Zelenenoviny.cz

Dnes ráno jsem natrhala listy fialek, ptačinec žabinec, listy pampelišky, listy řebříčku a listy jitrocele kopinatého i většího. Přeberu to od uschlých přírodnin, kořínky plevele ale ponechám. Když ráno mrzne, je lepší trhat plevel až přes den, kdy mrazíky poleví a listy plevele se dostanou do lepší kondice.

Plevel properu ve studené vodě a zcela nahrubo překrájím. Pak si orestuju zeleninu ze supermarketu a zeleninu od místních farmářů, a na konci restování k tomu přidám jedlý plevel. Patřím totiž k těm, kdo si všechnu zeleninu i plevel tepelně upravují.

Letošní zima nabíhá pozvolna, takže teď, na začátku prosince, je veškerá zeleň ještě svěží. Největší úrodu dává ptačinec žabinec, a bude to tak i během zimy, vždy, když se ztratí sněhová pokrývka. Z ostatních druhů plevele je to spíš o štěstí, co najdeme, a nebo o tom, že už víme, kde co najdeme. V tuto dobu je třeba některé druhy připravovat tepelně déle, třeba jitrocele jsou vysloveně tuhé. Proto si připravuji odděleně ptačinec žabinec, který je i během zimy křehoučký a čerstvý a nepotřebuje delší tepelnou úpravu, stačí jedna dvě minutky.

Někdy dělám restovanou zeleninu, jindy polévku, to podle toho, jakou zrovna používám zeleninu a jestli ji stačí restovat nebo potřebuje vařit. V troše vody většinou vařím brukvovitou zeleninu, květák, brokolici, zelí či kapustu, aby tak nenadýmala. K tomu účelu slouží i koření, třeba hřebíček, skořice, kmín, provensálská směs nebo majoránka.

Ostatní zeleninu stačí restovat, což je ostatně chuťové i zajímavější. K brukvovité zelenině přidám topinambur (jen ne večer, topinambur nadýmá stoprocentně), mrkev, petržel, červenou řepu nebo batát. Až zelenina povolí, dám plamen na víc, přidám nahrubo nakrájenou cibuli, nebo dvě. Někdy přidám ještě čínské zelí, také nahrubo. Jedlý plevel přijde na závěr přípravy, a poslední je ten ptačinec.

Základem pro vše je většinou ghí, tedy přepuštěné máslo. Někdy místo ghí použiju několik lžic (hodně lžic) dobrého panenského olivového oleje. A chuť? Pokud jsem nezapoměla někdy zpočátku osolit, tak vynikající.  

Další články v rubrice Jedlý plevel

více …

Zima už je tu a příroda potřebuje pomocnou ruku. Venku uhodily mrazy a spousta potravy se doslova zavrtala pod zem a na stromech a keřích již nic neroste. Mnoho zvířat se proto uchyluje k zimnímu spánku nebo odlétá do teplých krajin. Co však ptáci, kteří u nás zůstávají?

 

  Přikrmování ptactva v zimě se stalo tradicí a pro některé koníčkem. Nezáleží na tom, zda žijete v domku nebo vlastníte byt. Krmítko lze připevnit kdekoliv. A pokud nechcete balkon plný trusu, můžete zob a lojové koule věšet a nosit na jedno vybrané místo v přírodě. Je to však nutné?  

Ornitologové nejsou jednotní v názoru. Přesvědčte se sami. Někteří tvrdí, že si příroda poradí sama, jiní zase, že vlivem úbytku hmyzu (což způsobují lidé) je nutné přírodě naopak pomoci. V podstatě jí to nahradit. Ptáčci jako stehlík, sýkorka, zvonek a další se vám odmění divadlem za oknem, kdy nastane boj o jídlo. V krmítku se různě střídají a veselé poskakování a přelétávání na okolní větvě bude pro vás oživením dne. 

Vyberte vhodné místo a čas pro přikrmování 

Krmítko rozhodně umístěte na bezpečné místo. Mělo by pevně držet a nebýt přístupné predátorům, jako jsou psi a kočky. Také by nemělo být poničené, ztrouchnivělé a rozhodně bez trčících hřebíků apod. Nemusí to být ani nejnovější model. Úplně postačí podlaha, střecha, bidýlko, kde si ptáček sedne, podle druhu ptactva vyberte správný model krmítka. Nachystat si jej lze už začátkem listopadu. 

Správné přikrmování začíná během listopadu a končí v březnu. Někdy se udává, že je potřeba mít vše přikryté sněhovou peřinou, než nasypete první zrní, ale to není pravda. Je mnohem účinnější začít malým množstvím a postupně zvyšovat. Ptáci si tak budou ještě potravu hledat sami a zároveň si zvyknou na pravidelný přísun. Během zimy pak množství navyšte a snažte se o pestrost.  

Krmte směsí pro ptáky, ne zbytky jídla 

Úplně nejjednodušší je zakoupit krmnou směs u chovatelů nebo ve zverimexu. Je namíchaná tak, aby prospěla mnoha druhům a dodala jim to, co potřebují. Do krmítka také můžete vložit ovesné vločky, mák, nastrouhanou mrkev, jablka, olejnatá semena, oříšky a obiloviny. Každý si přijde na své. Doporučení jak ptáky krmit je mnoho. Rozhodně neservírujte žádné zbytky z kuchyně a plesnivé kousky. Lidská strava je mastná a těžká. Mnoho ptáků po ní zbytečně uhyne. 

Nezapomínejte ani na vodní ptactvo a zajděte jim na řeku a jezera dopřát čerstvé listy salátů, kousky měkkých neslaných housek a jablka.  

Ptáci, kteří mají dostatek potravy přes zimu v dané lokalitě si pak na jaře na stejném místě vyvedou mladé. A pro ně budou chytat mnoho hmyzu. Pomůžou tak i vám.  

více …

Anna Neumannová (Nesehnutí), Marek Voršilka (OBRAZ – Obránci zvířat), Barbora Bartušková Večlová (Svoboda zvířat), Romana Šonková (Compassion in World Farming) představují dvanáct návrhů na změnu legislativy.

Čtyři organizace na ochranu zvířat působící v Česku (Compassion in World Farming, Nesehnutí, OBRAZ – Obránci zvířat a Svoboda zvířat) se spojily a společně vytvořily dvanáct reformních návrhů Volimprozvirata.cz, kterými by mohli politici v nadcházejícím funkčním období Poslanecké sněmovny zlepšit životy zvířat. Návrhy se týkají například ukončení hromadné přepravy hospodářských zvířat mimo EU, zákazu klecových chovů a mrzačení zvířat bez znecitlivění, plánu na postupné nahrazení pokusů na zvířatech či reformy stravování v jídelnách veřejných institucí. Informují tom ve společné tiskové zprávě.

 

„Češi v posledních letech opakovaně ukázali, že jim na ochraně zvířat záleží. Díky tomu jsme v Česku zakázali třeba kožešinové farmy a klecové chovy slepic. Stále ale existují případy, kdy u nás zvířata zbytečně trpí. Proto jsme představili 12 návrhů, které na základě konkrétní zahraniční inspirace ochranu zvířat v Česku dále posílí. A chceme, aby k nim strany před volbami daly jasná a srozumitelná stanoviska. Protože i podle nich se budou voliči v říjnu rozhodovat,“ vysvětluje předseda spolku OBRAZ Marek Voršilka důvod vzniku projektu.

 

Organizace oslovily kandidující strany a koalice, které alespoň v jednom z průzkumů uskutečněných v posledních 3 měsících překročily pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny. Takovým uskupením zaslaly dotazník s dvanácti návrhy. Nyní se čeká na jejich stanoviska k jednotlivým tématům. Voliči a voličky si na webu projektu mohou dotazník vyplnit také a v září pak zjistí, která strana je jim svým přístupem k ochraně zvířat nejblíže.

Projekt získal podporu i ze strany celebrit a influencerů. Na sociálních sítích se dnes objevilo video, ve kterém sportovec a zpěvák Ben Cristovao společně s autorkou knih o ekologii a zdravém životním stylu Dewii rozmlouvají o přístupu společnosti ke zvířatům. Ve videu zaznívá například i to, že se u voleb budou rozhodovat podle toho, jak strana přistupuje k ochraně zvířat. Vyzývají k tomu i další voliče.

Bena trápí třeba přeprava živých zvířat. „Zvířata by se měla nechat v první řadě na pokoji. Neměla by se nikam transportovat, ale když už si naše společnost potřebuje se zvířaty něco dělat, tak ať je během toho netýrá. I při té přepravě… Kolikrát jsou to desítky hodin ve vedrech, bez vody. Strašné peklo,“ hodnotí zpěvák.

Dewii si myslí, že by politici měli usilovat o lepší životy zvířat. „Ochrana zvířat a celkově ochrana přírody je hodnota, která by měla být v každém volebním programu. Každý krok vpřed má smysl,“ říká bloggerka věnující se zdravému a ekologickému životnímu stylu.

Projekt podporují i další známé osobnosti jako zpěvačka a rapperka Sharlota, neteř Jaromíra Jágra a bloggerka Pavlína Jágrová, modelka Jitka Nováčková, herec Václav Neužil nebo moderátorka Katka Říhová. Všichni svým fanouškům doporučují, aby letos volili pro zvířata.

Zdroj: Ekolist

více …

Koupací sezóna je v plném proudu. Pokud dáváte přednost přírodním koupalištím, mělo by vás zajímat, jak poznáte vodu znečištěnou sinicemi od vody znečištěné řasami. Pomůže vám v tom jednoduchý Maršálkův test. Potřebujete k němu jen průhlednou lahev. Postup vysvětluje radí Eliška Maršálková z Botanického ústavu AV ČR.

Pokud se rozhodnete vykoupat ve vodách, které nejsou kontrolovány hygieniky, můžete si udělat tzv. Maršálkův test na přítomnost sinic. Průhlednou láhev naplňte vodou asi 2 cm pod hrdlo a nechte 20 minut odstát. Pokud se vytvořil u hladiny zelený proužek nebo povlak, který vypadá jako zelená krupice nebo sekané jehličí, ale zbytek vody zůstal čirý, jsou ve vodě sinice. Zůstala-li voda zelená, obsahuje řasy.

Pomůže také rozhlédnout se po celé vodní ploše, zda není někde viditelný zelený povlak, takzvaného vodního květu sinic. Ten při podrobnějším pohledu tvoří opět zelené částečky připomínající zelenou krupici nebo sekané jehličí a může se díky větru libovolně přemísťovat.

Maršálkův test

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Botanický ústav AV ČR

Pokud nemáte průhlednou láhev a nejste si jistí, opatrně vejděte do vody po kolena tak, abyste nezvířili usazeniny na dně. Když si přes zelenou vodu neuvidíte na palce u nohou, raději do vody dál nechoďte. Kromě přítomnosti sinic je pravděpodobné, že koncentrace řas je tak velká, že by mohla způsobit alergie. Pokud přece jen dojde ke styku se sinicemi, neotírejte se, ale co nejdříve se osprchujte čistou vodou.

Může se také stát, že po vykoupání v rybníce se vám objeví vyrážka ve formě skvrn, puchýřů či zarudnutí kůže. Jedná se o cerkáriovou dermatitidu, která není způsobena sinicemi či řasami, ale parazity, které přenášejí vodní ptáci. Vyrážka většinou trvá několik dní, svědí a sama zmizí. To proto, že cerkárie nemají šanci v kůži člověka přežít.

V každém případě sledujte, zda nejsou na březích výstražné tabule, nebo se informujte na okresních a městských hygienických stanicích.

Co je to vůbec koupací sezóna? Ta je definována zákonem o ochraně veřejného zdraví jako období od 30. května do 1. září nebo jako období, během něhož lze očekávat velký počet koupajících se osob. Po tento čas se pravidelně sleduje kvalita vod určených ke koupání. Některá přírodní koupaliště sledují kvalitu vody už 14 dní před zahájením sezóny, například koupaliště ve Středočeském kraji Šeberák, rybník Motol, koupaliště Džbán a další.

„Některé lokality, kde již začalo sledování kvality vody, se vyznačují sníženou průhledností způsobenou nárůstem fytoplanktonu v důsledku slunečného počasí," říká Eliška Maršálková.

"Když se podíváme zpět do minulého roku, mělo na základě analýz na 275 koupacích lokalitách nevyhovující kvalitu vody 13,8 % míst, právě kvůli nárůstu fytoplanktonu, zejména sinic. Lze tedy očekávat, že sinice budou v jisté míře přítomny v koupacích plochách i letos,“ říká Eliška Maršálková

„Přemnožení sinic (cyanobakterií) je nebezpečné jak pro lidské zdraví, tak pro vodní rostliny a živočichy," říká Maršálková. Sinice obsahují toxiny, které se mohou projevit v lepším případě alergií, v horším záněty očí a spojivek, žaludečními obtížemi, bolestí hlavy, malátností, oslabením imunity, při dlouhodobějším kontaktu až poruchou funkce jater či potratem u těhotných. "Vyšší riziko je samozřejmě u malých dětí, které jsou citlivější a mají nižší tělesnou hmotnost,“ říká Maršálková.

Zdroj: ekolist.cz

více …

Vermikompostér neboli žížalí kompostér spotřebuje část odpadu v kuchyni a vyprodukuje kvalitní přírodní hnojivo a kompost. Ten se hodí pro zeleninu, bylinky i pokojové rostliny. Se žížalkami si na své přijdou i rybáři a někteří akvaristi.

Vermikompostér dáte do kuchyně, na chodbu nebo do komory, nezapáchá totiž víc než květináč s hlínou. Dáte-li jej na balkon, vyberte stinné místo a na zimu jej strčte dovnitř. Mezi nejvhodnější patří místa s konstantní teplotou, například garáž. Žížaly se používají spíše kalifornské, prý žerou více než české žížaly hnojní, a rychleji taky rostou a množí se. Získat je můžete třeba přes facebookovou skupinu Vermikompostování, žížalky nebo Kalifornské žížaly - nabídky, poptávky.

Na začátku vystelte horní patro novinami nebo listím, aby se žížaly měly kam zavrtat, a zakryjte víkem. Dolní patro je prázdné, do něj má odtékat žížalí tekutina, pokud se bude tvořit.

Především v počátečních měsících platí zásada "NEPŘEKRMOVAT". Zhruba jednou týdně dejte žížalkám syrové rostlinné zbytky z kuchyně, slupky nebo zbytky zeleniny a ovoce, kávovou sedlinu. Žádné maso, mléčné výrobky ani tuk. Chuťově výrazné rostlinné zbytky jako je cibule, zázvor a citrusy jim nemusí chutnat. Problém můžou mít i se slupkami z brambor.

Občas můžete přidat i trávu, listí, namočené proužky papírové lepenky... Ideální je, když jim jednou týdně něco dáte a týden je pak nerušíte. Po týdnu víko otevřete uvidíte, co jim chutná a kolik toho potřebují. Pokud něco plesniví, raději to odstraňte. Pokud vznikne nějaký problém, dobrou radu najdete ve výše uvedených facebookových skupinách.

Až se za několik měsíců, nebo i déle zaplní vrchní patro, položte na něj další patro, kam nyní budete dávat "potravu". Žížaly si do nového bytečku přelezou otvory ve dnu nebo část žížal přestěhujte sami. Pokud se tvoří žížalí tekutina, můžete ji ze spodního patra odebrat  a ředěnou použít na květiny či zeleninu. Na kompost si počkáte déle, možná i rok.

Pokud se něco nepovede a žížalky uhynou, je záhodno vše dobře vyčistit, než začneme znovu. Kdo používá vermikompostér Urbalive, měl by v každém případě vyměnit také síto. 

více …

K pořízení nádrže na dešťovou vodu nemusíte být stoprocentní fandové domácí ekologie ani milovníci dešťovkových dotací. Dobré věci se totiž chválí samy a praktické výhody ušetřených výdajů za vodu pro domácnost i zalévání zahrady nakonec docení každý. Pár detailů k výběru a osazení akumulačních nádrží se ale hodí znát předem. Tady jsou.

Základní princip je jasný. Dešťová voda prší zadarmo. Vzít si ji, uložit stranou pro časy sucha a nedostatku, nebo jen kvůli tomu, abychom pak na zalévání zahrady nemuseli mrhat vodou z řadu (za kterou platíme) nebo studny, je rozumné. Čím víc dešťové vody zachytíme, tím líp.

Jenže kam s ní? Nejlevnější a na obsluhu nejjednodušší je strčit sud či IBC kontejner k okapu. S tím nepotřebuje poradit asi nikdo (jen si dejte pozor, jestli jde o použitý IBC kontejner, jestli v něm nebylo něco, co si nechcete stříkat na rajčata). Jenže na pohled je to trochu hnus. Mnohem lepší je nádrž zakopat pod zem.

Tam se do ní nebude opírat slunce, nebudou se v ní topit ptáci. Nádrž je potřeba zakopat na místo, kde nebude překážet, neochudí nás o místo k životu, zahradu nebo parkovací stání. A bude zároveň na místě, kam lze dešťovou vodu z okapu snadno svést.

Když nemáte na pozemku rostlou skálu, máte situaci snazší. Foto | Martin Balcar

 

Materiál? Plast

Než se pustíte do utrácení a práce, je třeba zvážit pár maličkostí. Hned do startu: máte už teď k dispozici betonovou nádrž nebo starou svařovanou cisternu? Fajn, byla by škoda je pro dobrý záměr nevyužít. Ale jestli nic takového nemáte, neshánějte se po nich. Pro běžné uživatele to nejsou nositelé žádaných kvalit. Příliš těžké k manipulaci bez jeřábové techniky, s nejednoznačnou životností a odolností, náročné na údržbu. Než shánět nějakou vyřazenou cisternu z druhé ruky, raději kupte novou. Plastovou.

Monolitické nádrže z tvrzených plastů, jedno i více plášťové verze, nejrůznější žebrované modely plastových jímek, jsou pro kapacitní vodosběrnou funkci z provozního hlediska nejlepší. Tedy pokud vás třeba vyšší hladina spodní vody nedotlačí k nádrži betonové, která je těžší, ale i dražší.

 

Jak velkou nádrž ale vlastně chcete?

To záleží na tom, jaký máte plán. Jde o to, co vlastně s tou zadrženou dešťovkou chcete dělat. Možností je vzít to opravdu z gruntu a dešťovku využít v domácnosti i na praní a splachování. Ale znamená to docela velký stavební zásah do domu, kdy vedle klasického rozvodu vody přivede k záchodu a pračce i vodu dešťovou. Taková věc má smysl, když se například pouštíte do rekonstrukce domu a trocha práce a pár trubek na víc se ztratí. Pokud do toho půjdete, zkuste si nejprve změřit či alespoň odhadnout, kolik vody budete na záchod a k pračce potřebovat. A podle toho pak zvolte potřebný objem nádrže. Jestli netušíte, jak to spočítat, využijte kalkulačku (klikněte na Akumulace srážkové vody pro splachování WC a zálivku zahrady. Na hrubo a přes palec: počítejte s tím, že na týden a osobu v domácnosti budete potřebovat kubík vody.

Nejčastější a nejschůdnější plán je, použít dešťovou vodu na zálivku záhonů či zahrady. Tím se dá šetřit snadno a ve velkém. Roli hraje, jak velkou máte zahradu (počítejte na 200 metrů čtverečních zahrady kubík vody) a také jak velkou máte plochu střech, ze kterých můžete vodu chytat. Opět můžete využít kalkulačku, ale tentokrát klikněte na možnost Akumulace srážkové vody pro zálivku.

V obou případech také hraje roli, v jaké oblasti se nachází váš pozemek. Někde prostě prší víc, někde míň. To ale kalkulačka umí zohlednit.

A také vezměte v potaz to, zda jde o rekreační objekt, chaty (kam asi nebudete kvůli údržbě zajíždět pravidelně), anebo jestli jde o instalaci u rodinného domu, kde trvale žijete.

Žádná nádrž také není kapacitně neomezená a je dobré buď vymyslet přepad a zasakování, nebo mít čerpadlo, které samočinně pošle přebytečnou vodu zasáknout do trávníku. Když třeba vytrvale prší pár dní za sebou.

Zakopáno. Foto | Martin Balcar

 

O výběru rozhodne podloží

Katalogová nabídka akumulačních nádrží je skoro nepřeberná, takže můžeme jít nakupovat? Ne, ještě se musíme podívat, jaké máte podloží. Protože to je to, co vás při výběru může omezovat nejvíc.

Bavíme se o tom, co uvidíte na dně zhruba dvoumetrové jámy. Když máte štěstí, pak jen další hlínu (dobře pro vás). Nebo už po pár kopnutích narazíte na rostlou skálu nebo ostrohranné kamenité podloží. Pak máte problém. A pokud je na místě nepropustný jíl? Máte problém téměř neřešitelný. A když narazíte na podzemní vodu? Špatné zprávy: je to v pytli. Jímka na dešťovou vodu možná vůbec nebude nic pro vás.

Když to vezmeme od konce: pokud jste ve výkopu narazili na vodu, akumulační nádrž raději nedávejte. Popřemýšlejte spíš o studni. I jen vyšší vlhkost může být problém: hladina podzemní vody má tendenci v průběhu roku kolísat. A hodí se mít solidní rezervu, aby vám do země vložená nádrž, až se hladina podzemní vody zvedne, nevyplavala k povrchu. Řešit zasazení nádrže do místa s vyšší hladinou podzemní vody lze, ale dost komplikovaně, s náročným odvodněním, drenáží. Stavebně složitou betonáží jámy, budované v určitém sklonu, napojením kontrolní šachty s extra čerpadlem… zkrátka, dobrý nápad na laciné zadržování dešťové vody se přeměňuje na drahý pytel plný problémů. Člověk taky musí vědět, kdy je dobré se vzdát.

A jíl? Jíl „izoluje“, ale bohužel oboustranně. Hrozí pak zborcení, posunutí konstrukce či potrubí. Nepropustnost jílu zjistíte tak, že do zkušební jámy vylijete hezkých pár kbelíků vody. A pokud v ní bude voda stát ještě pozítří, jste v podobné situaci, jako u vysoké hladiny spodní vody. Raději se pusťte do něčeho jiného.

 

Více plášťů, větší odolnost

Nemusíte si ale úplně zoufat, do jílovité půdy lze zasadit jímky dvouplášťové, které se po podloží „nesmeknou“ a nedeformují tlakem tolik, jako jednoplášťové. Tyto dvouvrstvé nádrže se hodí i po podloží písčitého, které také umí různě sesedat, a ve vztahu v momentální vlhkosti vyvíjet dost rozdílné tlaky a zátěž na pevný objekt pod zemí.

Ostrohranné kameny, balvany či rostlá skála? To už se vyplatí vybrat jímku vhodnou k obetonování. Anebo dostatečně zarovnat a zabezpečit dno jámy. Betonová deska se vsazenou armaturou je spolehlivá, problém je tu s odčerpáváním prosakující vody. Případ od případu se tedy jeví místo betonu jako vhodnější důkladný drenážní prosyp štěrkoviny, která vytvoří pohodlné lůžko pro vsazení nádrže. Tak, aby jí šutry pomalu neperforovaly.

S vysypáním dna jámy štěrkem u akumulačních nádrží počítejte i za bezproblémových podmínek a samonosných jímek. Ona i obyčejná hlína bobtná a sesedá, a je třeba v ní nádrž stabilizovat.

 

Už jen zakopat

Máte už odpovídající jímku či nádrž? Krása, teď už to půjde rychle.

Menší exempláře zvládnete zakopat s rýčem a krumpáčem sami. U větších je to už slušná brigáda pro pár kopáčů. Nebo spíš bagřík. Myslete na to, že neděláte jen jednu díru – při hloubení nezapomeňte na přívodní a kanalizační rýhy a proměření jejich spádu. Mělo by to být okolo 0,5-2 % (tedy sklon půl až dva centimetry na každý metr roury), protože do kopce vám voda sama nepoteče.

Zbavte se vykopané zeminy (k zasypávání ji kromě nadloží nepoužívejte), stabilizujte dno. Nejprve geotextílii, pak štěrkem. Jakým? Klasikou je kačírek s frakcí 8/16 milimetrů, regionálně vám doporučí jemnou lomovou drť (prach) anebo frakci 4/8. K čemu je to dobré? Je to spousta malých kuliček, které rozkládají zemní tlak působící ze všech stran a chrání nádrž před deformací. Kolik asi tak? To se liší podle objemu plné nádrže, ale počítejte i s poněkud nešetrnými 25+ centimetry hloubky štěrku. Pokud si nejste úplně jistí podzemní vodou, můžete sem vložit i drenážní trubky s vývodem ven.

 

Kopeme jámu na mamuta, nebo golfovou jamku?

Nad nádrží, usazené na vrstvě štěrku, by mělo být 20-30 centimetrů k úrovni terénu. Trochu to souvisí se specifikací konkrétních jímek a jejich potrubí a situací v místě instalace. Samotné osazení a zahrabání je třeba realizovat v jeden den.

Jáma by měla být tak široká, aby byl po stranách nádrže volných prostor minimálně 20 centimetrů. Možná o drobet víc. Sedí to? Je čas jímku do jámy vsadit a obsypat ze stran. Přitom ji ale průběžně dopouštějte vodou. Jednak proto, aby si v místě dobře sedla a aby se vyrovnávaly tlaky ze stran. Hladina vody uvnitř musí být během zasypávání cirka 30 čísel nad úrovní zásypu štěrku, aby se nezmáčkla, nevypružila. Počítejte s tím, že se násyp kolem nádrže časem trochu sesedne a bude potřeba vrstvu dosypat.

Takhle pokračujete až do finiše, včetně zásypu horní desky. Přidáte jen pár centimetrů hlíny ze skrývky, a rázem to vypadá, jako by tu nikdy žádná nádrž ani nebyla. Prozrazuje ji jen manipulační otvor „šachtičky“, vystupující lehce nad terén.

Vodu z nádrže je potřeba používat, jinak se kazí. Aby se nekazila tak rychle, je potřeba nainstalovat kvalitní filtry na nátoku, aby zachytil prach, pyl a další nečistoty, které by v nádrži dělaly neplechu. Ale i tak se na dně nádrže něco usadí. Čerpadlo proto neposazujte přímo na dno, ale dejte jej tak, aby bylo nesálo přímo ze dna. Další filtry na dešťovou vodu dáte na hlavní přívod do domu nebo chaty.

 

Stavební povolení?

Pokud nekopete do hloubky víc jak 3 metry a neděláte jámu o 300 metrech čtverečních, mělo by to být stavebnímu úřadu podle zákona víceméně jedno. Nebudujete vodní dílo. Realizaci stačí stavebnímu úřadu jen ohlásit.

Jakmile začnete operovat s přepady a odtokem, a třeba vývodem nadbytečné jímané vody do kanalizace, začne to zajímat správce kanalizace. Mnohem lepší je nechat přebytečnou dešťovou vodu nechat zasáknout na pozemku.

Je rozhodně dobré být ohleduplný na sousedy a pokud nádrž budete hloubit u hranice pozemků, domluvte se s nimi na tom. Předem. Můžete tím předejít nepříjemnostem. U rodinného domu se k sousedním pozemkům výkopem nádrže nesmíte přiblížit na dva metry. Pokud vás dispozice nutí jít blíž, je to možné, ale bude potřeba to projednat ve správním řízení. Z hlediska vlastních staveb: počítejte s tím, že nádrž musí být tak daleko od základů jiných nadzemních konstrukcí, jako je výškový rozdíl mezi spodkem onoho základu a dnem nádrže.

Zdroj: Ekolist

Dále čtěte: Filtry za nádrž na dešťovou vodu

více …