Zelenenoviny.cz

Stromů a lesů v české krajině už dvě století přibývá. Přesto mnoha druhům živočichů, rostlin a hub, které na stromech žijí, hrozí vyhynutí. Potřebují totiž stromy osluněné, staré nebo poškozené, například s dutinami. Jenže takových je v přírodě málo a mizí rychleji, než vznikají.

Veteranizace dubů odstraněním kůry nebo vyříznutím dutiny do kmenů zdravých dubů v národním parku Podyjí.

Foto | Lukáš Čížek / Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

Ochránci přírody, arboristé a přírodovědci proto vzali do rukou motorové pily a vznik dutin ve zdravých stromech výrazně urychlili. Podrobně pak sledovali, jaké zásahy jsou nejvhodnější. Už v prvním roce studie potvrdili, že takto vytvořená stanoviště využila řada ohrožených druhů.

Veteranizace dubů odstraněním kůry nebo vyříznutím dutiny do kmenů zdravých dubů v národním parku Podyjí.

Foto | Lukáš Čížek / Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

„Dříve stromy běžně zraňoval dobytek, oheň při vypalování pastvin i pravidelné osekávaní větví na otop či krmivo pro dobytek. To vznik dutin urychlovalo. Stromy rostly roztroušeně v zemědělské krajině a lesy byly světlé. I oslabené stromy tak měly šanci na dlouhý život,“ říká Karel Kříž z Českého svazu ochránců přírody Vlašim.

„V dnešních hustých lesích stromy mezi sebou tvrdě soutěží o světlo a vodu. Staří a oslabení jedinci proto mají problém přežít i v rezervacích. Mimo les je světla dost, ale stromů málo. Zůstaly hlavně v obcích, městech, parcích a kolem cest, kde je ale při první známce zhoršeného zdraví kácíme, aby nám takzvaně nespadly na hlavu,“ vysvětluje Karel Kříž.

Přízemní dutina vyříznutá do kmene mladého dubu.

Foto | Lukáš Čížek / Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

Veteranizace stromů - ochrana přírody hledá nové způsoby podpory biodiverzity

Stromové dutiny potřebuje spousta druhů hmyzu, hub, ptáků i netopýrů. Dutých stromů dnes vzniká méně, ale mizí rychleji než dřív. Organizmy, které je potřebují, proto rychle ubývají. Některým mohou pomoci budky, většina ale potřebuje skutečné dutiny ve skutečných stromech.

Z některých poranění prýští sladká míza, která láká mnoho hmyzu včetně sršní nebo ohrožených brouků roháčů. Míza ostatně chutná i lidem, v Kanadě z ní vyrábějí javorový sirup.

„Jednou z možností, jak těmto ohroženým druhům pomoci, je veteranizace stromů, tedy cílené zásahy, které chybějící dutiny a další vhodná stanoviště na stromech vytvoří nebo urychlí jejich vývoj. Před půl stoletím s ní začali ochranáři v Severní Americe, používá se i v Austrálii pro vzácné vačnatce a ptáky. V Evropě máme s veteranizací největší zkušenosti ve Skandinávii a Velké Británii,“ říká Vikki Bengtsson ze švédské organizace Pro Natura, která se na studii podílela.

S veteranizací začal tým přírodovědců a ochránců přírody v národním parku Podyjí a ve středních Čechách. Do kmenů několika desítek mladých dubů vyřezali dva typy dutin nebo z části kmene odstranili kůru.

„Poškozené stromy přitahovaly mnohem více brouků než stromy nepoškozené, mezi nimi i řadu ohrožených druhů, například roháče obecného. Povrchové zásahy byly pro hmyz méně zajímavé než hlubší řezy,“ říká Lukáš Čížek z Biologického centra AV ČR.

„Hlavní je samozřejmě sledovat, jak se budou zranění dále vyvíjet. Už teď je ale jasné, že jde o jednoduchý způsob, jak podpořit řadu ohrožených druhů a biodiverzitu v lesích obecně. Zcela klíčové tyto postupy mohou být například pro záchranu kriticky ohroženého brouka krasce dubového nebo páchníka hnědého,“ dodává Lukáš Čížek.

Zásahy se zaměřují na stromy bez větší biologické hodnoty

„Ano, řezání do kmenů živých stromů v národním parku působí zvláštně,“ říká Martin Škorpík ze Správy Národního parku Podyjí. „Zásahy ale směřujeme na stromy, které nejsou biologicky ani jinak cenné a byly by stejně odstraněny například při těžbě nebo probírkách,“ vysvětluje Martin Škorpík.

Navíc je podle něj třeba si uvědomit, že stromy po tisíce let usilovně poškozovali sekerami a ohněm už naši předkové a dlouho před nimi spousta velkých zvířat, která člověk většinou vyhubil. „To vytvářelo dnes vzácná stanoviště pro řadu ohrožených organizmů, které bez adekvátní náhrady ztratíme,“ dodává Martin Škorpík.

Zdroj: Ekolist

více …

Dopady masového krmítkaření volně žijícího ptactva jsou tristní. Líní, překrmení, nemocní ptáci se stávají realitou našich sídel, proto zimní přikrmování ptáků berme odpovědně. Část lidí bere krmení ptáčků v zimě jako spasitelství, část to dělá kvůli dětem, a jiní kvůli tomu, aby mohli ptáky pozorovat. Altruismus prolnutý sobectvím ptáky víc likviduje, než jim pomáhá.

Nebezpečným úletem je přikrmování ptáků celoročně. Tím ztrácejí návyky v hledání přirozené potravy a například sýkorky s brhlíky zaměňují svojí hmyzí stravu (vláknino-vitamínovou) za tučnou slunečnici suplující u ptáků naší housku s máslem. I ptáci, stejně jako lidé, si rychle zvyknou na fastfood. Nedávejme tomu šanci. Jejich generační cyklus se měří na roky, ne na desetiletí jako u lidí, takže se nezdravé stravovací návyky se u nich rychle přenáší na následující generace.

Osobně se ztotožňuji s míněním jiných ornitologů, že ptáci by se neměli přikrmovat vůbec. Tak to nakonec příroda zařídila, ptáci přežívali běžnou zimu bez přikrmování. Uhynuli slabší jednici, což je právě to, co každý druh živočicha potřebuje, úhyny slabých, aby potomstva po sobě zanechávali ti nejsilnější. Když už se o pomoci ptákům zmiňuji tak si dovolím dodat, že důležitějším počinem než přikrmovaní, je vytváření hnízdních možností. I když ty naopak ptákům ubývají, lidská pomoc schází, neboť to už není tak atraktivní.

Když už, tak tedy kdy začít krmit. Každým rokem vypadají naše zimy podobně, listopad deštivý s plusovými teplotami, prosinec střídavě zimní. Minimálně do opravdové zimy s trvalou sněhovou pokrývkou a mrazy, mají všichni ptáci hojnost potravy i bez lidské pomoci. Podzim právě vydal svoji úrodu semen a bobulí. V plusových teplotách je ještě dostatek aktivního hmyzu, a také ještě není úplně vyloven z kůry stromů, z trávy, ze štěrbin staveb, spadaných větví a listů. Proto zhruba do Vánoc nemá smysl ptáky přikrmovat. Opravdu nemají problém najít si svůj dostatek potravy.

Jednou jsem 3. 12. pozoroval v lese u Jilemnice, kdy právě napadl čerstvý sníh, koupající se sýkoru koňadru. Ve vodě byla dlouho, přestože teplota byla jen lehce nad nulou, líbilo se jí to tak, až měla peří na kostrči nasáklé vodou. Bylo vidět, jak v prosinci má i citlivá sýkora ještě dost rezerv.

Nejlépe je začít přikrmovat o Vánocích nebo po Novém roce (podle počasí). Pokud budete ptáky krmit už na podzim, pak na úkor toho, aby vám sbírali hmyz na zahradě, třeba z ovocných stromů, jejichž jsou sýkory sanitáři.

U ptáků stejně, jako u lidí jde o kvalitu stravy. Kvantita nehraje roli, naopak, pokud budete přikrmovat nepravidelně jen v mrazech nebo větší sněhové pokrývce tak ptákům pomůžete, a zároveň zásadněji nenarušíte jejich přirozený zimní výživový rytmus.

Kdy skončit přikrmování

Během března v prvních teplejších slunečných dnech.

Zdroj: Ekolist.cz

více …

Dělnice vos vychytají veškeré škůdce v okolí. V létě vás ale budou otravovat, je to něco za něco.

Vosy

Vosy jsou nesmírně efektivní dravci a je to jejich nejdůležitější role. Tím, že dělnice krmí larvy masitou potravou, v přírodě pochytají obrovské množství hmyzu, především škůdců, různých housenek a mšic. Nejsou hloupé, a tak létají na místa, kde ho je hodně, především do narušených ekosystémů, včetně zemědělské půdy.

Pokud máte hnízdo v rohu velké zahrady, budou vám vosy prospěšné a vy si v létě budete dávat trošku pozor.

 

Sršně

Pokud vyloženě neohrožujete hnízdo, sršně kolem vás maximálně budou hlasitě bzučet a nalétávat vám před obličej, ale nezaútočí.

 

Zdroj: https://denikn.cz/1486072/vosy-jsou-premnozene-a-vice-utoci-zachranari-hlasi-narust-tezkych-alergickych-reakci/?ref=list

více …

Červenec a srpen jsou na jedlý plevel chudší než předchozí měsíce, rostlinky jsou pod náporem sluníčka tužší, vyschlejší a nebo nejsou. Spíš než na šťavnaté listí vydávají nyní sílu na tvorbu květů, které ale často nejsou na konzumaci tak vhodné. I tak můžeme najít dostatek plevele do našich pokrmů.

Spíš než na salát využijeme nyní jedlý plevel do polévky nebo k restované zelenině, na posledních pár minut před koncem tepelné úpravy. 

Sbírat se dá řebříček - jen čerstvé a šťavnaté části lístků, tedy ty nejmladší, třeba jen v půlce utržené a bez "stopek", abychom je nemuseli tahat z pusy.

V této době stále nakvétá červený jetel, který prospěje hlavně ženám v přechodu a po něm. Sbíráme čerstvě vykvetlé hlavičky květů, ty starší postupně odesychají.

I nyní sbíráme mladé lístky pampelišky, pokud na ně máme zrovna chuť, jsou totiž hořké. 

Kde jsou mladé nebo nedávno posekané kopřivy, trháme vrchní části, dva až čtyři vrchní lístky. Vzrostlé kopřivy nejsou jako jedlý plevel vhodné.

Bršlice kozí noha - trháme mladé, šťavnaté jedince. Máme-li na zahradě vzrostlý porost bršlice, je nejlepší jej posekat, noví šťavnatí jedinci na sebe nenechají dlouho čekat. 

Osobně mám velmi ráda mléč zelinný (viz foto vlevo), který je jako jeden z mála výborný celé léto. Upotřebíme listy a nerozvinuté květy, dkvetlé květy odstraníme. U šťavnatějších jedinců je výborný i stvol. Rostlina má silně pichlavé okraje listů, pichlavost ale tepelnou úpravou zanikne.

Dále opatrně trháme listy jitrocele, kopinatého, většího i prostředního. Sbíráme jen ty nejmladší, starší už jsou příliš tuhé a nedobré. Máme-lui ale zácpu, s jitrocelem to nepřeháníme, protože stahuje.

To stejné, ale ve větší míře, platí i pro černohlávek, květy mají údajně posilující schopnosti. Jeho stahující působení je ale výrazně silnější než u jitrocele, doporučuje se sníst dvě až tři hlavičky, maximálně pět. Naopak při průjmu nám může bylinka pomoct. 

Stahující účinek mají i lístky ostružiníku a maliníku, jejich působení je ale mírnější. Trháme jen mladé světlé lístečky, starší už se neuvaří a zůstanou tuhé a chutnají jako papír.  

Od jedlého plevele můžeme očekávat kromě zajímavých chuťových zážitků také posílení své imunity, případně i účinek na některé zdravotní problémy.

Další články tématu Jedlý plevel

více …

Pokud najdete ptáče a máte pochyby, zda pomoci, zavolejte odborníky ze záchranné stanice (www.zvirevnouzi.cz) nebo z jejich dispečinku 774 155 155, pošlete jim třeba fotografii ptáčete a pak se držte toho, co vám poradí, zní doporučení ochránců přírody.

A rada většinou zní: pokud je ptáče na nebezpečném místě, stačí ho vyzvednout na nejbližší větev, parapet, stříšku – a vzdálit se.

Záchranné stanice v loňském roce přijaly 8 204 ptáčat volně žijících druhů. Letos to zřejmě bude více. Národní síť záchranných stanic přijímá nyní okolo stovky ptáčat denně. Mnohdy jde o mláďata, která lidé seberou rodičům přímo před zobákem. Jenom proto, že netuší, jak se v případě nalezeného ptáčete zachovat.

Přesně v této době ptáčata opouštějí hnízda. To ovšem neznamená, že se děje něco nepřirozeného. Mláďata mnoha druhů prostě opustí hnízdo dříve, než se naučí létat. Rozptýlí se po okolí, ale jsou nadále pod dohledem rodičů. Ti je krmí a postupně učí létat.

Nemá smysl, aby lidé při nálezu ptáčete reagovali tím, že ptáče seberou, odnesou a pak v tom lepším případě hledají pomoc záchranné stanice. V tom horším případě pak mláďátko piplají doma.

Co tedy dělat? Pokud najdete ptáče a máte pochyby, zda pomoci, zavolejte odborníky ze záchranné stanice (www.zvirevnouzi.cz) nebo z jejich dispečinku 774 155 155, pošlete jim třeba fotografii ptáčete a pak se držte toho, co vám poradí, zní doporučení ochránců přírody.

Telefonátů týkajících se ptačích mláďat mají v záchranných stanicích několik stovek denně.

Jenže přibývají i případy nesprávně odebraných ptáčat. Těm pak ošetřovatelé v záchranných stanicích musejí zbytečně dělat náhradní rodiče.

Záchranné stanice v tomto období nestíhají a jsou výjezdy a péčí o zvířata kriticky vytížené. I z tohoto důvodu je lepší pro radu kontaktovat centrální dispečink 774 155 155.

A rada většinou zní: pokud je ptáče na nebezpečném místě, stačí ho vyzvednout na nejbližší větev, parapet, stříšku – a vzdálit se.

Pouze ptáčata s neopeřenými částmi těla, která ještě ani nestojí na nohách, patří zpět do hnízda, a pokud to není možné, pak do záchranné stanice.

Ptáčata napadená kočkou či jiným predátorem pokud možno nezachraňujeme. Správný postup si však vždy předem zkonzultujte s odborníky.

Posláním Národní sítě záchranných stanic je na území celé České republiky poskytovat potřebnou pomoc divokým zvířatům v nouzi, výchovně působit na veřejnost a upozorňovat na příčiny zraňování zvířat. Mnohé z nich jsou totiž lehce odstranitelné. Pokud byste chtěli podpořit činnost záchranných stanic, můžete tak učinit prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi.

Dále: Našli jste na zemi rorýse? Můžete mu zkusit pomoci jednoduše sami

Zdroj: Ekolist

více …

Loni jsem brambory zkoušela pěstovat poprvé. Vědoma si toho, že přece rostou všude, jsem je nastrkala do řádků. Pak už jsem jenom praktikovala to, čemu říkám "péče líné zahradnice."

V čem to spočívá? Od doby výsadby mezi vyvýšené řádky s bramborami sypu všechno, co bych normálně nosila na kompost. Na kompostě bych to nejméně 2x po půl nebo roce musela přehazovat a pak hotový kompost plný živin prevážet zase do záhonů a možná ho i zakrývat. Taková spousta času i práce!
Takto prostě chodím a sypu mezi řádky. Okrojky zeleniny, skořápky z vajíček i vajíčková plata či jiné kousky snadno rozložitelného papíru, trávu, větvičky, sáčky od čaje a další biologický odpad.
Když jsem loni sklizela brambory, příjemně mě překvapila bohatost půdního života. Spousta žížal i jiných půdních živočichů, kteří tam dříve nebývali a kteří pomáhají zúrodňovat půdu a udržovat ji v dobré kondici. Většina biologického odpadu se i za jejich pomoci zvládla do podzimu rozložit. Jeho zbytek jsem pak zaryla do půdy. Aby povrch půdy nezůstal holý a nedegradoval, tak jsem na něj vysela svazenku, která rovněž obohacuje půdu a kterou jsem později zaryla. (Mimochodem, část jejích semínek přezimovala a letos na jaře vykvetla. Než jsem na záhon vysázela rajčata, tak svými květy přitahovala včely z širokého okolí.)
Jen brambory loni byly malé. Podepsalo se na nich loňské sucho. Z toho plyne, že ani brambory nevydrží všechno.

Když jsem na jaře zvažovala, co letos vysázím, řekla jsem si, že brambory už zkoušet nebudu. Minimálně do doby, než jsem v době corony uviděla v zahrádkářských potřebách bramborovou sadbu. Napoprvé jsem odolala 😇, ale nakonec mi to zase nedalo. Už kvůli tomu zúrodnění půdy, která je u nás opravdu hodně špatná, omlouvala jsem si to. A tak jsem zase koupila sadbu, do záhonu na jiném místě přidala nějaké piliny, aby půda lépe držela vodu, a nařádkovala brambory. Než přišly první deště jsem je po loňské zkušenosti dokonce párkrát zalila. A tak jako loni jsem praktikovala postup líné zahradnice. Na jaře jsem mezi řádky nanosila kýble ostříhaného břečťanu a teprve před několika týdny jsem přesměrovala biologický odpad od brambor na kompost. Letos naštěstí docela pršelo. Zalívat už jsem je díky tomu nemusela a těšila jsem se, že budou díky vodě větší.

Včera jsem vyrazila pro pár prvních brambor. Půda byla opět plná života a když se navíc při podrytí v zemi začaly objevovat první hlízy, nadchlo mě to natolik, že jsem nepřestala, dokud jsem neměla plný kyblík. A víte co se říká, čím hloupější sedlák, tím větší má brambory! To mi ale radost nekazí :) Koupit si brambory je docela jednoduché. Taky levnější při té práci, kterou jim přes všechny zlepšováky věnujete. Ale kupované pocit z vlastnoručně vypěstovaných hlíz i hrabání se v hlíně nenahradí. Radost mám i proto, že jsem si vyzkoušela, jak obohacování půdy biologickou hmotou rychle působí v půdě zázraky.

A to je vlastně zároveň to nejdůležitější, co je možné rychle udělat pro ozdravení půdy na polích. Nenechávat povrch holý, ale po sklizni vyset rostliny, které díky hlubším kořenům zlepší půdní strukturu. Po zarytí ji pak obohatí živinami.
Je to nejjednodušší způsob, jak půdě dodat organickou hmotu, která na polích opravdu moc chybí. A pokud ji v půdě přibude, tak přiláká půdní živočichy, přispěje k lepšímu zadržování dešťové vody, menší erozi i lepšímu využívání minerálních látek.

A co se na zahradě osvědčilo vám?

více …