Zelenenoviny.cz

Kdysi romantika, dnes zajímavost, brzy nutnost – to jsou louky ve městě. Náročnost životního prostředí měst nás nutí hledat porosty, které vydrží sucho, horko i silný déšť. V obcích po celé ČR se proto na některých plochách objevují namísto klasických sečených trávníků louky. Jejich výhoda je, že jsou odolné vůči výkyvům počasí, mají nízké náklady na péči a jsou druhově pestré – je tedy velká šance, že alespoň některé druhy v nich přežijí.

Vypěstovat louku ale vyžaduje trpělivost. Vývoj fungující květnaté louky trvá minimálně 2–3 roky. První rok vyrostou většinou jen plevele a trávy. Teprve v dalších letech se začnou prosazovat kvetoucí byliny jako kopretiny, hvozdíky, silenky nebo chrpy. Na ně nalétnou včely a motýli a s nimi se objeví i ptáci.

Pokud tedy uvažujete o vysetí louky, v prvních letech se připravte na vysvětlování, co se na místě děje, abyste ji uhájili. „Když chcete něco prosadit, nemůžete na to jít silou,“ zdůrazňuje Marie Straková zájemcům o druhově pestré porosty na semináři pořádaném Svazem zakládání a údržby zeleně. A protože louka ze začátku nevypadá přímo atraktivně, je komunikace s veřejností opravdu nutná.

„U květnatých luk je potřeba překlenout období prvních dvou let, kdy prostor nevypadá reprezentativně, pak se ale i tyto porosty líbí,“ potvrzuje Katarina Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí v Jihlavě. „Je potřeba ale vysvětlovat, že plocha nebude nikdy golfovým trávníkem a bude se sekat pouze dvakrát ročně. Proto je potřeba pečlivě volit místo, kde se tento vegetační prvek použije,“ dodává.

Louka především kvete. Její krása je ale divočejší než je tomu u trávníku nebo klasického letničkového záhonu, které jsme zatím zvyklí ve městech vídat. Kromě pastvy pro oči jsou květiny i zdrojem nektaru pro motýly, včely a jiný drobný hmyz.

Louky se nehnojí a neošetřují se chemicky. Proto jsou zvlášť vhodné například v lázeňských areálech, kde se chemické postřiky nesmí používat.

Výhoda je, že z nich nemusíte vytrhávat plevel a okopávat je. Luční porost dokáže zpevnit půdu, používá se proto na svazích ohrožených erozí. Pokud se vám podaří založit fungující louku, vlastně se o ni nemusíte starat více než tak, že ji dvakrát až třikrát ročně posekáte, nejběžněji v červnu a v září.

Vyplatí se na louku počkat

Největší úskalí je právě v založení fungujícího porostu. Louka nevyroste kdekoli. Stanoviště, které je pro ni vhodné, by nemělo mít vysoký obsah živin, zvláště dusíku. Pokud má luční porost vyrůst na bývalém poli, je dobré nechat si nějaké přechodné období, kdy se na místo vyseje například travní směs, poseká se a odveze. Půda se tak trochu vyčistí od přebytečných živin.

Žádné stanoviště by nemělo být zaplevelené vytrvalými plevely, protože některých je velmi obtížné se zbavit. V praxi se pozemek nejběžněji „očistí“ glyfosátem (byť jeho použití je z environmentálního pohledu sporné), který pozabíjí plevely, a teprve poté se osévá. Pokud se osévá ručně, doporučuje Marie Straková osít plochu nejdříve polovinou osiva. Rostliny si tak mezi sebou mohou postupně tvořit vztahy. A právě funkční vztahy utváří fungující louku, kterou stačí dvakrát ročně posekat.

První seč je takzvaně odplevelovací, seká se navysoko, na 20–30 cm. Ostatní seče už jsou standardní, tedy na krátkých 5–6 cm. „Nikdy ale nesekejte, když je teplota vyšší než 25 °C,“ upozorňuje Marie Straková, která se věnuje zakládání květnatých luk, trávníků i dalších porostů. Rostliny se v horku spálí a uschnou.

To může být doporučením pro městské úřady, co dát do smluv upravujících péči o městskou zeleň, aby v horkém létě nejezdily sekačky po uschlých žlutých porostech, ze kterých se jenom práší. Sekat je potřeba tak, aby porost zůstal i v horku zelený. Ten, kdo se o městskou zeleň stará, si pak ohlídá, aby smlouvu neporušil.

Seč je na fungující louce vlastně jedinou činností. Ale i tu lze dělat dobře. Osvědčilo se nedělat pravé úhly, aby si lidi nemysleli, že sekačce došel benzín a plocha se zapomněla posekat. Je také dobré sekat louky mozaikovitě, aby čmelákům, motýlům, včelám a pavoukům nezmizel najednou všechen zdroj potravy, obydlí a úkrytu.

Přitom je dobré myslet na otázku: co uděláte se senem? Louka ho zpátky nechce, je třeba ho odvézt. Tradičně byly louky spojovány právě s pěstováním pícnin jako krmiva pro koně a další zemědělská zvířata. Seno bylo v loňském roce vysoce nedostatkové zboží a jeho cena se několikanásobně zvedla, protože kvůli suchu se u nás neurodilo dost.

Je dobré vědět, k čemu má louka sloužit. Pokud si domluvíte se zemědělcem, že ji poseče a odveze si seno, vyjděte mu vstříc ve složení rostlin. Koně třeba nemají rádi bílkoviny a nekrmí se proto senem s kokoškou pastuší tobolkou. I vratič může být od určitého množství pro koně toxický, zmiňuje Marie Straková případ farmáře, kterému onemocněli koně ze sena, ve kterém se objevilo větší množství vratiče.

Pokud chcete na louku přilákat určité druhy motýlů, můžete připravit podmínky jim. Třeba krvavec toten je hostitelská rostlina pro vzácného modráska bahenního, jehož housenka se vyvíjí na jeho květech. Jenže krvavec samotný modráska nezachrání. Housenka po dvou až třech týdnech spadne na zem a čeká, až ji objeví speciální druh mravence – mravenec žahavý. Ten ji odnese do svého mraveniště a tam se housenka živí na larvách mravenců. Bez mravenců tedy na louce vzácný motýl nepřežije. Je tedy dobré znát a respektovat potřeby různých druhů hmyzu, pokud si přejeme pomoci jim přežít.

V Praze můžete květnatou louku najít například ve Stromovce, v Kobylisích u Základní školy Žernosecká anebo na Břevnově v parku Královka. Tam se na podzim 2016 proti realizaci louky postavili místní obyvatelé. Nikdo s nimi totiž záměr nekonzultoval. Na Královce se zorala plocha tehdejšího trávníku, vysela se louka a prostor se oplotil, aby se rostliny uchytily. Místní se začali ptát, co se děje s místem, kam chodí venčit psi a kde děti v zimě sáňkují. Záměr založit na místě květnatou louku považovali za nevhodný. Obávali se totiž omezení sáňkování v zimě a menší přístupnosti pro venčení psů. Navrhli louku přesunout na jiný prostor Královky, který je méně využívaný pejskaři i dětmi. To se ale nestalo, městská část po nesouhlasu pouze zrušila oplocení louky, aby se v zimních měsících mohlo na místě sáňkovat.

Květnaté louky totiž nesnáší dobře, když se po nich chodí. Pokud mají být přístupné, je potřeba v nich vysekat cestičky nebo udělat chodníčky. Pokud je plocha louky velká, umožní to i lepší pozorování květin a hmyzu, který na nich žije. A louky se hodí především na velké plochy. Do rodinné zahrady je vhodnější vysít si bylinný trávník, který umožňuje nízké kosení, a přitom v něm také vykvetou rostlinky.

Aby lidi měli z louky radost, může být dobré přimíchat do luční směsi i letničky, alespoň podél cest a laviček. Letničky způsobí, že louka rozkvete už první rok. „Nevýhodou ale je, že lidé si často přejí, aby louka vypadala stejně, jako první rok, kdy kvetla nejbarevněji,“ říká Marie Straková, která zakládala květnatou louku například ve Stromovce.

Letničkové záhony jsou velmi oblíbené, musí se ale zakládat každý rok znovu. To je jejich nevýhoda oproti louce, která se obnovuje sama a šetří tedy náklady na péči o zeleň. Ty by měly vrátit investici do osiva louky, které není levné.

Ke kouzlu luk patří, že vypadají přirozeně. Nejlepší je, když to vypadá, jako by se nic nevyselo a louka na místě prostě vyrostla sama od sebe. „Nepřehánějte to s kreativitou,“ doporučuje Marie Straková zájemcům o realizaci druhově pestrých porostů.

zdroj: ekolist.cz

více …

Hospodářské noviny uvedly závažné informace o stavu pitné vody z hromadného zásobování v Česku. Problémy jsou se sloučeninami vzniklými chlorováním, s pesticidy, mikroplasty, zbytky léčiv i dalšími škodlivinami. Pomohlo by aktivní uhlí v úpravnách vod a nahrazení chlorace jinou technologií. 

 

Česko má moc měkké normy pro pitnou vodu

Hospodářské noviny v dubnu 2019 uvedly, že Česko má měkké a zastaralé normy na pitnou vodu, a že naše normy některé škodlivé látky ani neznají a nehodnotí. "Pitná voda v Česku není tak dobrá, jak se o ní roky říká. Podle vědců, kteří se její kvalitou a úpravou zabývají, voda z kohoutků sice téměř vždy čistotou odpovídá českým normám, ty jsou však příliš měkké a zastaralé. Řadu pro zdraví nebezpečných znečišťujících látek omezují jen nedůsledně, některé v předpisu úplně chybí. Měkké limity platí například pro vedlejší produkty chlorace v úpravnách vod. Problémy jsou i s pesticidy, mikroplasty či zbytky léčiv."

Hospodářské noviny citují například hydrochemika a ředitele Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martina Pivokonského a jako příklady škodlivin uvádí trihalogenmetany vzniklé chlorací, a dále pesticidy, halogenderiváty kyseliny octové a mikroplasty.

 

Na trihalogenmetany máme limit 100, měl by být pod 15 

Trihalogenmetany, například chloroform, vznikají při chlorování vody v úpravnách. Česká norma má na ně velmi měkký limit 100 mikrogramů na litr. Přitom třeba Belgie a Itálie mají limit 30, Rakousko a Švýcarsko 25, a řada studií doporučujíe jen 15 mikrogramů na litr. A podle Petra Pumanna ze Státního zdravotního ústavu je dokonce i obsah 15 mikrogramů na litr prokazatelně škodlivý. 

 

Pesticidy překročily limit v polovině případů

U pesticidů je zase v Česku norma 0,1 mikrogramu na litr. Podle článku Hospodářských novin Český hydrometeorologický ústav v letech 2013 až 2016 testoval 660 zdrojů podzemní vody a ve více než polovině obsah pesticidů překračoval limit. Aktivní uhlí, které dokáže odstraňovat pesticidy, se v českých úpravnách vod zatím používá jen výjimečně.

 

Halogenderiváty nesleduje Česko vůbec

HN dále uvádějí, že halogenderiváty kyseliny octové česká norma nesleduje vůbec, přitom na Slovensku a v USA mají limit 60, v Kanadě 80 mikrogramů na litr. 

 

Mikroplasty nedokážeme odstranit ani otestovat

Mikroplasty, například mikropolutanty, jsou sloučeniny, které se používají v běžných výrobcích například jako změkčovadla v plastech nebo jako léčiva. Podle HN je dnešní úpravny vod nedokáží odstranit a rozbory vod řadu z nich nedokáží ani detekovat.

 

V ČR pomáhají hlavně filtry s aktivním uhlím v kuchyni 

Je možná překvapující, že voda z kohoutku v Česku není tak kvalitní, jak se celá léta tradovalo. Ale řada škodlivin prostě není vidět ani cítit. A dokud nebudou české vodárny používat aktivní uhlí a dokud budou používat chloraci, je třeba používat v domácnostech filtry s aktivním uhlím. Ty kvalitní dokážou odstraňovat jak chlor a škodlivé trihalometany, tak i pesticidy, hormony, antibiotika, těžké kovy a další škodliviny. K tomu více článek Filtry na pitnou vodu do kuchyně - srovnání.

 

Autorka článku Jana Konečná je původním povoláním geoložka, kvalitě vody a její úpravě v domácnostech se věnuje od roku 1999, provozuje e-shop Filtryvody.cz.

 

více …

Jste milovníky životního prostředí? Často uvažujete nad tím, jak snížit svůj negativní dopad a chování k přírodě a okolí kolem nás?

Jistě už žijete zero waste, používáte textilní pytlíky, navštěvujete bazary a využíváte směnné obchody a děláte toho spoustu dalšího. Snažíte se žít tak, aby po vás nezůstala pohroma, ale naopak, aby po vás něco zbylo. A víte, jaká je vaše uhlíková stopa? Další veličina, termín, který můžete znát a nakládat s ním dle svého vlastního uvážení.

Někdo si nechce mít vlasy pouze vajíčky a moukou a neustále s sebou někde nosit vlastní pytlíky. Každý den se zabývat ochrannou životního prostředí a přemýšlet, zda mu aktuálně nějak neubližuji, může být pro mnohé náročné. Je tu řešení. Můžete eliminovat svou uhlíkovou stopu či dobrovolně zaplatit za její produkci. I tím pomůžete.

Nový pojem uhlíková stopa

Uhlíková stopa je pojem, který se ve společnosti používá teprve krátce. V podstatě jde o to, že každá činnost (doprava, topení, vaření, výroba bot …) uvolňuje skleníkové plyny. Uhlíková stopa ukazuje na množství těchto plynů. Podle různých kalkulaček dostupných na internetu, ji lze vypočítat. Jak na jednotlivé úkony, tak na větší celky. Každá taková uhlíková stopa je tvořena dvěma díly. Přímou a nepřímou činností.

Nejlepší je to popsat na příkladu. Vaříte nedělní oběd. Tím že používáte plyn, vytváříte přímou produkci skleníkových plynů. A tím, že vaříte na sporáku, který musel být někde vyroben (použila se elektřina na výrobu plechu, někdo to musel smontovat, natřít atd.) produkujete i nepřímou stopu. Pro výpočet se počítá s oběma složkami.

Katastrofální následky

Možná si nyní říkáte, že určitě nejde o nic vážného a nemusíte se tím vůbec zajímat. Pravda je taková, že člověk jako takový je tvor, který reálně nejvíc devastuje životní prostředí. Většina klimatických změn, o kterých se dost mluví, je způsobena díky velkému množství plynu v atmosféře. A pokud se hodnoty nezmění, může dojít ke zničujícím momentům. Na vině jsou zejména fosilní paliva. Zemní plyn, ropa a uhlí. Jde o plyny staré miliony let a my je nyní ve velkém uvolňujeme do ovzduší. Naštěstí je příroda velmi moudrá, a tak zajistila, že část plynu ze vzduchu do sebe vážou rostliny. Je jich však na celé planetě dost?

Vysaď strom, zachraň planetu

Jedním z možných řešení pro nápravu je výsadba nových a záchrana starých zelených ploch, používání alternativních paliv bez vytváření emisí, snižování uhlíkové stopy každého jedince. I vy můžete v každodenním životě uvažovat nad tím, jak snižovat svou zátěž pro Zemi. Stačí „myslet zeleně“. Víte, že abyste odčinili svůj celý život, stačí vysadit čtyři stromy? To je levná forma odpustku. Odpustky jsou hodně oblíbené ve světě. Letíte letadlem, zaplaťte odpustek. Převážíte náklad lodí přes oceán? Je třeba se z toho vykoupit. Pokud začnete aspoň jednu věc dělat jinak, ulevíte tím nejen naší planetě.

Pro více informací a výpočet vlastní uhlíkové stopy navštivte stránky neziskové organizace CI2, O.P.S.. Od roku 2017 odborný partner CDP (Carbon Disclosure Project) pro Českou republiku.

více …

Nedávno nám uhodily velké mrazy, ale téměř současně začali ptáci po ránu zpívat tak nějak jinak, víc jarně. Délka dne je totiž to hlavní, co určuje roční cyklus i pokud mrzne jako když praští.

 

 

 

 Křoví v koutě nechme pro mláďata

Pokud nechcete nebo nemáte čas dělat něco aktivně, ani nemusíte, stačí se zastavit, nežli vysekáte „to nevzhledné křoví“ v koutě zahrady, protože právě tam může vyvést svá mláďat nejen kos nebo drozd, ale také několik druhů pěnic a další pěvci.

 

Jaký typ budky bude vhodný?

         Naší aktivní pomoci se nejčastěji dočkají dutinoví nebo skalní ptáci, protože právě pro ně jsou určeny ptačí budky. Aby budka sloužila a ptáky naopak neohrozila, musíme jejímu výběru a umístění věnovat patřičnou pozornost.

         Existují budky pro různé druhy ptáků, dokonce i pro sovy nebo dravce. Ty si ale běžně na zahradu nedáváme, můžeme je vidět spíš ve volné krajině, kam je umístili ornitologové v rámci podpůrných a výzkumných programů. Základními budkami do zahrady jsou sýkorníky a rehkovníky (malé polobudky). Někdy se také do zahrad dává budka pro špačka, pokud ale pěstujete třešně, pak ji rozhodně nedoporučuji, nechcete-li, aby úroda skončila v ptačím žaludku.

        Budky pro jednotlivé druhy ptáků se liší tvarem, rozměry dutiny a velikostí vletového otvoru. Není to tak, že by například v budce pro sýkoru koňadru nemohlo být nic jiného, jen právě koňadře vyhovuje tato „dutina“ nejvíc. Pokud se zde uhnízdí menší sýkora modřinka, často se jí může stát, že je silnější koňadrou vyhoštěna a její snůška zničena. Proto má budka pro modřinku tak malý vletový otvor, aby se tam koňadra neprotáhla. Podobné principy platí i pro jiné druhy budek i ptáků. Co je to rehkovník? Budka, která imituje skalní převis a proto se také častěji než na strom umisťuje na stěnu budovy. Je to vlastně taková lodžie. Kromě rehka ji využívá například vrabec, lejsek, červenka nebo konipas.

 

Je budka správně udělaná?

         Vybrali jste si typ budky, ale jak poznat, že je kvalitně udělaná? Na trhu je mnoho prodejců, kteří mají lákavě vyhlížející výrobky, které bohužel neodpovídají potřebám ptáků.

Na první pohled můžeme vyloučit všelijaké barevné domečky s balkonky, bidýlky a dalšími ozdůbkami okolo. Pomineme-li, že taková budka nejspíš nemá ani vhodné rozměry dutiny a vletového otvoru, problémem je výrazná barva, která láká predátory (a v horším případě může být zdravotně závadná) a také výčnělky, které umožní predátorům snadnější přístup.

Ani bidýlko na budku nepatří! Když jsme vyloučili tyto na první pohled nesmyslné výrobky, podíváme se, zda je budka otvíratelná pro případ čištění po sezóně (střechou, zespodu nebo ze strany – vše má své pro a proti).

Další vlastnosti budky poznáme částečně intuitivně a zčásti z popisu výrobce. Budka by neměla být z materiálu obsahujícího lepidla (například překližky), měla by být spojená hřebíky nebo šroubky tak, aby nikde nic ostrého netrčelo.

Vnitřek klidně může být hrubý, to je dutina stromu taky.

K lepšímu zabezpečení ptačích mláďat proti datlovitým ptákům, kteří umí zobákem zvětšit vletový otvor, se někdy kolem něj přidává kovový rámeček. 

 

Kam budku umístíme

         Máte budku, zbývá ji umístit. Často se doporučuje, aby vletový otvor směřoval na východ nebo jihovýchod, odkud přichází nejméně srážek, ale hodně záleží na konkrétním stanovišti, takže si spíše hlídejte, aby byl dostatečně chráněný před povětrnostními vlivy. Budka má být umístěna nejméně dva metry nad zemí, aby se do ní nedostala kuna či kočka. Proto také není vhodné budku dávat do rozsochy či příliš blízko větví, po kterých se lovec vyšplhá. Požíračem mláďat a vajec může být i veverka.

 

Kolik budek do zahrady

         Není účelné dávat na malou zahradu příliš mnoho budek pro stejný druh ptáka. Opeřenci totiž mají svá teritoria, takže v budkách 20 m od sebe stejně dvě koňadry mít nebudete. V nevyužité budce však mohou najít domovi jiní živočichové, například vosy, sršně, čmeláci, včely nebo krásní hlodavci plch a plšík a dokonce i letní kolonie netopýrů.

         Podrobněji o budkách včetně jejich výroby pojednává krásná metodika Českého Svazu Ochránců přírody, která je ale bohužel rozebraná. Snad se dočkáme dotisku. (Petr Zasadil: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků). Odborné informace včetně doporučených rozměrů ptačích budek najdete také na stránkách České společnosti ornitologické https://www.cso.cz/index.php?ID=201.

zdroj: http://ekovychovazapad.webgarden.cz/unnamed/blog
"Autorka dělá ekologické výukové programy, se kterými jezdí do škol i školek v Karlovarském kraji a na Tachovsku. Nabídku najdete zde http://ekovychovazapad.webgarden.cz/."

více …

Jednou z prvních jarních prací by mělo být odstranění pokrývky listů zpod stromů a jejich zkompostování uprostřed kompostové hromady, pokud se obáváme případného šíření chorob a škůdců, nebo jejich lehké zapravení do půdy. Také mulč ze záhonů odstraníme a zkompostujeme, aby nebránil prvním paprskům slunce prohřívat půdu.

Hned jak se oteplí, odkryjeme z jahodiště chvojí, odstraníme opatrně nůžkami nebo nožem suché listy, zkypříme půdu a přihrneme dobře vyzrálým kompostem, do meziřádků můžeme zasadit česnek, případně cibulku na zelenou sklizeň, odpuzují totiž  mšice a mírní výskyt plísní.

Netrpělivě vyčkáváme, kdy už konečně budeme moci začít připravovat záhonky pro výsevy první zeleniny. Pokud havrani zmizí z města, jsou větší mrazy už málo pravděpodobné. Když naplno rozkvetou sněženky, je ten pravý čas začít s prvními výsevy a výsadbou do připraveného a prohřátého pařeniště. Zpočátku vyséváme hlavně ředkvičky a rané odrůdy zelí a kedlubnů, případně brokolici, a vysazujeme salát k rychlení, který jsme si předpěstovali za oknem. Postupně si ze semen vypěstujeme i košťáloviny na sadbu na záhony. Při ochlazení a na noc  nezapomínáme zakrýt pařeniště rohoží nebo starým kobercem apod. V polovině března můžeme podle počasí v pařeništi, případně ve skleníku nebo za oknem v teplé místnost vysévat rajčata pro pozdější pěstování na záhonech.

Teprve když objevíme první zářivě žluté hvězdičky podbělů, nastal ten pravý čas pro práci na záhonech, i když na studených jílovitých půdách raději ještě počkáme až do rozkvětu zlatice. Nejprve zjistíme, jak přezimovaly podzimní výsevy, odkryjeme postupně chvojí, odstraníme staré zaschlé listy šťovíku zahradního a petržele. Pak už můžeme začít s výsevem špenátu, mrkve, petržele a pastináku. Na vlhčích půdách ve vyšších polohách můžeme vyzkoušet také vodnici, která pro svoji nenáročnost a krátkou vegetační dobu získává dnes opět oblibu. Do hlubokých půd bohatých na živiny můžeme vysévat černý kořen, který je trochu opomíjenou, i když velmi chutnou a zdravou zeleninou, hlavně pro lidi trpící cukrovkou. Do chudších půd vysejeme však raději jeho odolnější příbuznou kozí bradu fialovou. Také s výsadbou cibule sazečky  a šalotky neotálíme, aby stačily dostatečně narůst. Můžeme vysazovat i rané odrůdy kapusty a koncem března i zelí a také je čas pro výsev bobu zahradního. Pro ranější sklizeň si můžeme semena nechat nabobtnat ve vodě, případně zasít napřed do kelímků. Do teplejší půdy sejeme hrášek, ředkvičku, pór, kadeřávek, zelí a salát. Pokud je ještě chladno, raději počkáme, dubnové výsevy zpoždění snadno doženou. Příliš pomalu rostoucí klíční rostliny jsou velmi zranitelné, často je sklidí slimáci, kteří přes zimu notně vyhládli. Koncem měsíce připravíme k předklíčení rané brambory. Jejich náskok je uchrání před mandelinkou.

Sklízíme polní salát kozlíček polníček, ptačinec žabinec a topinambury.

Redakčně zkráceno, celý článek si přečtěte na http://www.veronica.cz/...

Další články viz rubrika Zahrada zeleně

více …

V soutěžích ve sběru odpadu na školách v ČR se každoročně vysbírají stovky tun kvalitně vytříděného papíru, plastů, hliníku či elektroodpadu. Mateřské a základní školy po celé České republice tak předají odpadovým firmám kvalitní obchodovatelný materiál.

Školy si vydělají peníze a odpadové firmy díky nim také. Win win. V čem je problém? Podle odborníků na ekovýchovu školní sběrové soutěže podkopávají snahu naučit děti produkovat co nejméně odpadů, a ty, které vzniknou, pak automaticky vytřídit do kontejnerů. Soutěž ve sběru odpadů proto hodnotí jako nesystémovou věc.

Na to, že školní soutěže ve sběru nejsou ideálním uchopením problematiky odpadů, upozorňuje odborník na ekovýchovu Jan Činčera z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Výhrad, které Činčera k soutěžím ve sběru odpadu má, je tolik, že ho vedly spolu s kolegou Martinem Křížem z ekocentra Chaloupky k sepsání článku, kde uvádějí: „Na žáky tak škola vytváří tlak, který narušuje jejich rutinní třídění papíru (a dalšího odpadu) do sběrných nádob. Tlak na množství vytříděného papíru nenutí žáky odpady minimalizovat, podsouvá se jim pravý opak: víc=líp. Do akce současně vstupují rodiče, kteří chtějí, aby jejich dítě vyhrálo, nebo alespoň nebylo poslední. Ze sběru se tak stává závod rodičů, kteří často vozí firemní odpad, přimíchaný k domácímu, papírem rozhodně nešetří. Školní sběry tak děti učí tři věci: že nemají samostatně třídit a nosit papír do kontejnerů, že se nemají snažit odpad minimalizovat a že je normální, aby za ně soutěže vyhrávali rodiče.“

I podle názoru ekoporadce Petra Ledviny z Ekologického institutu Veronica se soutěže ve sběru druhotných surovin za ekologický čin považovat nedají. „Všechny tyto soutěže nepřímo podporují nákup a spotřebu, a navíc vytvářejí zdání, že je to normální a správné, plní tzv. normotvornou funkci,“ vysvětluje Petr Ledvina. Podle něho by koordinátoři ekologické výchovy ve školách měli spíše dětem i dospělým vysvětlovat, proč jsou tyto soutěže nesmyslné a jak mohou životnímu prostředí škodit.

„Samozřejmě zdůrazňujeme, že třídit odpad ve škole je důležité. Systém recyklace u nás funguje relativně dobře, ve škole postačuje důsledně třídit, včetně třeba bioodpadu ze tříd, sboroven i kuchyně,“ říká Ledvina, „ale určitě nemáme žádným způsobem podporovat další zbytečnou spotřebu a tuto spotřebu ještě vydávat za ekologický počin.“

Petr Ledvina si ale dokáže představit soutěž, která by motivační rozměr pro výchovu dětí měla. „V některých případech je zdravé podporovat soutěžení mezi žáky ve školách. Příkladem by mohlo být roční závodění mezi třídami ve snižování vyprodukovaného množství odpadů ve školách a nebo třeba v domácnostech s jejich rodiči,“ dodává Ledvina.

Odpadový odborník Milan Havel z organizace Arnika soutěže komentuje tak, že mohou být výhodné nejen pro školu, ale i pro samotnou obec. „Sběr odpadu prostřednictvím soutěže ve škole je pro obec zdarma, škola ještě dostane za sběr peníze,“ říká Havle. A obec tak ušetří za svoz tříděného odpadu. „Normálně obce obvykle za sběr papíru ještě dost doplácí, průměrné náklady na sběr papíru se v obcích pohybují od 4–5 Kč/kg.“ Od EKO-KOMU, společnosti zajišťující plnění povinností zpětného odběru a využití obalů z odpadů, obce dostanu 1–1,4 Kč/kg. „To je dáno tím, že obaly, za které jejich původci do systému svozu platí, tvoří jen asi třetinu sebraného sběru. V některých obcích proto školy organizují systém sběru papíru pro celou obec,“ vysvětluje Havel.

Organizované sběry odpadu jsou podle Havla také příležitostí o tématu odpadů mluvit, protože stále je o čem. „Jeden náš průzkum ukázal, že například existují domácnosti, které nečtou reklamní letáky, ale neuvažují o samolepce na schránky právě proto, že je sbírají dětem do školy. To naznačuje, ze lidé málo ví o významu prevence,“ říká Havel. „Přednášel jsem na jedné střední škole a její učitelé neznali hierarchii nakládání s odpady. Je to tedy výzva je s ní seznámit a hlavně s jejich významem,“ dodává Havel.

 

Školy to tak chtějí

 

O vyjádření ke kritice jsme požádali odpadové firmy, které soutěže ve sběru tříděného odpadu pořádají. Většina z nich totiž na svém webu propaguje soutěž a sběr jako podporu ekologické výchovy. Společnost Pražské služby s výhradami ekopedagogů nesouhlasí. „Soutěž naopak podporuje ekologické myšlení jak u malých, tak velkých Pražanů. To ukazují nejen čísla týkající se této soutěže, ale také množství sesbíraného papíru z tzv. modrých kontejnerů,“ reagoval tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana. „V rámci soutěže pravidelně komunikujeme se školami a zpětná vazba je pozitivní jak ze strany škol, tak dětí i jejich rodičů,“ dodává Mana.

Pavla Ivácková z firmy AVE vidí problematiku v jemnějším rozlišení. „Nelze zcela souhlasit s tím, že školní soutěže jdou proti smyslu ekologické výchovy. Cílem je sběr a využití dané komodity,“ říká Ivácková. „Souhlasíme, že systém není zcela v souladu s požadavkem na minimalizaci odpadu. Sami jsme v tomto duchu přesvědčovali zástupce obcí i škol, ale jelikož se školy tohoto systému odmítají vzdát, přistoupili jsme na jejich požadavek o spolupráci na soutěži, abychom v rámci naší svozové oblasti zajistili kompletní systém sběru využitelných odpadů," dodává.

Společnosti Kovošrot group, České sběrné suroviny, AVE a Pražské služby pořádají v současné době soutěž ve sběru alespoň jednoho druhu odpadu. Jiné společnosti, jako Marius Pedersen, soutěž pořádat přestaly. Společnost TSR Czech republic nepodává sběr tříděného odpadu jako soutěž, ale kvalitní papír skrze školy sbírá – odkupuje vytříděné noviny a karton v rámci svého projektu Peníze do škol. Největší zájem je ze strany odpadových firem o papír, menší o PET láhve a hliník. Ze strany škol o soutěže a sběr druhotných surovin opravdu zájem je. Sběrem a prodejem odpadu si školy mohou vydělat peníze, které nejsou určené na žádný speciální účel – to je v době projektů a vyúčtování dotací poměrně cenná příležitost. O jak velké peníze jde? Kompletní finanční odměnu nezveřejňují ani školy, ani firmy, které sběr a soutěž organizují.

Ilustrační příklad si ale můžeme složit z jednotlivých údajů. Pokud v minulém ročníku soutěže společnosti AVE odevzdala vítězná škola 16 960 kg papíru, jak je uvedeno na webu společnosti, a průměrná výkupní cena za nejvyšší kategorii papíru (noviny, časopisy, katalogy) je cca 1,50 Kč za 1 kg (odhad z výkupních cen uvedených na webu odpadových firem), pohybuje se finanční odměna za nasbíraný papír kolem 25 440 Kč. Některé společnosti poskytují i vyšší výkupní ceny, společnost ale zároveň na své náklady zajišťuje přistavení a odvoz nasbíraného papíru. Jak uvádí na svém webu KOVOŠROT GROUP, výkupní cena je dohodnuta přímo s vedoucím školy, může být tedy i nižší.

V Základní škole Komenského Holice se výtěžek ze sběru odpadu pohybuje kolem 10 000 Kč. Tyto peníze jsou pak využity na hrazení odměn dětem v soutěžích, anebo na zaplacení externích ekologických výukových programů, které škola navštěvuje nejčastěji v Ekocentru Paleta v Pardubicích. Ve škole se sbírá vícero druhů odpadu, kromě papíru a plastu také elektroodpad a baterie v rámci kampaně Recyklohraní, vybírá se i použitý olej, který je také vykupován.

Na všechny druhy tříděného odpadu jsou ve školní budově nádoby, kam se odpad třídí celoročně. U papíru se vyhlásí dvakrát až třikrát za rok sběrová soutěž. Děti a rodiče seberou doma letáky a noviny, které mají, plus kartony z krabic, a přivezou je do školy. Na konkrétní den se objedná odvoz papíru. Ke sběru přistupuje škola prakticky: má vzbudit zájem o třídění odpadu, a zároveň je jím možnost získat příspěvek na činnost. Učitelka ZŠ Holice Lenka Nováková vyzdvihuje ještě jeden aspekt, který na první pohled není vidět: „Ve sběru odpadu mohou vyniknout a být oceněny i děti, které běžně ve výuce nevynikají.“

Oslovili jsme 12 škol, které se soutěže účastní, abychom získali představu o přínosech, které v účasti na soutěži vidí, ale vyjádření se nám podařilo získat pouze od dvou z nich. Se zveřejněním své odpovědi souhlasila pouze ZŠ Komenského Holice.

Miroslav Havránek, ředitel České informační agentury životního prostředí CENIA, nabízí na soutěž smířlivý pohled.„Přínos soutěže ve sběru papíru spatřuji hlavně jako dobrou příležitosti k tomu, aby žákům učitelé mohli vysvětlit, proč je dobré odpad třídit, co do něj nepatří, jaká je ekologická zátěž spojená s výrobou papíru a jaká ekologická zátěž souvisí s odstraňováním odpadů a nakládáním s odpady obecně,“ říká Miroslav Havránek.

Podle něho samotný efekt akce bude hodně záležet na tom, jak k celé problematice přistoupí sama škola.„Když mé děti přijdou ze školy, že se takováto akce koná, tak to osobně vítám jako pozitivní krok a diskutuji s dětmi širší souvislosti,“ říká Havránek. „V konečném důsledku je to ale bič na nás rodiče. A protože naše domácnost důsledně recykluje, máme často problém na podobné akce něčím přispět.“

 

Zdroj: Ekolist

Zdroj obr.: Pixabay

více …