je nutná, pokud se vzdáváme podpatků i změkčujících účinků běžných bot.

Oprava postoje

Nejprve je třeba upravit svůj postoj:

- napřímit chodidla tak, aby vnější hrany chodidel byly rovnoběžné a ne vytočené ven

- stát "na šířku pánve"

- nevytrčovat kyčle dopředu

- nepřetáčet stehna dovnitř

- přesunout váhu těla při stoji i chůzi nad paty, ulevit špičkám a prstům

Protahovací cviky na nohy i tělo

Kniha dále detailně popisuje cca 20 jednoduchých a velmi příjemných cviků, které protahují, aktivizují nebo posilují nejen chodidla, ale i další části těla. Například:

- roztahování prstů u nohou vsunutím prstů ruky

- masáž chodidel vestoje koulením různě velkých míčků po podlaze (vždy jen jednoho)

- protahování hřbetu nohy o podlahu

- protahování lýtka položením přední části šlapky na složený a srolovaný ručník a nakročením druhé nohy dopředu (váha je na zadní noze)

- to stejné, ale s pokrčenými koleny

- protahování lýtek a zadních svalů stehen předklonem s propnutýma nohama až k položení dlaní na stůl nebo židli před sebou a uvolnění páteře k zemi (netlačit). Dále možno přenést váhu těla na paty a tělo sunout dozadu, případně stoupnout přední částí šlapky na srolovaný ručník

- protahování uvolněné propnuté nohy vleže přitahováním pásku zachyceného za její špičku, druhá noha leží propnutá

- protahování zad a zadních svalů nohou vsedě na zemi s nataženýma nohama a chodidly zapřenými o stěnu před sebou, předklonem a svěšním hlavy (ulehčí to hromada polštářu pod zadkem)

Aktivizace a posílení prstů a kotníků

Na aktivizování a posílení potřebných svalů můžeme při stoji (váha těla nad patami):

- aktivně roztahovat prsty nohou

- zvedat samostatně palce nohou a poté i další jednotlivé prsty

- stát na jedné noze s kotníkem bez hnutí

Tyto a další informace nalezneme v knize Katy Bowmanové: Celým tělem naboso: Kniha z roku 2015 byla přeložená do češtiny v roce 2017.

více …

Obce, příspěvkové organizace, správci toků, ve vybraných případech i neziskové organizace  a fyzické osoby mohou žádat o dotace do konce srpna 2017. Na dotace na hospodaření se srážkovou vodou dosáhnou třeba i zahrádkářské spolky. Podpořeny budou projekty s výdaji v minimální výši 200 tisíc korun.

Aktuálně rok 2018:
Dešťovka 2018: žádosti o dotace, aby nám dešťová voda zbytečně neutíkala

(Informace pro druhou výzvu, viz Dešťovka - žádosti o dotace se začnou přijímat 7. září)

Především obcím se od 15. června otevřela možnost získat finance na chytré hospodaření se srážkovou vodou a protipovodňovou ochranu. Dotace jsou zcela nově připraveny i na zelené střechy veřejných budov, výměnu nepropustných zpevněných povrchů za vodou propustné plochy a na odvodňování parkovišť do zasakovacích pásů.

Dotace na efektivní hospodaření s vodou v obcích  půjdou z evropských fondů, konkrétně z Operačního programu Životní prostředí 2014 – 2020. Cílem je zvýšit kvalitu vody, snížit riziko povodní a zlepšit stav ovzduší v České republice. 

„Od poloviny června podporu na hospodaření s dešťovou vodou dáváme i všem obcím, školám, nemocnicím, úřadům a dalším příspěvkovým organizacím. Zcela nově jim podpoříme nádrže na zachytávání dešťové vody a její opětovné využití, např. na zálivku či jako vodu užitkovou, a to právě u veřejných budov,“ uvádí ministr životního prostředí Richard Brabec k aktuální dotační výzvě, na kterou je z evropských peněz vyhrazena 1 miliarda korun.

Právě akumulace dešťové vody v podzemních nádržích je jednou z nových oblastí, na kterou lze získat až 85procentní dotaci. Přitom nádrž či jímka musí sloužit budovám nekomerčního charakteru, musí být umístěny v zástavbě převážně s rodinnými či bytovými domy, a budovami sloužícími veřejné potřebě – školami, úřady, nemocnicemi apod. Dotaci není možné uplatnit na projekty u komerčních budov, např. nákupních center, výrobních a provozních areálů sloužících k podnikání či skladů.

Škála podporovaných oblastí u 62. výzvy OPŽP je ještě daleko širší než u Dešťovky. Novinkou je podpora tzv. zelených střech veřejných budov, peníze půjdou úplně nově také na výměnu nepropustných zpevněných povrchů za vodou propustné plochy a počítá se i s podporou odvodňování parkovišť do zasakovacích pásů. „Na zvyšující se frekvenci a sílu extrémních meteorologických událostí včetně záplav musíme být připraveni komplexně, proto jsou naše cíle jasné – naučit se systematicky a hospodárně využívat vodní zdroje, které máme k dispozici, šetrnými způsoby zabránit povrchovému odtoku vody z krajiny a zároveň posílit protipovodňovou ochranu,“ komentuje ministr Richard Brabec další oblasti, na které lze dotace čerpat. Nadále se v rámci této výzvy budou dotovat i již dříve podporované oblasti jako úpravy koryt vodních toků nebo obnovení, výstavba a rekonstrukce suchých a retenčních nádrží, poldrů a bezpečnostních přelivů, které slouží k povodňové ochraně obcí.

Dokumenty k 62. výzvě.

Zkráceno, zdroj: https://www.mzp.cz

více …

Přehled studánek z národního registru pramenů a studánek. V kraji Jihomoravském, Královéhradeckém, Libereckém, Karlovarském a Středočeském včetně Prahy můžeme navíc hlasováním vybrat jednu studánku, která bude opravena. Hlasování končí 31.7.

Studánky jako volně přístupný zdroj vody mají na českém území mnohasetletou historii a tradici. Ještě ve druhé polovině minulého století se jejich počet na našem území odhadoval až na deset tisíc. V současnosti jich uvádějí statistiky Národního registru pramenů a studánek (NRPS), který mapuje veřejnosti přístupné zdroje vody, včetně studánek, už jen méně než pět tisíc. Vedle změn klimatu jde podle odborníků také o negativní důsledek civilizačních trendů jako například migrace lidí z příhraničí do měst nebo rozvoj vodovodních sítí. Informuje o tom Český svaz ochránců přírody, který ve spolupráci se společností Toma včera spustil projekt Živé studánky. Veřejnost může hlasováním vybrat studánku, o jejichž opravu se ochránci a firma postarají.

Před nedostatkem zásob vody v přírodě varují odborníci stále častěji. Tento problém se nevyhýbá ani menším vodním zdrojům jako jsou studánky, které byly v minulosti typickým a lidmi oblíbeným prvkem české krajiny. Některé studánky zmizely kvůli změnám v krajině, jiné se ztratily nebo zpustly jen z toho důvodu, že se o ně neměl kdo starat.

Ačkoli v současnosti už studánky neslouží primárně jako zdroj pitné vody, stále zůstávají důležitou oblíbenou součástí české krajiny i historie. „Vylidnění pohraničí, úprk lidí do měst a obecně moderní a uspěchaná doba měla za následek, že o mnoha někdejších studánek ani nevíme, protože nejspíše zpustla či úplně zanikla,“ vysvětluje Libor Ambrozek, předseda Českého svazu ochránců přírody.

Veřejně přístupný NRPS aktuálně eviduje necelých pět tisíc volně přístupných studánek a přibližně stejný počet jiných přírodních vodních zdrojů. V posledních letech se do jejich postupné obnovy a údržby zapojuje nejen stále více lidí, ale i obcí a firem. Vrací se i tradice symbolického otvírání studánek, kterým po dlouhé zimě vítali kdysi lidé jaro.

Do aktivní podpory renovace studánek se zapojila i společnost Toma, která iniciovala projekt Živé studánky. „O Tomě dlouhodobě hovoříme jako o živé vodě, proto je pro nás ctí, že můžeme přispět do obnovy vodních zdrojů v přírodě a obrazně vrátit život vybraným pramenům ve studánkách. Zároveň tím chceme zvýšit povědomí o významu vodních zdrojů mezi širokou veřejností, která se navíc může do péče o ně sama aktivně zapojit,“ říká Michal Vávřil, brand manažer značky Toma.

Projekt Živé studánky si ve spolupráci s odborníky z Českého svazu ochránců přírody klade za cíl pomoc při obnově a rekonstrukci studánek. Pro začátek vytipovali odborníci vhodné studánky k renovaci v šesti krajích Česka. Z nich veřejnost vybere hlasováním na stránkách www.zivestudanky.cz v každém z těchto krajů jednu vítěznou studánku, která se následně dočká odborné renovace. V příštím roce by měl výběr a renovace studánek pokračovat i v dalších krajích České republiky.

„Záchrana studánek může na první pohled působit jako cosi minoritního, co si nezaslouží takovou pozornost. Což je ale velký omyl. Studánky mají jako volně přístupný zdroj vody na českém území mnohasetletou historii a tradici a jsou rovněž důležitou součástí místních ekosystémů. Spolupráci na projektu Živé studánky jsme proto rádi uvítali,“ říká Libor Ambrozek, předseda Českého svazu ochránců přírody.

Celý projekt odstartoval s koncem letošního května. Poslední květnový den je totiž každoročně věnován starodávné tradici otvírání studánek.

Zdroj: http://ekolist.cz/

více …

Chtěli jste si koupit jahody v obchodě? Na jahodových farmách je seženete za polovinu ceny. Jahody zde navíc můžete nejdřív ochutnat, takže víte, co sbíráte.

Domácí jahody jsou zralé, chutné a šťavnaté. Těm z dovozu chybí typická chuť, protože jde o speciálně šlechtěné pevné a odolné odrůdy, které musí vydržet dlouhý transport.

Podívejte se, kam ve vašem kraji můžete pro čerstvé jahody. Sklízí se obvykle až do července. Než však pro ně vyrazíte, vždy si ověřte otevírací dobu a dostupnost. Oboje se totiž často mění podle počasí.

Hlavní město Praha

Středočeský kraj

Jihočeský kraj

Plzeňský kraj

Karlovarský kraj

Ústecký kraj

Liberecký kraj

Královéhradecký kraj

Pardubický kraj

Kraj Vysočina

Jihomoravský kraj

Olomoucký kraj

Zlínský kraj

Moravskoslezský kraj

zdroj: eagri.cz

více …

Předmanželská smlouva je dnes již stále přijatelnějším řešením, které odstraní obavu z pevnějšího spojení s druhým člověkem. Vzor předmanželské smlouvy můžeme zdarma stáhnout, cena za notáře a zápis začíná na patnácti stovkách. Nejdřív se ale zamyslíme, co všechno a jakým způsobem ve smlouvě zakotvit. K tomu nám pomůže článek ze serveru Penize.cz.

V předmanželské (nebo správně manželské) smlouvě lze jednoduše určit, komu v případě rozvodu zůstane byt a kdo se postěhuje jen s igelitkou. Předmanželská smlouva ale může pomoct i v případě, že jeden z manželů naseká dluhy.

Všechno, co jeden z vás během svazku nabyde, ať už jde o příjmy, nemovitosti, cenné papíry, ale i úroky z vkladů nebo příjmy z majetku, který měl jeden z páru už před svatbou, spadá do takzvaného společného jmění manželů. Z pohledu zákona má tak váš partner stejný nárok na auto, na které jste během manželství našetřili pouze vy. Nebo třeba na peníze, které si vyděláte díky pronájmu bytu, který jste koupili ještě za svobodna.

Do společného jmění manželů naopak nespadá dědictví ani dary, které získal pouze jeden z manželů. V bezpečí jsou i věci, které slouží osobní potřebě jednoho z manželů či náhrada nemajetkové újmy, tedy například bolestné.

Vedle movitého a nemovitého majetku a příjmů ale do společného jmění manželů patří i závazky. Jinak řečeno – dluhy. Dřív platilo, že dluhy, které jeden z partnerů naseká ještě před vstupem do manželství, jdou výhradně za ním. Nově ovšem může exekutor sáhnout i po společném majetku. Respektive – prvně je sice na řadě výhradní majetek dlužníka, ale pokud nestačí (nebo třeba vůbec žádný není), může přijít na řadu i jmění společné. Exekuce se v tomto případě na společný majetek vztahuje pouze do výše hypotetického dluhu druhého z manželů.

Když dluh vznikne až potom, co jste svoji, jde z pohledu občanského zákoníku o společný závazek obou partnerů. Výjimku tvoří veřejnoprávní dluhy – dluhy na daních nebo třeba pokuty. Do společného jmění manželů nespadají ani dluhy, které udělal jeden manžel bez vědomí druhého, aniž šlo o obstarání každodenních potřeb rodiny. Může jít například o pořízení motorky nebo značkové kabelky na úvěr.

Konečně poslední výjimkou jsou situace, kdy se dluh týká majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů – třeba bytu, který vlastnil jeden z manželů ještě před svatbou a poté ho pronajímal – a navíc v rozsahu, který přesahuje zisky z tohoto majetku.

Zúžit, rozšířit i oddělit

Na majetkovém režimu se můžete s polovičkou domluvit pomocí manželské nebo chcete-li předmanželské smlouvy. Manželská smlouva jasně vymezí, komu patří nemovitost, komu auto a kdo si může po rozvodu odnést leda sedačku.

Prostřednictvím manželské smlouvy lze společný majetek jednak zúžit – dohodnout si, že byt i chalupa jsou společné, sporťák ale patří výhradně manželovi. Případně jasně vymezit takzvané podílové spoluvlastnictví. Stanovit, že manželka spoluvlastní tři čtvrtiny bytu a manžel pouze jednu čtvrtinu. Nebo naopak.

Pomocí smlouvy se ovšem dá majetek i rozšířit – když budete chtít, aby nemovitost, která vám říkala pane už dlouho před svatbou, patřila i vaší drahé polovičce.

Další možností je režim odděleného majetku – společné jmění nevznikne a každý z manželů bude vlastnit výhradně to, co sám vydělá nebo koupí. Když dojde na rozvod, není co dělit.

Předmanželská smlouva může ulehčit život i při vypořádání případné exekuce. Manželskou smlouvu totiž můžete nechat zapsat do takzvaného veřejného seznamu listin o manželském majetkovém režimu. Když pak po vaší drahé polovičce půjde exekutor, musí si před zahájením exekuce ověřit, jestli náhodou jeho jméno v uvedeném seznamu nefiguruje. Pokud ano, má exekutor povinnost z exekuce vynechat majetek, který je podle smlouvy druhého z manželů. „Není-li smlouva uvedena ve veřejném seznamu listin a exekutor provede zabavení majetku i tomu z manželů, který jej má dle smlouvy výlučně ve svém vlastnictví, na základě smlouvy je uplatněno jeho právo až zpětně. Tomu lze zapsáním do seznamu předejít,“ podotýká k výhodám uvedení do veřejného seznamu listin Radim Neubauer.

Kam pro smlouvu

Pokud se pro manželskou smlouvu rozhodnete, orazítkovat vám ji musí notář. Advokát v tomto případě nepomůže. S sebou musíte mít také občanské průkazy a doklady k majetku, kterého se má smlouva týkat. Pokud už manželství nějakou dobu trvá, nezapomeňte také na oddací list.

Smlouvu si nicméně můžete navrhnout sami. Týkat se ale musí skutečně jen majetku. „Manželská smlouva nesmí obsahovat jinou úpravu než úpravu majetkových vztahů. To znamená, že snoubenci si například nemůžou stanovit, zda a kolik budou mít dětí, kdo se bude o děti starat nebo kdo vykonávat jakou domácí práci,“ upozorňuje Radim Neubauer z Notářské komory. Do smlouvy nepatří ani sankce za případnou nevěru nebo naopak prémie za porození syna.

Částka, kterou si notář za smlouvu naúčtuje, se bude odvíjet od hodnoty majetku – cena většinou začíná na dvanácti stovkách bez DPH. Zapsání smlouvy do veřejného seznamu listin přijde na 220 korun.

Zkráceno, celý článek na www.penize.cz, úvod redakce. Vzor předmanželské smlouvy zdarma ke stažení na www.predmanzelskesmlouvy.cz .

více …

Vodní blahobyt skončil, musíme přestat odvádět vodu z krajiny, varoval minulý týden ministr životního prostředí Richard Brabec na mezinárodní konferenci Počítáme s vodou. Od dalších řečníků zaznělo, že nejtěžší úkol bude změnit myšlení lidí.

(Info k druhé výzvě viz Dešťovka č. 2 začne 7. září 2017)

Michal Kravčík popsal, jakým způsobem lidé „podřezali“ žíly malému vodnímu cyklu. Zahraniční hosté představili řadu konkrétních příkladů, jak si poradit s dešťovou vodou ve městě jinak, než ji co nejrychleji poslat do kanálu. Jiří Vítek pak poukázal na nesplnitelnost paragrafu 5 vodního zákona, který při změně stavby či změně jejího užívání vyžaduje zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění dešťových vod. A vůbec byl velmi kritický k roli státu.

V úvodním slovu popsal ministr životního prostředí Richard Brabec svůj nástup do úřadu. Tehdy se svých nových podřízených zeptal, co jsou podle nich zásadní problémy Česka. Trochu překvapivě zmínili i sucho. „Ve veřejné debatě zaznívaly jako problém hlavně povodně. Ale že je problém i sucho, to byla pro mě novinka,“ říká Brabec. Při bližším pohledu to ale překvapivé moc není. „Povodně a sucho jsou různé strany téže mince.“

„Ztratili jsme dvacet let na přípravu. Naši předci přes sto let intenzívně odváděli vodu z krajiny. Dnes víme, že je to špatně a že musíme vodu v krajině zadržet,“ říká Richard Brabec. „Vodní blahobyt skončil.“

Ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, který se kromě starověkého Egypta věnuje i studiu civilizací, ve svém příspěvku zmínil, že klíčovým faktorem naší adaptace na změny prostředí bude schopnost změnit myšlení lidí „napříč celou Gaussovou křivkou“. Politika podle něho nemá nástroje na to, aby si společnost poradila se změnami životního prostředí. Jejich znakem totiž je, že nejde o lineární, pomalou proměnu, ale daleko častěji jde o změnu skokovitou. Z historie jsou známy civilizace, které se se změnou svého prostředí musely vyrovnat během jedné dvou generací. „Abychom se ze změnami prostředí vyrovnali, budeme muset zapojit šedou kůru mozkovou. Nejde přeprat přírodu technologií, musíme změnit způsob našeho myšlení,“ říká Miroslav Bárta. Velkou naději vkládá do základního výzkumu a následování příkladů jakým je na poli hospodaření s vodou například Izrael.

Bárta dále zmínil, že skokovitá změna prostředí vytváří enormní tlak na společnost, který se projeví skokovitým nárůstem konfliktů. Při velkém stresu přestává platit společenská smlouva. Změny prostředí přirozeně vedou ke stěhování národů.

Podřezali jsme žíly malému vodnímu cyklu

Michal Kravčík ze slovenské organizace Ludia a voda hovořil o přeceňování vlivu klimatických změn. Sucha, lokální povodně, tepelné městské ostrovy a další negativní jevy podle něho souvisí se zcela banální proměnou malého vodního cyklu. „Voda funguje jako nosič energie. My vodu posíláme kanály a koryty co nejrychleji do řek a do oceánů. Voda pak chybí v krajině a ve městech. Kvůli tomu se sluneční záření přeměňuje na citelné teplo. Horký vzduch nad městy a zemědělskou krajinou pak do prostoru nepustí dešťové mraky, které se vyprší nad chladnějšími horami,“ popisuje princip Michal Kravčík. Vznikají tak lokální povodně, vysušená krajina a městské tepelné ostrovy.

Řešení je podle něho zcela jednoduché: nařídit, aby každý, kdo staví dům či vytváří jakoukoliv nepropustnou plochu, měl povinnost nechat dešťovou vodu na svém pozemku.

O změně myšlení hovořil i Thilo Lehmann z vídeňského magistrátu. Na konferenci často skloňovaná změna myšlení se podle něho odehrála hlavně na samotném magistrátu. V roce 2011 a 2014 zasáhly Vídeň silné deště, které způsobily velké škody. „Jistě by šlo postavit kapacitnější kanalizaci. Ale je to velmi drahé a lidi otravuje, když je město rozkopané,“ říká Lehmann. A tak se na magistrátu rozhodli dešťovou vodu do kanalizace prostě nepustit, tedy s výjimkou historického centra, kde prostorové možnosti prostě neumožňují jiné řešení.

Změnil se kvůli tomu způsob, jak magistrát řeší svou agendu. Místo úzce resortního přístupu se k řešení dešťové vody přizvaly i další odbory. „Je to časově náročnější, ale vede to k dobrým výsledkům,“ říká Lehmann.

Martin Seidl, výzkumník z francouzské Národní školy stavebního inženýrství pařížské univerzity ukázal příklady dobré praxe ze tří pařížských čtvrtí, kde jsou retenční plochy přirozenou součástí veřejného prostoru. Kromě toho zmínil slabiny dobrého plánování hospodaření s vodou. Podle něho je velkou bolestí, že chybí kontinuita managementu. Volby každé čtyři roky všechno změní, politici se před volbami také věnují zcela jiným věcem. Při řešení dešťové vody chybí podle Seidla multidisciplinární přístup. Téma je rozdělené mezi jednotlivé odbory, které spolu nekomunikují. Úředníkům často chybí obecné informace a přehled o tématu. „Nepříjemný je nedostatek proškolených pracovníků, kteří přímo v terénu provádějí konkrétní práce, třeba i sekání trávy, kdy zaškolíte pracovníka, ale on po sezóně odejde a už se nevrátí,“ říká Martin Seidl.

„Investovat do zvětšení kanalizace, to je jako když zakopete peníze pod zem. Nikdo je neuvidí. Povrchové úpravy mohou s dešťovou vodou také pomoci a ještě zpříjemní lidem pobyt ve městě,“ říká krajinný architekt Gerhard Hauber.

Krajinný architekt Gerhard Hauber tvrdí, že nemá smysl investovat do větší kanalizace, má smysl investovat do toho, aby se ve městě dobře žilo. Což nutně znamená zapojit vodu do života města. „Investovat do zvětšení kanalizace, to je jako když zakopete peníze pod zem. Nikdo je neuvidí. Povrchové úpravy mohou s dešťovou vodou také pomoci a ještě zpříjemní lidem pobyt ve městě,“ říká Hauber.

S Gerhardem Hauberem v mnohém souzněl Tomáš Metelka ze společnosti Ramboll. Ta se zapojila do přípravy kodaňského adaptačního plánu. Kodaň zažila opakované vyplavení po lokálních přívalových deštích. Kanalizace prostě nezvládla odvést tolik vody. Kodaň si proto dala úkol vypořádat se s dešťovou vodou, kterou stoky nepojmou. Strategie je jednoduchá, navést vodu tam, kde nebude působit škody. „A když už se bude do města investovat, je požadavek, aby to bylo multifunkční a aby se ve městě dalo dobře žít,“ říká Metelka.

Město si nechalo vypracovat rizikovou analýzu, aby se vyjasnilo, jaké investice se vzhledem k rizikům ještě vyplatí. Jako jasné kritérium se určilo, že vozovky mohou být 10 cm pod vodou, chodníky však musí být bez vody. Město pak hledalo způsoby, kam na krátkou dobu svést dešťovou vodu. Jedním z řešení se ukázaly městské parky, jejichž některá místa byla o jeden metr prohloubena, aby se získal dostatečný retenční prostor.

A město se také pustilo do rekonstrukcí svých ulic. Tedy zatím do pilotních projektů. Jedním z nich je rekonstrukce ulice Korsgade. Voda z okapů se přestane svádět do kanalizace, ale svede se na ulici, odkud teče povrchovým kanálem do retenčních záhlubní. Ty se nově vybudují v prostoru ulice a budou multifunkční. „Není to čistě vodohospodářské řešení, je to multifunkční, týmové řešení,“ říká Metelka.

Stát neplní svou roli v adaptacích na klima. Jiří Vítek.

Jiří Vítek, projektant a majitel firmy JV Projekt, byl ze všech řečníků nejkritičtější. Podle něho stát neplní svou roli v adaptacích na změny klimatu a přehlíží i nerespektování zákonů a norem v dané oblasti. Jako konkrétní příklad zmínil paragraf 5 vodního zákona, který mimo jiné říká, že při provádění změn stavby či změně užívání stavby je mimo jiné povinnost zajistit vsakování či zadržování dešťové vody. Podle Vítka tento paragraf nikdo nedodržuje, protože je velmi přísný.

Podle Vítka k dobrému řešení dešťových vod chybí dnešním městům koordinace právních a technických norem, systémový přístup všech zainteresovaných ministerstev a také zřetelná vize státu, jak problém s klimatickými změnami řešit. „Adaptace se dělají jen jako. A podle toho také vypadá současný neudržitelný rozvoj našich měst,“ posteskl si Vítek.

Vítek připomíná, že města mají samozřejmě i svou vlastní odpovědnost a mohou si sama vytvořit své adaptace. Jako dobré příklady uvedl Hradec Králové nebo Olomouc.

Jiří Vítek zmínil, že města by si měla vypracovat své stavební standardy. „Hlavně stavební inženýři by je potřebovali, protože s nimi je většinou největší potíž. Mají své technické předpisy o uspořádání inženýrských sítí, kde se o vodní průlehy nezajímají,“ líčí Vítek.

Jakub Horecký z ministerstva životního prostředí následně uvedl, že zmíněný paragraf 5 vodního zákona se bude řešit, protože se to dostalo jako téma do Akčního plánu adaptace na klimatické změny. Jednou z dalších věcí, která se bude řešit, je zrušení výjimek pro stavebníky co se týče hospodaření s dešťovou vodou, aby bylo rovné prostředí. „Ministerstvo zemědělství teď prověřuje možnost výjimky zrušit,“ uvedl Horecký.

Zdroj: http://ekolist.cz

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

více …