Zelenenoviny.cz

Při pátrání po tom, které druhy rostlin se nejvíce hodí pro umístění do ložnice, jsme dospěli k názoru, že to jsou takové rostliny, které v noci spotřebovávají oxid uhličitý.

Někteří lidé váhají, zda je vhodné mít v ložnici pokojové květiny. Ve dne rostliny během fotosyntézy přijímají oxid uhličitý a vydávají kyslík, ale v noci, kdy nemají světlo, pouze dýchají, to znamená, že vdechují kyslík a vydechují oxid uhličitý. Proto může vzniknout pocit, že nás v noci rostliny okrádají o kyslík. 

 

Noční spotřeba kyslíku a oxidu uhličitého

Jenže ne všechny rostliny fungují stejně. Vědci svým pozorováním zjistili, že některé rostliny přizpůsobené na horké a suché podnebí mají během dne uzavřené průchody. Tím šetří vodou, brání se vysychání a otevírají průchody jenom v noci, kdy vážou CO_2. Takovými rostlinami jsou především sukulenty, některé agávovité a kaktusovité květiny a jsou souhrně nazývány jako CAM rostliny. Tato problematika je pro laika celkem složitá, kdo jí chce více porozumět, může si nastudovat odkazy na odbornou literaturu, které uvádíme na konci článku. 

Reklama:

Pro náš zjednodušený pohled stačí, co z našeho zjištění vyplývá. Tudíž, řečeno srozumitelně, místo, aby nám v noci  tyto rostliny ubíraly kyslík, berou nám oxid uhličitý. Proto budou do ložnice vhodné pokojovky, které nám v noci s největší pravděpodobností neberou kyslík. 

 

Tlustice

Asi nejznámější sukulentní klasikou je Crassula ovata, česky tlustice. Tlustici vyhovuje, když je přes zimu v chladnější místnosti a letnění, např. na slunném zápraží. Hledáme-li obecnou radu pro pěstování běžných tlusticovitých sukulentů, pak je to opravdu přezimování na světle při teplotách mezi 10–15 °C a pokud možno letnění na plném slunci pod jednoduchým přístřeškem. Tyto a další rady pro pěstování a také spoustu fotek nabízí na svých webových stránkách Sekce pěstitelů sukulentů. 

 

Tchýnin jazyk

O této květině se dozvíme na webových stránkách Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Tchýnin jazyk, vědecky Sansevieria trifasciata, pochází z tropické Afriky z čeledi chřestovitých. Listy svým tvarem připomínají lehce zkroucené meče o délce až 1 m. Kvete zelenavě bíle od března do dubna. Celková výška rostliny může být 30–60 cm. Patří mezi nenáročné pokojovky. Upřednostňuje prosvětlená místa, ale stín snáší také velmi dobře. Přemokření ji ničí, proto i ve vegetačním období zaléváme velmi málo a v zimě vodu téměř nedodáváme. Nejlepší je zalévat až má zeminu úplně suchou. Nepotřebuje vlhký vzduch, suchý jí postačí. Teploměr v místnosti nesmí klesnout pod 15 °C. Ideální je pokojová teplota.

 

Aloe

Aloe patří mezi sukulentní rostliny, které nám mohou poskytnout nejen radost z pěstování, ale i užitek při správném využití jejich léčivých účinků. Jejich pěstování je nenáročné, proto jsou ideální pro začínající pěstitele sukulentních rostlin. Nejznámější u nás je samozřejmě Aloe vera, která se s oblibou pěstuje jako pokojová rostlina. Ovšem aloe není jen vera, esituje velký počet druhů aloe, které se dají snadno sehnat, např. miniaturní druhy Aloe albiflora, Aloe aristata nebo středně vzrostlé druhy - Aloe aculeata, Aloe claviflora a mnoho dalších. Více informací a fotek můžete najít na stránkách Sekce pěstitelů sukulentů. 

 

Agáve

Agáve můžeme zařadit také mezi sukulenty. Dá se pěstovat jako zahradní i pokojová rostlina. Do bytu se hodí menší odrůdy a kultivary. Pro menší byt se jednoznačně nejvíce hodí trpasličí kultivar Agave striata. Má dlouhé úzké listy, které mívají šedozelenou barvu, dosahuje výšky pouhých 15 cm. Agave filifera je další vhodnou odrůdou do bytu. Má asi 30 cm dlouhé listy, které jsou ohnuté vzhůru a visí z nich jemná vlákna. O něco málo menší Agave parviflora je poslední odrůdou vhodnou i do bytových podmínek. Informace jsem získala na stránce Sazenička.

 

 

Zdroje:

Multimediální učebnice chemie pro gymnázia (fotosyntéza)

Profesor Jan Gloser - článek pro časopis ŽIVA

M. Kodíček - Výkladový slovník Vysoké školy chemicko-technologické v Praze

Foto: Pixabay

 

 

více …

Deník N přinesl krásný a inspirující rozhovor s Kate Murphyovou, americkou autorkou knihy o naslouchání.  

Dvě otázky

Citujeme z rozhovoru: 

"Během každé konverzace bychom měli mít na paměti dvě otázky. Pokaždé když do rozhovoru vstupujete, měli byste si je připomenout, a pokaždé když z něj odcházíte, měli byste na ně znát odpověď.

 

Ty otázky jsou:

Co jsem se o tomhle člověku naučil?

A jak se tento člověk při našem rozhovoru cítil?

 

Jestliže dokážete na obě tyto otázky po skončení konverzace odpovědět, jste o dost blíž tomu, aby se z vás stal lepší posluchač."

 

Celý rozhovor publikovaný 28. října 2020 najdete v tištěném Deníku N a na internetu: "Už tě vůbec nepoznávám." Jak jsme si přestali naslouchat a kam nás to může dovést.

více …

Jak se dopátrám, kde leží moje půda a jak se na ní hospodaří? Na to odpoví nový Rádce pro vlastníky půdy, kterého spustila Nadace Partnerství. Přehledně a srozumitelně v něm provádí drobné vlastníky krok za krokem různými situacemi, které musí řešit. Lidé se tak dozví, jak vyhledat pozemky v katastru nemovitostí, zjistit kvalitu půdy nebo na co si dát pozor při uzavírání smlouvy se zemědělcem, který bude na jejich půdě hospodařit. Úskalím péče o půdu provede web www.propudu.cz. Informuje o tom Nadace Partnerství.

„Co je nejcennější dědictví České republiky? Lithium, nebo korunovační klenoty? Jsem přesvědčen, že je to půda. Ta naše ale rychle ztrácí hodnotu i cenu. Rádce Nadace Partnerství vznikl proto, aby tento negativní trend pomohl zvrátit,“ vysvětluje Miroslav Kundrata z Nadace Partnerství s odkazem na masivní degradaci zemědělské půdy v České republice.

„Máme největší půdní bloky v Evropě. Na velkých lánech dochází snadněji k větrné a vodní erozi. Na polích hospodaří velká zemědělská technika, pro kterou jsou remízky, meze a polní cesty překážkou. Necitlivým obděláváním klesá úrodnost půdy. Její obnova trvá desetiletí, některé změny jsou dokonce nevratné,“ upozorňuje dále Kundrata.

V České republice je aktuálně 3,2 milionů vlastníků půdy, z nichž ale hospodaří na svých pozemcích jen čtvrtina. Desetina největších velkých agrárních firem přitom obdělává 70 % veškeré půdy. Intenzivní způsob hospodaření vede ke znehodnocení půdy i poklesu její ceny a výtěžnosti. Erozí jsou ohroženy přes dvě třetiny zemědělské půdy. Podle údajů Ministerstva zemědělství deště odnesou z českých polí 21 milionů tun ornice ročně. Přitom obnova centimetru úrodné zeminy trvá i stovky let.

Bez zdravé půdní struktury ztrácí půda živiny a přestává fungovat doplňování zásob podzemní vody, která začíná citelně chybět. Česká půda má přitom potenciál zadržet více než 8,4 miliardy metrů krychlových vody, ve skutečnosti zvládne vsáknout pouhé dvě třetiny své kapacity. Pro srovnání – 165 největších českých vodních nádrží zadrží „pouhých“ 3 360 milionů metrů krychlových. Zachytit vodu v půdě je základním principem boje proti suchu i povodním.

Nadace Partnerství plánuje rádce průběžně doplňovat, připravuje i varianty pachtovních smluv a ve spolupráci s experty vyvíjí sadu na testování půdy. „Každý třetí občan nebo občanka má v kapse pomyslný klíč ke zdravější krajině. Rádce jim na cestě ke změně a lepší péči o půdu pomůže,“ uzavírá Kundrata.

Rádce pro vlastníky půdy.

Zdroj: https://ekolist.cz/

více …

V pátek a sobotu 2. a 3. října 2020 má každý možnost posunout svůj kraj tam, kam potřebuje. I vy jděte k volbám, ať už chcete Piráty, Starosty, Zelené nebo třeba TOPku. 

Strana zelených v krajských volbách 2020 kandiduje ve všech krajích Česka. Ve většině z nich jsme se rozhodli netříštit síly demokratických stran a kandidujeme v koalicích. Pokud chcete volit Zelené, podívejte se na tabulku s přehledem jednotlivých krajů.

Kraj	číslo	Název kandidátky	Složení koalice
Středočeský	48	Spojenci pro Středočeský kraj – TOP 09, Hlas, Zelení	TOP09 + Hlas + Zelení
Jihočeský	13	Strana zelených	Zelení
Plzeňský	58	STAROSTOVÉ (STAN) s JOSEFEM BERNARDEM a podporou Zelených, PRO Plzeň a Idealistů	STAN + Zelení + Pro Plzeň
Karlovarský	13	Strana zelených	Zelení
Ústecký	77	Spojenci pro kraj	Zelení + TOP09 + Jsme Pro Kraj + LES + SNK-ED
Liberecký	85	Pro KRAJinu	Zelení + LES
Královéhradecký	4	SPOLU PRO KRAJ – Osobnosti kraje, ČSSD a Zelení	ČSSD + Zelení
Pardubický	13	Strana zelených	Zelení
Vysočina	13	Strana zelených	Zelení
Jihomoravský	44	Spolu pro Moravu	Zelení + TOP09 + LES + MZH + Idealisté
Olomoucký	64	Spojenci – Koalice pro Olomoucký kraj (KDU-ČSL, TOP 09, Strana zelených, ProOlomouc)	Zelení + KDU-ČSL + TOP09 +Pro Olomouc
Moravskoslezský	54	STAN, ZELENÍ a NEZÁVISLÍ	Zelení + STAN +Nezávislí
Zlínský	45	ČSSD + Zelení	Kandidáti Zelených jsou na kandidátce ČSSD

více …

To, že i v ospalé domácí kočce dlí dravá šelma schopná lovu ptáků a drobných hlodavců, nepřekvapí. Co ale může překvapit, jsou odhady počtu zvířat, které jsou kočky schopny ulovit. Otázkou zůstává, jestli se tomu dá nějak předejít. Její zodpovězení leží hlavně na majitelích koček. A právě na ně se soustředila studie, o které píše ScienceDaily.

Téma lovících koček domácích devastujících biodiverzitu bylo poprvé zmíněno v odborné diskuzi v USA v roce 1916. Teprve studie Scotta R. Losse z roku 2013 ale téma rozjela ve velkém stylu. Poprvé totiž vzala v potaz 90 milionů koček, spokojeně vrnících v pelíšcích u svých amerických majitelů, jejich 30-80 milionů volně se krajinou toulajících sester a spočetla celoroční bilanci jejich lovu na území 48 amerických států. Čísla to byla ohromující: 1,3-3,78 miliard ptáků, 6,3-22,3 miliard drobných savců a stovky milionů obojživelníků. Ročně. Což je tak výrazný efekt na volně žijící druhy živočichů, že jej prostě nemůžeme ignorovat.

Zmíněná studie způsobila ve světě nemalý rozruch. Australané měli jasno. Kočky jsou u nich problém, protože dokázaly vyhubit 20 druhů savců a dalších 124 vyhynutí výrazně přiblížily. S kočkami lze také spojit 33 dalších vyhynulých endemitních druhů z tichomořských ostrovů. Mimo Pacifik a Austrálii to ale tak horké nebylo. Například britská Královská společnost pro ochranu ptáků prohlásila, že příspěvek koček k likvidaci ptačích druhů je minimální a že zprávy o ohrožení regionální biodiverzity kočkami nemají vědecké opodstatnění. V dalších evropských státech to bylo podobné, protože snahu o nějakou regulaci koček a jejich loveckých libůstek majitelé rozhodně nevítali.

Jaký pán, taková kočka?

A právě na samotné chovatele koček se nyní soustředila studie univerzity v Exeteru, která si chtěla udělat pořádek v typologii majitelů koček. Těžko totiž můžete navrhovat nějakou regulaci, usměrnění chování či počtů zvířat anebo propagovat širší vzdělání, když nevíte, s kým máte co do činění. Zásadní pro kategorizaci se pro vědce stal postoj majitelů koček k volnému pohybu a lovu jejich chlupatých chovanců.

Chovatele koček rozdělili si je do 5 skupin. První jsou Informovaní ochránci. Pro ně je prioritní bezpečnost koček, dbají na jejich hygienu, zdraví a vyváženou stravu. Dá se zjednodušeně říct, že jejich kočky jsou vyloženě gaučové a dvůr vidí jen za oknem, takže pro ptáky skutečný problém nepředstavují. Jsou tu také Tolerantní strážci. Tedy chovatelé, kteří mají kočky rádi a pečují o ně, dopřávají jim volnost, ale jejich lovu zrovna nefandí a za ptáky kladené na zápraží je rozhodně nechválí. Spíše kvůli vlastnímu komfortu a nechuti k odstraňování mršin.

Ve výčtu nechybí Obránci svobod, kteří se staví za neomezování pohybu koček a projevů jejich přirozeného chování, včetně lovu. Jejich zvířata se pohybují se samozřejmou volností, bez nějaké kontroly. Dále tu jsou Uvědomělí pečovatelé, kteří sice také na své kočky nedají dopustit, ale lovecké ambice zvířecích mazlíčků je trápí. A nakonec jsou tu Bezstarostní majitelé (v originále Laissez‐faire Landlords), kteří o svých kočkách po většinu času netuší a otázky jejich volného pohybu či lovu vůbec neřeší. Už z tohoto zjednodušeného výčtu lze odvodit, kde je potenciál pro zlepšení a kde asi problém vzniká.

„Úhly pohledů majitelů koček se dle uvedené typologie výrazně liší,“ říká Sarah Crowleyová, hlavní autorka studie. „Obecně si všichni váží volnosti a svobody svých koček a brání se myšlence, že by je měli držet v interiéru jen proto, aby jim zabránili lovit. Na druhé straně jen jedna skupina chovatelů lov přímo podporovala a chválila, takže prostor pro změnu k lepšímu tu určitě je.“ Změny by ale vzhledem k vnitřnímu nastavení majitelů koček neměly vycházet z nějaké celonárodní politiky, ale spíše z pragmatického uvědomění, svědomitosti konkrétních majitelů. Jestli bude mít podobu pestrobarevných oblečků pro kočky anebo zvonečků na krcích koček, je prý zatím nejisté.

Pokud si nejste jistí, do jaké kategorie majitelů koček byste se zařadili, můžete si vyzkoušet krátký (anglicky psaný) kvíz: odkaz.

Zdroj: https://ekolist.cz

Foto: Pixabay.com

více …

Ucpaný odpad umyvadla dokáže pěkně naštvat. Pusa plná zubní pasty a umyvadlo neodtéká. V tuhle chvíli asi nechcete slyšet, že nejlepší je prevence. Chcete to vyřešit rychle a ani si nepřipustit myšlenku na rozebírání sifonu. Takže jaké máte možnosti?

Samozřejmě je nejjednodušší popadnout nějaký opravdu účinný čisticí prostředek, který seženete v drogerii v ceně 40 – 100 korun. Není pochyb, že pokud vám do sifonu nezapadl nějaký opravdu masivní kus železa nebo kamene, budete při čištění úspěšní. Všechny tyto přípravky tvoří z více než 80 % hydroxid sodný, nebo kyselina sírová. Ty sežerou všechno. Co se ale děje po tom, co projedou vaší odpadní rourou?

Kyselina sírová a hydroxid sodný v městské kanalizaci

Podle Miroslava Váni z pražského Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka není používání těchto prostředků žádným problém, pokud je odpad odváděn do městské kanalizace. Tam dojde k tak silnému naředění přípravku, že ve výsledku neovlivní kvalitu vody. Je v podstatě jedno, zda si k čištění vyberete hydroxid, nebo kyselinu. I když obecně je pro přírodu horší vyšší pH, tzn. použití louhu. Na nižší pH se bakterie lépe adaptují.

„Hydroxid sodný a kyselina sírová mají svůj žíravý účinek založen na hodnotách pH výrazně odlišných od neutrální hodnoty 7, jsou buď hodně zásadité, nebo hodně kyselé. Tvoří je běžné ionty, takže po neutralizaci nemají dopad na kvalitu vody,“ říká Váňa. „Pouze zvyšují množství rozpuštěných látek, tzv. solnost. Sodné i síranové ionty se ve vodě běžně vyskytují, jsou její přirozenou součástí.“

A domácí čistírny odpadních vod?

Problém s použitím agresivních čisticích prostředků by mohl nastat v případě, že máte vlastní čistírnu odpadních vod (ČOV) nebo septik. V nich je ředění malé a může dojít k významným změnám pH, čímž se naruší průběh biologického čištění. Podle vysvětlení Karla Plotěného ze společnosti ASIO NEW většina domácích čistíren odpadních vod nejlépe pracuje, pokud se pH jejich obsahu pohybuje kolem hodnoty 7. Změnou pH se účinnost zmenšuje.

„Záleží také na konstrukci čistírny, zda ČOV má nějaký vyrovnávací prostor, nebo jestli voda s obsahem chemie jde rovnou do aktivace. U čistíren s vyrovnávacím prostorem nebo s předřazenou septikovou částí je ČOV před nárazy lépe chráněna a obvykle je čistící proces ovlivněn minimálně,“ říká Plotěný.

Následkem změny pH se můžou zhoršit odtokové parametry, ale toto zhoršení bude jen dočasné, dokud se pH postupným ředěním znovu nevyrovná. „Pokud nejde o nějaké velké množství prostředku a nedojde k úplnému vytrávení, tak se ČOV vrátí do původního stavu v řádu dní,“ dodává Plotěný.

V kořenové čistírně

Podvědomě bychom zvažovali použití kyseliny či louhu, pokud vlastníme kořenovou čističku. Podle Víta Rouse z firmy Grania ale tyto prostředky neublíží ani kořenovým čistírnám odpadních vod. „Kořenová čistírna má tu výhodu, že objem vody je tam násobně větší. Navíc před samotnou kořenovkou jde odpad většinou do septiku, kde případný krátkodobý úhyn bakterií zas tak moc nevadí,“ říká Rouse.

„Samozřejmě uvedené prostředky mohou zabíjet mikroorganismy, které tu vodu čistí, ale při normálním použití jednou za čas nehrozí čistírně absolutně nic. Není důvod se využívání těchto prostředků nějak vyhýbat,“ vysvětluje.

Domácí ekologické prostředky

Takže podle citovaných odborníků můžete ucpaný odpad směle propláchnout kyselinou či louhem. Možná vám to ale přece jen bude trochu proti srsti. Na obalu přípravků se dočtete věty „Nebezpečí pro zdraví a životního prostředí. Nedopusťte, aby se velké množství látky dostalo do odpadu, do spodních a povrchových vod nebo do půdy. …Toxický pro zvířata, vodní organismy a bakterie.” Tak pak můžete zkusit nějaké méně drsné prostředky.

Nejznámější babská rada je použití octa a jedlé sody. Nejprve odpad prolijte horkou vodou (pokud ho tedy ještě prolít jde). Pak do něj nasypte půl hrnečku jedlé sody a nechte několik minut působit. Následně smíchejte vařící vodu a ocet, asi jeden hrnek půl na půl, a nalijte do odpadu. Počkejte asi 10 minut, pak ještě jednou prolijte horkou vodou. Tenhle recept je účinný hlavně v případě, že se odpad začíná tak trochu ucpávat. Všechny ingredience působí velmi mírně a pravděpodobně nejúčinnější látkou je tady horká voda, která rozpustí usazené tuky. Postup můžete několikrát zopakovat, nicméně pokud je už ve vašem odpadu „špunt“ z vlasů apod., bude nejefektivnější zkusit mechanické čištění.

Mechanické čištění

Základem zátky, která způsobuje ucpání odpadu, jsou povětšinou vlasy. Případně doplněné nějakou tou malou kostičkou z lega nebo korálkem. Rozebrání sifonu a jeho důkladné vyčištění, ačkoli z pochopitelných důvodů značně nepopulární, vám může od problémů s ucpáváním odpadu pomoci na delší čas. Dobrá rada nad zlato: Ještě než rozeberete sifon, připravte si kyblík nebo lavór. S rozebraným sifonem, z kterého teče a odpadává spousta nepěkných věcí, se kýbl hledá špatně. Nápad hodit to celé do umyvadla není dobrý z důvodů, které nám jsou teď zcela zjevné, ale v akci to tak být nemusí.

Situaci může zlepšit i vytahání vlasových chuchvalců pinzetou, nebo jejich uvolňování špejlí. Málokdo už taky dnes pořádně používá gumový zvon, který byl dřív nedílnou součástí každé domácnosti. Vydrží věky, a když se s ním umí dobře zacházet, dokáže odpad pořádně prošťouchnout.

Podmínkou je, aby umyvadlo bylo naplněné vodou a abyste při prošťuchování ucpali i bezpečnostní odtok (takovou tu malou díru u okraje umyvadla). Nestlačitelnost vody přenáší rázy způsobené smáčknutím zvonu na vodu v odpadu. Voda je pumpována nahoru a dolů a silný tlakový ráz, který vznikne, dokáže ucpávku, která brání odtoku, uvolnit.

Prevence

Dejme tomu, že jste tak zodpovědní hospodáři, že s plnou pusou zubní pasty nad ucpaným umyvadlem nestojíte – protože této nehodě předcházíte. Nejúčinnější možností je sítko, zachycující vlasy a zbytky jídla, které pak neputují dále do odpadu a nehrozí ucpáním. Kuchyňskému dřezu prospěje, když odpad prolijete cca jednou za čtrnáct dní pořádnou dávkou horké vody. Ta rozpustí případné tuky, které právě často bývají základem pro zátku. Pravidelnou prevencí si ušetříte dost času i námahy s čištěním ucpaného odpadu.

zdroj: ekolist.cz

více …