Zelenenoviny.cz

Pokud najdete ptáče a máte pochyby, zda pomoci, zavolejte odborníky ze záchranné stanice (www.zvirevnouzi.cz) nebo z jejich dispečinku 774 155 155, pošlete jim třeba fotografii ptáčete a pak se držte toho, co vám poradí, zní doporučení ochránců přírody.

A rada většinou zní: pokud je ptáče na nebezpečném místě, stačí ho vyzvednout na nejbližší větev, parapet, stříšku – a vzdálit se.

Záchranné stanice v loňském roce přijaly 8 204 ptáčat volně žijících druhů. Letos to zřejmě bude více. Národní síť záchranných stanic přijímá nyní okolo stovky ptáčat denně. Mnohdy jde o mláďata, která lidé seberou rodičům přímo před zobákem. Jenom proto, že netuší, jak se v případě nalezeného ptáčete zachovat.

Přesně v této době ptáčata opouštějí hnízda. To ovšem neznamená, že se děje něco nepřirozeného. Mláďata mnoha druhů prostě opustí hnízdo dříve, než se naučí létat. Rozptýlí se po okolí, ale jsou nadále pod dohledem rodičů. Ti je krmí a postupně učí létat.

Nemá smysl, aby lidé při nálezu ptáčete reagovali tím, že ptáče seberou, odnesou a pak v tom lepším případě hledají pomoc záchranné stanice. V tom horším případě pak mláďátko piplají doma.

Co tedy dělat? Pokud najdete ptáče a máte pochyby, zda pomoci, zavolejte odborníky ze záchranné stanice (www.zvirevnouzi.cz) nebo z jejich dispečinku 774 155 155, pošlete jim třeba fotografii ptáčete a pak se držte toho, co vám poradí, zní doporučení ochránců přírody.

Telefonátů týkajících se ptačích mláďat mají v záchranných stanicích několik stovek denně.

Jenže přibývají i případy nesprávně odebraných ptáčat. Těm pak ošetřovatelé v záchranných stanicích musejí zbytečně dělat náhradní rodiče.

Záchranné stanice v tomto období nestíhají a jsou výjezdy a péčí o zvířata kriticky vytížené. I z tohoto důvodu je lepší pro radu kontaktovat centrální dispečink 774 155 155.

A rada většinou zní: pokud je ptáče na nebezpečném místě, stačí ho vyzvednout na nejbližší větev, parapet, stříšku – a vzdálit se.

Pouze ptáčata s neopeřenými částmi těla, která ještě ani nestojí na nohách, patří zpět do hnízda, a pokud to není možné, pak do záchranné stanice.

Ptáčata napadená kočkou či jiným predátorem pokud možno nezachraňujeme. Správný postup si však vždy předem zkonzultujte s odborníky.

Posláním Národní sítě záchranných stanic je na území celé České republiky poskytovat potřebnou pomoc divokým zvířatům v nouzi, výchovně působit na veřejnost a upozorňovat na příčiny zraňování zvířat. Mnohé z nich jsou totiž lehce odstranitelné. Pokud byste chtěli podpořit činnost záchranných stanic, můžete tak učinit prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi.

Dále: Našli jste na zemi rorýse? Můžete mu zkusit pomoci jednoduše sami

Zdroj: Ekolist

více …

Loni jsem brambory zkoušela pěstovat poprvé. Vědoma si toho, že přece rostou všude, jsem je nastrkala do řádků. Pak už jsem jenom praktikovala to, čemu říkám "péče líné zahradnice."

V čem to spočívá? Od doby výsadby mezi vyvýšené řádky s bramborami sypu všechno, co bych normálně nosila na kompost. Na kompostě bych to nejméně 2x po půl nebo roce musela přehazovat a pak hotový kompost plný živin prevážet zase do záhonů a možná ho i zakrývat. Taková spousta času i práce!
Takto prostě chodím a sypu mezi řádky. Okrojky zeleniny, skořápky z vajíček i vajíčková plata či jiné kousky snadno rozložitelného papíru, trávu, větvičky, sáčky od čaje a další biologický odpad.
Když jsem loni sklizela brambory, příjemně mě překvapila bohatost půdního života. Spousta žížal i jiných půdních živočichů, kteří tam dříve nebývali a kteří pomáhají zúrodňovat půdu a udržovat ji v dobré kondici. Většina biologického odpadu se i za jejich pomoci zvládla do podzimu rozložit. Jeho zbytek jsem pak zaryla do půdy. Aby povrch půdy nezůstal holý a nedegradoval, tak jsem na něj vysela svazenku, která rovněž obohacuje půdu a kterou jsem později zaryla. (Mimochodem, část jejích semínek přezimovala a letos na jaře vykvetla. Než jsem na záhon vysázela rajčata, tak svými květy přitahovala včely z širokého okolí.)
Jen brambory loni byly malé. Podepsalo se na nich loňské sucho. Z toho plyne, že ani brambory nevydrží všechno.

Když jsem na jaře zvažovala, co letos vysázím, řekla jsem si, že brambory už zkoušet nebudu. Minimálně do doby, než jsem v době corony uviděla v zahrádkářských potřebách bramborovou sadbu. Napoprvé jsem odolala 😇, ale nakonec mi to zase nedalo. Už kvůli tomu zúrodnění půdy, která je u nás opravdu hodně špatná, omlouvala jsem si to. A tak jsem zase koupila sadbu, do záhonu na jiném místě přidala nějaké piliny, aby půda lépe držela vodu, a nařádkovala brambory. Než přišly první deště jsem je po loňské zkušenosti dokonce párkrát zalila. A tak jako loni jsem praktikovala postup líné zahradnice. Na jaře jsem mezi řádky nanosila kýble ostříhaného břečťanu a teprve před několika týdny jsem přesměrovala biologický odpad od brambor na kompost. Letos naštěstí docela pršelo. Zalívat už jsem je díky tomu nemusela a těšila jsem se, že budou díky vodě větší.

Včera jsem vyrazila pro pár prvních brambor. Půda byla opět plná života a když se navíc při podrytí v zemi začaly objevovat první hlízy, nadchlo mě to natolik, že jsem nepřestala, dokud jsem neměla plný kyblík. A víte co se říká, čím hloupější sedlák, tím větší má brambory! To mi ale radost nekazí :) Koupit si brambory je docela jednoduché. Taky levnější při té práci, kterou jim přes všechny zlepšováky věnujete. Ale kupované pocit z vlastnoručně vypěstovaných hlíz i hrabání se v hlíně nenahradí. Radost mám i proto, že jsem si vyzkoušela, jak obohacování půdy biologickou hmotou rychle působí v půdě zázraky.

A to je vlastně zároveň to nejdůležitější, co je možné rychle udělat pro ozdravení půdy na polích. Nenechávat povrch holý, ale po sklizni vyset rostliny, které díky hlubším kořenům zlepší půdní strukturu. Po zarytí ji pak obohatí živinami.
Je to nejjednodušší způsob, jak půdě dodat organickou hmotu, která na polích opravdu moc chybí. A pokud ji v půdě přibude, tak přiláká půdní živočichy, přispěje k lepšímu zadržování dešťové vody, menší erozi i lepšímu využívání minerálních látek.

A co se na zahradě osvědčilo vám?

více …

Rád bych připomněl, co dělat s lišejníky na ovocných stromech. Nedávno na iDNES.cz vyšel článek, který radí vyrazit na stromy s kartáčem a štětkou.

 

 

 

Ve skutečnosti lišejníky odstraňovat nemusíte. Rád bych teď vysvětlil, proč to není třeba. Obzvlášť ne na dospělých stromech:

• Říká se, že lišejníky jsou paraziti.

Ne, lišejníky nejsou parazitické organismy. Nejsou do stromu vrostlé, nevysávají ho... pouze žijí přisedle na povrchu větví, ale jinak se vyživují samostatně a stromu přímo neubližují.

• Říká se, že poškozují povrch větví.

Ano, hlavně pod velkými lišejníky vypadá borka opravdu jinak. Ale to ještě neznamená, že je poškozená a že to stromu škodí. Borka stromů je tvořená neživými buňkami. Stromu mohou škodit teprve organismy, které pronikají do jeho živých buněk pod povrchem a to lišejníky nedělají.

• Říká se, že kvůli lišejníkům stromy nerostou.

V tom jsou lišejníky nevinně. Za to, že strom neroste, může něco jiného: zpravidla málo vody, hodně vody, stín, škůdci, špatný výběr podnože/odrůdy, chybějící řez... zkrátka lišejníky nejsou příčinou nerůstu, ale důsledkem zanedbané péče.

• Říká se, že lišejníky jsou úkryty pro škůdce.

Je to tak. Nezapomínejme ale, že domov v nich nachází i užitečný hmyz. A ten v sadu chceme. Některé druhy hmyzu se lišejníkem dokonce krmí. Když lišejník odstraníme, můžeme se připravit o cennou biodiverzitu.

• Říká se, že lišejníky můžou za nízkou kvalitu ovoce.

To může být pravda. Lišejníky v koruně zvyšují vlhkost, která může vést k problémům, jako je sazovitost nebo monilie. Podle mě je lepší řešení, stromy citlivě prořezat a zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu v koruně.

To jsou důvody, proč se opravdu nemusíte lišejníků bát.

Zpozornět byste měli jen v jednom případě –⁠⁠⁠⁠⁠ pokud jsou lišejníky na mladých stromech. Jednak jsou jasným indikátorem toho, že vám strom neroste (jinak by se na jejich povrchu pomalu rostoucí lišejník nedokázal usadit), jednak mu může odebírat část vláhy. Tady radím lišejníky jemně odstranit, ale zejména podpořit stromy v růstu zamulčováním a hlubším řezem.

A nezapomeňte, v sadech rostou i vzácné druhy lišejníků – vousatec hnědavý, terčovka pomoučená, větvičník článkovitý...

Pěstujte si v sadu biodiverzitu a pečujte o stromy takovým způsobem, který dává smysl. Mladé stromy zamulčujte. Dospělé stromy provzdušněte správným řezem.

Zdroj: Ekolist

více …

Konec zimy, předjaří a jaro je pro jedlý plevel a jeho požívání důležitá doba, protože nerychlená zelenina z domácí produkce ještě není. Sedmikráska obecná, jahodník, ptačinec a pampeliška nám v tuto dobu poskytnou neocenitelnou pomoc svými lístečky, kterými můžeme utužovat nebo vylepšovat své zdraví. 

Sedmikráska roste takřka všude, na louce, u cesty, všude tam, kde je kousek zeleně. Samozřejmě se vyhýbáme místům, která mají v oblibě psi, a těm, která jsou blízko silnic.

Lístečky sedmikrásek není lehké natrhat, jsou uspořádány v přízemní růžici rozprostírající se na povrchu půdy. Mají ořechovou chuť a podle Jiřího Janči a Josefa Zentricha obsahují i látky, které působí jako mírný prostředek protizánětlivý, svíravý, hojivý a podporující vykašlávání, a to bez kontraindikací. Jak oba pánové uvádějí ve svém Herbáři, sedmikráska obsahuje saponiny, třísloviny, hořčiny, minerální látky, pryskyřice, flavonoidy, polysacharid inulin a další látky. Nejvíce síly je podle nich v rostlině kolem jedenácté hodiny dopoledne.

Koncem zimy můžeme trhat také ptačinec žabinec, lístky pampelišky a jahodníku, ale také orseje (listy orseje jen do objevení prvních poupat květů, pak už jsou jedovaté). (Ptačinec žabicec i jahodník můžeme trhat celou zimu.)

Jedlý plevel můžeme jíst za syrova nebo po kratším vaření nebo dušení v jídle nebo polévce (cca dvě minuty před koncem varu je přidáme do jídla). Před použitím je propláchneme studenou vodou. Jedlý plevel většinou používáme pro přírodní obsah celého komplexu zdraví prospěšných látek. Těch se nám nedostává především na konci zimy a začátkem jara, ale přínosné jsou po celý rok. 

Dále viz rubrika Jedlý plevel

Foto: redakce

více …

K vánočnímu času to patří. Podělit se s ostatními. Zanést něco na zub pro lesní zvěř. Jablka, mrkve, tvrdý chleba. Dobře míněný skutek však může vést k utrpení zvířat a jejich smrti. Například tvrdý chleba v teplém a vlhkém počasí snadno zvlhne a zplesniví, varují lesníci.

„Asi nejméně vhodným krmivem, které lidé dávají do krmelců či do lesa, je pečivo," vysvětluje referent ochrany lesa a myslivosti Petr Rolinc ze společnosti Arcibiskupské lesy a statky Olomouc. "Je jedno, jestli celozrnné či sladké, obojí způsobuje zvěři závažné trávicí problémy, protože v tomto počasí i sušené pečivo záhy zvlhne a začne plesnivět," říká Rolinc.

Podobné problémy může spárkaté zvěři způsobovat i čisté pšeničné zrno, které může vyvolat různé koliky a acidózy trávícího traktu. Naprosto nevhodné je sladké vánoční cukroví.

"Lesníci a myslivci přidávají do krmelců například seno, oves či řepu. U řepy je ale potřeba dávat pozor na to, aby nezmrzla, protože taková potrava by zvěři mohla způsobit závažné trávicí potíže,“ vysvětluje vedoucí polesí Chvalčov Vojtěch Zapletal.

"Jsme moc rádi, že lidem není osud zvěře lhostejný a v době nouze jí chtějí dopřát něčeho na přilepšenou. Je však důležité poradit se s hajným či myslivcem, jaký typ potravy je pro zvěř v danou dobu nejvhodnější,“ upozorňuje polesný Arcibiskupských lesů a statků Olomouc Vojtěch Zapletal.

"Před nedávnem se na nás obrátily děti se svými vychovatelkami z SOS Vesničky ve Chvalčově, které pro zvěř nasbíraly kaštany. Nasbírané plody teď postupně přidáváme do krmné směsi pro zvěř,“ uzavírá Vojtěch Zapletal.

Při přikrmování doporučují lesníci obracet se přímo na hajného či příslušný myslivecký spolek. Stačí zavolat a poradit se.

Zdroj: ekolist.cz/cz/...

více …

Havárky teplovodů v Kohoutovicích nebo v jiných starých sídlištích s původně socialistickou panelovou výstavbou. To je trend nadcházející zimy. Zkušenosti obyvatelky jednoho z domů, kde oprava trvala skoro týden, zachytila redaktorka Kohoutovice.org.

Jsem hubená zimomřivá holka, co pracuje převážně z domova. První den byl super, konečně nebylo přetopeno, panelák byl tak akorát.

Druhý den jsem šla do sauny, protože jsem to nevychytala a ty nohy byly jako led.

Třetí den jsem začala topit přímotopem a začala se zdržovat všude jinde než doma. Ty budoucí účty za elektřinu mě dost štvaly. Obyčejnou deku jsem vyměnila za peřinu.

Čtvrtý den jsem zjistila, že už teče teplá voda, takže odpadlo ohřívání vody v rychlovarné konvici. Zjistila jsem, že je mi blbě z toho topení přímotopem. Z jeho hluku, ale hlavně z toho "smradu", který není cítit, ale vzduch je otrávený. Když jsem začala často větrat, bylo mi už dobře.

Pátý den jsem zjistila, že nemá cenu topit přímotopem. Při 15 stupních uvnitř paneláku a kolem nuly venku už přímotop s teplotou nepohne (aspoň ten můj ne a větší bych poplatit ani nechtěla). Tak jsem s ním přestala úplně. Paradoxně když přímotop nepoužívám, ale jen občas krátce vyvětrám, je mi mnohem příjemněji. Začínám se na chlad adaptovat - pořádně se oblékám, kapuci na hlavu, stále "šontám" po bytě, u televize se válím vždy jen krátce. Popíjím čaj nebo vodu se sušeným zázvorem, častěji jím maso. Chodím víc na procházky, zařizuju věci ve městě, co jsem dlouho odkládala.

Šestý den: jsem plně adaptovaná na chlad, je mi dobře v 15 stupních a nebojím se často větrat, takže chvílemi vlastně v 6 (sedmi, osmi,...), kdo by to byl řekl. Jsem tak nějak propojená s prostředím venku, vypadám jako ovčí babička.  Zkouším nový zlepšovák - naplnila jsem velké hrnce horkou vodou, dala na to pokličku a mám topení, ale to je spíš taková srandička. Dnes v poledne by měli pustit teplo do radiátorů, přijde mi to skoro škoda :)

Zdroj: https://www.kohoutovice.org/havarka-topeni-primotop-nepomuze-oblecte-se-a-hybejte/

více …