Zelenenoviny.cz

Tým vědců, architektů a designérů vyvinul cihlu z recyklovaných PET lahví. Staré PET lahve se nadrtí, recyklát se znovu roztaví a vyfoukne do tvaru podivné malé lahve - cihly. Díky svému tvarování lze cihly spojovat ve větší celky.

Podle tvůrců je velkou výhodou tohoto stavebního materiálu to, že zužitkovává plastový odpad, kterého je dostatek. “V České republice se ročně vyprodukuje přes jednu miliardu PET lahví, přibližně tři miliony denně,“ říká autorka projektu PETMAT Kateřina Nováková z Fakulty architektury Českého vysokého učení technického (ČVUT).

“Cílem našeho výzkumu je vyvinout druhotné využití PETu v architektuře. Projekt PETMAT kombinuje vyspělou technologii architektonického navrhování se zavedenou průmyslovou výrobou PET lahví,“ vysvětluje Nováková. Za vývojem projektu stojí i Ladislav Lábus, český architekt a vysokoškolský pedagog, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Průmyslový vzor plastové cihly PET(b)rick byl registrován v únoru 2015, v květnu 2016 vývojový tým obdržel potvrzení o udělení patentu.

Výsledkem jejich práce je cihla PET(b)rick. Vyrábí se pomocí vyfukování recyklátu, což je jedno z nejefektivnějších zpracování PETu, co se týká poměru hmotnosti a objemu prvku. Vyfouknuté cihly jsou lehké a dají se plnit různým obsahem od písku přes vodu až po svítidla. Cihly lze přirovnat ke skládačce, mohou se spojovat a využít jak pro stavbu zdí a příček, tak i jako stavební materiál pro lavičky, knihovny a vybavení interiérů. Plastové cihle PET(b)rick byl v květnu 2016 udělen patent. “Cihla je stále ve fázi vývoje, jakmile bude bez chyby, může jít do výroby," říká Nováková. Například plastové lavičky z PET(b)ricku se poprvé veřejně představily v českém pavilonu na Expo 2015 v Miláně. Z cihel je možné stavět drobnou interiérovou architekturu.

Součástí projektu PETMAT je i Minirecyklátor, tedy „malý“ recyklovací stroj, který názorně ukazuje drcení PET lahve na tzv. vločky a vznik drobného předmětu, jakým je třeba knoflík nebo hrací kostka. “Máme na to patentovaný nárok. Šlo by o recyklátor o velikosti šatní skříně. V praxi se běžně staví stometrové linky, ale malé ne. Chceme ukázat, že je recyklování snadné,“ dodává Nováková. Podle ní plastového odpadu ubývat nebude. "Vzhledem k rostoucí globální spotřebě bude spíše přibývat. Technologický pokrok v oblasti zpracování plastu je dostatečně daleko, proto je důležité chovat se tak, aby se ho co nejvíce smysluplně zpracovalo,“ říká Nováková. Minirecyklátor, neboli „malý“ stroj, který názorně ukazuje recyklaci PET lahve na vločky a drobný praktický předmět, jakým je třeba knoflík nebo hrací kostka.

“Plastové PET láhve patří k odpadům, které se recyklují nejlépe. Proces recyklace PETu se může opakovat až 15krát," říká Nováková. V praxi se ale naráží na to, že nejde dost dobře poznat, kolikrát již byl materiál lahve znovu zpracován na novou. Proto se z recyklátu lahve nedělají.

Druhým velkým projektem PETMATU je využití 3D tiskárny na tisk dílů betlémské sochy z recyklátu. Dále bude PET(b)rick k vidění na představení hudebního divadla s názvem Labyrint.

Projekt PETMAT podporuje i osvětu v oblasti recyklace plastu v České republice. Skrze své vizuální veřejné projekty (PET Anděl, PET Tree, aj.) upozorňuje na důležitost správné recyklace PETu. Osvětlení v PETAndělu bylo interaktivní s hrající hudbou – jednotlivé tóny měnily světlo sochy. PETree byl představen v podobě vánočního stromu z pletiva, lanek a 12 000 PET lahví, které znázorňovaly produkci odpadního PETu České republiky během několika minut.

PET lahve se vyrábějí z polyethylen tereftalátu (PET). Vlastnosti tohoto plastu jsou ideální pro uchování a balení pitné vody a sycených nápojů. Jde o lehký a stabilní netoxický materiál, který je odolný vůči teplu i mrazu. Má navíc nízkou cenu. Materiál je průhledný a může mít jakýkoli barevný odstín a může mít různé velikosti a tvary. PET byl vynalezen ve 40. letech 20. století Whitfieldem a Dicksonem. První sodovka v PET lahvi spatřila světlo v roce 1975. Plast a recyklovaný PET jsou suroviny, se kterými se snadno manipuluje - materiál je lehký a opakovaně recyklovatelný.

První destinací pro plast určený k recyklaci jsou žluté kontejnery. Jejich obsah tvoří z 80 procent obaly, které se musí dále ručně třídit na třídících linkách. Z celkového objemu žlutých kontejnerů je v současnosti vhodných k recyklaci zhruba 30 procent. Technologie, které se k recyklaci v dnešní době používají, dokáží rentabilně zpracovat jen některé druhy plastů. Zbytek plastového odpadu je možné dále energeticky využít, a to spálením. Nejoblíbenější a nejčastěji zužitkovanou komoditou je právě PET. Pro úspěšnou recyklaci a druhotné využití plastu je nutné hledět nejen na objem odneseného plastu do kontejneru, ale hlavně na jeho kvalitu. Ta je dána čistotou a správným výběrem plastu.

Česká republika je na velmi dobré úrovni ohledně míry třídění plastu v porovnání s ostatními zeměmi EU. “Podle údajů ČSÚ bylo v roce 2015 vytříděno cca 11 kg plastů na osobu. Podíl recyklace plastu je nicméně menší, recykluje se zhruba 30 procent veškerého plastu, z toho až 58 procent obalových materiálů (hlavně PET). V souladu s novou legislativou EU budeme od roku 2020 povinni recyklovat celých 50 procent plastů (minimálně těch z domácností), v roce 2030 dokonce 65 procent,“ říká Nováková.

Výzkum vznikl na popud generálního ředitele Karlovarských minerálních vod Alessandra Pasquale, který si přečetl knihu Kateřiny Novákové o stavbách z PETu. Tříletý projekt PETMAT je financován z darů Karlovarských minerálních vod.

Zdroj: http://ekolist.cz/, foto: Petmat

více …

S koncem března skončila povinnost mít na autě zimní pneumatiky. Sjeté a poškozené můžeme ponechat zdarma přímo u prodejce nových pneumatik, což je většinou servis, který nám je přezouvá. Prodejce má povinnost staré gumy převzít a nechat zlikvidovat. Druhou možností je zavézt je do sběrného dvora. Ale bude nás to něco málo stát.

„Pneumatiky jsou podle platné legislativy výrobek, na který se vztahuje povinnost zajištění zpětného odběru. Jednou z možností, jak se správně zbavit vysloužilých pneumatiky jsou místa zpětného odběru v autoservisech či bazarech,“ vysvětluje mluvčí Pražských služeb Radim Mana. Více se o zpětném odběru dozvíte v článku K prodejci, ne do lesa. Odložení starých a ojetých pneumatik v některém ze sběrných dvorů je pro řidiče alternativním řešením.

„Odložení jedné pneumatiky z osobního automobilu v našem sběrném dvoře přijde na třicet korun bez DPH,“ říká Radim Mana. Ceny v ostatních sběrných dvorech se v rámci metropole mohou lišit. Podle magistrátu záleží na konkrétním provozovateli. Částky se obvykle pohybují v rozmezí 25 - 100 Kč za kus.

Za posledních pět let pracovníci Pražských služeb na sběrných dvorech sebrali a předali k dalšímu zpracování a recyklaci 513 tun vysloužilých pneumatik. Dalších 587 tun bylo odevzdáno ve sběrných dvorech ostatních provozovatelů.

„Obecně lze říci, že převažuje obutí osobních a užitkových aut s maximální hmotností do 3500 kilogramů,“ dodal závěrem Radim Mana.

Jak se pneumatiky sebrané ve sběrných dvorech využívají? Pneumatiky se z převážné většiny materiálově využity ve stavebnictví nebo jsou používány jako technické zabezpečení skládek odpadů.

Zdroj: http://ekolist.cz, foto https://pixabay.com

Další články v rubrice Cestujeme-zelene

více …

Respektovat druhé znamená naladit se na základní komunikační režim „já jsem ok, ty jsi ok“ – já jsem v pořádku, ty jsi v pořádku. Znamená to důvěřovat druhým lidem. A také si uvědomovat, že při komunikaci člověk vstupuje do světa někoho dalšího a musí pečlivě zjišťovat, jak ten svět vlastně vypadá a kde jsou jeho hranice. Má to snazší, když se dokáže vžít do kůže někoho jiného. A když už chce porušovat hranice, měl by to dělat vědomě a s pochopením důsledků.

V komunikaci vznikají neviditelné bariéry – typicky jsou takovými bariérami předsudky, apriorní přesvědčení, že už je předem jasné, jak komunikace dopadne, dojem prvního, že dobře ví, co je pro druhého dobré, přesvědčení o neschopnosti, nekompetentnosti, méněcennosti druhého, paranoidní podezřívavost z nečistých záměrů druhého, snaha manipulovat, pohrdání druhým a podobně.

Při komunikaci s druhým se člověk dotýká různých oblastí světa druhého. A ne vždycky to nutně musí jít hladce. Čím odlišnější dva světy budou, tím větší, hlubší budou mezi dvěma lidmi hrozit nedorozumění. A když půjde o hodnoty či o vyjádření nebo spory, které se dotýkají lidské identity, tím mohou být nedorozumění zásadnější a hůře řešitelná. 

Každý do komunikace vstupuje se svým příběhem. Ten příběh je jeho vlastním subjektivním konstruktem, rozhoduje se, jak ho sobě a ostatním vypráví, co do něj zahrne a co ne. Například o nějakém svém úspěchu může vyprávět, jako kdyby to byl jediný možný mustr úspěchu.

Ale není. Možná je to dokonce předsudek. Oproti tomu píší Jill Freedman a Gene Combs (Narativní psychoterapie, Portál 2009) o vzpouře, která lidem umožní osídlit a nárokovat si četné alternativy pro svůj život, jež leží za hranicemi dominantních příběhů. I taková vzpoura souvisí s respektem k druhým. Podle různých průzkumů nejmladší generace je evidentní, že být „lidskými zdroji“ už lidem moc nevoní. A tak není překvapivé, že se nejrůznější typy vztahů mění spíš v partnerství, že se začínají vyprávět nové příběhy, což proměňuje jak komunikaci, tak distribuci autority.

Zkráceno, celý článek si můžete přečíst na serveru Podnikatel.cz

více …

Všechny stromy krátce před kvetením dobře pohnojíme vyzrálým kompostem a nasteleme pokosenou trávou, slámou, starým senem nebo drcenou kůrou. Tak udržíme půdu pod nimi vlhkou a kyprou a zamezíme růstu plevelů. Jen kolem kmene necháme dostatek vzduchu, nejlépe obložením většími kameny, abychom ztížili přístup škůdcům, kteří by pod mulčem mohli najít úkryt, a také abychom zabránili případnému zahnívání kmene.

Přesazujeme a případně vegetativně množíme aromatické rostliny jako je máta, meduňka, dobromysl, tymián, yzop a další. Můžeme je uplatnit jako bariéru proti nevítanému hmyzu a plžům.

Rostliny z podzimních výsevů podle potřeby jednotíme nebo mezi ně sejeme a dosazujeme další druhy, s ohledem na příznivé kombinace. Například mezi petrželku dosejeme ředkvičku nebo pórek, který je pak dobře chráněn před květilkou cibulovou. Mezi rozvíjející se zimní salát dosazujeme třeba rané zelí. V našich podmínkách celkem dobře přezimují kromě zimního salátu odrůdy Humil i červenolisté kadeřavé saláty k česání. Novým sazenicím můžeme zkrátit listy, aby ztrácely méně vody, případně je dočasně přistíníme květináči. Nejšetrnější je přesazení navečer při deštivém počasí.

Na uvolněná místa mezi postupně sklízený kozlíček polníček doséváme třeba raný hrášek, červenou řepu, mangold nebo roketu.

Na menší vybraný záhonek můžeme zkusit vyset polykulturu ze směsi letních salátů, ředkviček, kopru, měsíčku apod. V polovině dubna vyséváme také pozdní odrůdy zelí, kapusty a kedlubnů přímo na záhon. Na výsevný záhon pak zeleniny pro červnovou výsadbu, jako je kadeřavá nebo růžičková kapusta. Pokud jste měli v minulých letech potíže s dřepčíky nebo bělásky, zkuste letos vedle košťálovin vysadit rajčata a celer. Jejich aroma  bude oba škůdce odpuzovat. Na konci dubna můžeme podle stavu půdy sít do hnízd okurky podle pranostiky: „na sv. Marka (25.4.) sej oharka“.

Zkusme si dopřát čerstvé bylinky, ve kterých většina lidí vidí jen nevítané plevele. Drobné lístky i kvítky sedmikrásek do salátů, polévek i na chlebíčky, kopřivy do špenátu, polévek i salátů, případně spolu s popencem do velikonoční nádivky, lístky pampelišek a bršlice do výborného a zdravého salátu a další a další. Květy fialek mohou ozvláštnit jednohubky nebo ozdobit dort. Vyrýváme ještě poslední topinambury, nahrubo nastrouhané jsou také výbornou příměsí do jarních salátů, protože zjemňují jejich mírně nahořklou chuť. Koncem měsíce sklízíme první ředkvičky, saláty, první listy šťovíku zahradního, obrážející lístky fenyklu sladkého i roketu, hořčici, česnek medvědí apod.

Redakčně zkráceno, celý článek si můžete přečíst na www.veronica.cz

Další rady a zásady pro přírodní zahrady viz veronica.cz/prirodni-zahrady, v praxi můžete vidět přírodní zahradu v Hostětíně

více …

Jasně deklarovaným posláním národních parků bude nyní ochrana divoké přírody na více než polovině území každého z nich. Ministr Richard Brabec a ředitelé parků musí v nejbližší době začít připravovat podzákonné dokumenty. Jsou jimi zonace a zásady péče. Ty stanoví území se zónami divoké přírody a kdy a jak se budou v budoucnu rozšiřovat, aby ochrana divoké přírody nezůstala jen prázdnou deklarací.

Poslanci schválili také úplný zákaz rozprodeje státních pozemků na celém území národních parků. To zabrání dalšímu potenciálnímu převádění pozemků do rukou developerů a tlaku na novou výstavbu. V zákoně nicméně chybí několik dalších záruk, které by ještě více posilovaly ochranu krajiny před nevhodnou nebo nadměrnou zástavbou. 

Součástí zákona bude také nový institut tzv. klidových území, která se budou v NP vyhlašovat pro regulaci vstupu návštěvníků jen tam, kde je to nezbytné pro ochranu rostlin a živočichů citlivých na pohyb lidí.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl: „Většina rozlohy každého národního parku bude určena pro ochranu divoké přírody a zároveň z ní nebude automaticky vyloučen vstup ohleduplných návštěvníků. Novela zákona ovšem neříká, do kdy se to má stát, zda za pět či sto let? Ministr Brabec a ředitelé parků nyní musí bezodkladně stanovit, kde a do kdy bude území pro divočinu a šetrnou turistiku rozšířeno.“

Zdroj: http://www.hnutiduha.cz/

více …

Dešťová voda ve městech může být problém, zejména když přijdou silné přívalové deště. Dešťová voda ale také může ve městě sloužit. Jako přirozenou klimatizaci se ji snaží využít u vídeňských novostaveb na Süßenbrunner Straße. Informuje o tom Zahraniční kancelář města Vídně.

Okolo celého bytového komplexu je vybudován systém žlábků, který zachycuje dešťovou vodu, která je vedena do zásobníků. Cílem je, aby voda v bytovém komplexu zůstala co nejdéle. Soustava má za úkol v horkých letních měsících držet vodu v bezprostřední blízkosti bytového komplexu a přispívat k jejímu vlhčímu prostředí tak, aby působila jako přírodní klimatizace.

"Klima, které zde pak vzniká, je příjemnější a samozřejmě i vlhčí, než jaké by zde bylo za normálních okolností. Vzniká díky odpařování vody studenější prostředí. Klima je pro všechny pak příjemnější," popisuje cíl přírodní klimatizace vedoucí projektu Oliver Vollgruber. Projekt byl realizován v bytových domech ve vídeňské Donaustadt a obdržel Ekologickou cenu města Vídně za rok 2017.

Okapy přebytečnou vodu ze střech odvedou do žlábků a ty do zásobníků. Okapy přebytečnou vodu ze střech odvedou do žlábků a ty do zásobníků. Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora Zdroj | Siedlungsunion S dešťovou vodou se pracuje už na střechách domu. Zde je vybudován vícevrstvý systém pro zadržování vody. Jedna vrstva je tvořena jemným štěrkem a rostlinami, které vodu zadržují. Pod touto vrstvou se nachází speciální zadržovací vrstva, která svou strukturou připomíná plato od vajíček a která vodu propouští jen velmi pomalu do okapů. Okapy pak přebytečnou vodu odvedou do žlábků a do zásobníků.

Čím pomaleji tento proces probíhá, tím lépe, neboť dochází k ochlazování vypařováním. V poslední fázi je umožněno vodě vsáknout se do země a do spodních vod. Přečtěte si článek Dánskou Kodaň opakovaně vyplavily přívalové deště. A tak se město mění. Možná by vás mohl zaujmout článek Cenu za dokonalé využívání dešťové vody na zahradě získal Jaroslav Suda

Zdroj:http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/viden-vyuziva-destovou-vodu-jako-prirodni-klimatizaci

více …