Zelenenoviny.cz

Rád bych připomněl, co dělat s lišejníky na ovocných stromech. Nedávno na iDNES.cz vyšel článek, který radí vyrazit na stromy s kartáčem a štětkou.

 

 

 

Ve skutečnosti lišejníky odstraňovat nemusíte. Rád bych teď vysvětlil, proč to není třeba. Obzvlášť ne na dospělých stromech:

• Říká se, že lišejníky jsou paraziti.

Ne, lišejníky nejsou parazitické organismy. Nejsou do stromu vrostlé, nevysávají ho... pouze žijí přisedle na povrchu větví, ale jinak se vyživují samostatně a stromu přímo neubližují.

• Říká se, že poškozují povrch větví.

Ano, hlavně pod velkými lišejníky vypadá borka opravdu jinak. Ale to ještě neznamená, že je poškozená a že to stromu škodí. Borka stromů je tvořená neživými buňkami. Stromu mohou škodit teprve organismy, které pronikají do jeho živých buněk pod povrchem a to lišejníky nedělají.

• Říká se, že kvůli lišejníkům stromy nerostou.

V tom jsou lišejníky nevinně. Za to, že strom neroste, může něco jiného: zpravidla málo vody, hodně vody, stín, škůdci, špatný výběr podnože/odrůdy, chybějící řez... zkrátka lišejníky nejsou příčinou nerůstu, ale důsledkem zanedbané péče.

• Říká se, že lišejníky jsou úkryty pro škůdce.

Je to tak. Nezapomínejme ale, že domov v nich nachází i užitečný hmyz. A ten v sadu chceme. Některé druhy hmyzu se lišejníkem dokonce krmí. Když lišejník odstraníme, můžeme se připravit o cennou biodiverzitu.

• Říká se, že lišejníky můžou za nízkou kvalitu ovoce.

To může být pravda. Lišejníky v koruně zvyšují vlhkost, která může vést k problémům, jako je sazovitost nebo monilie. Podle mě je lepší řešení, stromy citlivě prořezat a zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu v koruně.

To jsou důvody, proč se opravdu nemusíte lišejníků bát.

Zpozornět byste měli jen v jednom případě –⁠⁠⁠⁠⁠ pokud jsou lišejníky na mladých stromech. Jednak jsou jasným indikátorem toho, že vám strom neroste (jinak by se na jejich povrchu pomalu rostoucí lišejník nedokázal usadit), jednak mu může odebírat část vláhy. Tady radím lišejníky jemně odstranit, ale zejména podpořit stromy v růstu zamulčováním a hlubším řezem.

A nezapomeňte, v sadech rostou i vzácné druhy lišejníků – vousatec hnědavý, terčovka pomoučená, větvičník článkovitý...

Pěstujte si v sadu biodiverzitu a pečujte o stromy takovým způsobem, který dává smysl. Mladé stromy zamulčujte. Dospělé stromy provzdušněte správným řezem.

Zdroj: Ekolist

více …

Konec zimy, předjaří a jaro je pro jedlý plevel a jeho požívání důležitá doba, protože nerychlená zelenina z domácí produkce ještě není. Sedmikráska obecná, jahodník, ptačinec a pampeliška nám v tuto dobu poskytnou neocenitelnou pomoc svými lístečky, kterými můžeme utužovat nebo vylepšovat své zdraví. 

Sedmikráska roste takřka všude, na louce, u cesty, všude tam, kde je kousek zeleně. Samozřejmě se vyhýbáme místům, která mají v oblibě psi, a těm, která jsou blízko silnic.

Lístečky sedmikrásek není lehké natrhat, jsou uspořádány v přízemní růžici rozprostírající se na povrchu půdy. Mají ořechovou chuť a podle Jiřího Janči a Josefa Zentricha obsahují i látky, které působí jako mírný prostředek protizánětlivý, svíravý, hojivý a podporující vykašlávání, a to bez kontraindikací. Jak oba pánové uvádějí ve svém Herbáři, sedmikráska obsahuje saponiny, třísloviny, hořčiny, minerální látky, pryskyřice, flavonoidy, polysacharid inulin a další látky. Nejvíce síly je podle nich v rostlině kolem jedenácté hodiny dopoledne.

Koncem zimy můžeme trhat také ptačinec žabinec, lístky pampelišky a jahodníku, ale také orseje (listy orseje jen do objevení prvních poupat květů, pak už jsou jedovaté). (Ptačinec žabicec i jahodník můžeme trhat celou zimu.)

Jedlý plevel můžeme jíst za syrova nebo po kratším vaření nebo dušení v jídle nebo polévce (cca dvě minuty před koncem varu je přidáme do jídla). Před použitím je propláchneme studenou vodou. Jedlý plevel většinou používáme pro přírodní obsah celého komplexu zdraví prospěšných látek. Těch se nám nedostává především na konci zimy a začátkem jara, ale přínosné jsou po celý rok. 

Dále viz rubrika Jedlý plevel

Foto: redakce

více …

K vánočnímu času to patří. Podělit se s ostatními. Zanést něco na zub pro lesní zvěř. Jablka, mrkve, tvrdý chleba. Dobře míněný skutek však může vést k utrpení zvířat a jejich smrti. Například tvrdý chleba v teplém a vlhkém počasí snadno zvlhne a zplesniví, varují lesníci.

„Asi nejméně vhodným krmivem, které lidé dávají do krmelců či do lesa, je pečivo," vysvětluje referent ochrany lesa a myslivosti Petr Rolinc ze společnosti Arcibiskupské lesy a statky Olomouc. "Je jedno, jestli celozrnné či sladké, obojí způsobuje zvěři závažné trávicí problémy, protože v tomto počasí i sušené pečivo záhy zvlhne a začne plesnivět," říká Rolinc.

Podobné problémy může spárkaté zvěři způsobovat i čisté pšeničné zrno, které může vyvolat různé koliky a acidózy trávícího traktu. Naprosto nevhodné je sladké vánoční cukroví.

"Lesníci a myslivci přidávají do krmelců například seno, oves či řepu. U řepy je ale potřeba dávat pozor na to, aby nezmrzla, protože taková potrava by zvěři mohla způsobit závažné trávicí potíže,“ vysvětluje vedoucí polesí Chvalčov Vojtěch Zapletal.

"Jsme moc rádi, že lidem není osud zvěře lhostejný a v době nouze jí chtějí dopřát něčeho na přilepšenou. Je však důležité poradit se s hajným či myslivcem, jaký typ potravy je pro zvěř v danou dobu nejvhodnější,“ upozorňuje polesný Arcibiskupských lesů a statků Olomouc Vojtěch Zapletal.

"Před nedávnem se na nás obrátily děti se svými vychovatelkami z SOS Vesničky ve Chvalčově, které pro zvěř nasbíraly kaštany. Nasbírané plody teď postupně přidáváme do krmné směsi pro zvěř,“ uzavírá Vojtěch Zapletal.

Při přikrmování doporučují lesníci obracet se přímo na hajného či příslušný myslivecký spolek. Stačí zavolat a poradit se.

Zdroj: ekolist.cz/cz/...

více …

Havárky teplovodů v Kohoutovicích nebo v jiných starých sídlištích s původně socialistickou panelovou výstavbou. To je trend nadcházející zimy. Zkušenosti obyvatelky jednoho z domů, kde oprava trvala skoro týden, zachytila redaktorka Kohoutovice.org.

Jsem hubená zimomřivá holka, co pracuje převážně z domova. První den byl super, konečně nebylo přetopeno, panelák byl tak akorát.

Druhý den jsem šla do sauny, protože jsem to nevychytala a ty nohy byly jako led.

Třetí den jsem začala topit přímotopem a začala se zdržovat všude jinde než doma. Ty budoucí účty za elektřinu mě dost štvaly. Obyčejnou deku jsem vyměnila za peřinu.

Čtvrtý den jsem zjistila, že už teče teplá voda, takže odpadlo ohřívání vody v rychlovarné konvici. Zjistila jsem, že je mi blbě z toho topení přímotopem. Z jeho hluku, ale hlavně z toho "smradu", který není cítit, ale vzduch je otrávený. Když jsem začala často větrat, bylo mi už dobře.

Pátý den jsem zjistila, že nemá cenu topit přímotopem. Při 15 stupních uvnitř paneláku a kolem nuly venku už přímotop s teplotou nepohne (aspoň ten můj ne a větší bych poplatit ani nechtěla). Tak jsem s ním přestala úplně. Paradoxně když přímotop nepoužívám, ale jen občas krátce vyvětrám, je mi mnohem příjemněji. Začínám se na chlad adaptovat - pořádně se oblékám, kapuci na hlavu, stále "šontám" po bytě, u televize se válím vždy jen krátce. Popíjím čaj nebo vodu se sušeným zázvorem, častěji jím maso. Chodím víc na procházky, zařizuju věci ve městě, co jsem dlouho odkládala.

Šestý den: jsem plně adaptovaná na chlad, je mi dobře v 15 stupních a nebojím se často větrat, takže chvílemi vlastně v 6 (sedmi, osmi,...), kdo by to byl řekl. Jsem tak nějak propojená s prostředím venku, vypadám jako ovčí babička.  Zkouším nový zlepšovák - naplnila jsem velké hrnce horkou vodou, dala na to pokličku a mám topení, ale to je spíš taková srandička. Dnes v poledne by měli pustit teplo do radiátorů, přijde mi to skoro škoda :)

Zdroj: https://www.kohoutovice.org/havarka-topeni-primotop-nepomuze-oblecte-se-a-hybejte/

více …

Pampeliškové lístky jsou vděčným jedlým plevelem. Jsou skoro všude, kde je kousek volného místečka, každý je pozná a dobře se trhají. Patří mezi první rostliny, které můžeme sbírat ještě v předjaří a pak na jaře a po celý zbytek sezóny.

Zatímco na jaře jsou všechny lístky pampelišek mladé, po zbytek roku si ty mladé vybíráme, ty starší mohou být trochu hořké. Můžeme je použít jako salát, chvilku povařit v polévce nebo podusit na konci přípravy masa.

Pampeliška lékařská, dříve taky smetanka lékařská, patří mezi léčivky s velmi širokým působením. Herbář Jiřího Janči a Josefa A. Zentricha uvádí, že v listech je kromě řady dalších látek obsažen vitamin C, kyselina křemičitá, organické kyseliny, třísloviny, hořčiny, kaučuk a minerální látky, hlavně měď. Podle tohoto zdroje pampeliška mírně povzbuzuje celý organismus, podporuje trávení a látkovou výměnu. Působí i antirevmaticky, je močopudná a rozpouští ledvinové i žlučové kameny, výraznější léčebné účinky však poskytne spíš kořen než listy.   

Foto: Wlasta Hlinková, www.rawspirace.cz

Další články tématu Jedlý plevel

více …

Než cokoliv uděláte, zavolejte nás! Stáhněte si do mobilu aplikaci Zvíře v nouzi, uložte si telefonní číslo „vaší“ záchranné stanice či zavolejte na dispečink Národní sítě záchranných stanic 774 155 155 a nechte si poradit od odborníků. V každém případě - malé zajíčky nezachranujte.

V přírodě se rodí první mláďata. Není to žádný důsledek oteplování, je to zcela přirozený proces. V záchranné stanici v Huslíku přijali na začátku února hned dva zaječí novorozence, v Bartošovicích jednoho. Ve všech případech je lidé ukradli jejich mámám. Rovněž ke dvěma selátkům prasete divokého nyní vyjížděla Pražská zvířecí záchranka, jedno přijali ve stanici v Makově. Na rozdíl od zajíčků se selata mámám opravdu ztratila a bez pomoci odborníků by určitě nepřežila.

Malí zajíčci se nezachraňují, naši pomoc nepotřebují. Když klidně leží, jsou v pohodě a čekají na mámu, která k nim přijde až po setmění. O tom se snaží ochránci přírody, myslivci i skuteční milovníci zvířat desítky let přesvědčit veřejnost.

„Leč veřejnost je hluchá, řídí se pocity, nikoliv rozumem. Když uvidí malého roztomilého někdy i na sněhu ležícího zajíčka, má pocit, že ho musí ‚zachránit‘. Je to chyba. Ukradnou ho tak jeho mámě a zvýší pravděpodobnost jeho rychlé smrti na polovinu,“ vysvětlují odborníci z Českého svazu ochránců přírody v tiskové zprávě. Jen polovina zajíčků se totiž v péči odborníků v záchranných stanicích dožije vypuštění na svobodu.

Oproti tomu, pokud venku najdete malé pruhované selátko a během pár minut vás neprožene jeho máma, je něco špatně. Selátko potřebuje péči odborníků, protože je skutečně opuštěné a samo nemá šanci přežít. V tomto případě volejte ihned záchrannou stanici.

Mláďata dalších zvířat vyžadují různý specifický přístup. Záchranné stanice proto apelují: „Než cokoliv uděláte, zavolejte nás! Stáhněte si do mobilu aplikaci Zvíře v nouzi, uložte si telefonní číslo „vaší“ záchranné stanice či zavolejte na dispečink Národní sítě záchranných stanic 774 155 155 a nechte si poradit od odborníků,“ uvádí Petr Stýblo z ČSOP.

Zdroj: Ekolist

více …